Spoločenské vedy

Vývoj postavení žen od období rané církve přes středověk, reformaci a protireformaci až po současnost. V době Ježíšova veřejného působení patřily ženy zcela přirozeně k volnému společenství jeho učedníků. A to přesto, že tehdy byla účast ženy na veřejném životě zcela nemyslitelná. Ježíšův otevřený přístup k nim dosvědčují i evangelia. Spolu s učedníky doprovázely ženy rovněž Ježíše z Galileje na jeho poslední cestě do Jeruzaléma, byly s ním na Golgotě i při jeho pohřbu. Hans Küng sleduje vývoj postavení žen od období rané církve, přes středověk, reformaci a protireformaci až po současnost. Popisuje společenské vlivy i teologické koncepce, které postavení ženy v církvi negativně ovlivňovaly. Tak dokazuje, že neúčast žen v současné hierarchické struktuře církve nejen neodpovídá Kristovu příkladu, ale je i společenskou křivdou, ochuzuje život církve a oslabuje její svědectví světu.

Příprava, průběh, odkaz. Dnes, s odstupem poloviny století, už můžeme bezpečně povědět, že osobností papeže Jana XXIII. a jím svolaným Druhým vatikánským koncilem začalo nové a nadějné období v životě církve, otevírající se po letech společenské izolace nejen celému křesťanstvu, ale i světu svým programem aggiornamenta, „zdnešnění“. Kniha známého teologa, profesora Otto H. Pesche, vycházející nyní ve druhém vydání, zevrubně informuje o všech velkých koncilových tématech. Umožňuje nadto i nahlédnout do lidských zápasů o jednotlivé formulace, dokud jejich znění nedosáhlo náležité zralosti. K hlubšímu pochopení koncilových jednání i závěrů přispívá autor i četnými postřehy z církevních dějin. Česky dosud žádná jiná kniha o Druhém vatikínském koncilu nevyšla.

Úvod do teorie a praxe. Příručka pro studující sociálních, právních a příbuzných oborů i pro profesionály v oblasti sociální práce, sociální správy a státní správy podává obecnou teorii sociální správy i popis současných úkolů a institucionálního zajištění v této oblasti u nás a ve světě, zejména v EU. Vysvětluje, jak u nás funguje správa zaměstnanosti, zdravotní správa, sociální pojištění a podpora, pomoc a služby, a které orgány se na nich podílejí a jakými předpisy. Druhé, rozšířené a přepracované vydání v obecné části pojednává o subjektech sociální správy, jejím postavení, výstavbě a výkonu, financování a řízení. Zvláštní část je zaměřena na jednotlivá odvětví sociální správy podle mezinárodně přijatého členění. Editor publikace prof. JUDr. I. Tomeš je předním odborníkem v oblasti sociální politiky a správy. Autorský kolektiv tvoří vysokoškolští učitelé a pracovníci MPSV ČR.

Legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. Působení sociálního pracovníka sahá od práce s jednotlivcem přes rodiny, skupiny a komunity až k ovlivňování celého národního systému sociálních služeb nebo i politického rozhodování ve prospěch znevýhodněných skupin. Kniha Sociální služby seznamuje čtenáře s různými podobami společenských služeb, s možnostmi jejich plánování a hodnocení. Předkládá kritickou analýzu současného stavu sociálních služeb v ČR a poukazuje na možnosti dalšího vývoje. Jednotlivé kapitoly pojednávají o základních typech společenských služeb, o jejich historii i současných vývojových trendech u nás i v západní Evropě. Kniha se zabývá plánováním služeb, hodnocením potřeb klientů, cílových skupin a místních potřeb i hodnocením výsledků poskytnutých služeb a představuje kvantitativní a kvalitativní metody tohoto hodnocení. Je určena pracovníkům v pomáhajících profesích, profesionálům zabývajícím se sociální politikou a studentům sociální práce.

Specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Současná sociální práce zkoumá i v praxi řeší širokou škálu sociálních problémů týkajících se nejrůznějších skupin lidí. Užívá k tomu mnohé poměrně obecné přístupy společné prakticky všem sociálním pracovníkům (jejich popisu se věnovala kniha Metody a řízení sociální práce, Portál 2003). Kromě toho však naplňování potřeb určitých typů klientů vyžaduje také řadu znalostí a odborných postupů vázaných na jednotlivé cílové skupiny. V této knize čtenář nalezne základní informace o nejrůznějších skupinách, s nimiž se sociální pracovník ve své praxi setkává, a o metodách práce s nimi. Zahrnuty jsou zneužívané, týrané a zanedbávané děti a jejich rodiny; rodiny s jedním rodičem, v rozvodu a mnohoproblémové; nezaměstnaní; bezdomovci; uprchlíci; duševně nemocní; lidé s mentálním nebo tělesným postižením; ženy, které se prostituují; riziková mládež; pachatelé trestné činnosti a práce v rámci probační a mediační služby; staří lidé a umírající. Výklad je ilustrován případovými studiemi, text je doplněn praktickými informacemi, kontaktními adresami apod.

Úvod do surdopedie. Publikace tvoří základní vstup do oboru surdopedie. Za cíl si klade přinést čtenářům poznatky z oblasti diagnostiky sluchového postižení, charakterizovat možnosti korekce sluchových vad a popsat možnosti péče o jedince s poruchami sluchu. Zároveň se zaměřuje na témata z oblasti tlumočení znakového jazyka či péče neslyšících rodičů o své slyšící potomky. Dále se věnuje problematice hluchoslepoty, závažného duálního smyslového postižení. Knihu ocení studenti speciální pedagogiky, speciální pedagogové a další odborníci působící v oblasti péče o osoby se sluchovým postižením i rodiče dětí se sluchovým postižením. Radka Horáková, Ph.D. vyučuje na Katedře speciální pedagogiky PedF MU předměty zaměřené na edukaci jedinců s těžkým sluchovým postižením, komunikaci sluchově postižených, znakový jazyk a problematiku hluchoslepoty.

Knižní rozhovor s houslistou a hudebním skladatelem, uměleckým vedoucím souboru Hradišťan, jehož tvorba opisuje oblouk od písňových forem až po oratorní díla. Jiří Pavlica se inspiruje folklorním odkazem i historickými reminiscencemi, zaměřuje se na duchovní hudbu, ale zároveň je vnímán jako představitel tzv. cross-overu, tedy hudby putující napříč žánry. Rozhovor „nejen o hudbě“ s Jiřím Pavlicou vede hudebník, divadelník a spisovatel, a kromě toho i sběratel písniček Přemysl Rut. Netřeba dodávat, že setkání těchto dvou zajímavých a všestranných osobností bude stát za to…

Rozšířené a přepracované vydání. Každá snaha o pomoc dětem i dospělým trpícím v důsledku psychických obtíží a nemocí musí vycházet z porozumění příčinám, projevům a sociálním dopadům jejich obtíží. Všem, kdo pracují s lidmi a chtějí lépe rozumět jejich psychickým problémům, je určen zevrubný, ale přehledný učební text představující neobvykle široký okruh otázek. Úvod seznamuje se základními pojmy psychopatologie, s pojetím normy a příčinami vzniku odchylek v oblasti psychiky, jejich diagnostice a terapii. Druhá část je věnována složitému vztahu mezi tělesným onemocněním a psychikou člověka, a psychologii handicapu. Třetí část podává přehled hlavních typů duševních onemocnění a poruch chování. Závěr knihy přináší originální přehled poznatků o dopadech negativních sociálních jevů na psychiku člověka: o problematice dysfunkce rodin, o sociokulturním handicapu, o nezaměstnanosti a bezdomovectví i psychologických aspektech kriminality a pobytu ve vězení. Výklad je jasný a přehledný, doplněný řadou příkladů jak ze současné praxe, tak z historie a krásné literatury. E-kniha byla vyrobena z oblíbeného původního 3. přepracovaného a rozšířeného vydání z roku 2004, které díky své propracovanosti a aktuálnosti nedoznalo do současnosti žádných změn.

Pro psychology a speciální pedagogy. Má-li budoucí psycholog porozumět sobě samému a druhým lidem, musí se orientovat v oblasti patologických forem lidské psychiky. Učebnice obecné a speciální psychopatologie (psychiatrie) je určena přímo pro studenty psychologie, případně speciální pedagogiky a dalších humanitně orientovaných oborů. V úvodní části se kniha zabývá mimo jiné vymezením vztahu psychiatrie a psychologie, pojetím normality a důležitými aktuálními etickými a právními otázkami. Druhá část je přehledem obecné psychopatologie (poruchy vnímání, myšlení, emocí atd.). Ve třetí části jsou rozebrány jednotlivé psychiatrické diagnózy (struktura odpovídá současně používané klasifikaci MKN-10). Nechybí zde konkrétní témata, s nimiž se v souvislosti s určitým typem diagnóz psychologové setkávají, a rozbor nejčastějších otázek, které psychiatři psychologům kladou.

Svou novou knihou se známý český filosof Jan Sokol znovu obrací k člověku, tentokrát proto, aby se — na rozdíl od své knihy předchozí, věnované „moci, penězům a právu“ — pokusil rozkrýt a zhodnotit sféru lidské intimity, spjaté s nejhlubšími otázkami smyslu života a podobě života dobrého. Podle vlastních autorových slov chce kniha „přispět ke zřetelnějšímu rozlišování mravně významných fenoménů, aby se o nich dalo přesněji uvažovat a smysluplně hovořit; připomenout změněnou situaci, v níž se jako jednající lidé dnes pohybujeme: situaci ,globalizovaného‘ světa, kde hrají stále významnější roli instituce; a vyjít vstříc naléhavé potřebě společných východisek či základů univerzální a ,všelidské‘ mravnosti, jak ji tyto proměny vyvolávají“. Tuto potřebu podle Jana Sokola nemohou naplnit mravní systémy pozitivních náboženství, které jsou ze své podstaty rozdělující, ale je třeba užít „prekérnějších postupů praktické filosofie“. Východiskem celého tázání se přitom stává široké spektrum filosofické tradice a soustavně zpracované historické zkušenosti a vedle toho výsledky zejména biologických a antropologických věd. Z tohoto důvodu se jedním ze základních pojmů a představ knihy stává sám „život“.

Porozumět situaci rodiny a dokázat diagnostikovat její problém je předpokladem veškeré pomoci rodinám v rámci sociální práce, psychoterapeutické intervence a pod. Kniha představuje základní poznatky z relativně nedávno vzniklého oboru, jakým psychologie rodiny je, s důrazem na výzkumné a diagnostické přístupy při zkoumání rodin, hlavní teoretické modely a specifika některých typů rodin (např. rodiny neúplné, nevlastní, bezdětné, odkládající narození dítěte, homosexuální). Druhé vydání knihy je aktualizováno a doplněno o kapitolu Rodinná resilience.

Význam slova náboženství se v obecném povědomí v poslední době posunul, rozumí se jím nauky, instituce a rituály, tedy to vnější v oblasti religiozity. Spiritualitou se naproti tomu rozumí prožívání, přičemž se často zdůrazňuje, že spiritualita existuje jak v rámci organizovaného náboženství, tak i mimo tento rámec. V tom případě se mluví o nenáboženské spiritualitě nebo o přirozené spiritualitě. Přední český psycholog se už řadu let snaží postihnout šíři poznatků psychologie aplikovaných na náboženství a spiritualitu. V knize Psychologie náboženství a spirituality probírá, čím k porozumění náboženských jevů přispěly hlavní směry psychologického bádání (například teorie motivace, vývojová nebo sociální psychologie). Podrobněji jsou představeny proudy psychologického myšlení, které měly významný vliv na moderní chápání náboženství (psychoanalýza a analytická psychologie). Pozornost je však věnována i speciálním tématům, například běžným a mimořádným náboženským prožitkům, morálce, lidské vině, svědomí, vztahu mezi psychopatologickými a náboženskými jevy a podobně. Kniha je určena psychologům, religionistům, teologům, studentům těchto oborů a zájemcům o náboženství a víru.

Komunikace znamená nejen výměnu informací a kódů, ale vzájemnou interakci subjektů, která má složité zákonitosti a pravidla, a v případě mezilidské komunikace i velmi jemnou psychologii. Analýza mezilidské i vnitřní, skryté komunikace, kterou se zabývá tato kniha, shrnuje verbální a neverbální sdělování, kognitivní základy a soudobé přístupy k porozumění komunikačních výměn. Pozornost je věnována tomu, jak používáním jazyka a řeči ovlivňujeme myšlení a postoje druhých lidí. Jednotlivé kapitoly rozebírají komunikaci mediální, poruchy komunikace, terapeutické sdělování nebo komunikaci v internetovém prostředí. Kniha vznikla přepracováním a podstatným rozšířením Psychologie lidské komunikace (Portál, 2000).

Religionisticko-teologický přehled se zabývá vývojem a strukturou religionistiky jako vědního oboru, vztahem religionistiky a teologie a přináší přehled náboženských systémů včetně důkladné charakteristiky spektra náboženských směrů s přihlédnutím k situaci v České republice. Těžištěm knihy jsou kapitoly autorovi tematicky zvláště blízké. Týkají se nové religiozity, problematiky sektářství a mezináboženského dialogu. Knihu ocení studenti religionistiky a teologie i učitelé společenskovědních oborů. Doc. ThDr. I. O. Štampach, religionista, teolog a filozof, je vedoucím katedry religionistiky a filozofie na Univerzitě Pardubice. V nakladatelství Portál vyšly jeho knihy Náboženství v dialogu (1998), A nahoře nic… (2000).

Psychologický román s detektivní zápletkou. Českým čtenářům není třeba představovat autora známých knih Nevyšlapanou cestou, V jiném rytmu nebo Duchovní růst ve věku úzkosti. Psychologický román s detektivní zápletkou Postel u okna se svou formou od ostatní Peckovy tvorby poněkud liší. Podobně jako v ostatních svých dílech se i v této knize Peck zabývá problematikou dobra a zla, duchovního růstu a hledání sebe samého, mezilidských vztahů a lásky, která mění život jednotlivce, a tím trochu i celý svět. Také v této knize autor využívá bohatých zkušeností své dlouholeté psychoterapeutické praxe.

Jejich přirozenoprávní základ. Významný český křesťanský filosof, známý svými pracemi z dějin české filosofie, se ve své drobné knize zabývá jedním ze základních problémů sociální filosofie současnosti – problematikou lidských práv a svobod, tedy problémem zvlášť závažným pro naši společnost, žijící stále ve stínu řady desetiletí prožitých pod vládou totalitních režimů. Autor vykládá historii ideje lidských práv, přičemž její kořeny nachází především v židokřesťanské tradici. Ta v průběhu vývoje novověkého myšlení našla též svou nenáboženskou podobu, která se dnes obvykle mylně považuje za samu původní ideu. Autorův důraz na její předchozí vývojové fáze, s nimiž současnou podobu lidských práv a svobod konfrontuje, představuje důležitý příspěvek k rozvíjející se diskusi o tomto dnes tak důležitém tématu.

První monografie o poruchách osobnosti u nás se zabývá skupinou psychických poruch, dříve též označovanou jako psychopatie, které jsou velmi závažné, ale o kterých se dosud málo vědělo zejména z hlediska možností terapie. Práce uvádí přehled ustavených skupin poruch osobnosti (paranoidní, schizoidní, disociální, emočně nestabilní, histriónská, anxiozní - vyhýbavá, závislá, narcistická) i některé skupiny, které jsou výzkumem teprve navrhovány. Zabývá se vývojem poruch osobnosti od dětství a v průběhu dospělosti a možnostmi léčby. Protože problematika poruch osobnosti (psychopatií) má závažné sociální souvislosti, práce osloví nejen psychiatry, psychoterapeuty a klinické psychology, ale i sociální pracovníky, kriminology, etopedy a výchovné poradce a také studenty příslušných oborů. Práce je doplněna řadou kazuistik.

Na současnou společnost již nelze nahlížet perspektivou sociálních věd bez užití termínu globalizace. Ať už s odkazem na dynamický proces či statický stav světa, tomuto zaklínadlu se dostává prostor na rozličných, často i velmi vzdálených, diskurzivních rovinách; od kontemplací vědeckých autorit přes publicistická pojednání o současném světě až po alarmující rétorické obraty radikálů na protestních shromážděních. Autoři (Mezřický, Moldan, Braniš ad.) se na malém prostoru snaží zmapovat situaci světa po ekonomickém kolapsu a odhadnout perspektivy dalšího vývoje. Kniha navazuje na titul Globalizace (Portál, 2003) a sleduje nové pojetí vysokoškolského kurzu, který probíhá na Fakultě sociálních studíí, katedra environmentalistiky , MU v Brně. Doc. JUDr. Václav Mezřický, CSc., působí od roku 1991 jako ředitel Ústavu práva životního prostředí právnické fakulty Univerzity Karlovy. V Portálu vydal spolu s řadou dalších expertů knihu Globalizace (2003).

Výbor z nejstarší latinské a řecké martyrologické literatury. První reprezentativní výbor z latinských a řeckých textů, jež soustřeďují svůj zájem na postavy raně křesťanských mučedníků – žen a mužů, kteří se v prvních třech staletích našeho letopočtu dostali do sporu s oficiální římskou mocí kvůli své křesťanské víře, jíž se i za cenu vlastní smrti odmítli vzdát. Svazek zahrnuje přes dvacet nejvýznamnějších martyrologických spisů (bez ohledu na jejich často jen obtížně doložitelnou historickou autenticitu), vzniklých převážně ve 3. a 4. století. Zde obsažené texty reprezentují všechny typy narativních postupů, s nimiž se lze v nejstarších hagiografických vyprávění setkat: od stručných zpráv napodobujících oficiální zápisy soudního přelíčení, tzv. acta martyrum (Akta mučedníků ze Scilli, Akta Iústína a jeho druhů, Akta Acaciova, Akta Karpa, Papyla a Agathoníké, Akta Apollóniova, Akta Cyprianova a další), přes barvitější a detailnější vyprávění o umučení, tzv. passiones (Umučení Polykarpovo, Dopis obcí v Lyonu a ve Vienne, Umučení Pioniovo, Umučení svaté Perpetuy a Felicity, Umučení Mariana a Jakuba, Umučení Montana, Lucia a jejich druhů a další) až po „první křesťanskou biografii“ a prototyp ve středověku velmi oblíbených „životů“ (vitae) – Život Cyprianův jáhna Pontia sepsaný za použití veškerých prostředků antické rétoriky. Kniha je uvozena literárně historickou studií Jiřího Šubrta a doplněna vysvětlujícími poznámkami, bibliografiemi, rejstříky a barevnou obrazovou přílohou. Svazek připravený pracovníky „Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty“ při UP v Olomouci ocení nejen historikové, teologové či religionisté, ale i širší veřejnost se zájmem o duchovní dějiny naší evropské kultury. Z latinských a řeckých textů přložili Iva Adamková, Pavel Dudzik a Petr Kitzler.

Tato kniha představuje jeden z proudů současné angloamerické teologie - postkritický směr. Postkritičtí autoři sdílejí s postmodernisty kritiku moderny, nikoli však nihilistické a relativistické důsledky z této kritiky nezřídka vyvozované. Absolutní jistotu nemáme, můžeme však mít dostatečnou jitotu a zdůvodněnou a rozumnou víru, a na základě této víry můžeme mnohému porozumět. V první části knihy autor probírá hlavní inspirace postkritické teologie a způsoby, jak byly v teologii přijaty - filosofii poznání Michaela Polányiho, Austinovu filosofii jazyka a nové pojetí vztahu racionality a tradice u MacIntyrea. V druhé části knihy jsou představeni teologové a teoložky, navazující na G. A. Lindbecka, nejprve ti, kdo bezprostředně rozvíjejí jeho přístupy a následně ti, kdo jsou jím sice inspirováni, ale vidí jej značně kriticky. Jako jistý solitér je představen Th. Oden. Postkritická teologie je příkladem ekumenické teologie, spektrum jejích představitelů sahá od římskokatolických teologů přes luterány a reformované až k baptistům a menonitům. Zvláštní ohlas našla mezi evangelikálními autory. Všechny tyto teology spojuje respekt k Písmu svatému a nové ocenění významu tradice a společenství pří výkladu Písma, jakož i postmoderní vědomí částečnosti a kontextuální omezenosti našich výpovědí. Postkritická teologie je otevřena současnému světu, vyrovnává se s jeho kulturou a vědeckými standardy. Tato kniha ovšem nechce pouze podat přehled o jednom proudu teologického uvažování. Jako červená niť se jí vine otázka, “jak dělat teologii dnes“. V návaznosti na Polányiho teorii vědeckých objevů chce sama uvádět na cestu teologického objevování, po které před námi kráčely velké postavy Písma svatého a dějin křesťanství. K této cestě patří “indwelling“ - přebývání v realitě, o níž teolog píše, především bohoslužebný kontakt s teologickou skutečností a otevřenost tomu, jak se nám tato skutečnost dává poznat, dále učednictví a víra, která hledá porozumění.

3. přepracované a aktualizované vydáníExistuje už mnoho knih o tom, jak by měla vypadat „ideální“ škola nebo učitel. Víme však, co se opravdu děje ve školách?Co si z nich děti vlastně odnášejí?Jaké je naše školství ve srovnání se světem?A kam vlastně směřuje moderní pedagogické myšlení?Na tyto a další otázky odpovídá ojedinělá publikace, která se po svém prvním vydání rychle stala základní učebnicí i referenčním dílem pro všechny, kdo se zabývají vzděláváním.Autor na řadě příkladů ukazuje, jaké otázky si dnes klade věda o edukaci, jakých prostředků používá k jejich objasnění a k jakým, často překvapivým, závěrům dochází. Ve čtvrtém vydání autor zachoval všechny přednosti osvědčené učebnice, ale aktualizoval celou knihu tak, aby zachycovala vývoj pedagogiky i školy v době, která uběhla od prvního vydání.

Podoby náboženství v americké společnosti mohou fascinovat svou mnohostí až nepřehledností. Autor, dlouhodobě se zabývající vztahem kultury a náboženství, nabízí přehledný klíč: probírá hlavní americké církve a duchovní proudy, jak se postupně objevovaly v amerických dějinách a jak se promítaly do společenského života i do umělecké tvorby, zvláště do literatury a filmu. Jednotlivé „obrazy“ tak poskytují charakteristiku puritánů, kvakerů, evangelikálů či mormonů, mapují vývoj katolicismu, judaismu či buddhismu na americké půdě, zkoumají formy religiozity amerických černochů či podoby novopohanství, ale všímají si rovněž náboženského rozměru zednářství, transcendentalismu či tvorby beatnické generace. Publikace je doplněna bohatým fotografickým materiálem, který autor získal během ročního pobytu v USA.

Učební text seznamuje čtenáře s hlavními termíny teorie mezinárodní bezpečnosti. Představuje základní charakteristiky studené války, hodnotí proces globalizace po roce 1990 a jeho dopad na bezpečnost v mezinárodním kontextu, podrobně se zastavuje u válek, které vypukly v posledních dvaceti letech v Africe, v Latinské Americe a v Asii. Zvláštní pozornost autor věnuje tzv. velkým válkám pod vedením USA a otázkám mezinárodního terorismu. V závěru knihy se čtenář seznámí s bezpečnostní strategií hlavních politických aktérů a mezinárodních organizací dnešního světa. Kniha je určena studentům mezinárodních vztahů a příbuzných oborů a zájemcům o politologickou literaturu. Doc. PhDr. J. Eichler, CSc., pracuje na Ústavu mezinárodních vztahů v Praze, je docentem MV na VŠE v Praze.

Krize v životě člověka; Formy krizové pomoci a krizových služeb. Lidem, kteří řeší naléhavou krizovou situaci, je dnes k dispozici řada různých zařízení, poskytujících krizovou pomoc, v nichž působí profesionálové i dobrovolníci. Publikace širokého autorského kolektivu shrnuje současný stav oboru, který je východiskem jejich práce, a popisuje základní postupy krizové intervence v nejrůznějších situacích. Úvodní část knihy charakterizuje společné znaky životních situací, v nichž lidé vyhledávají krizovou pomoc, a ukazuje možnosti odborné pomoci v krizi. Podává přehled pracovišť krizové intervence u nás i v zahraničí. Podrobně jsou rozebrána teoretická východiska i jednotlivé kroky různých forem a technik krizové intervence - tváří v tvář (s jednotlivcem, párem, skupinou); telefonická pomoc, mobilní služby (výjezd, práce v terénu) i krizová intervence při katastrofách. Ve speciální části autoři probírají hlavní typy krizových situací: krize spojené s jednotlivými fázemi lidského života (krizová intervence u dětí, dospívajících a jejich rodin, krizové situace u žen a mužů, v seniorském věku; krize spojené s partnerstvím, manželstvím a sexualitou); psychospirituální krize; krize spojené s duševními poruchami (klienti s poruchou osobnosti, s drogovou závislostí; týraní a zneužívaní klienti, problematika sebevražd). Závěr knihy se věnuje sociálně-právním aspektům krizové intervence.

Původní práce věnovaná dějinám a myšlenkovým podnětům německé romantiky, především tzv. jenskému romantickému okruhu. Osu výkladu tvoří u nás ani v zahraničí neprozkoumaná problematika náboženských zdrojů, vývoje a celkové intence tohoto významného období evropských kulturních dějin. Autor vychází z textů raného Schellinga, Fichta, ale především z díla Fr. Schlegela, Hölderlina, Novalise a Schleiermachera, od nichž vzešly rozhodující podněty k utvoření romantické kultury. Výklad je doveden k romantickému (zejména Novalisovu) pojetí tzv. siderického člověka, básníka, který spoluurčuje, sjednocuje a vede společnost příkladem své osobnosti, vynikající lidskými charakteristikami jak v oblasti poznání, umění, filosofie, tak ve sféře morální a náboženské. K vlastní studii je připojena textová příloha, představující výbor z nejzávažnějších děl interpretovaných autorů. V převážné většině tu čtenář nalezne prvopřeklady těchto textů do češtiny.

Kniha se zaměřuje na katolický samizdat – neformální společenství lidí vznikající v souvislosti s vydavatelskými aktivitami a od konce 70. let stále aktivnější jako jedno z ohnisek nezávislého života v rámci katolické církve a celé „normalizační“ společnosti. Marta E. Holečková představuje samizdat především jako společenský fenomén, jádro její práce tvoří rozhovory se skupinou tvůrců a distributorů samizdatových tiskovin a publikací. Vzpomínky pamětníků přibližují nejen fungování nezávislých tiskáren a organizaci distribuční sítě, ale i úvahy o vztazích křesťanů a Charty 77, zkušenostech se zahraničím, vzájemným vztahům v „tichém společenství“ samizdatu. Vedle osobních svědectví autorka využila také dokumentů vzešlých z činnosti Stb, svědčících o jejím zájmu o tuto nepohodlnou skupinu obyvatel i o dopadu činnosti tajné policie na samizdatové aktivity. Knihu doplňují stručné životopisy vybraných osobností.

Práce s fantazijními obrazy a jejich vnitřní energií. V okamžicích důležitých rozhodování, krizí či konfliktů člověk mnohdy vyhledává radu nebo pomoc. Praktický zdroj, ze kterého lze v těchto chvílích čerpat, představuje metoda aktivní imaginace, kterou rozpracoval zakladatel analytické psychologie C. G. Jung. Autoři knihy na základě osobních zkušeností i mnohaleté psychoterapeutické praxe názorně a s pomocí řady příkladů ukazují, jak lze s touto metodou pracovat. Popisují, jak lze aktivovat a využívat vlastní duševní síly, a jak pomocí technik imaginace dospět k většímu zklidnění a porozumění vlastnímu životu. 

Proměny vztahu člověka k posvátnému. Kniha reflektuje postavení fenoménu "náboženství" v průběhu lidských dějin z filozofického a religionistického hlediska. Zamýšlí se nad postupným vývojem vztahu člověka k božství ve starověku, středověku, novověku i postmoderně. Autor mapuje antropologické konstanty tohoto vztahu, vyjádřené v psaném slově, architektuře, umění i v rituálních projevech. Ve svém výkladu vychází z křesťanských pozic, které jsou mu vlastní a snaží se odpovědět na základní otázku: může člověk přijmout křesťanské poselství, aniž by se musel vydělit z moderní společnosti?

Vývojová psychológie. Publikace obsahuje dlouhý a složitý příběh lidského života a autor jej vypráví s co největším využitím poznatků psychologie, sociologie a dalších vědních oborů. Opírá se přitom zejména o koncepci tzv. biodromální psychologie, o poznatky psychoanalytiků a sociálních psychologů (koncepce E. Eriksona o vývojových stadiích a úkolech), ale pochopitelně nepřehlíží ani poznatky biologicky nebo kognitivně orientovaných badatelů. Výsledkem je kniha, která je víc než jen fundovaným a čtivým uvedením do jednoho vědního oboru - je průvodcem čtenáře po jeho vlastním životě a pomocníkem v jeho utváření.

Represie verzus prevýchova. Autorka knihy má nielen nadšenie a entuziazmus, ale aj 10 rokov skúseností sociálnej práce s väzňami. Skúseností, ktoré kriticky i sebakriticky analyzuje, neuspokojuje sa len s ich hodnotením, ale formuluje aj odporúčania pre budúcnosť. Ide o formovanie osobnosti väzňov prostredníctvom vzdelávania a prípravy na zamestnanie vo výkone trestu alebo prostredníctvom ponuky práce a voľnočasových aktivít či prostredníctvom duchovnej služby.

Idea má politicky ovládať celý priestor obývaný politicky vyspelým ľudom. Politická teológia, v ktorej sa prelína politická a teologická oblasť, poukazuje na náboženské prvky prenesené do politiky „po dobu mnohých storočí“. Carl Schmitt svojou základnou tézou, ktorú odborníci nazývajú „charizmatickou legitimitou“ alebo „kritériom charizmy“, tvrdí, že „všetky výstižné pojmy modernej náuky o štáte sú sekularizované teologické pojmy“. Politická teológia nie je len „nezanedbateľným momentom politickej teórie, ale jej orientujúcou zložkou“. A práve táto orientujúca zložka politickej teórie v politickej teológii C. Schmitta je podrobená skúmaniu a hodnoteniu z hľadiska etických zásad A. F. Utza.

Dílo je rozděleno na šest oddílů. Úvod seznamuje čtenáře s prameny a vývojem duchovního myšlení před Buddhou. Další kapitoly se věnují legendám o životě Siddhárthy a společnosti jeho stoupenců. Nejobsáhlejší kapitola ,,Nauka“ seznamuje s Buddhovým učením a jednotlivými školami. Další kapitoly se zabývají různými filosofickými aspekty buddhismu a buddhistickými literárními díly. Vladimír Miltner převyprávěl Mahábháratu, přeložil Kámasútru a Otázky Milindovy, zabýval se klasickou indickou medicínou. Z jeho děl je nejvýznamnější slovník Malá encyklopedie buddhismu

Náboženství staré Mezopotámie. Ve své knize přináší Ivan Hrůša poutavý popis náboženského myšlení a praxe jedné ze dvou nejstarších historicky doložených kultur lidstva. Po stručném přehledu dějin mezopotámské civilizace následuje sedm tematických kapitol, v nichž se autor zabývá nejprve pojetím božstva a božských bytostí v náboženském světě staré Mezopotámie a postavami nejdůležitějších mezopotámských bohů, dále chrámem, jeho významem a obřadní praxí. Další kapitoly jsou věnovány představení celé škály liturgických i rituálních modliteb, magických rituálů a hlavnímu mezopotámskému prostředku komunikace s bohy – věštebným praktikám. Výklad je proložen více než 130 kratšími i rozsáhlejšími ukázkami z mezopotámských náboženských textů, které slouží jako příklady, ilustrace i doklady popisované látky. Kniha je doplněna tematickou bibliografií, jež uvádí důležité publikace k jednotlivým celkům, a rejstříky božstev, chrámů a témat.

Podrobný výklad známej ikony kríža z kostolíka San Damiano pri Assisi.

rozhovor vedl Petr Vaďura. Záznam cyklu rozhlasových dialogů Petra Vaďury s RNDr. Ivanou Vlkovou, řeholní sestrou řádu dominikánek a děkankou Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci o knize Izajáš, jednom z vrcholných textů Starého zákona. Tento spis nejvíc ovlivnil i jiné biblické autory a náboženské ovzduší Palestiny na přelomu letopočtu. Jednotlivým oddílům předchází vždy nástin dobového pozadí. Samotný výklad textu sleduje stopu důležitých motivů napříč celou knihou a odhaluje tak její teologické a duchovní poselství. Navíc se snaží ukázat, jak prorok promlouval k aktuálním problémům Judska 8. století př. Kr. včetně dočasného údělu judských přesídlenců do Babylonu. Sympatický je ekumenický přístup obou autorů k tomuto období starozákonních dějin. Kniha vychází zároveň v nakladatelství Kalich i Vyšehrad.

Rozhovor. V novém knižním rozhovoru se oba protagonisté pokoušejí stanovit souřadnice duchovní mapy postkřesťanského a postnáboženského člověka dneška, jemuž především je kniha určena. Studentský farář, ale i filozof a zasvěcený interpret současných myšlenkových a náboženských proudů, Tomáš Halík, se spolu se svým interviewerem snaží postihnout základní otázky moderny:Potřebuje tento svět ještě Boha, a je-li tomu tak, jaký je tento Bůh?Je v různosti pohledů na existenci člověka a jeho bytí možné smíření a syntéza?Je dialog mezi různými pravdami víry a náboženství vůbec možný?

Pokus o praktickou filosofii. Výsledky moderní evoluční biologie naznačují, že mravnost v lidských společnostech není jen nějakou konvenční „nadstavbou“, nýbrž navazuje na podstatné rysy všeho živého a rozvíjí je specificky lidskou kulturou. Jednající člověk tak není jen svébytná osoba, odpovídající pouze za své vlastní činy, nýbrž nese faktickou odpovědnost i za to, co ve své kultuře a společnosti přebírá. Tato nesmírně široká odpovědnost se musí v současných společnostech rozdělit, podobně jako se dělí a specializují i naše činnosti. Není to však jen břemeno, které by náš život omezovalo, nýbrž může mu také dávat obsah a smysl, který v současné společnosti citelně chybí. A právě tento chybějící smysl, stejně jako společná naděje, jsou možná jednou z hlavních příčin často připomínané „krize“ současných společností. Společný náboženský základ starších společností nemůže filosofie sice nahradit, může však připomenout, bez čeho se ani moderní pluralitní společnosti patrně neobejdou. Knížka, v řadě bodů přepracovávající předchozí autorovu knihu Etika a život, vznikla z přednášek na Karlově univerzitě a je určena studentům, učitelům etické výchovy a všem, kdo si o budoucnost nejen české společnosti dělají starosti.

Jedním z hlavních předpokladů úspěšné moderní demokracie a právního státu je profesionalita a nezávislost státní správy, nezávislé, výkonné úřednictvo. Zpolitizování státní správy, korupce, neprůhlednost v zacházení se státními zakázkami, to vše patří dlouhodobě k zásadním problémům naší polistopadové současnosti.Edvard Outrata, bývalý předseda Českého statistického úřadu a v předlistopadové době ředitel informatického úseku kanadské statistiky, je dlouhodobým kritikem neutěšeného stavu české státní správy.V rozhovoru, který s ním vedl publicista Vlastimil Růžička, se Edvard Outrata věnuje především otázkám státní správy a hledání cest k její profesionalizaci. Dostane se ale i na další otázky fungování demokratické společnosti včetně těch nejaktuálnějších, přičemž Edvard Outrata kromě zkušeností s kanadskou i českou státní správou může uplatnit i pohled zevnitř české politiky – v letech 2000 až 2006 byl senátorem.Úvodní část knihy sleduje jeho životní osudy, práci v průkopnickém Výzkumném ústavu matematických strojů, emigraci po roce 1968, zkušenosti s exulantským prostředím. Knihu doplňují vybrané texty Edvarda Outraty věnované problematice státní správy. Jak konečně dospět k profesionální a výkonné státní správě, jejíž laskavou karikaturu nabízí oblíbený britský seriál Jistě, pane ministře?

Nadčasový existenciální význam. Známý současný švýcarský teolog rozvíjí svůj výklad v několika rovinách. V první části se ptá (nábožensko-historicky), jakou úlohu hrály zprávy o zázracích ve starověkém světě a jak „zázraky“ chápalo Písmo. Ve druhé části teologicky vysvětluje významné zázraky Ježíšovy, o kterých vyprávějí evangelisté: Petrovu chůzi po vodní hladině,uzdravování lidí malomocných, slepých nebo ochrnutých.Objasňuje, že cílem všech Ježíšových zázraků – zázračných znamení – „je vposledku osvobodit člověka“.

Technické utópie – napríklad lietanie – uskutočnila nová veda o prírode. Humánnu utópiu mesiášskej doby – zjednoteného nového ľudstva žijúceho v solidarite a v mieri, oslobodeného od ekonomického určenia a od vojny a triedneho boja – možno dosiahnuť za predpokladu, že na realizáciu humánnej utópie vydáme rovnakú energiu, inteligenciu a zanietenie, aké sme vydali na realizáciu našich technických utópií. Nikto nevie postaviť ponorky čítaním Julesa Verna, nikto nevie vybudovať humanistickú spoločnosť čítaním prorokov.Či sa takáto zmena od nadvlády prírodnej vedy k novej spoločenskej vede odohrá, nemôže povedať nikto. Ak áno, mohli by sme mať ešte vždy šancu na prežitie, ale či sa tak stane, bude závisieť od jedného faktora: od množstva brilantných, vzdelaných, disciplinovaných a starostlivých mužov a žien, ktorých priťahuje nová výzva k ľudskej mysli a fakt, že tentoraz nie je cieľom kontrola nad prírodou, ale kontrola nad technikou a nad iracionálnymi spoločenskými silami a inštitúciami, ktoré ohrozujú prežitie západnej spoločnosti, ak nie celého ľudstva.Som presvedčený, že naša budúcnosť závisí od toho, či sa, vzhľadom na uvedomenie si súčasnej krízy, najlepšie mysle zmobilizujú a obetujú sa pre novú humanistickú vedu o človeku.