Spoločenské vedy

Publikácia prostredníctvom úradných záznamov, hlásení bezpečnostných orgánov, zápisníc z výsluchov, výpovedí pred súdom a ďalších dobových dokumentov približuje jeden z najväčších vykonštruovaných politických procesov na Slovensku i v celej ČSR, ktorý sa konal v dňoch 18. – 21. októbra 1950 v Bratislave. Viliam Žingor, popredný partizánsky veliteľ z obdobia druhej svetovej vojny, bol na základe falošného obvinenia, že je vodcom „reakčných živlov“ na Slovensku, odsúdený na trest smrti. Proces súčasne zapadal do politickej línie boja proti „slovenskému buržoáznemu nacionalizmu“, „separatizmu“ a „titoizmu“. Súčasťou publikácie sú aj dokumenty o rehabilitačnom súdnom konaní z roku 1968.

Ogrod svätých Sedempočetníkov. Túto publikáciu vydala farnosť Podbiel ako duchovné ovocie púte Po stopách staroslovenskej minulosti v roku 2006.  

Dokumenty spravodajstva slovenskej armády (1940 – 1941). Publikácia predstavuje menej známu kapitolu dejín 20. storočia – osudy ukrajinských utečencov pred boľševickým režimom, pričom sa venuje aj otázke poznatkov o tomto režime počas druhej svetovej vojny na Slovensku. V lete 1941 sa na území východnej Haliče (bývalé východné Poľsko, dnes západná Ukrajina), nachádzalo až 50 tisíc slovenských vojakov. Títo sa na viacerých miestach stretali s dôkazmi otrasnej sociálno-ekonomickej situácie a proticirkevnej politiky sovietskeho režimu, ale najmä s následkami masového zabíjania politických väzňov (dovedna až 30 tisíc obetí) príslušníkmi NKVD.Tieto šokujúce informácie vzápätí poslúžili ako základ pre dobovú propagandu ľudáckeho režimu. Práve na základe osobných svedectiev tisícok Slovákov sa však informácie – najprv o boľševických a onedlho aj o nacistických zločinoch (či protižidovských pogromoch v Haliči) – rýchle šírili do spoločnosti aj neoficiálnou cestou.Z dokumentov tiež vyplýva, že Ukrajinci, ktorí od jesene 1940 utekali pred sovietskymi perzekúciami do strednej Európy, informovali nielen o skutočných pomeroch na územiach bývalého Poľska pričlenených v auguste 1939 k ZSSR, ale tiež o prípravách Červenej armády na útočnú vojnu proti Nemecku a jeho spojencom. Predkladané dobové dokumenty, verifikované údajmi z novšej zahraničnej literatúry, a viacero posiaľ nepublikovaných fotografií o excesoch stalinského režimu súčasne môžu prispieť k objektivizácii pohľadu na zločinné režimy 20. st. – boľševizmus a nacizmus. 

Politický vývoj na Slovensku po februári 1948. Tomáš Černák (1984) - historik. Absolvoval odbor história na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave (2008 - Mgr., 2009 - PhDr.) a interné doktorandské štúdium na Historickom ústave SAV (2014 - PhD.). Od roku 2018 pracuje ako odborný asistent na Katedre slovenských dejín Filozofickej fakulty Univerzity Komenského v Bratislave, kde prednáša slovenské dejiny po roku 1945.Vo svojom výskume sa predovšetkým zaoberá dejinami KSS a KSČ, jej vedúcimi predstaviteľmi, osobnosťou Gustáva Husáka, cirkevnými i kultúrnymi dejinami. Zaoberá sa tiež históriou slovenského, česko-slovenského i svetového futbalu a najmä vplyvom politiky na futbal a fenoménom futbalového chuligánstva. Je autorom alebo spoluautorom viacerých kníh, ako napríklad Husák: Mladé roky Gustáva Husáka 1913 - 1938, Husák: V odboji a SNP 1938 -1945, Husák. Vrcholy a pády 1945-1951. Je tiež autorom alebo spoluautorom viacerých kníh z dejín slovenského a česko-slovenského futbalu, a tiež je zakladateľom Edície Belasé legendy o najvýznamnejších už nežijúcich hráčoch a tréneroch Slovana Bratislava, v ktorej doteraz napísal sedem publikácií. Publikoval tiež desiatky vedeckých štúdií a popularizačných článkov na rôzne témy zo slovenských i svetových dejín.

Záujem o slovenskú faleristiku (faleristika - pomocná historická veda, zaoberajúca sa radmi a vyznamenaniami) v poslednom desaťročí je veľmi živý nielen v odborných kruhoch, ale aj v širokej verejnosti. Tento záujem je podmienený politickými a spoločenskými zmenami, ktoré nastali po roku 1989. Najmä vznikom Slovenskej republiky, dňom 1.1. 1993, sa začala písať nová etapa, ktorá zaznamenala úrodnú produkciu. Tradícia slovenskej faleristiky nie je bohatá na množstvo zhotovených insígnií v porovnaní s inými národmi, ale svojim námetom a výtvarným stvárnením zaujme aj neodborníka. Faleristická tvorba odráža charakter národa, jeho tradície, dejinné udalosti. Štát prostredníctvom radov a vyznamenaní oceňuje tých, ktorí sa najviac zaslúžili o jeho upevňovanie, šírenie dobrého mena, presadzovanie ľudskej spolupatričnosti, čestnosti, chrabrosti, hrdinstva a obety.

Prečo ľudia (ne)odchádzajú zo svojej vlasti. Problematike emigrácie sa autor − lekár žijúci od roku 1968 vo Švajčiarsku – z vlastného záujmu venoval celé roky. Do knižky zozbieral desiatky svedectiev a výpovedí umelcov, vedcov, verejných činiteľov, či kňazov, ktoré tvoria pestrú mozaiku ľudských postojov a dramatických životných príbehov a každý z nich nejakým spôsobom odpovedá na otázku o motívoch odchodu, resp. úteku z vlasti. Kniha môže byť zaujímavým a poučným čítaním pre každého aj v dnešnom globalizujúcom sa svete, veď (e)migrácia je opäť aktuálna.

Kněžna a světice Ludmila je postavou stojící na počátku českých dějin. Je první historicky známou českou ženou, manželkou panovníka a světicí. Můžeme ji také označit za první ženu v čele českého státu, či alespoň toho útvaru, z nějž postupným vývojem český středověký stát vznikl. Sňatkem s prvním doloženým českým knížetem z rodu Přemyslovců, Bořivojem, vstoupila Ludmila do historie a stala se pramátí našeho prvního panovnického rodu. S jejím příběhem je spojena i christianizace Čech, kterou podle legend na Moravě zahájil Bořivoj, jenž pak jí a vnukovi Václavovi přenechal pomyslnou zakladatelskou pozici. Václav, patron české země, byl Ludmilou v křesťanské víře vychováván a postaral se též o počátek jejího kultu. Ludmila poté vstoupila do českých dějin jako světice a její osobnost dodnes inspiruje nejen politiky, církevní činitele nebo umělce v Čechách i mimo ně.Kniha je přehledným souhrnem poznatků o Ludmile, její době, ale také o "druhém životě", který vstupuje již do dvanáctého století svého trvání.

Tomáš Halík. Osobní svědectví o hledání vlastní cesty v duchovním životě, ve filozofii i ve společnosti. Kromě osobních témat (vzpomínky na dětství, studentská léta, konverze, kněžské svěcení, působení v roli psychoterapeuta, polistopadové období aj.) reflektuje vývoj v české společnosti a církvi. Čtenář v knize nalezne i vzpomínky na významné osobnosti – J. Reinsberga, J. Zvěřinu, V. Bendu nebo zamyšlení nad tématy, jako je hlubinná psychologie, krize víry, sekularizace. Kniha je nově doplněna o CD, na němž T. Halík čte vybrané části knihy.

Súborné vydanie esejistickej tvorby od roku 1978. Jej inšpiráciou je silná vnútorná potreba vyjadriť sa k dianiu, reagovať na spoločenský vývin i bežné ľudské stretnutia. Autor (1958) prešiel krutou školou totality, jeho literárne a disidentské aktivity upútali pozornosť bezpečnostných orgánov. Popri radosti z nadobudnutej slobody, nezastieral si oči pred novodobými ujarmeniami najrôznejšieho druhu. A neustal ani vo svojom životnom nasmerovaní – naďalej rieši základné otázky morálneho realizmu, zmyslu života, medziľudských vzťahov, či pozdvihovania človeka, polemizuje, skúma, hľadá... Vychádza, z hlbokého kresťanského i historického poznania, pričom jeho štýl je konkrétny, zrozumiteľný a zaujímavé myšlienky podčiarkuje humorom. Preto, i pre pozoruhodný časový oblúk, môže by jeho tvorba zaujímavým čítaním, ozajstným „svedectvom času“.

Zborník z medzinárodnej vedeckej konferencie Bratislava 21.-22. septembra 2010. Ústav pamäti národa v spolupráci s občianskym združením Pamäť národa, Hlavným mestom Slovenskej republiky Bratislavou, Európskou sieťou Pamäť a Solidarita a Nordost-Institut pod záštitou primátora hlavného mesta SR Bratislavy Andreja Ďurkovského zorganizoval v septembri 2010 medzinárodnú vedeckú konferenciu s názvom Fenomén Bratislava. Cieľom konferencie bolo popísať udalosti, ktoré ovplyvňovali charakter mesta v minulom storočí. Jedinečnosť mesta, ktoré sa vyznačovalo multikultúrnym a multietnickým charakterom poskytuje dobré možnosti na výskum nielen historických udalostí a súvislostí, ale aj sociálnych a demografických štruktúr, náboženskej a kultúrnej rôznorodosti, dopadov represií totalitných režimov voči rôznym skupinám obyvateľstva či ďalších socio-historických fenoménov. Výstupom z podujatia je zborník príspevkov, ktoré odzneli na konferencii a ktoré čitateľom priblížujú roky 1939 – 1989 aj z pozície regionálnych dejín. Publikácia vyšla ako 3. zväzok Spisov Európskej siete Pamäť a Solidarita. 

Zborník z vedeckej konferencie Bratislava 16. novembra 2010. Ústav pamäti národa v spolupráci s Fakultou práva Paneurópskej univerzity a Asociáciou bývalých spravodajských dôstojníkov zorganizoval v roku 2010 vedeckú konferenciu s názvom Interpretácia dokumentov Štátnej bezpečnosti. Predkladaný zborník obsahuje všetky príspevky, ktoré na konferencii odzneli a ktoré na vedeckej úrovni analyzujú otázky spojené s právnymi aspektmi agendy ŠtB, vzniku a interpretácie operatívnych, agentúrnych a vyšetrovacích zväzkov či spôsob a pravidlá evidencií Štátnej bezpečnosti a pozmeňovania záznamov v registračných protokoloch. Zborník obsahuje príspevky tak domácich, ako aj zahraničných odborníkov z bývalých komunistických štátov, ktorí sa systematicky venujú tejto téme. Zostavil Peter Jašek.

Monografia Jedno storočie v Prievidzi (Dejiny Židovstva na hornej Nitre) autorov Ješajahu A. Jelínka, Otta Gubiča a Erika Kližana mapuje dejiny židovských komunít v regióne hornej Nitry, konkrétne v meste Prievidza a okolitom kraji. Popisuje vývoj židovského osídlenia, doloženého už od 16. storočia. Analyzuje nielen formovanie a fungovanie tradičných židovských ustanovizní (náboženská obec, synagóga, škola a cintorín) ale aj ich podnikateľské a spoločenské aktivity. Šíriaci sa antisemitizmuz v Európe v 30. rokoch 20. storočia najskôr ovplyvňoval región iba prílivom utečencov, no vzápätí dovtedy viac-menej tolerantná existencia aj s miestnou nemeckou komunitou začala byť problémová.Proces arizácie židovského podnikateľského i osobného majetku dokladajú konkrétne početné príklady, v ktorých však veľkú úlohu hral aj ľudský faktor. Nie všetci obyvatelia s takýmto spôsobom zaobchádzania so Židmi súhlasili. Špecifickou bola existencia najskôr koncentračného, neskôr pracovného tábora na pomedzí obcí Laskár a Koš. Práve tento tábor bol, paradoxne, strojcom záchrany mnohých Židov z Prievidze a okolia. Tragédiu hornonitrianskeho Židovstva dokladá unikátny pokus o zostavenie menoslovu obetí holokaustu. Poslednou kapitolou je záznam o čiastočnom obnovení života židovskej komunity v Prievidzi, ktorá však zanikla v roku 1949. 

1. časť: Generálne zhromaždenia. Generálne zhromaždenia Svetového kongresu Slovákov sa konali podľa prvých platných stanov, ktoré boli schválené na zakladajúcom generálnom zhromaždení v Toronte 19. júna 1971. Dokumenty boli odrazom programového a ideového zamerania kongresu a reagovali na aktuálny politický vývoj na Slovensku aj v zahraničí.Do edície sú zaradené všetky dokumenty, ktoré vzišli z Generálnych zhromaždení SKS, a tvorí ju celkovo 44 dokumentov opatrených vedeckým aparátom. Zväčša išlo o rezolúcie, deklarácie, vyhlásenia, memorandá, ohlasy, príhovory alebo listy. Publikáciu zostavila historička ÚPN Beáta Katrebová Blehová.Pre lepšie oboznámenie sa čitateľa s dejinami SKS bola do úvodnej časti edície zaradená štúdia podrobne mapujúca históriu generálnych zhromaždení v kontexte studenej vojny a normalizačného režimu v Československu v 70. a 80. rokoch.

Štátna bezpečnosť a politické spravodajstvo na Slovensku v rokoch 1945-1948. Súčasný slovenský historik z radov mladšej generácie približuje prácu odboru Povereníctva vnútra, ktorý na Slovensku vykonával v rokoch 1945-1948 spravodajské a štátnobezpečnostné úlohy. Túto inštitúciu približuje ako činiteľa, ktorý do (česko)slovenských dejín zasiahol výrazným spôsobom, a taktiež skúma optiku nazerania jej zamestnancov na dobové dianie, motivácie ich konania a ďalšie relevantné faktory. Autor je absolventom doktorandského štúdia zo slovenských dejín a pracuje v Sekcii vedeckého výskumu Ústavu pamäti národa. Zaoberá sa najnovšími slovenskými dejinami a pôsobením spravodajských služieb.

krížová cesta gulagom. Kniha približuje čitateľovi otrasné, ale pravdivé svedectvo o živote násilne odvlečeného človeka. Dramatické obdobie dvoch svetových vojen, vzostup aj pád komunizmu, vysoké kvality ľudského umu, ale i poklesky a najnižšie vášne ľudského hyenizmu… Práve takáto realistická scéna dotvára atmosféru beletricko-faktografického diela, zachytávajúceho osud nespravodlivo odsúdeného storočia. Autorka na základe spomienok svojho otca rozpráva o neznesiteľných zážitkoch nevinných a odvlečených občanov, ktorí sa v prebehu niekoľkých okamihov ocitli v krutých okovách NKVD. Napokon kniha poskytuje ešte jeden rozmer: hlavná postava príbehu zažíva v neľudských podmienkach vlastný očistec, objavuje sám seba a napokon Boha. Vierou v neho a s ním prekonáva „neprekonateľné“, duševne dozrieva a vracia sa domov. Po celý čas internovania a aj po návrate nachádza silu v slabosti, vo viere a v odpustení. Každá jedna kniha obsahuje originálne, vlastnoručne podpísané venovanie od autorky.

Kronika velkých objevů. Kronika nejpozoruhodnějších objevů, které se v Egyptě podařily, od Rosettské desky po Údolí zlatých mumií.Kniha pokrývá šíří záběru všechna období egyptské historie od Předdynastické doby po dobu Římskou a všechny oblasti země od nilské delty po Núbii.

Humbert z Romans († 1277), pátý magistr Řádu kazatelů, ve svém okružním listu adresovaném celému řádu rozebírá tři řeholní sliby, poslušnost, chudobu a čistotu, a s nimi spojené ctnosti, pokoru a trpělivost. Jeho cílem je povzbudit bratry v jejich povolání kazatelů Slova a připomenout jim základy řeholního života a dominikánské spirituality. Humbertův pohled je realistický, nepřehlíží lidskou omezenost, slabost a hřích, ani nezastírá náročnost kazatelského povolání. Zároveň je však plný naděje a důvěry, neboť ví, že člověk ve svém úsilí nezůstává bez pomoci a je schopen obstát v síle Boží milosti. Realismus, důvěra v člověka opírající se o důvěru v Boha, střízlivost a prostota, humor a radostnost, to jsou některé z rysů dominikánské spirituality, které vyzařují i z Humbertova dopisu. Následování a hlásání Slova ovšem není vyhrazeno pouze řeholníkům či dominikánům. Je to podstata každého křesťanského života, bez ohledu na dobu a životní stav. Humbertův dopis tak může poskytnout cenné postřehy a rady každému čtenáři, který zaslechl volání Slova, touží žít pro něj a s ním a sdílet ho s ostatními.Z latinského originálu přeložil a poznámkami opatřil Efrem Jindráček OP. Předmluvu k českému vydání napsal Bruno Cadoré OP, 87. magistr Řádu kazatelů.

Ačkoli Boethius (480-cca 526) není pro veřejnost příliš známou postavou, patří mezi nejvýznamnější osobnosti své doby. Jeho dílo ovlivnilo celé následující dějiny filosofie a teologie. Kromě jiného je mu připisováno pět teologických traktátů: autor v nich řeší především trinitární a christologické problémy, které souvisejí s nově se objevujícími herezemi (arianismem, monofysitismem, nestorianismem).

Dokument papežské biblické komise z r. 1984 představuje základní současné přístupy k osobě Ježíše Krista.

Sedmý svazek edice Patristika obsahuje pět promluv svatého Augustina o modlitbě Otče náš. (Poslední promluva byla objevena teprve nedávno a ohledně Augustinova autorství panují jisté pochybnosti.) Jedná se o promluvy, které Augustin pronesl v rámci mystagogické katecheze určené kandidátům křtu, v nichž jim byla modlitba Páně, její smysl i důvod, proč se ji vůbec modlit, svěřena jako jeden z velkých pokladů církve. Augustin si modlitby Páně nesmírně cení jako „každodenní modlitby za naši spásu“. Chápe ji jako pravidlo, jak se má křesťan k Otci obracet, a dokonce vzor veškeré křesťanské modlitby, takže se křesťané nemají modlit nic jiného než to, co je v otčenáši obsaženo. Úvodní slovo, překlad a komentář David Vopřada.

Úkolem hierarchie je hledat a vyjevovat v konkrétní historické situaci pravou cestu víry. Hierarchie ale tento úkol nemůže vykonávat svévolně, nýbrž výlučně jako službu víře celého společenství a v jistém ohledu také ve spolupráci s ostatními věřícími. Ve hře je tedy identita křesťanství, katolicity. Mezinárodní teologická komise v dané věci připomíná, že laici mají aktivní roli v uchovávání, prožívání, prohlubování, formulování a předávání pravé víry. Podotýká se, že od prvních staletí až do novověku to byli právě laici, kteří udržovali víru v některé pravdy mnohem jasněji a pevněji než biskupové a teologové...

Scholastická teologie jako svébytný způsob zpracování a tradování teologické látky ovládala univerzity od jejich vzniku až na práh moderní doby. Setkání s ní se tak nevyhne nikdo, kdo se zabývá duchovním světem středověku a raného novověku: teologa budou více zajímat myšlenkové postupy a obsah scholastických traktátů, kulturního historika zase vnější rámec školského provozu, oba však ocení příručku, která je přehledně a při zachování přiměřeného rozsahu uvede do vývoje a mnohotvárnosti scholastické teologie. Leinsleho kniha tento úkol plní dobře a spolehlivě, jak o tom svědčí již vydané překlady do angličtiny a maďarštiny.

Genderové role, jejich původ a vývoj. Do jaké míry jsou pravdivá klišé týkající se mužských a ženských rolí? V čem spočívají rozdíly? Jak se na nich podílí dědičné faktory a jak výchova? Jak pohlavní role ovlivňují naše jednání? Přístupnou a přesto fundovanou formou odpovídá autor na tyto a mnohé další otázky. Ukazuje, jak se na vývoji pohlavních rozdílů velmi komplexním způsobem podílejí jak fyzické, psychické, tak i společenské faktory, a jak je pohlavně specifické jednání ovlivňováno od počátku naším očekáváním.

Autor, známý u nás dílem Důstojnost lidského života, formuluje v této své knize nová stanoviska k problémům, které přinesly objevy reprodukční biologie a sexuální psychologie. Nevyhýbá se žádným z kontroverzních témat současného života (předmanželské sexuální vztahy, nemanželské životní partnerství, církev a druhé manželství, homosexualita, znásilnění a potrat). Těžiště knihy tvoří současný pohled na základní otázky sexuality a její funkce v mezilidských vztazích.

Mimoriadne vydanie pri prvom výročí smrti Milana Rúfusa. Cyklus jeho úvah, ktoré predniesol sám autor pod názvom Epištoly na sviatočné dni v Československom rozhlase na Vianoce roku 1968, vydal Tatran v Bratislave pre svojich priateľov na prelome rokov 1969 – 1970 ako príležitostnú publikáciu v náklade 999 výtlačkov. Zvukový záznam v archíve rozhlasu sa, bohužiaľ, nezachoval. Rúfus sa týmito otvorenými listami, po okupácii Československa vojskami Varšavskej zmluvy v auguste 1968, prihováral „urazenému národu“, do ktorého vrazila „tvrdým rohom história“. Boli to slová múdreho básnika, nie politika, slová „svedomia národa”. Uplynulo vyše štyridsať rokov od pamätného šesťdesiateho ôsmeho a jeden rok od odchodu Majstra do večnosti, ale aktuálnosť jeho myšlienok je trvalo naliehavá. Už samotné témy Epištol sú trvalé, neprispôsobivé módnosti – národ, deti, údel, pravda. Rúfusove úvahy majú hĺbku i tvar, niet k nim čo dodať a nebodaj „rozrieďovať nažité“. Žiadne epilógy, doslovy či záverečné slová nemôžu totiž vystihnúť erudíciu, originalitu, súvzťažnosti a morálne posolstvo diela veľmajstra slovenskej poézie a filozofie. Jeho slová len treba nechať na seba pôsobiť a premieňať na činy to, čo dokážeme. Štyri epištoly k ľuďom teraz čitateľom-poslucháčom vo zvukovom zázname na CD tlmočia Jozef Šimonovič a Ladislav Chudík, s improvizáciami Jozefa Luptáka na violončele.

Slovenská republika 1939-1945 očami mladých historikov VIII. Zborník z rovnomennej medzinárodnej vedeckej konferencie, ktorá sa konala v dňoch 20. – 22. apríla 2009 v aule Pázmáneum Trnavskej univerzity, prezentuje 28 príspevkov mladých historikov venujúcich sa dejinám Slovenska v rokoch 1939 - 1945. Zborník zachytáva obdobie od salzburských rokovaní v lete 1940 až do vypuknutia povstania na jeseň 1944. Príspevky sú zoradené do štyroch tematických kapitol: Politika a spoločnosť, Zahraničnopolitické aspekty, Armáda a Hlinkova garda, Hospodárstvo, cirkev a šport. Jednotlivé štúdie prinášajú nový pohľad na doteraz nespracované biele miesta v slovenskej historiografii dejín 20. storočia. 

V jakém vztahu je lidské tělo a lidská duše? „Vstupovat do světa psychosomatiky vyžaduje odvahu, ale především drzost – odvahu opouštět pohodlné cesty a drzost šlapat po trávníku, na němž je umístěna po několik století výstražná cedule, udržovaná medicínským establishmentem za všech panujících režimů, s nápisem NEVSTUPOVAT.“

O kronice a jejím autorovi:O letničním hnutí se mluví jako o třetí „misijní síle“, která vedle římského katolicismu a protestantismu, tvoří spolu s charismatickým linutím nejrychleji rostoucí křesťanské hnutí současnosti. V Cechách se k letničnímu hnutí hlásí Apoštolská církev, která je zároveň členem Ekumemcké rady církví a jsou jí přiznána zvláštní práva dle § 7 odst. 1 zákona č. 3/2002 Sb. Tato kronika se zabývá popisem vývoje Apoštolské církve od její registrace v roce 1989 až do současnosti. Tento první díl popisuje první dekádu její existence, včetně heterodoxních proudů uvnitř i vně církve.Autor této kroniky (Aleš Franc; *1968) působil řadu let jako člen Apoštolské církve v brněnském sboru. Byl teologickým poradcem Úzké rady a později zmocněncem biskupa v Ekumenické radě církví a na veřejnosti ve vztahu k ostatním církvím. Pro svoji publikační činnost, dokumentující proměnu letničního hnutí skrze fenomény, jako Torontské požehnání, tzv. skupinkové sbory a Kurzy Alfa, byl v roce 2008 z Apoštolské církve vyloučen. Vystudoval evangelikální teologii na PF UMB v Banské Bystrici a husitskou teologii na HTF UK v Praze. Je autorem řady odborných knih a článků zejména o letničním a charismatickém hnutí. Pracuje jako docent farmaceutické technologie na Farmaceutické fakultě MU v Brně.Řekli o autorovi:„Aleš Franc dělá špatně svou práci, protože není schopen - nebo si nechce - položit otázku, co je na daném jevu centrální. A protože střílí tak vedle, co se týče Alty, protože před pár lety střílel tak vedle, co se týče KMS, stává se celá jeho pilná práce nevěrohodnou. Je mi to líto. Jsou jevy, o nichž toho tolik nevím, jako třeba mormoni nebo Davidiáni. Kdyby o meh Aleš Franc něco napsal, ani bych to nečetl, protože si myslím, že v jejich případě by střílel podobně vedle jako v případech, které znám zblízka. Možná k tomuto omylu studování sekt nějak svádí. Myslím, že my křesťané se musíme naučit kriticky myslet. Nemusíme tolerovat bludy u svých odpůrců. Měli bychom ale být šlechetní a velkorysí, a na rozdíl od světa, který zásadně chce jen najít chybu a často vědomě zveličuje případné chyby protivníků, bychom měli vyjít od otázky, co daný člověk/hnutí chce říci. Bohužel, Aleš Franc spíše než Eirénaia (velkého křesťanského myslitele z konce druhého století, který napsal knihu „Proti kacířstvím") připomíná Janu Bobošíkovou. Ani té nelze upřít dobrou přípravu.“ - Mgr. Dan Drápat, zakladateľ Církve Křesťanská společenství„Aleš Franc předložil na Husitské teologické fakultě UK v Praze diplomovou práci z oboru komparativní eklesiologie, která je natolik aktuální, že se ji v krátkém čase dostalo dvou knižních vydání (Praha : Kodex, 2010 a 2. doplněné vydání Zápas o duši, 2011). Zaobírá se v ní aktuální problematikou pozadí a teologie kurzů Alfa... Aleš Franc je poctivě pracující člověk... Má vícero teologických zájmů, frekventovaně se věnoval zejména tématům z oblasti letniční a charismatické provenience. Aby ne — byl dlouho členem Apoštolské církve. Stal se uznávaným znalcem této problematiky, o čemž svědčí kromě jiného též jeho nedávná účast na teologické konferenci Evangelické církve a. v. na Slovensku a Sdružení evangelických duchovních, kde přednesl vyžádaný referát „Charismatické hnutí a modely existence v rámci církví vzešlých z reformace“... Tato pozoruhodná studie by neměla zůstat nepovšimnuta jak zastánci, tak odpůrci kurzů Alfa. Práce nemá za cíl před Alfou varovat, chce spíše poskytnout podložené informace k zamyšlení. Je cenným zdrojem informací o pozadí a teologii kurzů Alfa, jak to avizuje název práce.“ - prof. TbDr. Pavel Procházka, PhD., profesor teologie PF UMB v Banské Bystrici

v strednej a východnej Európe. Publikácia je zborníkom z medzinárodnej vedeckej konferencie, kde boli prezentované najnovšie výsledky výskumu o protikomunistickom odboji v krajinách strednej a východnej Európy. Čitateľ nájde v zborníku príspevky o protikomunistickej činnosti jednotlivcov – známych disidentov či verejne málo známych aktivistov odboja, skupín či dokonca pololegálnych organizácií. Osobitný blok príspevkov sa zaoberá otvorenými povstaniami proti komunistickým režimom. V zborníku čitateľ nájde štúdie v troch jazykoch – v slovenskom, českom a v anglickom podľa toho, v akom jazyku boli prezentované na konferencii. 

The State Security in Slovakia 1945-1989. The book Following the Footsteps of Iron Felix deals with the history of once nearly allmighty State Security in Slovakia. Its ambition is to focus on Slovak part of the State Security´s history and present it to the widest public in Slovakia and abroad. The book consist also of many fotographs and supplements.

Mistr Eckhart (c. 1260 – c. 1328), významný německý filosof, mystik a teolog, předkládal své dílo ve dvojí podobě. Latinsky psané traktáty nás seznamují s myšlením precizně zformulovaným do nejmenšího detailu. Avšak v rodném jazyce sdílel se svými posluchači mnohem osobnější a niternější úvahy v oblíbených kázáních, v nichž užíval lidovou mluvu. A právě německá kázání jsou považována za tresť jeho podivuhodně současné filosofie univocity, za „mystické“ spisy o nejhlubších tématech křesťanské teologie – o moci Ducha, o rození Syna Božího, o „jiskérce“ a „hrádečku“ v duši, a zejména o oproštění.Josef Quint (1898-1976) uspořádal Eckhartova německá kázání poprvé ve třicátých letech dvacátého století, do nichž tehdy zahrnul i ta, kde bylo autorství sporné, a když se k nim v padesátých letech opět vrátil, vybral jich už jen devětapadesát a znovu je převedl ze středověké němčiny. Český překlad vychází z německého originálu Meister Eckehart: Deutsche Predigten und Traktate. Herausgegeben und ubersetzt von Josef Quint vydaného nakladatelstvím Diogenes v roce 1979, s přihlédnutím k vydání Deutsche Mystiker des vierzehnten Jahrhunderts Franze Pfeiffera z roku 1857 – knihy obsahující 110 kázání, 18 traktátů, jakož i dalších výroků a textů tohoto slavného dominikána – a v některých případech i k soudobému anglickému vydání The Complete Mystical Works Of Meister Eckhart z roku 2009 v překladu Maurice O’C. Walshe, vycházejícího z jiného rukopisu, než byl ten, o nějž se opíral Quint.K textu byly připojeny odkazy a vysvětlivky umožňující hloubavému čtenáři orientovat se nejen v biblických textech, nýbrž i v dílech jeho předchůdců – včetně tzv. „pohanských“, tedy hlavně antických i novoplatónských mistrů (mj. Plótínos, Porfyrios, Proklos) – a následovníků, a v pojmech, které buď jako novotvary leckdy vymyslel přímo Eckhart, nebo je přejímal od starších mystiků.Překlad odkazuje také na starší titul Mistr Eckhart a středověká mystika v redakci Jana Sokola, jakož i podstatná díla, jež k nám uvádí Lenka Karfíková, ale také na teology a mystické filosofy avicennovské či suhrawardíjovské tradice, na kanonickou knihu Lao-c′ o ctnosti Tao te-ťing a zen-buddhismus.Dvoubarevný tisk na kvalitním 100g papíru Arcoprint. Potah desek 125g papír Imitlin E/R05 Tela Rosso, hřbet pak 120g papír Materica Ardesia.

Logoterapeutická útěcha v krizi. Poměrně dlouhou dobu byla psychologie poplatná přírodovědeckému modelu, to znamená, že její obraz člověka byl zcela mechanistický. Již dávno bylo ale prokázáno, a také se o tom mezi seriózními badateli hovoří, že živá skutečnost roztříštila tento rámec jednostranného obrazu člověka.Zvláštní uznání patří inovační odvaze V. E. Frankla, že nejen intuitivně vystihl specifické lidské fenomény a lidskost člověka vůbec v celé jeho diferencovanosti a plnosti, ale navíc je metodicky čistě vědecky reflektoval a posléze systematicky integroval do své logoterapeutické školy, kterou založil. Tento třetí vídeňský směr psychoterapie (po vzniku a vývoji psychoanalýzy a individuální psychologie) je jedním z nej významnějších pokroků v oboru psychoterapie vůbec, protože do středu své motivační teorie a také do popředí své praxe staví orientaci ke smyslu, nebo, jak to vyjadřuje Frankl, „vůli ke smyslu“. Zároveň s tím je ale psychoterapie konfrontována s jistou neobyčejně aktuální problematikou, totiž s čím dále tím více se šířícím pocitem bezesmyslu a se všemi těmi maskami, za nimiž se tento kolektivně neurotický masový fenomén skrývá.

Návod k ovládání davů. Rakouský odborník na extremismus v politice prof. Walter Ötsch a novinářka Nina Horaczek napsali knihu čtivou, strukturovanou a s řadou praktických příkladů, které mohou přispět k tomu, že čtenář pochopí logiku populistického myšlení a bude se moci lépe orientovat v politických strategiích. Pokud platí, že český čtenář má díky své historické zkušenosti s ideologiemi vytříbený cit pro demagogickou manipulaci, pak najde v této knize manuál pro její komplexní porozumění a nakonec i návod, co dělat, abychom pod tlakem populistického myšlení obstáli."Čtivá příručka umožňující lépe porozumět dnešní politické realitě. Ötsch a Horaczek ji napěchovali konkrétními příklady i bohatým historickým kontextem. Je důkazem, že základní principy populismu a demagogie jsou univerzálně funkční napříč kontinenty, dobami i náboženstvími. Populismus zažívá nevídaný rozkvět i díky sociálním sítím a chceme-li s ním účinně bojovat, musíme nejdříve pochopit, na jakých pilířích stojí. Právě k tomu je tato kniha perfektní cestou." Karel Kovy Kovář

Komunistický režim a katolícki kňazi na Slovensku v rokoch 1948 – 1968. Nová monografia približuje snahu komunistickej štátnej moci využiť katolícku cirkev na Slovensku prostredníctvom jej kňazov najmä v rokoch 1948 – 1968. V práci sú zachytené a analyzované ciele, ktoré štátna moc využitím katolíckych kňazov sledovala, ako aj najdôležitejšie metódy, ktoré orgány štátnej moci využívali. K hlavným cieľom patrila snaha primäť kňazov, aby sa stali akýmisi propagátormi komunistických ideí medzi katolíckym obyvateľstvom, prípadne, aby aspoň navonok podporovali budovanie „novej socialistickej spoločnosti“. Nemenej dôležitým i keď navonok skrytým cieľom bolo nenápadné zapojenie samotných kňazov do boja proti náboženstvu a cirkvi. Pozornosť je v práci venovaná najmä trom tematickým okruhom: pokusom komunistov využiť katolíckych kňazov prostredníctvom vytvorenia jednotnej kňazskej organizácie či združenia; usmerňovaniu a využívaniu kňazov pomocou siete štátnych úradníkov v okresoch a krajoch; činnosti Štátnej bezpečnosti, smerujúcej k získaniu kňazov na tajnú spoluprácu s cieľom boja proti aktivitám biskupov, kňazov i aktívnych laikov. Snaha o inštrumentalizáciu a využitie katolíckej cirkvi rozhodne nebola len špecifikom komunistov. Podobné pokusy a zámery boli vo väčšej či menšej miere prítomné aj v niektorých ďalších ideologických smeroch a režimoch. V prípade komunizmu však práve jeho totalitný charakter umožnil rozvinúť tieto snahy do takých rozmerov, ktoré v našom geopolitickom priestore nemali obdobu.

A Struggle for Sovereignty in Central Europe. Who are the Slovaks? What is the Slovak nation? Located in the heart of Europe, the Slovak Republic has emerged an independent and sovereign nation after centuries of struggle. The history of Slovak is part of the rich tapestry of the course of human events at the geographical and strategic crossroads of Europe. Yet, very little contemporary scholarship on Slovak history exists in English or is readily accessible to North American and Western European readers. This title thus fills an important gap in historiography about events throughout Central Europe over the last fourteen centuries. This title presents the history of Slovakia in terms of the latest scholarship and in context of on-going historical debate about Slovak history and its presentation in post-socialist world...

Zborník je výstupom z vedeckej konferencie „Trnava v rokoch 1939 – 1989“, ktorá sa uskutočnila pod záštitou primátora mesta Trnava Ing. Vladimíra Butka 25. – 26. apríla 2012. Konferencia organizovaná Ústavom pamäti národa v spolupráci s Trnavskou univerzitou v Trnave a mestom Trnava bola priamo venovaná bohatej histórii jedného z najvýznamnejších slovenských miest. Trnava ako centrum kultúrneho, spoločenského i cirkevného života, ktorým bola nielen v 20. storočí, si zaslúži, aby sa po viac ako dvadsať rokoch od pádu totalitného režimu a nástupu nových snáh o nové nazeranie na jej dejiny, pohľad na udalosti, osobnosti či fakty nedávnej minulosti, v minulosti často zahmlievaný a tendenčne spracovaný, zobjektivizoval. Viac ako štyridsať rokov trvania totalitného režimu nedovoľovalo nazrieť na dejiny, respektíve na mnohé rozhodujúce dejinné udalosti v mnohých prípadoch objektívne. Pravda bola tá, ktorú určovala vládnuca moc. Tá rozhodovala, akým spôsobom sa interpretovali dejiny, charakter predchádzajúceho, ale aj súčasného režimu. Aj z toho dôvodu sa autorský kolektív zborníka podujal vniesť nové impulzy do interpretácie slovenských regionálnych dejín. Jednotliví autori sa v zborníku snažia nielen nazerať na rozličné témy z nového uhla pohľadu, ale tiež priniesť nové témy, nové impulzy, o ktorých sa bolo v minulosti takmer nemožné otvorene vyjadrovať. Či je to inovatívne zhodnotenie významných medzníkov v regionálnych dejinách, pohľad na represívny aparát, snahy o vyrovnanie sa vládnej moci s politickými oponentmi či vplyv totality na bežný život ľudí v meste, mnohé z nich nájdu na jeho stranách svoje miesto. Ponúka odbornej i laickej verejnosti široké spektrum tém, ktoré pomôžu dotvoriť mozaiku o bohatej histórii mesta a tým aj Slovenska. Je samozrejmé, že na takomto krátkom mieste nemohol autorský kolektív vyčerpať všetky problematiky uvedeného obdobia. Ambíciou konferencie a rovnomenného zborníka nebolo komplexné zhodnotenie problematiky trnavských dejín 20. storočia. Bola ňou najmä hlbšia analýza vybraných aspektov, ktoré budú skôr doplnením či rozšírením obrazu o histórii mesta, o jeho živote a osobnostiach. Zostáva veriť, že tento významný počin budú nasledovať ďalšie, ktoré opäť posunú latku slovenskej historiografie venovanej dejinám Trnavy o niečo vyššie. 

Základní informace o křesťanství, a to doslova pro každého. Výklad postupuje chronologicky a popisuje všechny významné etapy křesťanství.

Zlaté obdobie kresťanského stredoveku. Po období prevahy štátu nad Cirkvou a cisárstva nad pápežstvom v období Karolingovcov a Otov, prišlo obdobie prevahy pápežstva nad cisárstvom, pripravené rehoľnými reformnými centrami a realizované pápežským Rímom. V tomto období, trvajúcom okolo 150 rokov, mali svoje miesto trikrát ťažšie boje pápežstva s cisárstvom. Pre Cirkev víťazné ukončenie týchto bojov prinieslo všestrannú obnovu náboženského života, počiatok silnej scentralizovanej moci v Cirkvi, zorganizovanie križiackych výprav pápežstvom a tiež zlaté obdobie rozvoja cirkevnej vedy a zbožnosti.Tieto otázky boli spracované v piatich kapitolách, pričom tri z nich sa vzťahujú na západné kresťanstvo, jedna - na Cirkev východnú a jedna na Cirkev v Poľsku.

Jeseň cirkevného stredoveku. „Jeseň stredoveku" - takýto názov dal holandský historik J. Huizinga svojej knihe, ktorá v širokom kontexte opisuje obraz odchádzajúceho stredoveku na území Francúzska, Belgicka a Holandska. Táto kniha odstraňuje legendu a fikciu stvorenú dejepiscami osvietenstva a pozitivizmu o stredoveku ako epoche temna a primitivizmu. J. Huizinga „zrekonštruoval a podal celistvý obraz neskorého stredoveku a zabezpečil mu samostatné bytie ako samostatnému obdobiu kultúrneho ľudstva" (S. Barycz).Keďže ľudia stredoveku vnímali vážne nedostatky svojho života, na ceste nápravy poukazovali na odrodenie svojich kardinálnych čností: zmužilosti, spravodlivosti, rozvážnosti a zdržanlivosti, pričom zároveň požadovali praktizovanie milosrdenstva a preukazovanie dobrej vôle.Dá sa hovoriť aj o „jeseni" cirkevného stredoveku. Cirkev síce ako „Corpus Christi misticum" nestarne, ale ako inštitúcia, skladajúca sa z ľudí prežívala na konci stredoveku súmrak dovtedajšej organizačnej, hospodárskej, spoločenskej štruktúry. Stredovek bol obdobím univerzalizmu, objektivizmu a klerikalizmu, čo našlo svoj výraz v univerzalistickej koncepcii pápežstva a cisárstva.

Novovek. Rozkol v západnom kresťanstve.. Počiatky novovekého obdobia sa spájajú s veľkými geografickými objavmi koncom XV. storočia, ktoré viedli k objaveniu Ameriky a prvej cesty človeka okolo sveta. Vďaka týmto objavom sa veľmi rozšírili horizonty západného kresťanstva. V nasledujúcom storočí tak Afrika, ako aj Ázia podľahli silnej europeizácii. Od čias Jamesa Cooka v roku 1770 sa kruhy sveta rozšírili o Austráliu. Po stopách týchto objavov postupovalo kresťanstvo, ktoré vďaka misionárom nadväzovalo prvé kontakty s domorodým obyvateľstvom. Misie sa v tomto období stávali jednou z hlavných úloh a prác Cirkvi.Terénom pôsobenia Cirkvi je v tomto období celý svet. Novoobjavené územia Ameriky sa vo veľkej miere z kultúrneho aj náboženského hľadiska spojili s Európou. Dokonca aj národy Afriky a Ázie vychovávala Cirkev podľa európskeho modelu. Do polovice XX. storočia sa nedalo hovoriť o hinduistickej, čínskej alebo africkej teológii, o reholiach japonského alebo afrického pôvodu. Domorodá cirkevná hierarchia na územiach Ázie a Afriky vznikla až v poslednom období a dala o sebe vedieť až na Druhom vatikánskom koncile. Počnúc pápežom Piom XI. začali byť konsekrovaní farební biskupi a od čias pápeža Pia XII. - menovaní prví farební kardináli (r. 1946 - Číňan; r. 1952 - Ind; r. 1959 -černoch). V staroveku kresťanstvo pôsobilo medzi troma kultúrnymi kruhmi (judaizmus, hellenizmus a rímska kultúra) a pokresťančovalo ich, pričom bohato využívalo ich poklad kultúry. Avšak v novovekom období sa kresťanstvo šírilo v rôznorodých...