Spoločenské vedy

Politické myšlení raného křesťanství a středověku. V první části druhého svazku dějin politického myšlení je podán systematický a kritický výklad politického myšlení od počátků až po vrcholný středověk. Velká pozornost je věnována ranému křesťanství, Augustinovi, byzantskému, arabskému a židovskému politickému myšlení, počátkům českého politického myšlení, zápasu mezi mocí světskou a duchovní v letech 1050 až 1200 a Tomáši Akvinskému.

Politické myšlení pozdního středověku a reformace. V druhé části druhého svazku dějin politického myšlení je podán systematický a kritický výklad politického myšlení od krize středověku až po evropskou reformaci. Velká pozornost je věnována Dantemu, Ockhamovi a Marsiliovi, státní theologii Karla IV., počátkům konciliarismu, ideovým kořenům reformace v Českých zemích, Janu Husovi, husitskému hnutí, Petru Chelčickému, Mikuláši Kusánskému a evropské reformaci.

Autor zde shrnuje výtěžky svých studií ke staroegyptským, staro­izraelským a evropským představám o politickém řádu. Soustřeďuje se přitom na proměnlivé vztahy mezi politickým společenstvím a náboženskými soustavami, přičemž rozlišuje dva aspekty politické theologie. První se týká theologických implikací politických pojmů a představ, druhý politických implikací, theologických pojmů a koncepcí. Autor zdůrazňuje, že často vyzdvihovaný proces sekularizace theologických pojmů má i svůj protějšek a že některé centrální theologické pojmy jsou theologizovanými pojmy politickými. Po podrobné a bohatě členěné analýze egyptských a izraelských náboženských a politických soustav a jejich vzájemných vztahů je v závěru věnována rozsáhlá studie postavě Mojžíše.

Kolektivní monografie k Platónovu dialogu Hippias Větší se zaměřuje především na problém krásy a idejí.

Sv. XII: Další svazek díla Klementa Alexandrijského (2.–3. stol. po Kr.), které je první rozsáhlou konfrontací křesťanského myšlení s řeckou filosofií a pokusem rozvrhnout možnosti filosofie křesťanské. V šesté knize Stromat navazuje Klement na úvahy o vztahu křesťanské gnóse k řecké filosofii.Podobně jako židovský zákon je také filosofie součástí božské ekonomie spásy, projevem řecké zbožnosti, který odpovídal možnostem lidského poznání před příchodem Krista. Klement na jedné straně přitakává novozákonní výzvě neuctívat Boha „po způsobu Řeků“, na druhé straně však nachází v postupech řecké filosofie a věd celou řadu motivů, jejichž skutečný význam lze odkrýt teprve na půdě gnostického poznání. Řecko-české vydání.

Metafyzika se po dlouhodobém kritickém odmítání opět dostává do popředí zájmu. Do této situace na rozcestí podává Schmidingerova kniha pomocnou ruku především tím, že se poctivě vyrovnává s dosavadní kritikou metafyziky, aby pak odpovědně naznačila její další možnosti, včetně jejich kulturního a civilizačního dopadu. Předností knížky je nové skloubení historického a systémového výkladu, jakož i pečlivé uvádění do základních filosofických pojmů. Úvodní studii napsal K. Floss.

Sborník k desátému výročí založení revue Proglas. Na sklonku roku 1989 byla v Brně založena revue pro kulturu a politiku Proglas, jejíž první číslo vyšlo počátkem roku 1990. K desátému výročí jejího vzniku připravili editoři reprezentativní sborník příspěvků k otázkám české pravicové politiky, v němž jsou zastoupeni přední autoři, kteří se na stranách Proglasu české politice a společnosti věnovali. Sborník nabízí pohledy co nejširšího spektra lidí, kteří nějakým způsobem uvažují o české konzervativně-liberální politice: politiků, politologů, sociologů a filozofů, publicistů a spisovatelů.

Unikátní publikace detailně popisující sakrální stavby všech církví působících na území Česka. Kniha obsahuje bohatou fotodokumentaci. Nosnou částí knihy je katalog všech církví a společenství, působících do roku 2003 v ČR a jejich významných staveb.Obecná část obsahuje krátký výklad vzniku a dějin každé církve obecně i v ČR, formy a struktury obřadu a charakteristiky znaků jejích sakrálních staveb. Dále jsou zde vyzdviženy nejvýznamnější stavby v ČR, eventuelně i v zahraničí. V druhé části je u každé církve nebo společenství vybrán jeden nebo více objektů sakrálních staveb, významných a charakteristických pro dané společenství u nás. Každý objekt je představen souborem současných fotografií a plánovou dokumentací.

Druhé rozšířené a doplněné vydání obsáhlé reprezentativní monografie o jedné z nejvýznamnějších památek středověké Prahy.

Věnovánu Petru Sommerovi k životnímu jubileu. První část publikace je věnována střetávání křesťanství a pohanských kultů, historii staveb a jejich zakladatelů. Druhá část se zabývá kláštery, závěrečný oddíl pak představuje svět středověkých světců, církevních hodnostářů a předmětů.Kniha hledá nové cesty k pochopení života středověké společnosti a snaží se zaplnit historii živými lidmi. Psát o křesťanství, o jeho vlivu na formování evropské společnosti a jeho střetávání s jinými kulturami není nic nového, je to však zároveň téma, které se nikdy nevyčerpá a které bude vždy inspirovat k dalším diskusím.

Dějiny Židů jsou svého druhu dějiny světa, ovšem viděné pod velmi neobvyklým úhlem, očima inteligentní a vzdělané historie a křesťanské civilizace. Žádný národ netrval nikdy s větší neochvějností než Židé na tom, že dějiny mají účel a lidstvo osud. Od nepaměti se drželi této víry tváří v tvář strašnému utrpení. Jejich víra a osud daly vzniknout mnoha velkolepým projektům pro lidstvo, vzniklým jak z božské inspirace, tak vytvořených člověkem. S jistou nadsázkou lez proto říci, že Židé stojí v samém středu věčného úsilí dát lidskému životu vznešený záměr. Tato kniha je nejen monumentální kronikou v čase (4 000 let) a prostoru (celý svět), ale syntézou i dramatem. Zároveň nám dává jakoby nahlédnout na odvrácenou stranu naší vlastní rozporuplné civilizace.

Suverénní moc a pouhý život. V návaznosti na Foucaultův pojem „biopolitiky“ se Agamben snaží předvést, že svrchovaná politická moc je v západní myšlenkové tradici již od Aristotela chápána jako „moc nad životem“. S využitím analýz C. Schmitta a výsledků antropologického bádání Agamben definuje svatého člověka jako bytost, již lze zabít, ale nikoli obětovat. Tento paradox podle Agambena vymezuje postavení moderního jedince v systému, který ovládá kolektivní „holý život“ všech.

Vznik poruchy, průběh a možnosti jejího překonání. V současné době stoupá počet lidí, kteří trpí takzvanými ranými poruchami. Jednou z nich je i borderline čili hraniční porucha osobnosti. Odborníci očekávají, že v budoucnosti bude výskyt raných poruch ještě častější než dnes. V současnosti se odhaduje, že hraniční poruchu osobnosti vykazuje až 50% pacientů, kteří vyhledávají psychoterapeutickou pomoc. Zkušený německý terapeut Hans-Peter Röhr se ve své knize osobitým způsobem zabývá vznikem této poruchy, jejím průběhem a naznačuje možnosti jejího překonání, a to jak v terapii, tak svépomocí. Za východisko si autor zvolil v Čechách méně známý pohádkový příběh ze sbírky bratří Grimmů Jan ježek. Na hlavním protagonistovi příběhu, chlapci, který se narodil s lidským tělem a hlavou ježka, ukazuje kořeny, ze kterých hraniční porucha osobnosti vyrůstá. Pohádkový děj pak doprovází jeho úvahy o hlavních rysech života lidí s touto poruchou, ale také o cestách, které vedou k uzdravení. Dodatek knihy je věcným pojednáním o popisované poruše a konkrétních možnostech svépomoci a terapie.

Autor uvádí do současného ježíšovského bádání méně běžnou formou: v hlavní stati odpovídá na základní problémy tak, jak je pro něj formulovala redakce mezinárodního sborníku k tomuto tématu; poté v několika studiích předkládá své historické a exegetické příspěvky. Čtenář má tak možnost seznámit se nejen se současným obrazem Ježíšova života, jeho sebepochopením a jeho působením na okolí, ale i s metodikou ježíšovského bádání a s možnostmi interpretace jeho výsledků.

Titul vyšiel aj v slovenčine: Ježiš Nazaretský 1. diel (2007).Co dnes může říct křesťanství o základních otázkách lidského bytí? Odpověď podle Benedikta XVI. bezprostředně souvisí s otázkou: Kdo je Ježíš Nazaretský?

Indonéské souostroví patří z kulturního, etnického a jazykového hlediska k nejpestřejším regionům světa. I z tohoto důvodu se Indonésie dlouhodobě potýká s řadou konfliktů, jež ohrožují její stabilitu a územní integritu. Tato kniha se věnuje dvěma závažným střetům z hlediska intenzity i délky trvání - konfliktu na Východním Timoru a v Acehu.Časově se práce soustředí na období po roce 1945, neopomíjí ovšem ani důležité aspekty koloniální éry, jež ovlivnily základní podmínky náchylné pro vznik konfliktů. Zásadní část textu pak sleduje vývoj v 90. letech 20. století a v demokratizační fázi počínající pádem Suhartova režimu a trvající de facto do současnosti.Kniha je uzavřena rokem 2002, kdy Východní Timor získal nezávislost, resp. rokem 2005, kdy mírová dohoda (prozatím) ukončila konflikt v Acehu. Cílem komparativní analýzy je zejména identifikace a porovnání primárních příčin a spouštěcích mechanismů, které vedly k eskalaci konfliktů, charakteristika jednotlivých fází konfliktů a zhodnocení role vnitřních a vnějších faktorů při jejich řešení.

Teologická perspektiva. Společenské výzvy.. Společným záměrem dvousvazkové publikace "Krize a kairos" je reflektovat aktuální a mnohorozměrné téma krize z hlediska křesťanského myšlení. První svazek publikace přistupuje k danému tématu v širší teologické perspektivě. Jeho úkolem je tázat se po tom, jaký význam nabývá krize ve světle Božího zjevení přítomného v Písmu svatém, v nauce církevních otců, v církevních tradicích a v magisteriu.V perspektivách různých oborů, jako je biblická teologie, patristika, systematická či pastorální teologie nebo církevní dějiny chce poukázat zejména na to, že krize může být mnohdy chápána i jako kairos a čas milosti.

Ve svých textech postupně mapuje své rodové kořeny, ohledává a komponuje zasuté střípky s utkvělými detaily o příbuzných, jejich povahových rysech a vzorech chování. Vzpomínky, jež se vážou k průběhu běžného rodinného života, práce i volného času, zpřítomňují hluboce zažitou blízkost a důvěru.Stejně plasticky působí i kapitoly věnované školní docházce do obecné a měšťanské školy a později dívčího lycea, spolužačkám a pedagogům. Autorka přitom nezastírá stinné stránky tehdejšího školství, líčí upjatou atmosféru posledních let Rakousko-uherské monarchie a euforii z konce první světové války a ze vzniku samostatného Československa.

Další, již osmé, vydání vynikajícího a čtenářsky úspěšného románu jednoho z nejzajímavějších ruských autorů - Michaila Afanasjeviče Bulgakova (1891-1940). Strhující příběh nikdy nekončícího boje s černou magií praktikovanou bolševickou garniturou, a současně společenský román pátrající po osudech umění a umělců v tehdejším Rusku.

Kniha se zaměřuje na jedno z nejvýznamnějších témat umělecké prózy Jaroslava Durycha, jímž je vztah muže a ženy. Zmíněné téma se její autor pokouší interpretovat v teologicko-antropologické perspektivě. Vztah mužských a ženských postav představuje jako prostor nábožensky zaměřené iniciace, kterou na základě svého životního putování podstupují mužští protagonisté.Kniha poukazuje na možnosti spatřovat v putování mužských postav cestu člověka k Bohu jako ke svému transcendentnímu Ty. Zároveň upozorňuje na to, že postavám chudých žen, které dokonale přijímají svůj mužský protějšek, je možné přisuzovat některé výrazné christologické rysy.

Výbor z orfických textů. Ve staré řecké a římské mytologii je Orfeus znám především jako bájný pěvec, který dokáže okouzlit svým zpěvem vše živé a který sestoupil do podsvětí pro svou ženu Eurydiku. Díky tomu byl ovšem chápán i jako ten, kdo zná pravdu o bozích a poskytuje zasvěcení do tajemství smrti. Pod Orfeovým jménem se v antice tradovaly theologické básně, které představovaly alternativu vůči tradičnímu vyprávění o bozích, ale i mysterijní obřady, jež měly ovlivnit osud duše po smrti. Tento výbor z textů spojených s Orfeem a orfismem zpřístupňuje doklady pozoruhodného mytologického a náboženského fenoménu, který se, počínaje renesancí, znovu a znovu vynořuje v literatuře, hudbě a výtvarném umění. Nepřestává však fascinovat ani učence zabývají se antickým myšlením a náboženstvím.

Revue pro východní křesťanství. Čtvrtý ročník revue Parrésia opět přináší řadu příspěvků z oblasti východního křesťanství, a to jak pravoslavného (ortodoxního), tak jinoslavného (heterodoxního) - mimo jiné objevnou studii H. Utidjiana a E. Kindlera o zřejmě nejoriginálnějším autorovi arménského středověku sv. Řehoři z Nareku (včetně ukázky z jeho díla v oddílu Fontes) a profilový rozhovor s holandskou kunsthistoričkou českého původu Z. Skálovou, jež se významně zasadila o uchování ikonopisného dědictví egyptských Koptů.

Political probings. Nové česko-anglické vydání aforismů, jež upozorňují na pociťovaná i opomíjená nebezpečí dnešního světa: relativismus, manipulativní žargon či zažité myšlenkové stereotypy. Autor, politický filosof W. J. Stankiewicz, si po desetiletí razil cestu konceptuální změtí mnoha typů politické teorie, ale přitom se vyhýbal kategorizacím, uzavřeným definicím a postupům v rámci ustavených systémů. Zřejmě i proto mu forma krátkých textů a aforismů - konfuciánský pokus „zapálit svíčku raději než proklínat temnotu" - tolik vyhovovala. Jeho myšlení bylo nesmlouvavě racionální, ale zároveň otevřené a vnímavé k novým tématům globalizovaného světa. Stankiewicz při formulaci svých často nekompromisních a „politicky nekorektních" názorů nikdy nepouštěl ze zřetele hierarchii hodnot, dovedl se však přitom vyhnout povrchnostem a banalitám.

Vlastní děj Setkání po dvou stoletích se odehrává počátkem léta 1782 s jedinou výjimkou prvního příběhu ve funkci prologu, který má zpětnou vazbu do roku 1778. Zvolená forma vyprávění v 1. osobě plurálu má evokovat skutečné putování místními středisky původního velkolhoteckého tolerančního sboru.

Dílo J. S. Milla, který bývá považován za nejvýznamnějšího anglického filosofa a společenského myslitele 19. století. Přeložil Karel Šprunk, úvodní studie a komentáře Stanislav Sousedík. Pod vlivem svého otce si již v raném mládí osvojil širokou znalost filosofie, historie a jazyků, záhy se začal angažovat ve veřejném životě. Ve svém nevelkém dílku z roku 1861, jehož první český překlad předkládáme v tomto svazku, navazuje zvláště na myšlenky Jeremyho Benthama a podává zde obhajobu utilitaristické teze, podle níž je třeba vždy usilovat o maximalizaci potěšení pro všechny rozumové bytosti. Millův Utilitarismus je považován za klasickou formulaci jednoho etického směru, jehož vliv je dodnes patrný v dnešních ekonomických teoriích, které se jej výslovně dovolávají či jeho pojetí mlčky předpokládají. Utilitarismus, od počátku vnímaný jako kontroverzní, se řadí mezi základní díla evropské filosofie a jeho studium je dodnes aktuální, nejen pro jeho historickou hodnotu.

Nejvýznamnější kniha kanadského představitele soudobé hermeneutiky, která shrnuje vývoj metody porozumění od pozdní antiky až po dnešní diskusi o problematice interpretace a mezikulturního dorozumění. Zvláštní pozornost věnuje hermeneutice Heideggerově a Gadamerově.

Sv. 10: Jedná se o první verzi úvodu do kritiky soudnosti z r. 1790, která nikdy za Kantova života nevyšla. Autor se v ní opírá o analýzu soudnosti a odhaluje její specifické apriorní normativity, jež identifikuje v principu účelnosti. První verze úvodu na rozdíl od verze napsané pro druhé vydání třetí kritiky v r. 1793 navíc tematizuje specificky filosofickou problematiku, totiž problém filosofie jako systému.

Prosazování organizovaných zájmů. Patří-li zájmové skupiny spolu s politickými stranami mezi klíčové kolektivní aktéry demokratických politických systémů, pak organizace zastupující podnikatele a zaměstnavatele zase představují jeden z nejvlivnějších typů zájmových skupin. Tato kniha analyzuje strategie, kterými podnikatelské a zaměstnavatelské organizace v České republice prosazují své zájmy vůči politické a byrokratické elitě. Zaměřuje se nejen na samotné metody prosazování zájmů, ale také na faktory, které ovlivňují jejich volbu, a na rozdíly mezi zaměstnavatelskými organizacemi a dalšími skupinami, které zastupují podnikatele.

Dvousvazkový sborník Bohemia Jesuitica 1556 - 2006 je výstupem z mezinárodní vědecké konference, která byla uspořádána u příležitosti 450. výročí příchodu jezuitského řádu do Prahy. V deseti tematických oddílech seznamuje s působením Tovaryšstva Ježíšova v českých zemích a ukazuje jeho roli v jednotlivých oblastech náboženského a společenského života, vědy a umění.

20 let od jejího obnovení. Po dvaceti letech svobody a usilovného budování teologické fakulty v Olomouci jsme však svědky ještě dalších problémů; pouze z lidského pohledu daleko závažnějších. Je to ubývající zájem o kněžská a řeholní povolání a vůbec menší zájem o studium teologie. Tento jev jistě není problémem pouze Olomouce, ale pocťují jej také ostatní teologické fakulty u nás i v zahraničí.Rádi posloucháme, že je tím vším vinna sekularizace. Měli bychom si však uvědomit, že sekularizace není odkřesťanštění nebo návrat k „pohanství“, není ateismem. Sekularizace je jev bytostně křesťanský, který usiluje o otevření se světu, o sounáležitost s problémy doby, o přiblížení se těm, kdož se ztrácejí v labyrintu svého života a v labyrintu světa. Tak jako v situaci společenské, i zde je to hledání cesty z krize; snaha najít osobní řešení. A nemenší úkol je promlouvat současným jazykem, vést dialog, kterému budou všichni rozumět. Ani teologie – a to je třeba zdůraznit – nemá hotová řešení. Je to nosná a smysluplná idea, staletími našich předků ověřená, která má mnoho podob, ale v aktuálních dejinných souvislostech musí stále znovu hledat nové formy a nové cesty. Život byl, je a zůstane těžký a složitý.

Vývoj jejich vzájemných vztahů na příkladu šesti moravských měst 1870-1914. Vznik dělnictva jako společenské třídy patří mezi nejdůležitější události moderních dějin jak z hlediska sociální historie, tak z hlediska studia politických dějin. Bádání nad otázkami souvisejícími s tímto procesem se stalo v minulosti předmětem politických tlaků a po listopadovém převratu bylo starší generací badatelů prakticky opuštěno. Takto vzniklou mezeru v naší znalosti zmíněných procesů se snaží zaplnit předložená publikace, opírající se o metodologické podněty německé, rakouské a britské historické vědy a důkladný pramenný výzkum, který má za cíl nově formulovat zásadní poznatky o společenské situaci v městech raně moderní éry, především s ohledem na vývoj vzájemných vztahů měšťanstva a dělnictva. Míra a intenzita jejich zájmového střetu na jedné straně a pochopitelně také oboustranně výhodné spolupráce na straně druhé je nahlížena pomocí mikrohistorických sond a příkladů z šesti moravských měst a směřuje k obecnějším otázkám míry plurality a demokracie společnosti českých zemí v pozdní éře c.k. mocnářství, k její schopnosti integrovat menšiny a vytvořit jim dostatečný prostor k artikulaci jejich specifických zájmů, k míře revolučnosti socialistického dělnického hnutí a k řadě dalších.

Jarní a letní zvyky a obyčeje připomenou tradiční svátky a zvyklosti, které udržovali naši předkové. Ilustrace a koláže ze starých obrázků a pohlednic připomenou svěží náladu nejkrásnějších svátků jara. Celou knížku sestavila a upravila Klára Trnková.

Nic nemá vyrůst tak, aby svojí domnělou důstojností přehradilo odvěkou cestu spojující posvátnou prázdnotu mezi dvěma domy a mezi dvěma bližními. Je to mravní povinnost, kterou bychom měli mít na zřeteli při budování našich domovů, a tím spíš by měla být údělem sakrálních staveb, vládních budov, univerzit a škol.

Z dějin církevního podzemí ve 2. polovině 20. století. Vzpomínky Jana Konzala, teologa a biskupa skryté církve a po roce 1989 přední autority pražské obce, uvádějí čtenáře do osobního dobrodružství života zasvěceného liturgickému životu i konkrétním aktivitám, do myšlení člověka, který se nebojí vydat na nové cesty víry. A nejen to: reprezentují jedno z vynikajících svědectví o době komunistického režimu v Československu i o době následného postkomunistického hledání křesťanské identity. Mezi mnoha dalšími publikovanými pamětmi vyniká Konzalovo vzpomínání důrazem na osobní prožitek vztahu k živému Bohu, na svérázné a přitom v tradici pevně ukotvené odpovědnosti za svěřené úkoly, na pastoraci lidí v nejrůznějších životních nesnázích a krizích, na koncilní interpretaci církevního společenství.Jeho chápání křesťanského poslání v dnešní době může působit provokativně, vypovídá však mnohé o tom, jak nevšední, perspektivní i překvapující může být cesta muže, který dnes patří k čelným osobnostem katolické církve přesto, že nenosí kolárek ani biskupskou berlu.

Kněz a teolog Vladimír Boublík (1928-1974), dlouholetý profesor fundamentální teologie na římském Lateránu, se nám představuje také v kontextu estetických a kulturních otázek současnosti. Přínos jeho bytostně zúčastněné teologie nás nadčasově oslovuje.

Jak se vyhnout vyčerpání. Občasný pocit naprostého vyčerpání, vyprahlosti a vnitřní prázdnoty se může stát pod tíhou všedního dne trvalým stavem. Vyčerpaný člověk je nespokojený, ztrácí svou tvořivost, přestává vnímat sám sebe. Prameny vnitřní síly jsou ale přítomny v životě každého člověka. Anselm Grün nám ukazuje ve své knize cestu, jak můžeme tyto vnitřní prameny nalézt a nechat je vytrysknout ve svém nitru.

Studie k historické sociologii vědění. Publikace profesora Miloše Havelky představuje zásadní a originální příspěvek v oboru historické sociologie, respektive historické sociologie vědění. Otevírá téma vývojových souvislostí a proměn myšlenek, zájmů a ideových orientací, ale analyzuje i jejich působení v konkrétních historických situacích a sociálních jevech.V první části autor uvažuje nad původem, stavem a možnostmi oboru, ve druhé řeší některé obecnější problémy (role teorie, otázka smyslu, paměti a identity), ve třetí se pak pouští do konkrétnějších případů dějin idejí, jako jsou problémy sekularizace, výkladu českých dějin, totalitarismu a tzv. nepolitické politiky. Jedná se o knihu vysoce odbornou, která reaguje na nejaktuálnější výzvy evropské vědy a společnosti.

Od tradice k reflexi. Jednotícím prvkem kolekce příspěvků (miscellanea) ze tří oblastí – historie, spiritualita a filosofie – je provázanost s jezuitskou tematikou.Ve třetí sérii Miscellanea jesuitica předkládáme příspěvky s tématy: W. Ockham (V. Richter – český jezuita a dlouholetý profesor na innsbrucké univerzitě); L. Wittgenstein a víra (W. Baum), Filosof přemosťování mezi Kantem a idealismem – K. L. Reinhold (E. Coreth); Postmoderní věda a křesťanství (J. Andres); K 300letému výročí vydání Leibnizovy Teodiceji (G. Sans); Hegel a hledání Boha (W. Kern); dále příspěvky o heslu personalismus, přehled českých osobností spirituální teologie před rokem 1990 a jiné. Texty jsou buď překlady zahraničních periodik nebo pocházejí od českých autorů.

Eseje o literatuře, hudbě, filosofii. Druhý svazek esejů I. Bachmannové představuje jádro jejího kritického díla. Tvoří ho úvahy zaměřené na literaturu, na filosofii a na hudbu, tedy obory, jimž věnovala specifický zájem a v nichž mohla rozvinout své mimořádné schopnosti snoubící pronikavý intelekt s krajní citlivostí. Literatura byla jejím celoživotním údělem a měla rovněž potřebu ji pro sebe poetologicky reflektovat, filosofii vystudovala (studia zakončila rigorózní prací, jež je kritickým rozborem existenciální filosofie Martina Heideggera) a hudbou, jíž se původně chtěla věnovat, se zabývala již od mládí (a také mj. napsala několik libret, kdy spolupracovala se skladatelem Hansem Wernerem Heinzem). Literatuře je věnováno nejvíce prostoru – zprvu se v rozhlasových esejích obracela k představitelům evropské moderny Robertu Musilovi, Marcelu Proustovi a Franzi Kafkovi, později se v recenzích či vzpomínkách přenesl její zájem na současníky (Sylvia Plathová, Thomas Bernhard, Witold Gombrowicz, Giuseppe Ungaretti). Vyvrcholením literárněkritické reflexe jsou Frankfurtské přednášky – pět přednášek o literatuře, které pronesla v semestru 1959/1960 na univerzitě ve Frankfurtu. Z filosofické oblasti jsou velice podnětné její eseje o Ludwigu Wittgensteinovi a Simone Weilové, oblast hudby zastupují mj. úvahy Hudba a básnictví, poznámky o vzniku libret, oslava hudby (poetický text Podivuhodná hudba) i lidského hlasu (Pocta Marii Callas).

Krize kultury v současné polské esejistice. Kniha zprostředkovává českému čtenáři nejvýraznější esejistické texty poslední dekády věnované kulturním a filozofickým dilematům současné postmoderní společnosti. Jednotlivé texty předních polských filozofů, teologů a spisovatelů se zaměřují na témata jako krize hodnotového systému západní společnosti, role náboženství či hlavní myšlenkové proudy postmoderního světa.Texty na jedné straně umožňují vhled do v Česku nepříliš známého prostředí polské kulturně-filozofické debaty, na straně druhé se vyjadřují k problémům, které stejnou měrou postihují českou i polskou společnost.