Spoločenské vedy

Studie předního znalce rabínské literatury a novozákonní biblistiky. Autor připomíná , že myšlenku příchodu Božího království na zem lze označit za centrální část Ježíšovy zvěsti. Navzdory tomu bylo toto téma v dějinách církve nejednou špatně chápáno, vytlačováno na okraj nebo dokonce považováno za nebezpečné. Poselství o příchodu království míru, spravedlnosti a pokoje má skutečně schopnost měnit společenské uspořádání a inspirovat revoluce. V této studii sleduje autor koncept království Božího v dějinách křesťanství od jeho počátků až do současnosti. Po nezbytném exegetickém a patristickém úvodu následuje pojednání tématu ve středověkém období, v reformaci, novověku a konečně v dějinách 20. století. Ve svém celku kniha ukazuje, jak hluboce a pozitivně ovlivnila křesťanská eschatologie euroamerické myšlení a jeho dějiny.

Přestože některé skutečnosti a zejména ideologické zásady komunistického režimu v Československu v letech 1948–1990 zůstávaly neměnné, nepředstavuje toto období mrtvý a nehybný úsek v našich národních dějinách. Společnost během něj procházela prudkým a bouřlivým vývojem. Režim musel reagovat na měnící se postoje československé veřejnosti, musel uspokojovat její potřeby a požadavky a současně se ji snažil měnit podle svých vlastních představ – nereálných, jak další ukázal vývoj. Tento proces byl plný konfliktů a střetů, začasté velmi bolestných. Komunistická vláda musela rovněž reagovat na zahraničně politické podněty, které zásadním způsobem ovlivňovaly její rozhodnutí a mocenská opatření. V době vlády KSČ se střídala léta klidná a relativně úspěšná, s léty bouřlivými, plnými napětí a lidové nespokojenosti.

Čítanka textů: 1945-1989 / Díl 1.. Soubor známých i méně známých, publikovaných i nepublikovaných článků, rozborů, esejů a prohlášení z let 1945–1989, které vzešly z křesťanského prostředí a jsou věnovány vztahu křesťanů k marxismu, socialismu a komunistickému režimu.Čítanka má ekumenický a reprezentativní charakter – zachycuje postoje katolíků, evangelíků, československých husitů, pravoslavných a dalších církevních společenství a přitom vystihuje celé spektrum názorů, od jednoznačně kritických přes analyticky vstřícné až po jednoznačně pozitivní.V českém prostředí chce soubor přispět k poznání reakcí a rezistence křesťanství vzhledem k moderním ideologiím a režimům a k poznání jeho možností přinášet alternativní a současně životodárné koncepty. Jeho ambicí je též prozkoumat významné aspekty soudobých dějin po roce 1945.

Kniha britského historika Johna Bossyho mapuje důležité proměny, které znamenaly přechod od tradičního křesťanství k reformaci a protireformaci. S termínem "reformace" přitom autor zachází velmi opatrně a programově se vymezuje proti některým zkreslujícím interpretacím problematiky: nesouhlasí s běžným výkladem, že by špatná představa křesťanství byla v tomto období nahrazena představou lepší, reformaci chápe jako "událost" zasahující do konkrétních lidských životů. Všímá si nejen doktrín - např. zajímavým způsobem vykládá změny v interpretaci Posledního soudu a Kristovy oběti - ale také rituálů, institucí a typických praktik, např. poutnictví. Ve dvou částech knihy, z nichž první je věnována originálnímu popisu tradičního či předreformačního křesťanství a druhá se zaměřuje na vlivy, které postavení klasických rituálů podkopávaly, John Bossy (emeritní profesor historie na University of York) vytváří plastický, velmi čtivý obraz rozpadu tradičního křesťanství, k němuž došlo v pozdním středověku a na prahu novověku v západní Evropě.

Stručná historie států. Stručné dějiny jednoho z nejmenších evropských států, ale s velmi pozoruhodnou historií a obecně známými příbuzenskými vazbami na český trůn. Text líčí historii od nejstarších dějin přes vznik Lucemburského hradu a hrabství k éře největší slávy ve 14. a 15. století. Popisuje i postupné zaostávání okolí lucemburské pevnosti (tzv. Gibraltaru severu) trvající až do 19. století, neobyčejně složitý vznik nezávislého státu, jeho zapojení do Beneluxu a poté i do širší evropské integrace a v neposlední řadě kořeny úspěchu nadprůměrně bohatého moderního Lucemburska.

V úvodu svého spisku (1566) švýcarský reformátor Jan Kalvín píše: Svátost Večeře našeho Pána Ježíše již dlouho obestírají závažné omyly a navíc se v posledních letech stala také předmětem různic a vášnivých sporů. Není potom divu, že mnoho slabých svědomí dnes neví, čeho se držet, zmítá se v pochybnostech a bezradně vyčkává, až se spory se vyřeší a Boží služebníci dospějí k nějaké dohodě. Pochopení tajemství večeře Páně úzce souvisí s naší spásou a je velmi nebezpečné nemít v této věci náležitou jistotu. Situace se od té doby mnoho nezměnila, a proto je Kalvínovo pojednání živou výzvou i pro naši současnost. Dokládají to i průvodní statě překladatele Miloše Rejchrta. Úvodní studie "Příspěvek Jana Kalvína k protestantskému pojetí večeře Páně" se ohlíží do minulosti a uvádí čtenáře do historických souvislostí, naopak studie závěrečná, s názvem "Chvála apendixu aneb Kalvín to věděl", vychází ze současnosti a zabývá se otázkou, jak večeři Páně praktikujeme a chápeme dnes a zda je pro nás skutečně "viditelným znamením" smrti Ježíše Nazaretského na kříži. Přeložil a průvodními studiemi doprovodil Miloš Rejchrt.

Malé království v klínu nejvyššího pohoří naší planety – izolace byla důležitým dějinným faktorem, stejně jako náboženské a kulturní vlivy Tibetu a Indie – prožívalo nejen bouřlivé dějiny ve střetu starověkých civilizací, střídání středověkých dynastií, bojů mezi místními kmeny i časté a krvavé palácové převraty, ale má i neméně bouřlivou současnost: boj proti autokratické vládě i rebelujícím maoistům. Přesto svou exotičností i krásami láká stále více turistů.

Přehledová práce sledující hlavní ideové proudy, směry či programová hlediska, jež se v angloamerické teologické tvorbě prosadily nebo v ní nepřestaly hrát důležitou roli od zhruba sedmdesátých let minulého století. Práce se pokouší jednotlivé směry, jejichž hranice se někdy překrývají, představit jak co do jejich ambicí, tak co do jejich společenského významu. Čtenáře seznamuje stručně s nejdůležitějšími mysliteli těchto seskupení a jejich stěžejními díly a do cílů jejich základního zaměření a s nimi spojeného způsobu teologické reflexe dává nahlédnout i ukázkami z reprezentativních děl. Autor je docentem na katedře systematické teologie Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy.

Dva výsostní intelektuálové dvacátého století, vyrostlí na kultuře první republiky, dávají nahlédnout v rozhovoru, natočeném v šedesátých letech minulého století v exilu, do svých vzpomínek, postřehů a literárněvědných a filozofických úvah.Jejich hovor se točí mimo jiné kolem německé a české literatury, pražské německo-židovské umělecké společnosti a literární kavárny Arco či kolem Franze Kafky, jeho díla a vztahu k ženám, zejména k Mileně Jesenské. Hodnotí také vztah Karla Čapka a světové literatury, J. W. Goetha a lidové poezie nebo českou a německou výtvarnou avantgardu, zvláště Jana Zrzavého a Tvrdošíjné. Velmi aktuálně zní jejich úvahy o národním charakteru a problematice češství v umění, o významu česko-německého soužití pro kulturu obou etnik a rovněž o stále živém tématu nacionalismu a nacismu. Tento poprvé vydávaný, významný osobní i dobový dokument odkrývá mnoho detailů z kulturního i politického zázemí československé společnosti po první světové válce a svými přesahy má co říct i k dnešku: budoucnost soužití Čechů a Němců nevidí autoři totiž pouze v "odčiňování" či "narovnávání" historie, ale v evropském sjednocení.

Sociální hnutí a občanská společnost v období transformace a evropeizace. V listopadu 1989 v tehdejším Československu zkolaboval režim reálného socialismu a počala se rodit společnost, která již neměla záviset na vůli státu, ale na aktivitě svobodných občanů. Otevřely se příležitosti pro autonomní politický aktivismus, důležití hráči začali vidět fungující občanskou společnost jako podmínku stabilního demokratického režimu. Tato kniha je zaměřena na politickou složku občanské společnosti. Přesněji řečeno, odpovídá na dvě konkrétní otázky. Za prvé: do jaké podoby se v České republice rozvinul politický aktivismus mimoparlamentních organizací a skupin, které vytvářejí současná sociální hnutí? Na tuto otázku odpovídá první část studie, která představuje čtyři druhy (mody) aktivismu. Jeden z nich, tzv. transakční modus politického aktivismu, je analyzován v následující části, která odpovídá na druhou otázku knihy: co umožnilo, aby se transakční ­aktivismus v České republice vůbec rozvinul?

Publikace sleduje v dosud nejkomplexnější podobě problematiku psychologické diagnostiky dětí ve školním věku. Autorky nejprve zkoumají oblast kognitivních funkcí u standardní části dětské populace a v případě diagnostiky mentálně postižených dětí, nadprůměrně nadaných dětí a dětí ze specifi ckého sociokulturního prostředí. V kapitole o tzv. školní zralosti se věnují schopnostem plnění úkolu a sociální adaptace, opět v úzké souvztažnosti s praktickým školním poradenstvím a prací školního psychologa a s ohledem na děti trpící poruchami některých dovedností (čtení, psaní, počítání). Další kapitoly jsou zaměřeny na emoční charakteristiky a behaviorální projevy dítěte, problematiku školní úspěšnosti, motivace a sociální pozice v kolektivu třídy. Kniha nabízí obsahově bohatý materiál pro každodenní využití v praxi školních a poradenských psychologů i originální podněty pro další rozvoj odborné psychodiagnostiky.

V sérii Slovo a obraz předkládáme dva svazky, v nichž se prolínají odpovědi na otázky umění, teologie nebo na aktuální postřehy každodennosti, s reprezentativně vybavenou chronologií vitráží akad. mal. Jana Jemelky, což představuje ucelené bilancování dosavadního umělcova tvůrčího života.

Teorie sociálního jednání a sociální struktury. Série učebních textů je zaměřena na aktuální otázky soudobé sociologie; druhý díl se tematicky orientuje na problematiku sociálního jednání a sociální struktury. Komplikovaný a nejednoznačný vztah mezi těmito dvěma klíčovými pojmy představuje už po mnoho desítek let pro teoreticky orientovanou sociologii intelektuální výzvu. Publikace zahrnuje rozmanité, v celku dosud nezpracované spektrum přístupů (od neopozitivismu, přes mikro- a makrosociologii až po diskurzivní analýzu či teorii her), reprezentované též různorodým autorským kolektivem zkušených specialistů i nadějných autorů mladší generace. Kvalitní texty jsou určeny jak studentům, kteří již mají základní znalosti oboru a chtějí se seznámit s novými tématy, tak sociologům a dalším odborníkům, kteří si chtějí udržovat kontakt s aktuální teoretickou sociologií, jejími problémy, polemikami a vývojem.

Diagnózy soudobých společností. Třetí svazek učebních textů ze soudobé sociologie přináší stati, jejichž společným jmenovatelem je problematika aktuálních procesů probíhajících v soudobých společnostech.Publikace obsahuje texty zabývající se sociální změnou, teorií postindustriální společnosti a společnosti vědění, dále ekologickou problematikou, koncepty práce a kvality života, sociálním státem či koncepcí společnosti prožitku a narcismu. Další kapitoly se věnují teorii kultury, civilnímu náboženství, mediální realitě, multikulturalismu a jiným rizikovým oblastem, konfliktům a střetům v období postmoderny a globalizace.

Další svazek stěžejního díla Klementa Alexandrijského (2.–3. stol. po Kr.), které je první rozsáhlou konfrontací křesťanského myšlení s řeckou filosofií a pokusem rozvrhnout možnosti filosofie křesťan­ské. Čtvrtá kniha navazuje na výklad o víře jako základu správného jednání. Na příkladu křesťanského mučedníka představuje ideál do­konalého člověka, jehož ochota vzdát se vnějších dober není výra­zem nenávisti ke světu, ale svědectvím lásky k Bohu. Řecko-české vydání, překlad V. Černušková, úvod a poznámky M. Šedina.

Osoby a dějství z romského dramatu, které se odvíjelo na scéně historické Moravy. Autor, který se dlouhodobě zabývá romskou minulostí, podává v této knize nástin historie moravských Romů v uplynulých šesti stoletích. Na příkladech konkrétních osob a jejich životních příběhů zobrazuje formou drobnokreseb osudy romského etnika od jeho vstupu do země na počátku 15. století, přes jeho pronásledování a vyhošťování, pozvolnou toleranci a usazování, vznik prvních romských osad a málo ochotné přijímání usedlíků do domovského svazku příslušných obcí až po postupnou integraci, která byla násilně přerušena masovými deportacemi a záhubou v nacistických koncentračních táborech. Text je oživen citacemi z autentických historických pramenů a vzpomínek pamětníků a doplněn málo známou obrazovou dokumentací.

Obě dvě mimořádné osobnosti filosofického a teologického světa a zároveň papežové, Jan Pavel II. a Benedikt XVI., se téměř úplně shodují ve svých pohledech na podstatu kultury, civilizace a mravního charakteru různých lidských společenství. „Spojení mezi kulturou a vírou není jen požadavkem kultury, nýbrž i víry. Víra, jež se nestane kulturou, není plně přijatou vírou, neproniká zcela do myšlení a není věrně prožívána,“ říká neopakovatelně Jan Pavel II. ve svém „Listu umělcům“. V každodenním lidském životě jsou kultura a kulturní tvoření spolu s vírou nepostradatelné; jedna bez druhé ani nemůže být, neboť evangelium rádo hledá úrodnou půdu v krajině lidské tvůrčí společnosti. Benedikt XVI. míří svojí „hongkongskou výzvou“ ke všem lidem a národům současných dní, když píše, že kulturu můžeme zvát vysokou pouze tehdy, když jsme schopni bez větších potíží vidět znaky její ryzí a zdravé mravní evidence, to je „otevřenost, schopnost dávat a přijímat, sílu k rozvoji, sílu připustit sebe samu k očištění a schopnost přizpůsobit se pravdě a člověku“. Církev nutně potřebuje službu, schopnosti, dovednosti, talent génia, charisma a odvahu každého tvůrčího člověka , který se nezříká své odpovědnosti hledat pravdu v tvůrčím, uměleckém dotknutí se lemu Božího roucha. Ať je tvůrcem kultury člověk jakéhokoliv vyznání, měl by být obdivován pokaždé, když se odváží pustit do díla, které má být služebné a které, dokáže-li to, může rozšiřovat hranice mravního poznání. Tato esej se obrací právě k těm čtenářům, kteří v pravdě a odhodlání hledají duchovní podstatu kultury a kulturního tvoření a do tohoto hledání promítají a promítat chtějí něco ze svého náboženského a etického přesvědčení.

Multikulturní výchova v praxi. Druhé, aktualizované vydáníNaši přední psychologové, sociologové, pedagogové, antropologové a další odborníci z oblasti sociálních věd připravili jeden z prvních konkrétních programů výchovy dětí a mládeže k toleranci a proti rasismu. Informace o národnostních menšinách a zvycích etnik, výsledky výzkumu postojů mládeže základních a středních škol, vytváření modelových situací neporozumění a xenofobie pomocí interaktivních her aj. Informace o národnostních menšinách a zvycích etnik, výsledky výzkumu postojů mládeže základních a středních škol, vytváření modelových situací neporozumění a xenofobie pomocí interaktivních her aj.

Josef Mlejnek (nar. 3. 12. 1946 v Žatci), básník, literární a divadelní kritik, překladatel polské a francouzské literatury. Maturoval v roce 1964 na SVVŠ v Karlových Varech, poté studoval na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (tehdy UJEP). Studium oboru filozofie–čeština ukončil státní zkouškou v roce 1970. V následujícím dvacetiletí pracoval jako kulturní referent, knihovník, ošetřovatel skotu, pomocný dělník v chladírnách, topič. Redigoval samizdatové časopisy Střední Evropa a Komunikace. V roce 1985 podepsal Chartu 77. Po listopadu 1989 pracoval jako redaktor v Institutu pro středoevropskou kulturu a politiku, který vydával revue Střední Evropa. Významnou měrou se v letech 1990–1993 podílel na vydávání časopisu Souvislosti. V letech 1996–1998 byl redaktorem kulturní rubriky Lidových novin, v letech 1998–2003 pracoval v Mf Dnes. V letech 2004–2006 svobodné povolání, od roku 2006 v předčasném důchodu. V současnosti žije v Lípě u Havlíčkova Brodu. Kritiky, překlady, poezii publikuje průběžně v Revue politika, Proglasu, Mf Dnes, 51 PRO, Týdeníku Rozhlas, Divadelních novinách, A2 a dalších.

Autory výpravné publikace v češtině a němčině jsou Prof. Dr. Hellmut Lorenz, prof. PhDr. Jiří Kroupa, CSc., PhDr. Stanislav Bohadlo, Csc. a Mgr. Radka Miltová. Publikace podobného významu o D. Martinellim doposud na českém knižním trhu nebyla k dispozici. Její součástí je i CD z reprezentativního koncertu v Senátu ČR "Pocta Domenicu Martinellimu".

Zápisník zahraničního zpravodaje 1934-1941. William L. Shirer (1904–1994) pracoval v letech před druhou světovou válkou a během ní jako novinový dopisovatel a rozhlasový hlasatel společnosti CBS. Mezi jeho úspěšné a kritikou uznávané knihy patří bestsellery The Rise and Fall of the Third Reich (česky Vzestup a pád Třetí říše, L. Marek, Brno 2004), This Is Berlin a The Nightmare Years.

V roce 1950 byl břevnovský klášter obsazen a řeholníci v něm nesměli nadále zůstat. Benediktinská komunita přesto nezanikla. Mniši procházeli internací, vězením nebo jim nebylo dovoleno studovat a pracovat v duchovní správě, odcházeli do exilu, ale příslušnosti k Břevnovu se nevzdávali. Petr Siostrzonek (1957) se během teologických studií seznámil s břevnovským převorem Alešem Gwuzdem a s řádovým jménem Prokop se také stal břevnovským benediktinem. Své »benediktinské« osudy a hlavně nejnovější dějiny nejstaršího mužského kláštera v Čechách v přelomové době 1989—1999, kdy se břevnovský klášter podařilo pod opatem a poté arciopatem Anastázem Opaskem znovu oživit, rekapituluje formou rozhovoru, »besed«. Kromě konkrétních vzpomínek na cesty, které vedly k dnešku, se v besedách dostalo i na obecnější otázky mnišského života a vztahu kláštera a jeho okolí. Fotografický doprovod tvoří snímky z klášterního archivu nebo z jedinečného cyklu Jindřicha Štreita, který vznikl v roce 1993, kdy klášter slavil milénium od svého vzniku.

Politika, kultura, třída. Kniha přední americké historičky o Francouzské revoluci představuje vynikající příklad nového přístupu k politickým, sociálním a kulturním dějinám. Autorku zajímal především vznik moderní politiky, která se vytvářela v žáru diskusí a sporů na půdě Národního shromáždění, politických klubů i v rámci regionálních zastupitelstev. Struktura společnosti i politické důrazy se zásadně změnily v důsledku aktivní účasti na správě veřejných věcí i díky mobilizaci mas, což Lynn Huntová přesvědčivě prezentuje na proměnách jazyka, na politických rituálech a na soupeřících ideologiích.Publikace ukazuje kořeny novodobé politiky a doprovodného politikaření, případně i historické základy nedůvěry k politice. Znalost dříve nepoužívaných pramenů, zohlednění světa symbolů a interpretace badatelských výkonů 19. a 20. století činí z publikace jedinečný, vnitřně ucelený vědecko-umělecký tvar.

První československý premiér. První předseda československé vlády, jeden z vůdčích představitelů českého politického života v době Rakouska, za 1. světové války i v prvorepublikovém období patří k osobnostem, jež v našich dějinách zanechaly hlubokou, avšak nejednoznačnou stopu. Zpočátku spojenec a spolupracovník T. G. Masaryka, postupně se s masarykovskou linií rozešel a ke konci života se dostal již na skutečný okraj politického života, coby předseda krajně pravicové národně demokratické strany a tvrdý kritik „hradní“, masarykovské politiky. Martina Lustigová sleduje ve své práci životní i politickou dráhu Karla Kramáře jako mladočeského poslance a aktivního politika na říšské úrovni, jeho zatčení a proces v letech 1915–1916, kdy byl odsouzen pro velezradu a vyzvědačství, a především účast v politickém životě první republiky, s krátkodobým vrcholem v pozici předsedy čs. vlády. Autorka rozebírá politické postoje a směřování Karla Kramáře, jeho výraznou orientaci na Rusko a tzv. politický neoslavismus i jeho prosazování (proti představám republikánské většiny) království jako budoucího uspořádání Československa. Můžeme tak sledovat životní příběh muže, který se nakonec nestal vůdcem národa, byť pro takové postavení měl nesporně předpoklady.

Teologie osvobození je jedním z významných směrů v teologii 20. Století, který inspiroval a stále ovlivňuje teologické myšlení jako celek. Záměrem pořadatelů mezinárodního sympozia o teologii osvobození, které se konalo 12. Listopadu 2006 na Teologické fakultě Jihočeské univerzity, bylo pokusit se kontextualizovat některé myšlenky teologie osvobození v českém prostředí a zhodnotit přínos tohoto specifického způsobu teologického myšlení pro současnost. Předkládaný sborník příspěvků sympozia je výsledkem tohoto úsilí.

V mysli většiny lidí Michelangelo vždy byl a stále je záhadou a jeho tvorba nemá obdoby. Záměrem této publikace je nabídnout čtenáři úplný přehled života, umění a doby tohoto největšího renesančního umělce.

Historická novela nás zavádí na dvůr španělského krále Filipa II. (druhá polovina 16. století). Byla to překotná doba, v níž spolu španělský, francouzský a anglický dvůr uzavíraly strategicky výhodné manželské svazky.Avšak Lieskeho vypravěč, Marnix de Veer, se o politiku až tak nezajímá. Je v zajetí vědy - matematiky a měřících přístrojů. Do svých služeb jej přijal samotný Filip II., když jim oběma bylo 21 let. De Veerovo vyprávění se ale začíná o 50 let později, kdy Filip II. v Escorialu ulehl na smrtelné lože. Otevírají se před námi staré rány v příliš složitých vztazích poddaného a jeho pána.

Počátky civilizace a doba patriarchů. Úvodní kniha světoznámé série „Drama věků“ americké spisovatelky vás zve k zamyšlení nad nejstaršími příběhy, které každému čtenáři přinášejí nezapomenutelný zážitek.

Léta krize a obnovy (972-1012) od Boleslava II. po Jaromíra. Druhý svazek volné trilogie mapuje léta krize a obnovy přemyslovského státu od dob panování Boleslava II. až po smrt knížete Oldřicha (972–1034). Také tentokrát nás autor zasvěceně provede po desítkách historických míst v Čechách, na Moravě, ale i za hranicemi, ať již to budou hradiště, dvorce, kláštery či bojiště spojené s postavami Přemyslovců. Popis lokality je vždy zasazen do poznatků archeologie i historických pramenů, ale i do dnešní podoby místa včetně přístupu po turistických trasách. Text doprovází ilustrační i faktografická obrazová dokumentace.

Sekularizace je pojem, jímž se označuje postupné mizení náboženství z veřejného prostoru na základě určitých dějinných trendů, či záměrné odstraňování náboženství z tohoto prostoru. Historikové zkoumají sekularizaci v Evropě především třemi směry: v prvé řadě je zajímají velké revoluční události, nejvíce Francouzská revoluce; za druhé různé „kulturní boje“, v nichž jsou významnými aktéry státy, jejich politické reprezentace, národní církve i instituce papežství; za třetí se věnují rozboru moderní doby a představám vědeckého uspořádání společnosti, rozvoji ideologie pokroku a „plíživým“ formám sekularizace, při nichž mizí náboženské normy z norem právních. Cílem kolokvia, uspořádaného Výzkumným střediskem pro dějiny střední Evropy a CDK na půdě Filozofické fakulty MU v listopadu roku 2006, bylo zmapování bádání o sekularizaci v Čechách a na Moravě a vytýčení badatelských priorit. Významní odborníci se vyslovili k problematice specifik sekularizace v rámci habsburské říše a specifik jednotlivých konfesí, politických struktur a institucí a jejich podílu na odkřesťanštění společnosti, významu náboženských symbolů a gest, rozdílu českého a moravského prostředí i diference mezi českým a německým obyvatelstvem. Kolokvium ukázalo, že problém sekularizace české společnosti je bezesporu aktuální téma. Jako nejzajímavější a badatelsky nejvděčnější se ukázaly otázky spojené se „symbolikou moci“ a jazykem, s výzkumem venkova ve srovnání s městskými centry a s výzkumem národních a náboženských stereotypů a kolektivní paměti.

Starobylý želivský klášter, rozkládající se na soutoku Želivky a Trnávky, byl založen roku 1139 pro benediktiny ze sázavského kláštera. Po jejich odchodu se zde usadili premonstráti a klášter se brzy stal významným duchovním i hospodářským centrem kraje. Zdejší komunita premonstrátů však zanikla v době panování krále Jiřího z Poděbrad. Řeholní život v Želivě byl obnoven v roce 1622, prvním opatem vzešlým ze zdejší komunity byl roku 1661 za dramatických okolností zvolen Siard Falko. Právě toto přelomové a bouřlivé období působivě zachytil ve svém textu jiný z opatů želivského kláštera, Bohumil Vít Tajovský, jehož životní osudy i spojení se Želivem byly neméně dramatické, třebaže se odehrály o tři sta let později.

Teoretické koncepce a jejich autoři. Publikace mapuje významné teoretické trendy, jež ovlivňují charakter sociologie na počátku 21. století. Je určena studentům, kteří mají tuto problematiku ve svých studijních osnovách, i všem ostatním zájemcům z řad odborné i širší veřejnosti. Jednotlivé kapitoly referují o klíčových postavách soudobé sociologie, jakými jsou Immanuel Wallerstein, Zygmunt Bauman, Alvin Toffler, Niklas Luhmann, Richard Münch, Anthony Giddens, Manuel Castells, Ulrich Beck, Axel Honneth, Nancy Fraser, Amitai Etzioni. Teorie těchto autorů významným způsobem zasahují do aktuálních diskusí o povaze soudobého světa a mají často - nikoli však ve všech případech - i určité politické konotace.

Co kategorie vypovídají o naší mysli. George Lakoff (* 1941), profesor lingvistiky na University of California v Berkeley, patří k nejvýznamnějším lingvistům své generace. V sedmdesátých letech se podílel na vzniku generativní sémantiky, pokusu korigovat některé jednostrannosti chomskeánské lingvistiky (Lakoff je žákem Noama Chomského a následně jeho kritikem). O desetiletí později stál u zrodu kognitivní lingvistiky. Proti objektivistickému pojetí myšlení, ukotvenému v tradičních aristotelovských kategoriích, staví široce založenou teorii experiencialistickou. Lakoff v této publikaci shrnuje poznatky mnoha vědních oborů, které se setkávají pod hlavičkou kognitivní vědy – filozofie, psychologie, antropologie, matematiky, logiky, biologie, umělé inteligence apod.Doplňuje je vlastním zkoumáním, včetně rozsáhlých jazykovědných případových studií, a poskytuje jednotný konceptuální rámec pro nové základy studia lidské mysli a tím i nové základy kognitivní vědy.

Otázky jazyka, mysli a porozumění. Výstup na babylonskou věž (1997) uvádí do problematiky psycholingvistiky. Gerry T.M.Altmann, docent na katedře psychologie Univerzity v Yorku, tu představuje nejdůležitější témata teorie produkce a porozumění řeči a formuluje otázky týkající se předpokladů našeho uvažívání jazyka:Jaké mentální procesy nám umožňují vytvářet řeč a porozumět jí?Odkud se bere naše schopnost identifikovat ve zvucích, které vnímáme sluchem, konkrétní významy?A kde a jak jsou jazykové významy uloženy v našem mozku?

Kniha (Můj) umrlý kraj je autentickým popisem pohnutého osudu rodného kraje a ohlédnutím nad hodnotami nejen doby reálného socialismu, ale i současného světa.

Oficiální dějiny moderní Belgie se sice datují do 30. let 19. století, ovšem historie tohoto území, které získalo své jméno od kmenů Belgů, s nimiž se střetl už Caesar, je mnohem delší. Autor popisuje politický i ekonomický a kulturní vývoj od raného středověku, přes ekonomický rozkvět Nizozemí, španělskou a poté rakouskou nadvládu, až po současnost, kdy je hlavní město Brusel i centrem sjednocující se Evropy se všemi kontroverzními aspekty.

V návaznosti na úspěšnou publikaci Člověk na Moravě 19. století (CDK, Brno 2004) vychází nyní její pokračování pod názvem Člověk na Moravě v první polovině 20. století. Jedná se znovu o reprezentativní soubor studií předních historiků i archivních pracovníků, jejichž biogramy zajímavých osobností působících na Moravě v době velkých společenských změn analyzují profesní a sociální vývoj těchto lidí. Na jejich příkladu se ale též zobrazují strukturální změny zemské společnosti v jejích rozličných vrstvách. Editorský kolektiv pod vedením profesora ­Jiřího Malíře se i tentokrát pokusil využít moderních metod sociálně-kulturní historie a prohloubit poznání života různých společenských skupin a sociálních typů. Před čtenářem defilují známé i polozapomenuté postavy dějin, jejichž životní osudy dokládají pestrost a v mnohém aktuálnost života našich předků i jejich odkazu.

Náboženské prvky v české folkové hudbě 60.-80. let. Zdeněk R. Nešpor ve své knize Děkuji za bolest… pojednává o české folkové hudbě 60.–80. let minulého století. Nepřináší v ní přitom souhrnné dějiny žánru z pohledu historika populární hudby, ani literární analýzu písňových textů z pohledu historika literatury, ale český folk – který považuje za jeden z našich nejvýznamnějších kulturních projevů daného období – pojednává způsobem v této oblasti u nás dosud zcela neobvyklým: folkovou hudbu a její posluchačské zázemí zkoumá z pohledu sociologie náboženství.Nejde mu přitom jen o vysledování a zhodnocení náboženských témat v písňových textech desítek pojednávaných autorů, ale o sociologické uchopení samé podstaty žánru. Kniha je tak v mnoha ohledech provokativní, ve svých hodnotících soudech neobvyklá, a lze jen očekávat, že vzbudí řadu polemických reakcí. Bylo by dobře, kdyby diskuse nad Nešporovou knihou oživila zájem o tento dnes pozapomínaný kulturní fenomén a přispěla k hlubšímu promýšlení hodnot, které české společnosti přinesl.

Literární mládí Benita Mussoliniho a jeho kniha "Jan Hus, muž pravdy". Benito Mussolini je jedním z nejznámějších diktátorů 20. století. V českém prostředí je obecná znalost o něm zaměřena téměř výhradně na jeho činnost až od druhé poloviny 30. let a jeho vztah k českým zemím před jeho nástupem k moci v roce 1922 je pak věcí zcela neznámou.