Životopisy

Životopis sestry Marie Anežky komtesy Františky Coudenhove-Honrichs. Poctivé hledání Boží vůle zavede mladou šlechtičnu, majitelku moravského panství v Kunštátu, až do chudinských čtvrtí v Argentině. Kniha přináší poutavé vyprávění o její životní cestě plné zvratů, o touze žít pro Krista a pro chudé, která ji vede k zřeknutí se majetku, ale hlavně vlastních představ o životě.

Vězeň č. B11632. Autobiografický příběh odehrávající se v době druhé světové války v koncentračním táboře Osvětim.František Kraus velice poutavě popisuje vlastní zážitky z tábora, které jsou dnes již nepředstavitelné a známé především jen s válečných filmů. Kniha vydaná bezprostředně po skončení války je živým svědectvím nekonečného utrpení holocaustu a svým vyprávěním dokáže vžít se do autorových pocitů.

Mosad: operace Eichmann je neobvykle napínavé vylíčení jedné z nejodvážnějších operací izraelské tajné služby – únosu Adolfa Eichmanna, bývalého vysokého funkcionáře nacistické říše, osobně zodpovědného za vyvraždění šesti milionů Židů, který se skrýval v Argentině.Čtenář podrobného popisu celé akce žasne, jak sebemenší neopatrnost nebo nepředvídaná maličkost může během okamžiku celou operaci zmařit. A přestože známe konečný výsledek, jde o velice napínavou hru o každý utajený krok, umocněný psychologií masového vraha a jeho přeživších obětí. Akce je vedena s dokonalým sebeovládáním všech „lovců“ a především jejich šéfa, Issera Harela (1912–2003), zakladatele Mosadu a autora této neobvykle realistické knihy. Kniha získala právem cenu Asociace amerických autorů detektivek, přestože není vymyšlená – názorně totiž ukazuje, v čem je podstata detektivního napětí.Největším překvapením je chování samotného Eichmanna, svědomitého úředníka a dobrého otce rodiny, odsouzeného k trestu smrti (paradoxně v zemi, která trest smrti neuznává) nakonec jakoby jen za působení v mašinérii odosobněného zla. Jak napsala H. Arendtová ve svém slavném díle Eichmann v Jeruzalémě: Zpráva o banalitě zla, proces s Eichmannem poprvé v historii vyjevil totalitní přeměnu zla na jakousi banální zástupnou záležitost, zcela oddělenou od svědomí i osobního života.

Karel Kryl v rozhovoru s Milošem Čermákem. V rozhovorech, které s novinářem Milošem Čermákem vedl těsně před svou náhlou smrtí, Karel Kryl bilancuje velmi otevřeně svůj umělecký i soukromý život. Fascinující je Krylova reflexe nových poměrů po listopadovém převratu, kdy se jeho postoje rozcházely s dobovou euforií. Teprve nyní překvapeně vidíme, v čem všem se Kryl nemýlil – teprve když utichly dobové vášně, můžeme porozumět hloubce jeho pohledu. Intuice velkých umělců je totiž stále budoucí.

Františka Klementová vzpomíná. Čtenářům se dostává do rukou kniha, jejíž podstatou jsou velmi soukromé memoáry paní Františky Klementové. Přes veškerou intimitu a individuálnost těchto vzpomínek jim však nelze upřít jakousi všeobecnou platnost.

Vybrané bonmoty Miloše Zemana. Miloš Zeman nejde pro slovo, které padne jak „hrnec na prdel“, daleko. Svými oblíbenými bonmoty častuje své úhlavní nepřátele, politické protivníky i nenáviděné novináře. Občas, nepoměrně smířlivěji, použije i sebeironii a „střílí“ do vlastních řad. Nelze mu upřít jazykovou vynalézavost a schopnost jadrně „tnout do živého“. Jeho výroky, často na hraně, mnohdy daleko za ní, svědčí o temperamentu a plebejských libůstkách. Ale protože smích je koření života, je ho i v české politice třeba.„Politika je především bojem proti blbosti, a to včetně blbosti vlastní.“ Miloš Zeman"Myslím, že politika je mimo jiné také nikdy nekončící válka proti hlouposti. Především proti hlouposti vlastní, protože tou se musí začít; politik, který si nedokáže dělat legraci sám ze sebe a nevidí vlastní chyby, nemá právo kritizovat druhé,“ řekl Miloš Zeman v roce 1999 deníku Právo.A tuto myšlenku během své politické kariéry v různých obměnách mnohokrát opakoval. Bývalý úspěšný předseda ČSSD, předseda poslanecké sněmovny a premiér, dnes první přímo zvolený prezident České republiky, je neoddiskutovatelně největším „producentem“ bonmotů na naší polistopadové politické scéně. Tyto bonmoty však veřejnost zná spíše jako izolované výroky, jež tu a tam „okořeňují“ zdejší politický provoz a jež se náhle objeví a zase rychle zmizí. Jiné „přežijí“ o něco déle, ale postupně se vytrácí kontext, v němž byly proneseny.Tato publikace obsahuje známé i méně známé bonmoty a výroky Miloše Zemana. Byly pečlivě vybrány z archivů nejrůznějších deníků a týdeníků, z politikových četných interview a z jeho knih, ale i například ze záznamů z jednání poslanecké sněmovny.Tyto výroky, často na hraně, svědčí o prezidentových neklidné osobnosti, bouřlivém temperamentu a plebejských libůstkách. Nesporně dokládají jeho silnou vášeň pro politiku, ale také to, že se umí občas podívat kriticky a s humorem i sám na sebe, což je jistě velmi kladná vlastnosti. Humor a nadhled do politiky nepochybně patří, na rozdíl od zapšklého fanatismu a nenávisti. Ukazuje nám, byť v prchavých okamžicích, že pocit zmaru a beznaděje nejsou posledním slovem ohledně (z podstaty) vždy nedokonalé společenské a politické organizace věcí lidských. Smích je skutečně mnohdy osvobozující a v české politice je ho velmi třeba.

„Málokteré jméno má ve světě ducha stejnou váhu jako jméno Martina Heideggera,“ píše Richard Wisser v úvodu malé knížky vzpomínek na přátelství s jubilantem, v níž byl rovněž uveřejněn text filosofova interview pro německou televizi. „Naše doba není chudá na velké osobnosti. Mnoho lidí dnes přemýšlí, málo je však velkých myslitelů,“ píše Richard Wisser a pokračuje: „Pro Martina Heideggera, který byl nazván myslitelem v nuzné době, se myšlení stalo životní záležitostí. Oprostil toto slovo od nánosů, kterými je kontaminuje běžný jazyk, když je používá pro pouhou duchaplnost, plánování či badatelství.V narůstající bezmyšlenkovitosti dnešní doby udržel při životě povědomí o nezbytnosti klidného a rozvážného zamyšlení. Komu dnes přijde slovo ‚myslet‘ na mysl, pomyslí především na Martina Heideggera, jehož myšlení nemůže nikdo, kdo myslí, obejít. Heidegger ukázal, že myšlení může být záležitostí každého dne, aniž by se stalo něčím pouze každodenním.“

Obraz rodiny v konceptuální fotografii - pokus o teologickou interpretaci. Publikace je pokusem o teologicko-antropologickou interpretaci vybraných fotografií reprezentujících konceptuální uměleckou tvorbu. Jejím cílem je poukázat na některé způsoby, jimiž je v konceptuální fotografii vyjadřována otázka po mezilidské vzájemnosti a reprezentována tematika rodinného společenství.

Na Věčné město padá déšť. Objektivy kamer z celého světa jsou namířeny na centrální loggii baziliky svatého Petra. Po nekonečně dlouhém čekání se objevuje postava v bílém rouchu. „Bratři a sestry, dobrý večer!“Ohromení nečekaným výsledkem volby střídá naděje. Novou hlavou církve je skromný člověk plný soucitu a milosrdenství, vždy ochoten naslouchat a podat pomocnou ruku těm, kteří to potřebují – starým lidem, nemocným, chudým.Ponořme se do knihy francouzského novináře Michela Coola a odhalme, co je pravdy na tom, že nový papež jezdí do práce metrem, fandí fotbalovému klubu San Lorenzo a býval vášnivým tanečníkem tanga. Vyslechněme ty, kteří se s bývalým kardinálem Jorgem Mariem Bergogliem setkali, spolupracovali s ním či mu přišli v den volby na náměstí svatého Petra vzdát úctu. Poznejme nového služebníka sluhů Božích, který si zvolil jméno František.

Duchovní cesta. Publikace nabízí skutečnou lahůdku tohoto hudebního žánru – dnes už legendární rockovou kapelu U2. Steve Stockman se zaměřuje především na duchovní vývoj – od skromných dublinských počátků tak můžeme sledovat vše, co jednu z momentálně nejvlivnějších kapel obestírá – fakta i mýty; lze tak nahlédnout do zákulisí a podrobně si představit osudy i názory jednotlivých aktérů a zejména frontmana U2 – Bona a také se zamyslet nad křesťanským poselství, které tato kapela předává. Publikace přináší řadu neznámých faktů i vše, co se okolo této skupiny točí.//Z angličtiny přeložil Tomáš Lenikus

1990 - 2012. Zatímco v knize Knížecí život představil Karel Hvížďala knížete Schwarzenberga v rozhovoru, který se odehrál převážně v roce 1989, Knížecí rozhovory mapují vývoj jeho osobnosti a politického působení v novém českém státě krok za krokem očima různých tazatelů a Karel Hvížďala zůstává v pozadí jako editor, který rozhovory uspořádal a občas i přeložil.Poté, co se angažoval jako poradce prezidenta Václava Havla, stal se K. Schwarzenberg roku 2004 senátorem za koaliční strany US a DEU. 9. ledna 2007 byl jmenován ministrem zahraničních věcí ČR a v této funkci byl potvrzen také coby předseda strany TOP 09 v roce 2010. Za TOP 09 kandiduje do voleb na prezidenta ČR v roce 2013.Karel Hvížďala je známý český novinář a esejista, v Portálu vyšla řada jeho knih (Restaurování slov, Knížecí život, Jacques Rupnik – Příliš brzy unavená demokracie, Interviewer – Rozhovor s M. Marešovou, Mardata – Vzpoury v žurnalistice).

Renesanční Itálie - Athos - Moskevská Rus. Maxim Řek, vlastním jménem Michael Trivolis, patří k velkým osobnostem evropské humanitní vědy konce 15. a první poloviny 16. století. Svým životem i tvorbou spojil několik kulturních okruhů. Narodil se a nabyl vzdělání v Řecku, jež sice již bylo pod nadvládou Osmanské říše, ale stále uchovávalo živé dědictví byzantské i antické kultury.Poté odešel do Itálie, kde působil jako respektovaný znalec řeckého písemnictví, jež napomáhal zprostředkovat tamním humanistům. Odtud jeho kroky směřovaly na Athos, odkud byl jakožto výjimečně erudovaný filolog povolán do Moskvy, aby zde vedl práce na opravě překladů bohoslužebných knih. Pobyt v Rusku však pro Maxima vyústil v tragédii: dostal se do střetu s církevní i světskou mocí, byl odsouzen, řadu let vězněn a ani po osvobození mu nebyl povolen vytoužený návrat do rodného Řecka.

Rozhovor s p. Bohumilem Kolářem. Kniha rozhovorů přibližuje život kněze, který své kněžství dokázal uskutečňovat naplno a s radostí v nejrůznějších životních situacích.Mons. Bohumil Kolář studoval teologii v Římě. Roku 1952 byl ve svých 28 letech pro svou víru komunistickým režimem zatčen a odsouzen k deseti letům vězení. Po amnestii v roce 1960 pracoval dalších osm let jako dělník.Od roku 1968 působil jako farář v Roudnici nad Labem. Ve zmíněné době se setkal se spiritualitou jednoty a společenství – Hnutím fokoláre. V roce 1990 se stal spirituálem kněžského semináře v Praze a od téhož roku přednášel na Katolické teologické fakultě UK po třináct let katechetiku a pedagogiku.

Kdo je papež František? – Syn italských přistěhovalců do Argentiny, k jehož rysům vždy patřila pokora a starost o ty nejchudší. V knize se dočteme o jeho rodině, jak to bylo s jeho studiem chemie, proč se musel naučit vařit i mnohé další zajímavosti. Zkušený italský novinář představuje nejen životní cestu papeže Františka, ale i výzvy, které před něj staví jeho nový úřad. Nevyhýbá se ani citlivým tématům katolické církve dneška.

"Druhé čtení" českých autorů od Máchy k Havlovi. Dramatik Milan Uhde se tentokrát představuje jako čtenář. Dlouho se domníval, že za studií v padesátých letech minulého století odolal vlivům komunistických výkladů kultury a literatury. Když se však jako zakázaný autor musel o patnáct dvacet let později k některým přečteným knihám vracet, zprvu aby je na přátelskou zakázku zdramatizoval pod cizím jménem, prodělal překvapení: knihy byly jiné, než očekával.Samozřejmě se nezměnily, ale k novému poznání dozrál jejich čtenář. S krásnými slovy velebícími revoluční násilí se přel o to prudčeji, oč zásadněji odporovala jeho čerstvé životní zkušenosti. Pohnulo ho to k dalšímu a soustavnému ověřování fakultních poznatků. Výsledky zaznamenával a používal jak ve svých disidentských přednáškách konaných doma a v bytech přátel, tak po listopadu 1989 na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity.

Svědectví trapisty, který přežil. Xavier Beauvois natočil film O bozích a lidech (Velká cena poroty filmového festivalu v Cannes 2010). Příběh se odehrál v trapistickém klášteře v Alžírsku v polovině devadesátých let minulého století. Komunita zde pokojně žila uprostřed muslimské většiny.Kdo byli tito mužové?Jaké životní zkušenosti měli za sebou a co si plánovali do budoucna?Kdo a proč je v březnu 1996 unesl a brutálně zavraždil?Podle oficiální verze byli mniši uneseni a zavražděni islámskými teroristy, ale vyšetřování tuto verzi nikdy zcela nepotvrdilo, ani nevyvrátilo.Freddy Derwahl se vydal po stopách posledního z přeživších mnichů, Jeana-Pierra Schumachera, dnes devadesátiletého rodáka z Lucemburska, který teroristům jako zázrakem unikl. Autor líčí životní příběh tohoto mnicha a z jeho vyprávění se dozvídáme také příběh komunity z Tibhirine.Jean-Pierre Schumacher dnes žije v malé trapistické komunitě na v marocké poušti na úpatí pohoří Atlas.

Román o celoživotním svědectví lásky k Bohu i bližním přibližuje čtenářům osobnost Matky Vojtěchy Hasmandové. Její život oslovuje především láskyplným následováním Krista, kterého boromejka Matka Vojtěcha dokázala vidět v každém svém bližním. Byla duchovní i lidskou oporou ostatním řeholním sestrám jako jejich generální představená, ale také spoluvězenkyním během svého osmiletého věznění v 50. letech.Zemřela v roce 1988 v pověsti svatosti a v současné době probíhá proces její beatifikace. Druhé vydání této knihy vychází při příležitosti Jubilejního roku Matky Vojtěchy.

Pohnuté životní osudy moravských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Cyril a Metoděj, slovanští věrozvěstové,kteří právě před 1150 lety přinesli křesťanství na Moravu. Jak málo o nich víme! A co vlastně víme o době, ve které žili?Román Antonína Polácha, který se opírá, jak je tomu u autora zvykem, o důkladné studium historických pramenů, nám přiblíží nejen jejich moravskou misi, ale i tu část života obou bratří, o níž většinou nemáme ani tušení. Konstantin Filosof, známý též pod mnišským jménem Cyril, kdysi profesor konstantinopolského vysokého učení a chartofylax tamějšího patriarchy, člověk pověřovaný vždy znova důležitými diplomatickými misemi v zájmu Byzantského císařství, rekapituluje v posledních dnech svého života vše, co prožil a vykonal. Během dlouhého několikadenního rozhovoru s bratrem Metodějem, kdy si uvědomuje, že už ve svém grandiózním díle nebude moci pokračovat, vzpomíná na své vzestupy a pády, pravdivě a sebekriticky bilancuje a hodnotí svůj vztah k rodičům, přátelům a politikům, kteří ovlivnili jeho život, ale i k samotnému Metodějovi, svému staršímu bratrovi, jenž má nést dál pochodeň poznání, již spolu v Moravské říši zažehli.Otevřeně se vyznává i ze všeho, co si klade za vinu a čeho lituje.//Ve vzpomínkách obou bratří před námi vyvstává dávno zasutý svět Byzantské říše v dobách jejího rozkvětu, odhaluje se jemné předivo vztahů mezi Konstantinopolí a Římem, mocenské zápasy podbarvené náboženskými rozdíly, které zásadním způsobem ovlivňovaly dějiny Evropy v devátém století, i spletité cesty, jimiž se šířilo křesťanství na sever a východ Evropy.//Snad dokáže tato kniha dostatečně vysvětlit, proč si oba solunští bratři svým životem a dílem zasloužili nejen své svatořečení, ale i onu poctu nejvyšší, kdy byli papežem Janem Pavlem II. v roce 1980 vyjmenování spolu se svatým Benediktem, zakladatelem západoevropského mnišství, patrony a učiteli Evropy.MUDr. Antonín Polách vystudoval lékařskou fakultu Palackého univerzity v Olomouci. Dlouhá léta pracoval jako praktický lékař na interním oddělení v Popradě, kde byl také činným členem městské rady a jedním ze zakládajících členů Českého spolku na Slovensku. V letech 1996–2012 pracoval jako zástupce primáře interního oddělení v zemské nemocnici Stolzalpe, od října 2012 pracuje na interním oddělení v zemské nemocnici ve Wagně v jižním Štýrsku a má privátní lékařskou praxi v Grazu.

Cestovatel – etnograf - spisovatel. Dr. Emil Holub (1847–1902) je bezpochyby naším nejslavnějším cestovatelem 19. století. Je také zároveň jediným, jehož jméno se dosud udrželo v povědomí široké veřejnosti. V Africe strávil Emil Holub celkem jedenáct let. První cestu vykonal v letech 1872–1879 zcela sám, s nedostatečným vybavením i finančním zabezpečením. Druhou absolvoval v letech 1883–1887 v čele rakousko-uherské expedice.Během svých cest procestoval úze­mí dnešní Jihoafrické republiky, Botswany a části Zimbabwe a Zambie. Do Čech přivezl neuvěřitelně početné sbírky etnografických předmětů, přírodnin apod., ale také cenné vědecké poznatky z mnoha oborů, výkresy, meteorologické poznámky apod. Ve Vídni a v Praze uspořádal velkolepé výstavy svých sbírek. Intenzivně se věnoval literární a před­náškové činnosti.Lze říci, že touto činností do značné míry utvářel obraz Afriky a jejích původních obyvatel v zemích rakouské monarchie. Své bohaté sbírky později většinou rozdal vědeckým a vzdělávacím ústavům. V současné době jsou chloubou nejvýznamněj­ších evropských muzeí. Emil Holub si vydobyl slávu a uznání prakticky po celém světě. Jeho zásluhy byly oceněny vysokými řády snad všech evropských zemí. Mnohé vědecké společnosti a spolky jej zvolily čestným členem. Vzdor všem těmto poctám, slávě a uznání nakonec zemřel takřka v zapomnění a chudobě. Kniha vychází ve spolupráci s Národním muzeem.

Korespondence Bohuslava Reynka (1892-1971), editory připravovaná přes dvě desetiletí, pokrývá život Reynka básníka, překladatele a grafika. První, nejrozsáhlejší část tvoří dopisy vyměňované s Josefem Florianem, v počátcích (1914) spojené s vydáváním Reynkových raných básní a překladů; jejich styky skončily v roce 1941 smrtí pověstného vydavatele ze Staré Říše. Následují listy, jež si mladý Reynek vyměňoval s jinými vydavateli (J. V. Pojer, V. Vokolek Z. Řezníček), ale též s malíři, spisovateli (J. Čapek, O. Březina V. Hofman, M. J. Giono, M. Jakob, J. Zahradníček ad.) a se svou budoucí ženou, básnířkou Suzannou Renaudovou.Život pak, zejména po roce 1948, přinesl změny, jež poznamenaly život rodiny a tím ovšem i charakter Reynkovy korespondence, spjaté s jeho prostorem Petrkova. Z listů umělcům mladší generace (J. Kolář, V. Holan, O. Janeček ad.), členům rodiny i novým přátelům, k nimž patřili i oba editoři Korespondence, nezaznívají věcné informace, nýbrž působivé reflexe a postřehy stárnoucího muže a umělce. Jeho poslední listy jsou datovány rokem 1971.

Adolf Kajpr SJ a list Katolík. Monografie je věnována neobyčejné osobnosti Adolfa Kajpra SJ (1902–1959), muže, jehož mezi věřícími katolické církve provází pověst světce a mučedníka. Představuje jeho životní osudy i jeho bibliografii a předkládá svědectví pamětníků o této mimořádné postavě českých církevních dějin. Podrobněji se zastavuje u listu Katolík. Konstatuje, že vznikl za první republiky jako list Katolické akce a za války byl zastaven. Objasňuje, že byl r. 1945 obnoven, ovšem jenom proto, že jeho vydavatel nabídl své prostředky podstatně novému projektu, jehož nositelem se stal Adolf Kajpr. Vysvětluje, jak to bylo s periodicitou, nákladem, redakcí, autory a rubrikami. Představuje program a metodu, které mu Kajpr spolu se svými spolupracovníky vytkl.Konkrétní výsledky jejich snažení podchycuje bibliografie periodika, jež sleduje jak obsah jednotlivých čísel, tak i jednotlivé autory. Zvláštní pozornost je potom věnována tomu, jak Kajpr rozuměl vztahu mezi křesťanstvím a společností. Všímá si, že jeho uvažování o společnosti mělo východiska v christocentrickém pojetí lidské existence a že jeho druhým, zkušenostně ověřeným pilířem byla kritika atheistického humanismu všeho druhu, zejména ovšem – jak doba velela – komunistického. Kajpr přitom ve svém sociálním smýšlení dospěl až k otevřeným sympatiím k tomu, co lze v jeho stopách nazvat křesťanský socialismus. Z těchto premis pak lze porozumět tomu, jak má podle něho katolík rozumět společnosti, resp. státu, a jaké jsou konstitutivní prvky křesťanského vztahu k politice.Autor Vojtěch Novotný (1971) působí jako docent dogmatické teologie na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Život. Dílo. Dokumenty.. Kniha, jež byla v Německu vydána v krátké době dvakrát, přináší v současné době nejaktuálnější souhrnný pohled na život a dílo Antonína Dvořáka.Německému autorovi se v ní podařilo spojit do jednoho svazku fundovanou biografii českého skladatele, komentáře k jeho tvorbě s četnými notovými příklady, Dvořákova interview pro anglický a rakouský tisk, ukázky korespondence, jakož i několik esejů týkajících se Dvořákovy skladatelské metody a přijímání jeho díla v německé oblasti.Pro českého čtenáře, milovníka hudby i znalce, bude objevné dovědět se, jaký ohlas vyvolávalo Dvořákovo dílo ve své době i později, jaká klišé byla spojována s osobou tohoto „českého muzikanta“ v cizině a jakými argumenty je vyvrací moderní vědec.

Chicago Tribune: „Mistrovský životopisný portrét – nejen vědecky fundovaný, ale velmi čtivý, informativní a poutavý.“ Více než sto let chyběla na světovém trhu taková kniha – shrnuje všechno, co je dnes zjištěno o životě Johanna Sebastiana Bacha (1685 –1750), geniálního barokního skladatele, varhaníka, cembalisty, dirigenta, učitele a teoretika. Tato monumentální biografie z pera profesora Harvardovy university a ředitele Bachova archivu v Lipsku Christopha Wolffa se okamžitě po svém prvním vydání v USA stala událostí bachovského roku 2000 a o rok později se dostala do finále Pulitzerovy ceny.Následovaly překlady do němčiny, holandštiny, italštiny, japonštiny, maďarštině a španělštiny. Dílo je výsledkem autorova celoživotního bádání, poskytuje neuvěřitelné množství faktů a řadu objevných závěrů – přitom je poutavé a čtivé, věcné a zároveň zaujaté. Pomocí četných vyobrazení a mnoha dobových citátů přenáší čtenáře do Bachovy doby a prostředí, a stále odkazuje na jeho skladby.Skladatel sám nezanechal žádné autobiografické záznamy. O to důležitější je, že místo dohadů a legend, které byly s jeho jménem v minulosti často spojovány, můžeme poznat příběh reálného člověka a jeho rodiny v konkrétním období evropského kulturního vývoje. Stojíme v údivu nad velikostí umělecké osobnosti, která uzavřena v hranicích své éry a země přesáhla svým významem obojí a dodnes zůstává mezi tvůrci jedinečným zjevem. Milovník hudby může číst knihu jako román, odborník v ní najde nepřeberný faktický materiál a díky bohatému rejstříku také orientaci v rozsáhlé bachovské literatuře.České vydání je překladem aktualizované německé verze z r. 2005.

Karolína Světlá v diskurzu literární kritiky druhé poloviny 19. století. Kniha Možnosti četby nabízí interpretaci díla Karoliny Světlé na pozadí diskurzu české literární kritiky druhé poloviny 19. století. Autor se soustředí na dobové přístupy k podobám a funkcím národní literatury, zaměřuje se na problematiku úkolů kladených na českého spisovatele. Nad prózami Karoliny Světlé otevírá otázku, v jaké míře mohla tato „společenská objednávka“ ovlivňovat individuální umělecký rukopis.Zajímá jej problém autorské i čtenářské reflexe vlastenecky výchovné tendence literární tvorby. Toto dobové přijetí tendence daného druhu coby faktoru, který žádoucím (nikoli limitujícím) způsobem přednastavuje utváření smyslu uměleckého díla, chápe jako výraz dědictví raně obrozenských ideových konstruktů, jako projev pohybu v mýtu o vzkříšeném národu – pohybu, který v rámci takřka všeobecně akceptovaného komunikačního kódu čtenáři sdílejí se svou spisovatelkou.Odpověď na otázku, jak se základní aspekty tehdejšího diskurzu o české literatuře vztahovaly ke spisovatelčině tvorbě a jakými cestami byla Světlá vynesena do pozice ztělesněného ideálu národního slovesného tvůrce, hledá autor ve druhém oddílu knihy. Se zohledněním základních poloh dobové kritické recepce díla Karoliny Světlé se pak ve třetím oddílu pokouší formulovat vlastní rozumění autorčinu uměleckému výrazu.Pozornost zaměřuje především na problém specifických uměleckých postupů na poli poetiky literární postavy (citový a mravní vývoj výjimečných hrdinek, rozvíjení dramatických příběhů lásky završených motivem položení oběti atp.); klade si otázku, v jakém vztahu jsou tyto postupy vůči naplňování vlastenecky výchovné tendence, v jakých ohledech je možné právě v těchto prvcích spatřovat projevy onoho pohybu v obrozenském mýtu. Zkoumaným materiálem jsou zde především ještědské romány z přelomu šedesátých a sedmdesátých let 19. století (Vesnický román, Kříž u potoka, Frantina, Nemodlenec), autor ovšem přihlíží rovněž k otevřeně tendenčním prózám z pozdních fází tvorby Karoliny Světlé.

Sr. Hana Johanka Patáková (*1976) pochází z Blažovic. Vystudovala střední zdravotnickou školu a následně pracovala v Popáleninovém centru v Brně-Bohunicích. Po vstupu do Kongregace milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou sv. Rodiny vykonávala rozličné profese, nejdéle pracovala jako vychovatelka na internátě pro studentky středních škol. V současné době pracuje jako zdravotní sestra na JIP Popáleninového centra v Brně. O svých básních říká: "Básně jsem psala v těžkých chvílích svého života, byly mou komunikací s nejbližšími i hledáním místa v Božím plánu. Doufám, že pro spřízněné duše budou povzbuzením v těžkostech života - vědomím, že je nás víc, kdo hledáme a stále ztrácíme..."

Jak vysvětlit svět, a přitom nenudit. Peter L. Berger, dnes pravděpodobně nejznámější žijící americký sociolog, publikuje knihy o mnoha aspektech sociální vědy od šedesátých let 20. století a některé jeho práce jsou již pokládány za klasické. V těchto vtipných a intelektuálně podnětných vzpomínkách Berger vysvětluje, jak se stal sociálním vědcem, ale vypráví rovněž o nesčetných dobrodružstvích, k nimž toto povolání vedlo.Nejedná se o standardní autobiografii, která by líčila každou událost v Bergerově životě; spíše se zaměřuje na nejdůležitější intelektuální problémy, které motivovaly jeho práci, a na různé lidi a situace, s nimiž se střetával v jejím průběhu. Bergerovy paměti jsou plné pozoruhodných miniatur a rázovitých postav vylíčených živým vypravěčským stylem, často kořeněným humorem, a zprostředkovávají čtenáři vzrušení a překvapení, které může přinášet zkoumání sociálního života.

Ironik v české pasti. Kulturněhistorická monografie zachycuje neznámé stránky života a díla Aloyse Skoumala (1904-1988), v kulturním povědomí zařazeného jako překladatele. V první polovině svého tvůrčího života však významně ovlivňoval českou literaturu i kulturu jako redaktor a kritik (Vyšehrad), jako jedinečný satirik (sazba sbírky Budiždán v roce 1958 rozmetána), konečně jako československý kulturní atašé v Londýně (1947-1950). Svými kritickými aktivitami do té míry vrostl do několika vrstev českého kulturního dění ve dvacátém století, že se stal jejich zrcadlem. Monografie proto nemůže než je reflektovat rovněž; jde zejména o svědectví o pražské anglistice a kulturní Praze 20. let vůbec, obraz každodennosti diplomatických služeb, spisovatelských středisek Dobříše či Budislavi, prvních dvou poválečných sjezdů spisovatelů, konečně i Kruhu překladatelů. Ideovým svorníkem je pak dědictví staroříšského Josefa Floriana a irsko-česká komparace. Fotografické přílohy (mimo jiné J. Čep, J. Vašica, E. A. Saudek, E. Vrchlická, F. Halas a další).

Výběr z epigramů a aforismů Aloyse Skoumala (1904-1988), překladatele a znovuobjeveného satirika a glosátora české i anglické společnosti 50. a 60. let dvacátého století. Edici doplňují komentáře a citáty o autorovi.

Soupis díla. Vynikajúci a známy románopisec Wilhelm Hünermann na vzrušujúcom pozadí udalostí opisuje život svätého Martina z Tours, jedného z najobľúbenejších a najznámejších svätcov Cirkvi.Predstaví nám ho ako syna pohanského tribúna ženúceho sa po panónskych stepiach, ale aj ako dôstojníka v légii sabarských kopijníkov. Staneme sa svedkami zaodetia žobráka polovicou Martinovho plášťa. Spoznáme ho aj ako pustovníka, otca rehoľníkov a biskupa, apoštola Galie.

Příběh Bedřicha Fučíka. Za krásného jarního počasí odváželi 24. května 1951 Bedřicha Fučíka (1900–1984) na Pankrác. Po několikaměsíčním martyriu estébáckých výslechů ho pak, spolu s dalšími převážně katolickými intelektuály, odsoudili ve vykonstruovaném procesu k vysokému trestu.Za bezmála devět let prošel řadou věznic, také neblaze proslulým Mírovem. Že nepodlehl, za to vděčil neobyčejné síle své vnitřní svobody, čerpané ponejvíce z víry. On si ten úděl vlastně předpověděl, ba dá se říct, i určil. Vždyť už na rozmezí dvacátých a třicátých let, uprostřed svobodných poměrů První republiky, prohlásil, že být katolíkem mu značí stát, kde to vždy silně fouká, prostě – žít na vidrholci. Jak takový život vedl, o tom sám odmítal vydat svědectví, přestože ti, co ho znali, na něj naléhali, aby napsal paměti.Ale to byl celý on: raději než o sobě vyprávěl o jiných. Tak vzniklo Čtrnáctero zastavení, soubor osobně laděných medailonů čtrnácti mužů z těch, kterých si nejvíc vážil a k nimž ho vázal přátelský vztah, podle mnohých jedna z nejhezčích knih, jaké u nás v posledních desetiletích vyšly.

Impresionistické vzpomínky rockové zpěvačky Patti Smith na dětství strávené na východě USA se volně prolínají s momenty tvorby v dospělejším věku a se snovými vizemi a představami, kterými se autorka nechává unášet. A čtenář se může nechat unášet s ní...

Česká koruna uprostřed Evropy. Výpravná kniha zahrnuje úsek zhruba 130 let, během něhož se vystřídali na českém trůně čtyři panovníci, Jan, Karel IV., Václav IV. a Zikmund. Náležitá pozornost je v knize věnována i dalším příslušníkům rodu, zejména jeho moravské linie.

Po vzpomínkách na diplomatickou kariéru v Černínském paláci, v Paříži, Bruselu a Bernu se Jaroslav Šedivý vrací ještě hlouběji do historie, jak sám říká, „je to psaní o jednom životě, jedné době, která byla vlastně mnoha dobami s jedním velkým zmatkem“.

Alžběta Durynská - Uherská byla sestřenicí Anežky České-Přemyslovny. Obě svůj život spojily, i když za jiných podmínek, s klášterním životem a službou potřebným. Alžběta Durynská žila s niternou potřebou služby nuzným vlastně po celý svůj život, a dokázala jej tak i naplnit. Jak již mocná kněžna durynského lankrabství, tak i později jako lankraběnka - vdova ve špitále, který založila a kam se odebrala po smrti svého milovaného muže Ludvíka Durynského, jenž zemřel na křižácké výpravě.

Bosé nohy v parku, Butch Cassidy a Sundance Kid, Podraz, Všichni prezidentovi muži, Velký Gatsby, Tři dny Kondora, Vzpomínky na Afriku, Zaříkávač koní – to je malý výčet nezapomenutelných filmů.

Boj Winstona Churchilla (1874–1965) s politikou appeasementu (mnichovanstvím), za který mu nejprve spílali do válečných štváčů, jej nakonec vynesl v kritickém válečném roce 1940 do čela vlády.Svou úžasnou rétorikou dokázal vyburcovat izolovaný ostrovní národ k odhodlanému válečnému úsilí a dovedl jej k vítězství nad hitlerovským Německem. Historik Andrew Roberts vtipně poznamenal (ve Vichru války), že Churchillovy projevy měly cenu nejméně tří německých divizí.

Pohledy do života P. Šuránka. Uspořádal P. Alois Kotek. Úvod napsal arcibiskup Jan Graubner. Sbírka textů přibližujících jednu z velkých kněžských osobností, kterou P. Šuránek bezesporu je – o tom svědčí i probíhající proces blahořečení. Tato kniha by měla být povzbuzením a příkladem, jak se ubírat osobní cestou ke svatosti, jak plně rozvinout svůj život.

Knižní rozhovor se Zuzanou Roithovou. Rozhovor se známou lékařkou, senátorkou, ministryní zdravotnictví a poslankyní Evropského parlamentu mapuje hlavní křižovatky jejího života. Na pozadí barvitého vyprávění o minulosti vyvstávají silné kontury její osobnosti: nezdolná vůle a pracovitost, rozhodnost a důslednost při jednání s lidmi, ale zároveň moudrost a laskavost.

Dokumenty, ohlasy, paralely, přesahy 1966 - 2006. Koláž názorů, zmínek, odkazů a zamyšlení o Otokaru Březinovi pochází od lidí, kteří jsou i nejsou účastníky literárního života z Čech a ze světa, z různých oborů apod., a reagují neutrálně, vášnivě, pozitivně nebo negativně v dopisech, recenzích, vědeckých pojednáních, dedikacích atd. na tvorbu nebo život velkého básníka symbolismu.

František Kužela se narodil roku 1915 ve slováckém Vlčnově. Tam talentovaného chlapce objevil dominikán Odilo Pospíšil a poslal ho do Prahy na studia. V Praze bydlel na koleji v tzv. juvenátu u bratří dominikánů, a odtud vedla přímá cesta do řádu. Ve svých 20 letech přijal dominikánský hábit spolu s řádovým jménem Patrik. Během prvních tří let v řádu se ukázala jeho mimořádná lidská i intelektuální zralost. Již svědectví z té doby ho ukazují jako světce. Nicméně jeho heroické ctnosti se měly osvědčit v nejtěžší zkoušce. V roce 1941 byl zatčen gestapem za odbojovou činnost proti protektorátu, které se měl dopustit v době svých studií v belgickém Saulchoir. Byl vězněn nejprve v Olomouci, pak krátce v Brně, a odtud byl převezen do Osvětimi s průvodkou „návrat nežádoucí“. Jeho životní pouť skončila velmi dramaticky a krutě v únoru 1942, v jeho 26 letech. Že skončila v Boží náruči, o tom nemůže být pochyb. Svědčí o tom jeho dopisy a básně z vězení, z nichž je sestavena kniha, která dostala název podle jedné z Patrikových básní. Tato knížečka chce povzbudit čtenáře především k modlitbě: k Bohu za Patrikovo blahořečení a k samotnému Patrikovi, aby zázrakem prokázal svou blaženost. Tento mučedník z české dominikánské provincie si jistě zaslouží úctu oltáře.