Kresťanský život

Ambíciou tejto knihy je priviesť čitateľov k Ježišovi priam na dosah ruky … Každé Ježišovo gesto, slovo, každé jeho oslovenie – nežné, keď išlo o deti, súcitné keď išlo o drobných ľudí, prísne, ba až hrozivé na adresu samoľúbych farizejov všetkých čias – vyvoláva úžas u pozorného čitateľa.Opis Ježišovej činnosti, zázrakov a diskusií s duchovnými vodcami Židov nám umožní nájsť pravý zmysel Ježišových slov, gest a celej jeho činnosti.

Autor uvažuje o postoji Krista, Vykupiteľa človeka, ktorý uzdravoval a liečil každý duchovný, telesný i duševný neduh. Zároveň obracia pozornosť na súčasnosť – aj dnes totiž potrebujeme Kristovo uzdravenie z nemoty, slepoty, otupenosti srdca… Kniha ponúka širší pohľad na niektoré evanjeliové state, je vhodná na rozjímanie aj osobné uvažovanie.

Giuseppe Buccellato žil dlhé roky medzi mladými ako učiteľ a vychovávateľ. V tejto knižke sa zamýšľa nad dynamikou výchovy k čistote v zasvätenom či manželskom živote z pohľadu duchovného vedenia.Knižka ide proti prúdu a je určená mladým ľuďom a ich vychovávateľom, aby v nich podporila presvedčenie, že znovuobjavenie hodnoty čistoty ponúka aj „tu dolu“ prespektívu vydareného a teda šťastného života. Otec Giuseppe Buccellato je salezián. Niekoľko rokov pracoval s mladými ľuďmi ako učiteľ matematiky, informatiky a náboženstva na strednej škole, neskôr sa vrátil k štúdiám spirituálnej teológie na Gregoriánskej univerzite.

Čo je to?Ako sa to robí?Páter Gasparino zhrnul na týchto stranách svoju originálnu skúsenosť revízie života. Vznikla v dialógu s mladými a Pánom. Kniha sa zaoberá metódou duchovného života, bez ktorej sa nezaobíde ani jedno živé spoločenstvo. Je to najúčinnejší spôsob dialógu, napomáha konštruktívnu sebakritiku.

Meditácia o kňazskej spiritualite. Stredobodom meditácií je stretnutie s Ježišom Kristom. Nasledovať znamená urobiť konkrétny krok, ktorý bude „stonásobne odplatený“. V dobe šírenia pochybností a pocitu nezmyselnosti majú tieto meditácie povzbudiť človeka v hľadaní Ježiša Krista a učiť ho žiť v radostnom presvedčení, že aj vďaka jeho slabej viere a modlitbám zreje vo svete Božia úroda. Evanjelium o náročnosti apoštolského povolania nám ukazuje, kto je Ježiš v zrkadle postavy proroka Eliáša. „A tu je predsa niekto väčší než Eliáš!" Krok za krokom sa tu vysvetľuje, čo to znamená. Ježiš sa pritom javí ako ten, kto je na ceste, „tvár má obrátenú k Jeruzalemu", kráča ku dňu, keď bude „vzatý„. Lebo on je ten, kto bude „vzatý“ do Božej veleby, no súčasne musí zostať viditeľne prítomný na tomto svete, preto si musí povolať do služby svojich nasledovníkov. Nasledovanie tu nie je chápané vo všeobecnom zmysle, podľa ktorého sa týka všetkých ľudí a znamená, že sa majú usilovať kráčať po ceste, po ktorej kráča Pán; je chápané zvláštnym spôsobom, ktorý v Starom zákone naznačili Mojžiš a Eliáš: ako nasledovanie úradu, nasledovanie na základe poverenia, prijatie zvláštneho poslania.Rozumie sa tým teda to, čo sa neskôr bude nazývať „apoštolské nasledovanie", kňazstvo Cirkvi. Tak je toto evanjelium práve preto, že je to evanjelium o tajomstve Ježiša Krista, súčasne evanjeliom o službe kňazstva. Oslovuje nás v tejto chvíli, v ktorej stojí pred nami dlhý historický zástup tých, čo toto volanie počuli a prijali, a v ktorej sa nás dotýka otázka budúcnosti a volanie prítomnosti. No jednoducho sa do tohto evanjelia započúvajme a pozrime sa krok za krokom, ako sa na pozadí postavy Eliáša zjavuje Ježiš a predkladá nám svoje požiadavky.

Myšlenkový svět C. S. Lewise. Keď sa človek zahĺbi do Lewisovho sveta a potom sa opäť vynorí na hladinu, obvykle ho čaká doposiaľ nepoznaný zážitok prudkého letu nahor vesmírom, který je nielen omnoho obsiahlejší, ale do ktorého sa naviac vrátila nadprirodzená realita. Ríša transcendentna už nie je skrytou ríšou.Leanne Payneová - znalkyňa diela C. S. Lewisa - vo svojej práci podrobne skúma niektoré z beletristických diel tohoto autora a pokúša sa v nich vystopovať psychologické a teologické prvky, z ktorých potom zostavuje celkový koncept Lewisovho originálneho pohľadu na svet. V jednotlivých kapitolách kniha rozoberá nasledujúce témy: otázka vzájomného vzťahu Boha, prirodzena a prírody; Lewisov koncept ducha, duše a tela; ako človek môže vnímať sám seba; prečo potrebujeme pomoc zvonka; otázka celkového zmyslu: koncept „Veľkého tanca“ prečo je nutná cesta utrpenia; aký význam má pre život rozum a imaginácia. V samostatnom dodatku sa potom autorka venuje rozboru diela Veľký rozvod. Kniha veľkolepým spôsobom odkrýva teologický a psychologický zmysel niekoľkých najvýznamnejších Lewisových beletristických diel. (Wayne Martindale)

Svätí a blahoslavení povýšení na oltár pápežom Jánom Pavlom II.. IV. diel roky 1994 - 1997.

Kniha je v zásadě přehledem o obsahu a vývoji interpretace prvních pěti knih Bible, takzvaného Mojžíšova zákona. Forma zpracování téma zpřístupňuje i širšímu okruhu zájemců. Autorský text doprovázejí krátké ukázky hebrejského textu s překladem. Úvod čtenáře seznámí se základními pojmy, rozsahem, obsahem a literárními druhy biblických knih. Přibližuje literárněhistorické problémy a poměrně rozsáhlé dějiny exegeze až po aktuální stav bádání. Následující tři kapitoly se soustřeďují na velké úseky biblického vyprávění Tóry: „dějiny“ počátků, příběhy patriarchů ve vyprávěcích cyklech a konečně příběhy Mojžíše a jeho lidu při cestě z Egypta do zaslíbené země. Na vyprávění logicky navazuje i legislativa – zvlášť významné jsou Desatero, smlouva a tři velké právní kodexy v knihách Tóry. Závěr stručně hodnotí dopady Tóry na další biblické knihy a tradici, zejména židovskou a křesťanskou. Publikaci lze využít jak pro systematické studium, tak jako informaci o základních teologických liniích a pojmech v Tóře.

Čím více se v katolické církvi doceňuje význam obdarování, která každý křesťan dostává, tím více je také třeba mluvit o úkolech, které z toho v oblasti pastorace plynou. Nejde zdaleka jen o opakovaně konstatovaný nedostatek kněží v mnoha zemích, ale o zodpovědné využívání Božích obdarování pro život církve. Všichni pokřtění mají účast na kněžském, prorockém a královském úřadě Kristově. Z toho plynoucí uschopnění a úkoly neplatí jen pro nositele služebného kněžství, ale adekvátním způsobem pro všechny. Nejde o „klerikalizaci laiků“, ale o co nejplnější život mystického těla Kristova, jehož jsou biskupové, kněží, jáhni, řeholníci, řeholnice a laici údy. Proto se jeví jako potřebné zabývat se pastorální teologií v takovém úhlu pohledu, který laikům ozřejmuje pastoraci v církvi a současně pobízí k podílu na pastorační činnosti, která by měla základy v pastorální teologii, přiměřené životním rolím laiků.

Nejvnitřnější a rozhodující Boží motiv v jednání s námi je naplnit nás svou dobrotou. Jenom ten, kdo prožívá Boží potěšení a rozkoš v Bohu, může reagovat podle Boží vůle, může se stát poslušným a rozhodným Kristovým následovníkem.

Katechizmus pre 6. ročník ZŠ. Učebnica katolíckeho náboženstva pre 6. ročník základnej školy (západný obrad).

Čítaním tejto knihy vstupujete do priateľského dialógu so mnou. Každé slovo a každá veta je z môjho srdca. Z mojej strany sú chválospevom na Božiu lásku a prejavom radosti, že nás Boh berie do svojej školy lásky. Očakáva od nás, že ako svoj najdôležitejšiu a najkrajšiu úlohu budeme mať učiť sa milovať. A učíme sa spoločne... (autor)

Začiatky a spiritualita hnutia Focolare. Pohľad na spirituliatu Hnutia fokoláre očami jeho zakladateľky. Chiara Lubichová (1920-2008) bola talianska katolícka aktivistka, ktorá v roku 1943 založila hnutie Fokoláre, ku ktorému sa dnes hlási viac ako päť miliónov ľudí z celého sveta.

Nikdy nesmíme jednat v pochybnostech svědomí. Jistota svědomí je základem jeho pokoje. Se správným, jistým a citlivým svědomím se však nikdo nerodí. Takové svědomí je třeba získávat stále lepší znalostí norem Božího zákona a jejich stále odvážnějším uskutečňováním v životě.Na této cestě je nejúčinnějším nástrojem ke zdokonalování svědomí vlastní zkušenost. Reakce svědomí naplněného hlubokým pokojem nebo neklidem nám naznačuje, nakolik byla naše rozhodnutí správná. Tato cesta je však draze vykoupena, neboť se za ní platí bolestí svědomí. Snazší cestou je využít zkušeností druhých. Oni platí vysokou cenu a chtějí ostatní varovat, aby jejich chyby neopakovali. Takovým způsobem má také pomoci k reflexi vlastního svědomí knížka, kterou čtenářům předkládáme.

Proměny vztahu člověka k posvátnému. Kniha reflektuje postavení fenoménu „náboženství“ v průběhu lidských dějin z filozofického a religionistického hlediska. Zamýšlí se nad postupným vývojem vztahu člověka k božství ve starověku, středověku, novověku i postmoderně. Autor mapuje antropologické konstanty tohoto vztahu, vyjádřené v psaném slově, architektuře, umění i v rituálních projevech. Ve svém výkladu vychází z křesťanských pozic, které jsou mu vlastní a snaží se odpovědět na základní otázku: může člověk přijmout křesťanské poselství, aniž by se musel vydělit z moderní společnosti?

Svěží dílko evropské novelistiky 12. století přináší v třiceti rozhovorech mezi otcem a synem výroky filosofů, pohádky, orientální bajky, přísloví a verše, které měly ukázat na názorných příkladech křesťanskou morálku. Petr nám zprostředkoval arabské a židovské znalosti obohacené o tradiční křesťanské vzdělání.

Sedm posledních slov: v Bibli je sedmička číslem dokonalosti. Bůh stvořil svět a sedmého dne odpočíval, v den dokonání a naplnění. Těchto sedm slov patří k Božímu dokončení stvoření. Užasl jsem, když jsem zjistil, že ta slova mají vlastní krásnou strukturu. Začínají slovy určenými Otci, svůj střed mají v křiku zapříčiněném nepřítomností téhož Otce a závěr se nakonec opět vrací k němu. Slova, která Ježíš adresuje nám, jsou zasazena doprostřed tohoto vztahu k Otci proto, že právě zde bychom měli najít svůj domov, v životě Nejsvětější Trojice. Prodléváme uprostřed té Boží konverzace. A slova, která Ježíš adresuje těm u paty kříže, jsou čím dál důvěrnější. Jako by nám jej smrt více přibližovala, místo aby ho vzdalovala. Ježíš k nám nejdříve mluví jako Král, potom jako náš bratr, a nakonec vstupuje co nejintimněji do naší opuštěnosti a prázdnoty. Timothy Radcliffe (z Předmluvy)

Malíř, teolog, autor mozaiky pro kapli Redemptoris Mater v Římě, předkládá reflexi o podstatných bodech osobní formace k plnějšímu "být člověk". Bohatě čerpá z patristických zdrojů, teologické reflexe a vlastního pastoračního nasazení z doby mezi studenty, či mezi současnými přáteli.

Písmo jako scénář života. Přední americký biblista, autor řady komentářů ke starozákonním knihám a svého opakovaně vydávaného díla Teologie Starého zákona, shrnuje v této publikaci předpoklady pro dialog dnešního člověka s dějinným biblickým odkazem. Upozorňuje na doznívající vliv osvícenství, které důrazem na autoritu rozumu a na ideál objektivity oslabovalo sdělnost biblické zvěsti. Ta se znovu zaskví, když Bibli pojmeme jako odvážný alternativní výklad světa, který připomene opomíjené prvky lidské existence. Odtud pak autor formuluje nově nejen postavení církve ve světě, ale i zcela konkrétní závěry pro ty, jejichž úkolem je zpřístupňovat porozumění biblickým textům dnešním posluchačům či čtenářům.

Utrpenie je jedinou námietkou voči Bohu, ktorú možno brať skutočne vážne. Autor nedáva odpoveď tam, kde sa žiadna odpoveď dať nedá. Čo teda môžeme s bolesťou, smrťou, trápením vo svete robiť?Existuje nádej zoči-voči utrpeniu, ktorá by nebola lacná?Skutočné kresťanstvo je v solidarizovaní sa s tými, ktorí trpia, ako to ukázal Ježiš na sebe – Boh trpiaci s nami, s každým človekom. Poctivý prístup autora s vlastnou skúsenosťou postihnutia k problému bolesti, môže pomôcť mnohým nabrať silu v ťažkých a nečakaných životných situáciách.

Povedal som, že budúcnosť patrí starším ľuďom. Nemyslím tým len na kúsok stále väčšieho priestoru, ktorý okupujú na tejto spustošenej zemi, ani to nie je otázka štatistických a neosobných údajov. Starší ľudia sú zdravými nositeľmi hodnôt, ktoré sa strácajú. Sú vlastníkmi múdrosti, ktorú zúfalo potrebujeme.Bolo by načase, aby sme prestali hovoriť o starobe len v zmysle „sociálnych nákladov“. Musíme si uvedomiť, že starší ľudia môžu pomôcť.

Jacomuzzi si vo svojom románe Všetko sa začalo v Galilei nevolí cestu rebelského prepracovania, ktoré mení tento príbeh všetkých príbehov podľa svojej ľubovôle. Volí si, naopak, omnoho ťažšiu cestu vernosti evanjeliovým príbehom. Jeho román nie je apokryfom o Kristovi. Skôr ide o kanonický román. Pre spisovateľa je to náročné podujatie, pretože to znamená, že sa musí vzdať skratiek a pohodlných únikov pred problematickými otázkami, je nútený vyrovnať sa s každým znepokojivým momentom onoho príbehu a vidieť vlastnými očami tie udalosti a tie činy, ktoré sa týčia ako nezmazateľné míľniky v dejinách sveta."Išli sme z Betsaidy, z Kafarnauma, z krajov nad Galilejským morom. Môj brat Šimon nebol s nami; zostal doma, aby sa venoval loďke a rybolovu. Stretli sme tých. čo šli z Nazareta, ale neputovali sme spolu. Z diaľky sme zbadali množstvo ľudí. Ďalší išli pred nami a za naším chrbtom prichádzali ešte ďalší. Horúčava bola obrovská, ale všetci akoby sa náhlili. Zmocňoval sa ich zvláštny nepokoj. Aj tých, čo už dorazili k brehu rieky. Zdalo sa, akoby sa nedokázali zastaviť. Stále sa hýbali, bez oddychu. Obkľučovalo nás ovzdušie vzrušeného chvenia, bolo počuť hlasy, plač. radostné výkriky, vzývania. Akoby sa cez celý obzor mala prehnať krútňava a všetko sa dávalo do pohybu podľa nečakaného kľúča. Všetko, ľudia i skaly si hľadali nové miesto, nové umiestnenie. Alebo to boli iba moje vidiny? Je to akoby sa po dlhom spánku. " pomyslel som si, „svet dal opäť do pohybu. Kto velí tomu hlasu kričať tak mocne, až odvaľuje kamene na púšti a pobáda na pochod celé národy?" Iba slnko nehybne bdelo ako ohnivá päsť v srdci oblohy. Otočil som sa, aby som sa rozhliadol. Boli tam muži i ženy, mýtnici, vojaci, prostitútky. Prichádzali v oddelených skupinách a určite pochádzali z rozličných častí izraelskej zeme, lebo som počul rôzne jazyky a nárečia. Keď sme už boli pri Jordáne a sedeli sme, opierajúc sa o balvany na brehu, všimol som si, že v zástupe boli zamiešané, no pritom ľahko rozoznateľné aj skupinky farizejov a zákonníkov, a tiež saducejov."

Když se pořádně zahledíme do vlastní duše, život nekončí, ale začíná.... ...A pak si začneme připadat, jako bychom zatím vlastně jěště nežili..."Většina z nás dělá po léta vše pro to, abychom se nemuseli podívat zblízka na svou duši. Netoužíme seznámit se příliš důvěrně sami se sebou a se světem, v němž žijeme. Máme strach, že kdybychom poznali, co vlastně chceme a co vlastně máme, kdybychom věděli, co se v naší duši děje, vzdali bychom to nebo bychom zešíleli nebo se možná stali náboženskými fanatiky…Nicméně když se dovnitř podíváme pořádně, nic takového se nestane. Když začneme jasně vidět, co se uvnitř nás děje, nemusíme se ničeho takového obávat. Škodlivý je právě jen částečný pohled. Když se pořádně zahledíme do vlastní duše, život nekončí, ale začíná. A pak si začneme připadat, jako bychom zatím vlastně ještě nežili. Ne že by pominuly temné noci. Je v nich ale příslib jasného rána. Západy slunce na tomto světě se stávají rozbřesky v jiném světě. A najednou je radost na dohled…"

Chceme vidieť Ježiša. Tieto meditácie sú určené predovšetkým budúcim kňazom a sú hlbším zamyslením nad dektétom II. vatikánskeho koncilu o kňazskej výchove, ktorý seminaristom zdôrazňuje na adresu Ježišovej tváre: Nech sa učia hľadať Krista verným rozjímaním o slove Božom, činnou účasťou na presvätých tajomstvách Cirkvi, najmä v Eucharistii a modlitbovej bohoslužbe. Nech sa ho učia hľadať aj v biskupovi, ktorý ich posiela, i v ľuďoch, ku ktorým sa posielajú, hlavne v chudobných, maličkých, chorých, hriešnikoch i neveriacich. Nech synovskou dôverou milujú a uctievajú preblahoslavenú Pannu Máriu, ktorú Kristus umierajúc na kríži, dal učeníkovi za matku. (Optatam totius, 8b. )

a ich modlitby. Krátke životopisy svätcov (sv. Bernard, sv. Terézia, sv. Ignác, sv. Gertúda, bl. Zdenka atď.), ktorých život sa vyznačoval vnímavosťou na Božiu lásku prejavenú v Ježišovom srdci, dopĺňajú duchovné úvahy o ich nábožnosti a odkaze pre súčasného kresťana. Cenné a inšpiratívne sú najmä modlitby, ktorými sa títo veľkí mužovia a ženy obracali k Ježišovmu Srdcu.

Jedného dňa na dvere Charlesa Sheldona zaklopal mladý muž, ktorý si hľadal prácu. Príbeh mladého muža ho tak dojal, že sám strávil jeden deň v uliciach ich malého mesta, hľadajúc si zamestnanie. Takto spoznal v akých extrémnych podmienkach žijú ľudia na okraji spoločnosti. Rozhodol sa im pomôcť a nájsť si k nim cestu. Táto skúsenosť ho išpirovala k napísaniu knihy.V cirkevnom zbore malého mesta sa ľudia po istej skúsenosti rozhodli, že za každých okolností budú konať tak, ako by konal Pán Ježiš, keby bol na ich mieste. Rôzne príbehy týchto ľudí dávajú čitateľovi nový pohľad na život a nasledovanie Ježiša Krista. Je to život s ťažkosťami a konfliktmi, ktorý však vedie do neopísateľného pokoja a radosti. Príbehom cirkevného zboru z malého mesta, ktorého členovia sa začali pýtať: „Čo by spravil Ježiš, keby bol na mojom mieste?“, bolo inšpirovaných vo svete viac než 15 miliónov čitateľov. Ich príbeh k nám prehovára aj dnes. Núti nás k premýšľaniu, sebareflexii a ku praktickým krokom viery.

Chytré „zrcadlo ke zpytování svědomí“, které nás může vyvést z toho, že se zaměřujeme jen na své jednotlivé chyby a přehlížíme, že problém je v základním nasměrování (ať už jde například o pyšnou soběstačnost, nebo naopak o nedospělou závislost na druhých, přehnaný perfekcionismus, bezbřehý idealismus a podobně).Nejde přitom o nějaké naivní blábolení. Autorka má stále před očima člověka svobodného v Kristu, milujícího Boha a bližního. Právě s takovým ideálem poměřuje různé defekty maskované tu za rozumnost, tu za pořádnost, za nadšení nebo za pravdymilovnost.

365 myšlenek na každý den. Tato kniha může ovlivnit váš život, je silná, hluboká a inspirující… Každý den si můžete přečíst myšlenku od nejmoudřejších a největších osobností historie.

Autor ve svém přemítání vychází ze svých vlastních prožitků, ze zkušeností s postiženými lidmi, z biblických textů i z historie. V jeho odpovědi na tyto otázky je obsažen důraz na společenství s lidmi z okraje lidské společnosti, které dává životu mnoha jeho následovníků obsah a smysl.

Kniha, ktorá chce pomôcť každému, kto sa zaujíma o svoj cirkevný zbor, jeho budovanie a rast.Rick Warren nám ponúka niekoľko jednoduchých princípov, ktoré nám pomôžu budovať cieľavedomý zbor, zasiahnuť ľudí v našom okolí, či viesť ľudí k osobnej zodpovednosti a službe druhým, a pod.

Autorka, známá také pod jménem babička Hansi, napsala tuto knížku ve svých 86 letech na základě dlouhodobých zkušeností s péčí o osobu postiženou progresivní demencí. Její spolupracovnice a nejlepší kamarádka v jedné osobě, Betty Pershing, se jí před očima postupně měnila v umíněné děcko. Ačkoliv nebylo snadné sledovat, jak vysoce inteligentní Betty ztrácí paměť i soudnost, povzbudivě působila naopak skutečnost, že její duchovní život se nevytratil. Po několika letech studia stavby a funkce lidského mozku Hansi vzala své nashromážděné poznámky a vytvořila z nich útlou knížku, která nikomu nezabere příliš mnoho času. V jedné z posledních kapitol otevřeně hovoří i o určité duchovní krizi, kterou prožívala, když mnohé modlitby za zlepšení Bettina stavu nedocházely vyslyšení. Na některé otázky dodnes nezná odpovědi; nalezla však pokoj v ujištění, že v Kristově království po fyzické smrti dostaneme novou mysl, která si bude pamatovat všechno, co jsme se na zemi naučili. Kéž se i v případě demence může naplnit Boží zaslíbení, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí ( Řím.8,28)

Devět duchodních temperamentú – jejich silné a slabé stránky. Je zcela běžné a přirozené, že se v církvi setkáváme s lidmi odlišného duchovního založení a temperamentu. Problém vyvstává v okamžiku, kdy vlastní typ zbožnosti upřednostňujeme a prosazujeme jako ten jediný možný a správný, aniž bychom se seznámili s čímkoli odlišným.Užitečnou pomocí v bourání přesudků nám může být práce Garyho Thomase, která popisuje devět různých duchovních temperamentů, s nimiž se můžeme setkat v církvi – jejich rysy, silné a slabé stránky. Je nanejvýš pravděpodobné, že v jednom či více temperamentech poznáte sami sebe a také způsob, kterým nejpřirozeněji vyjadřujete svůj vztah k Ježíši Kristu.A ať už půjde o jeden temperament či jejich směsici, nejedná se v žádném případě o „náhodu“. Vaše založení je totiž dáno samotným Stvořitelem, jenž vás stvořil s určitým a jedinečným záměrem. Posvátné stezky vám mohou pomoci najít cestu vyjádření svého vztahu k Bohu. Cestu, která vám může přinést osobní růst a větší porozumění druhým lidem.

Uvedení do teologie. Kniha uvádí do tajemství života, smrti a vzkříšení Ježíše Krista, spasitele světa a spasitele člověka. Otevírá před čtenářem hluboký význam Kristova života, jeho skutků a jednání. Seznamuje s historickým vývojem pohledu a názorů na Ježíšovu osobu, prezentuje aktuální problematiku pojetí Ježíše Krista v teologii. Je to kniha prohlubující poznání Ježíše, ale současně nabízející odpovědi na otázky související s jeho osobou.

Jak léčit dávná emoční zranění. U každého z nás, ať svobodného, nebo žijícího v partnerském vztahu, rodiče, nebo bezdětného, ať jsme jakéhokoli věku, se projevuje nevědomý mechanismus, který nás vede k jednání, na něž má vliv prožitá bolestná zkušenost z dětství nebo z dávné doby, kterou si ani neuvědomujeme.Mluví se pak o „scénářích“, návratných schématech nebo o nutkání k opakování. V reakci na přítomné události nás tento „opakovací mechanismus“ nutí k prožívání našich starých zranění. Autor nás pomocí příkladů, cvičení a podnětů k postupné práci na sobě vede k tomu, jak se osvobodit od starých emočních zranění, jak odstranit nevědomé mechanismy a zdravě prožívat přítomnost. B. Rancourt je psycholog a psychoterapeut, autor dalších knih s psychologickou a rádcovskou tematikou.

Krátké úvahy pátra Antonína Šuránka se vztahují k jednotlivým desátkům růžence podle ctností (víra, naděje, láska k Bohu, láska k bližnímu, chudoba, čistota, poslušnost, tichost a pokora srdce, umrtvenost, usebraná mysl – mlčení, modlitba, zápor sebelásky).

Duchovní učení. Jsme povoláni ve sborovém zpěvu zvěstovat Boží slovo, tvořit společenství církve a posilovat víru. Tyto rozměry chrámového sborového zpěvu sr. Elisabeth Halbmannová rozvíjí v zamyšleních založených na souznění života a umělecké tvorby s Písmem svatým.

Problémem dnešní doby je povrchnost. Největším duchovním problémem pak je touha po okamžitém uspokojení. Dnešní doba nepotřebuje větší počet inteligentních nebo talentovaných lidí, ale zoufale se jí nedostává lidí s hlubším charakterem.Richard Foster, který těží z dvoutisícileté zkušenosti církve, ve své práci nabízí novou inspiraci k formování našeho duchovního života prostřednictvím rozjímání, modlitby, půstu, studia Písma. A zároveň povzbuzuje k vedení života v prostotě, střídmosti, čistotě a službě. Toto vnitřní formování se záhy projeví v hlubším vztahu k druhým lidem a v novém, upřímnějším uctívání Boha.

Na stránkach tejto knihy sa môžete oboznámiť s dôležitými zásadami, ktoré by si vaše deti, kým dospejú, mali osvojiť. Zídu sa im zvlášť v dospelosti. Spájame ich so vzácnymi radami Božieho slova pre praktický život, pretože z neho pramení každá múdrosť.Pravidelným čítaním Biblie ich objavíte oveľa viac. Výborný kazateľ C. H. Spurgeon, ktorého výroky sa stali prísloviami pre život, povedal, že túži po tom, aby jeho národ poznal Božie slovo tak dôverne ako abecedu. Je to aj našou túžbou. Dal by Pán, aby sa to naplnilo aj v slovenskom národe.

Jak najít v životě svuj směr. Francouzský katolický kněz se v knize obrací na věřící – křesťany, buddhisty a vyznavače dalších východních duchovních směrů a náboženství – stejně jako na ateisty a snaží se je vést k tomu, aby heslo „Poznej sám sebe a staň se sám sebou“ pochopili a uvedli do vlastního života. Ukazuje (formou rozhovorů se čtenářem, příklady z vlastní dlouholeté praxe i pomocí popsaných cvičení pro jednotlivce a skupiny), jak se postupně zbavit nánosů na naší skutečné podstatě. Jen tak odhalíme, kým jsme, kudy v životě jít a co představuje naše životní štěstí.

Rok svatého Pavla vyhlášený v červnu 2008 papežem Benediktem XVI. není jen příležitostí k poutním oslavám a úvahám o životě a díle apoštola národů. Pozornost bychom měli trvale zaměřit především na obsah a styl Pavlova působení. K tomu nám slouží novozákonní listy, spjaté s Pavlovým jménem, s jeho osobou a učením. Aleš Opatrný chce, abychom se ponořili do čtení apoštolových listů, protože jsou v mnohém ohledu aplikací evangelia na náš každodenní život. Autor uspořádal své úvahy do osmi tematických celků, jež se týkají hlavních apoštolových témat (evangelium, víra, modlitba, vzkříšení, Duch svatý pro člověka, Boží věrnost, Ježíš Kristus, křesťan v Ježíši Kristu). Samozřejmě, že tím nevyčerpal bohatství apoštolových myšlenek. Usiloval spíše o „malou ochutnávku“, která má vzbudit hlad po důkladnější četbě.