Kresťanský život

Stíny apokalypsy. Sbírka bezprostřední, svobodné a živé poezie nabízí zcela originální pohled na svět a přináší dostatek podnětů k zamyšlení...

Otec Thomas Philippe OP (1905 – 1993) je zakladatelem komunit Archa, v nichž žijí společným životem lásky a kontemplace mentálně postižení spolu se zdravými lidmi. Jeho duchovní promluvy jsou “svatým kázáním,” které obrací srdce ne silou lidské výmluvnosti, ale Boží mocí. Vždyť mnozí čtenáři jistě zažili kázání, které se přímo dotklo jejich srdce. Kniha se zabývá duchovními cvičeními, základními postoji kontemplativních osob či Pannou Marií jako vzorem kontemplativního života.

Cesty k dějepisným knihám Izraele. Nový zákon můžeme v celé jeho hloubce pochopit pouze na pozadí Starého zákona, což ovšem vyžaduje, aby nám jej někdo přiblížil, pomohl nám lépe mu rozumět. A právě to si klade za cíl tato kniha.

Svatá Hora je snad nejznámějším mariánským poutním místem v Čechách. Nad hornickou Příbramí se vypíná déle než tři století. Tento rozsáhlý raně barokní komplex působí jako pevnost, jako hrad Panny Marie, jíž je zasvěcen. Kniha vychází v edici průvodce, ale je určena každému, koho mariánská tradice oslovuje.

Proč se přátelství rozpadají? Proč některá vydrží, jak se zdá, věčně? Bolí to, když přátelství ztroskotá. Autoři ukazují,jak se z této bolesti může stát jedna z nejcennějších a nejvíce pomáhajících zkušeností ve Vašem životě.

Svatý Anselm z Cantenbury hovoří o „víře usilující o vhled“. Ona tedy neznamená opak poznání, ale Anselm ji chápe jako uschopnění rozumu k hlubšímu vhledu do skutečnosti. To, čemu věřím, smím také zkoumat svým rozumem. Věřím-li, nemusím pouze slepě papouškovat nějaké věty, které mi církev ukládá.Spíše se smím u každého dogmatu ptát: Co to znamená?Jak tomu mám rozumět?

Básnická cesta symbolickým labyrintem architekta Santiniho, slavným poutním místem na Zelené hoře u Žďáru. Více než holdem baroknímu geniu loci je kniha podobenstvím o tvůrčím úsilí, které člověka proměňuje, podobenstvím o duchovní cestě.

Kto slúži, ten je vždy najužitočnejší a najpoužiteľnejší, lebo sa hneď poddáva želaniu druhého. Zdanlivo má navonok najmenšiu moc, je najslabší a najbezvýznamnejší, predsa však môže najviac ovplyvniť a najviac konkrétne vykoná. Keď chýba, všetko je ochromené. V ľudských meradlách slúžiť je tá najponíženejšia úloha. Ale iba vtedy, kým to niekto robí z prinútenia, a nie slobodne. Ježiš chce, aby sme sa slobodne stávali jedni druhým sluhami, slúžili sme si navzájom a tak prejavovali vzájomnú lásku, ktorá je jeho prikázaním.

Krátká zamyšlení nad povoláním ke kněžství, nad každodenními životními situacemi, i slovy Otčenáše - taková je nová knížka E. Hradecké. Na cestu po opravdu prožitém životě zve s hlubokou láskou i své čtenáře.

Nakolik se Ježíš skutečně dotýká našeho života a mění jej? Určuje skutečně náš všední den? Pomáhá nám správně zacházet se všedním, běžným strachem, konflikty a zklamáními? Co pro nás znamená jeho poselství právě dnes? Jaké obrazy se ve vztahu k němu vybavují v naší mysli? Tyto a další otázky si klade známý duchovní autor a ve svých padesáti úvahách nám předkládá různé tváře Ježíše Krista (Ježíš vybočující z řady, Ježíš odpůrce výkonu, Ježíš-muž modlitby, Ježíš-vypravěč, Ježíš něžný, Ježíš plačící...).

Murphyho zákony o církvi. Jedním z osvědčených léků proti hořkosti a skepsi je smích, a především pak umění zasmát se sám sobě. Autor této humorně pojaté knížky ukazuje, jak známé a vtipné Murphyho zákony fungují také v církvi. Chce to mít jen oteřené oči a smysl pro humor a životní paradoxy. Autor přitom osvědčuje i svou dobrou znalost církevního prostředí. Kdo se asi skrývá pod tímto pseudonymem?

V Bibli nalezneme spoustu lidí pochybných charakterů (tyrany, mstitele, vrahy, podfukáře, lupiče, zrádce, fanatiky, lháře, lakomce aj.), z nichž se někteří polepšili a obrátili na dobrou cestu, ale jiní skončili jako bídáci. Autor ve svých příbězích ukazuje, že Bůh píše své záměry i na křivých řádcích lidských charakterů (Zacheus, Herodes, David, Jidáš, Jezábel aj.).

V předmluvě uvádí sv. Terezie hlavní motivy, jež ji vedly k tomu, že knihu s radostí napsala. Byla to její mateřská láska k sestrám, velká touha, aby sestry co nejvěrněji sloužily Bohu a lépe poznaly, jak nádherný je úděl, k němuž je Pán povolal. Celá duchovní zkušenost světice totiž vyrůstá z osobního vztahu lásky k Ježíši Kristu a k jeho lidství (ne náhodou přijala na Karmelu jméno „Terezie od Ježíše“).Modlitbu vnímá jako důvěrný vztah přátelství s tím, o němž ví, že ji miluje, je pro ni pohledem lásky upřeným na toho, jenž se na nás s láskou dívá, neboli osobní láskyplnou odpovědí na lásku Boží. Jako i v každém lidském partnerství je láskyplný pohled Snoubence je přitom pro snoubenku největší radostí, potvrzením její důstojnosti i povzbuzením na cestě. Světice pojednává o modlitbě vždy v perspektivě teologálního života,(tedy růstu víry, naděje a lásky), jenž vede ke stále se prohlubujícímu sjednocení s Milovaným.(Z předmluvy Vojtěcha Kodeta )

Přítomný okamžik* Odevzdanost* Šance pro hříšníka* Vzít k sobě Marii. Kniha se věnuje šancím které jsou nám nabízeny k prohlubování duchovního života.Touto šancí může být, dle otce Siona, dokonce i hřích, jako hranice, která odděluje nepřátelství a důvěrnost a jejímž překročením nalézáme Krista a vlastní podstatu života. Vzorem cesty k Bohu, který nemusí překračovat hranici hříchu je Maria. Ona je místem vztahu, adorací, nazíráním, modlitbou. V Panně Marii potkává člověk Boží realitu v její intensivní lásce a věčné prostotě.

Šance a úkol církve na počátku třetího tisíciletí. Nejprve jej Kolínští za svého biskupa nechtěli - styl jeho vedení považovali za autoritářský a jeho samého za prodlouženou ruku papeže v Německu. To se však již dávno změnilo. Také kardinál Meisner by byl tehdy raději zůstal v Berlíně. Jakou ohromující odpověď mu dal Jan Pavel II. a proč nakonec papeže přece jen uposlechl, to nám kardinál prozradí v tomto rozhovoru.Ve stále nově se měnícím zápasu mezi dobrem a zlem reaguje jednou s nečekanou schopností empatie, jindy s neskrývanou ochotou k boji. Jeho obraz Boha je pestřejší než u mnoha jeho současníků: zná rozhodného Krista, který s důtkami v ruce vyhání kupce z chrámu, který přinesl meč, nikoli pokoj.Zároveň však hovoří o nekonečně trpělivém Bohu, který čeká ve zpovědnici v prázdném kostele na kajícího se hříšníka. Kardinál mluví často o srdci. U něho prochází všechno srdcem: žádné kázání, žádné rozhodnutí, žádná modlitba pro něho není bez „činnosti srdce“ možná.Novinář Stefan Rehder mu nabízí pečlivě utkanou sítí otázek příležitost komentovat mnohé žhavé církevní a společenské krize.

Humor byl v církvi vždy. Trvalý optimismus církve je garantem humoru, ale není jeho pramenem. Pramenem je opravdová radost. Pramenem radosti je potom čisté svědomí a úplně za vším je láska. Těmito myšlenkami otevírá nedávno zesnulý kněz a autor knih svou knížku svěžích, humorných i moudrých příběhů ze školních let, z ministrování, z trampování, z pastorace - zkrátka ze života.

Kresťanstvo sa pokladá za zjavené náboženstvo, ktoré je však dejinne podmienené. Preto sa realizuje v napätí medzi pravdou zjaveného Boha a spoločenskými potrebami. Novoveký spoločenský vývoj, charakteristický predovšetkým túžbou človeka po slobode a sebareilalizácii, bol v minulosti často vnímaný v protiklade s tradičnou kresťanskou pravdou. Autor sa snaží o prekonanie polarizácie novovekého myslenia a kresťanstva a kresťanstva bez toho, aby ich vzájomné napätie zavil potrebnej plodnosti...

"Minutěnka má být aspoň chvilenka, kterou je nutné a velmi spasitelné věnovat průběhem dní Bohu a svému nitru. Má to být chvilenka usebranosti, koncentrace, požehnaná zastávka života a práce, kdy se dáváš druhým. Snaha, aby tvá duše byla po celý den v něčem posvátném!" napsal před čtyřiceti lety úvodem své knihy krátkých meditací na každý den v roce biskup Josef Hlouch. Nyní toto jeho známé a oblíbené duchovní dílko vychází znovu.

Ztráty a nálezy v ozvěnách času. Jedná se již o druhou autorovu knihu (první se jmenovala Portrét) a pojednává o životních ztrátách a nálezech v proměnách času. Jinými slovy: autor (vlastním jménem Willi Ruf) zde hledá pravou identitu světa, který ho obklopuje, a v neposlední řadě pak také hledá svou vlastní identitu, nikdy nenalezenou. Jako průvodce na své cestě za světlem, za poznáním přitom oslovuje Boha.

V této knize bych se tedy chtěl podělit o své přesvědčení: liturgie je moudřejší, než si většinou myslíme, a je v ní skryto větší bohatství, než co se nám z ní často dává vidět, slyšet a žít. Na rozdíl od toho, co si mnozí možná myslí, nepodobají se liturgické prvky částem skládačky puzzle, které snad nějaký zlý duch rozhodil, takže byly rozesety po zemi a sesbírány, aniž by se kdo staral o jejich správné sestavení. Jestliže se na liturgii podíváme blíže, zjistíme, že její struktury dávají smysl právě tak jako její prvky - ať už jde o texty nebo rity.Cílem této knihy je tedy pojednat o moudrosti liturgie a o tom, jak jí porozumět. Chce pomoci proniknout do jejího smyslu, to znamená umožnit její pochopení těm, kteří se o ni zajímají. Chce také ukázat, že přistupujeme-li k ní se sympatií, objevíme, že liturgie je plná moudrosti. Tím chce toto dílo přispět k tomu, aby liturgii (opět) přijali za svou ti, kteří ji přicházejí slavit.

S anděly vytváříme jeden stvořený svět, jak to vyjádřil Ch. Džibrán: "První Boží myšlenkou byl anděl. Prvním Božím slovem byl člověk." Autor úspěšné knihy Nejtěžší stránky Bible se čtenářům nyní představuje knížkou čtyřiceti krátkých meditací, které mají být uvedením do "světa andělů". Pojednává zde o působení andělů v dějinách spásy, jak nám to přibližují biblické texty či liturgie církve, ale také o schopnosti tyto anděly poznávat.

Jeden z nejznámějších autorů duchovní literatury u nás přemítá nad myšlenkami řeckých církevních otců o stále nadčasových tématech křesťanského života. Jeho krátké úvahy mají hloubku, vyplývající ze znalosti lidských problémů, jež jsou stejné dnes jako před staletími, ze znalostí lidské psychiky, jak ji poznal v četných rozhovorech při duchovních cvičeních v domovském benediktinském klášteře i na četných přednáškách. Autorovo vypravěčské umění vyplývá především z jeho osobního prožití benediktinské spirituality, v níž se v jednotě snoubí práce a modlitba.

50 andělských inspirací pro všední den. Na silvestrovském večírku se sešel kroužek lidí, kteří by rádi začali Nový rok nejen sektem a ohňostrojem. Kdosi napsal na padesát kartiček padesát andělů pro příští rok a vyzval účastníky, aby si každý jednoho vytáhl. Na kartičkách je napsáno padesát postojů, které by měly dát našemu životu směr. Můj život se pochopitelně nedá určovat všemi padesát postoji najednou, ale budu-li se rok cvičit v jednom postoji, pak to ovlivní celý můj život, pak se ve mně zrodí něco nového… Anděl lásky *Anděl smíření*Anděl rozpustilosti*Anděl opatrovník*Anděl exodu*Anděl společenství*Anděl oproštěnosti*Anděl vášně*Anděl pravdivosti*Anděl vděčnosti*Anděl odříkání*Anděl rizika*Anděl důvěry*Anděl samoty*Anděl sesterství a bratrství*Anděl odevzdanosti*Anděl hřejivého tepla*Anděl odvahy*Anděl trpělivosti* Anděl lehkosti* Anděl otevřenosti* Anděl střízlivosti* Anděl odpuštění* Anděl svobody* Anděl rozloučení* Anděl smutku* Anděl proměnění* Anděl nadšení* Anděl uzdravení* Anděl věrnosti* Anděl něžnosti Anděl veselí* Anděl oddanosti* Anděl harmonie* Anděl jasu* Anděl pomalosti* Anděl ústupu Anděl bdělosti* Anděl vlídnosti* Anděl pokory* Anděl naplnění* Anděl vytrvalosti* Anděl důvěry* Anděl milosrdenství* Anděl útěchy* Anděl obezřetnosti* Anděl úcty - uctivé bázně* Anděl pochopení* Anděl temnoty* Anděl ticha

Získať spoľahlivé informácie o tom, ako to bolo v skutočnosti s Galileiho prípadom, ešte ani dnes nie je na Slovensku ľahké. V čase náboženskej neslobody bol Galileo Galilei vďačným príkladom pre poukazovanie na negatívny a tmársky prístup Cirkvi k vede a novým objavom. A keď sa vďaka iniciatíve pápeža Jána Pavla II. jeho prípad znovu skúmal a v r. 1992 došlo ku Galileiho rehabilitácii, písalo sa o tom veľmi málo. K desiatemu výročiu tejto významnej udalosti v dejinách súčasnej Cirkvi pripravil P. Štefan Senčík súhrnný pohľad na Galileiho prípad. V prvej časti knižky podáva historické fakty okolo Galileiho života a jeho vzťahu k Cirkvi a v druhej časti podáva pohľad na Galileiho z perspektívy súčasného skúmania jeho procesu a jeho výsledku.

Překročit svůj vlastní stín. V dějinách spirituality existují mezi jiným dva proudy: jednak spiritualita shora, jednak zdola. Spiritualita zdola je toho názoru, že Bůh k nám nemluví jen v Bibli a prostřednictvím církve, nýbrž i prostřednictvím nás samých, prostřednictvím našich myšlenek, citů, našeho těla, našich snů a dokonce i prostřednictvím našich ran a našich domnělých slabostí. Spiritualita zdola byla praktikována především v mnišství.Dávní mniši vytyčili okruh vlastních náruživostí a začali se sebepoznáním, aby byli schopni poznat pravého Boha a setkat se s ním. Evagrius Ponticus formuluje tuto spiritualitu zdola klasickou větou: „Chceš poznat Boha? Poznej nejdříve sám sebe“. Výstup k Bohu vede sestupem do vlastní reality, včetně hlubin nevědomí. Spiritualita zdola nevidí cestu k Bohu jako jednosměrnou ulici, na níž se stále více k němu blížíme. Cesta k Bohu vede spíše oklikami a bludnými stezkami, různými „krachy“ a zklamáními nad sebou. Vůči Bohu mne neotvírá ani tak má vlastní ctnost jako spíše moje slabost, moje nemohoucnost, ba dokonce i můj hřích

Životopisy svätých a blahoslavených redemptoristov.Titul vyšiel v novom vydaní: Svetlá pre biednych (2015).

Psát o tělu je dnes v módě. Je to jen známka nepříjemného pocitu neklidu nebo to svědčí o hledání smyslu? Kniha se obrací ke každému, kdo chce jít dál v poznání Boha i sebe, kdo hledá harmonizující, vyvážený pohled na svůj vztah k Bohu a zároveň usiluje o nalezení vlastní identity. Svatý Pavel zvolal: "Což nevíte, že jste chrámem Ducha svatého?" A Jo Croissant mu s nadšením odpovídá: "Ano, naše tělo je skutečně místem přebývání Svatého Ducha. On je cestou, která nás vede do Otcova srdce. Autorka díla nás zve k opravdové cestě vnitřního uzdravení: kdo vstoupí do Chrámu, vstupuje do niterného prostoru, vstupuje do přítomnosti Boha, jenž je třikrát Svatý, do chrámu, kde je Otec: "Tvůj Otec, který zůstává skryt" (Mt 6,6).To, co beznadějně hledáme mimo sebe, je skryto přímo v nás. A pod pohledem Otce a skrze jeho Slovo objevujeme svou pravou identitu synů a dcer Božích. Vstupme tedy do slavné svobody dětí Božích, které byly osvobozeny od všech jiných pohledů, dětí, které stojí vzpřímeny před Jeho Tváří. Kromě originálního přístupu autorky coby ženy k dané problematice považuji za přínosné a pro českého čtenáře nové téma jeruzalémského Chrámu v paralele k lidskému tělu, které celou knihou prostupuje.Pročíst a promeditovat knihu Jo Croissant Tělo, chrám krásy znamená projít předsíní chrámu a očistit se, vstoupit do chrámové lodi až ke svatostánku, v něm přijmout Boha i svou pravou identitu a takto očištěn a uzdraven přijmout vyslání k službě druhým, jimž můžeme nést jeho milost.

Kniha nejen pro ty, kdo se věnují křesťanské charitě a diakonii. Teologie služby, jak napovídá podtitul, je kniha určená především těm, kdo se věnují křesťanské charitě nebo diakonii, ale rozhodně nejenom jim. Autor, prof. Ctirad Václav Pospíšil, člení látku do tří základních částí. V první jsme seznamováni s předpoklady teologie služby, druhý oddíl se nejprve zabývá problematikou solidarity s potřebným člověkem v mimokřesťanských náboženstvích a posléze dějinnýmu přehledem křesťanského charitního díla. Třetí část nahlíží některé aspekty služby prismatem základních tajemství víry.Čtenář je tak srozumitelnou a zároveň originální formou uváděn do současné teologie a zároveň pozván k tomu, aby nazíral přítomnost trojjediného Boha v naplňování svého poslání. Kniha je splátkou dluhu, který čeští teologové vůči charitnímu dílu nesporně mají.

Tvé jméno má svůj význam. Seznámíš-li se blíže se svým jménem, snáz porozumíš zkušenostem, které jsi dosud učinil. Otevřeš se zdrojům, které jsou v tvé osobnosti skryty, které však ve shonu všedních dnů často nevnímáš. Tvé jméno ti ukáže cestu k pokladnici darů a vyjeví ti příslib, který se vznáší nad tvým životem. Známý duchovní autor upozorňuje, že jméno je mnohem víc než obyčejné slovo. Začíná už u významu jména ve Starém zákoně, pak přechází k církvi a ke každému z nás. Co víme o svém jménu?

učebnice. Jaroslav Vodrážka, dlouholetý profesor Konzervatoře v Praze, napsal tuto učebnici jako pomoc všem, kdo mají zájem naučit se dobře hrát a improvizovat na varhany. Klasická učebnice je doplněna nahrávkou s názornými ukázkami varhanní improvizace na vloženém LP a též CD. Určeno zejména pro zkušené varhaníky v kostelích, kteří k volné improvizaci dosud nenašli odvahu.

Dopisy Pánu Bohu a jeho pozemskému personálu. "Tato kniha není teologickým traktátem, ale někdy velmi emotivním vyjádřením autorky, která zná současný život a jeho problémy. Některé její úvahy nám budou mluvit z duše, jiné nás překvapí tím, že se přece jen liší od běžných poučení, která v církvi slýcháme," píše úvodem P. Fatka.Po úspěšné knížce Skateboard Boží se autorka, řádová sestra, představuje čtivými duchovními dopisy, které adresuje Bohu a současné pozemské církvi.

Krátké meditace o lásce. Láska je božská kvalita. Vnáší kouzlo do našeho života. Je v jednom každém z nás a obklopuje nás v okolní přírodě, zahaluje nás milující přítomností Boží a objímá nás v milujících lidech. Přeji vám, abyste věděli, že jste milováni, abyste se těšili z lásky, jíž vás milují druzí. A věřím, že na základě svých zkušeností o lásce, svých zklamání v lásce a své radosti, kterou ve vás vyvolala, poznáte - byť třeba tápavě - tajemství lásky, která není křehká, ale na niž byste se mohli navždy spolehnout, tajemství lásky, která nikdy nevysychá, protože je napájena z pramene Boží lásky, jež ve vás proudí. Cítíte-li v sobě takovou lásku, pak si buďte jisti tím, že jste v Bohu, že jste zasvěceni do největšího tajemství Boha - do tajemství jeho lásky.

Cesta k nebi je poslední knihou P. Františka Hobizala. Dokončil ji v červnu roku 2001, nedlouho před svou smrtí. Autor čtenářům nabízí jakési nesoustavné líčení života smyšlené postavy pátera Jana psané zčásti románově, zčásti v úvahách a rozjímání, které jsou ovšem zase jen názory hlavního hrdiny na život a dění ve světě kolem nás. Nelze přehlédnout, že Janova osobnost nese silné autobiografické rysy autora knihy.Do svého vyprávění ještě vložil kronikářské záznamy z fiktivního kněžského deníku z poloviny 19. století, dále množství citátů slavných a velkých lidí. Takřka poezii v próze představuje líčení šumavské přírody, zejména kraje kolem Boubína a Pošumaví. Je to svým způsobem neobyčejně citlivé vyznání lásky tomuto překrásnému koutu naší země, vyznání psané opravdu srdcem.

Škapulíř Panny Marie na pozadí textu Písma svatého.

Autor se v této knize věnuje zkušenosti sekularizace společnosti a jejímu vlivu na duchovní život. Tato zkušenost může být bolestná, ale zároveň může otevírat nové obzory.

Po úspěšném titulu Plná slávy se český čtenář může seznámit s dalším příběhem, jehož hlavním hrdinou je prostý kněz. Vyprávění které nepostrádá humor a nadsázku se odehrává ve Francii první poloviny dvacátého století. Abbé Gaston je možná trochu výstřední a svérázný, ale láska k prostým lidem, kteří ho obklopují se projevuje v konkrétních skutcích. Přestože se děj odehrává před více než padesáti lety, je poselství této knihy stále živé a aktuální.

Eseje o liturgických čítaniach zo Skutkov apoštolov a z Evanjelia podľa Jána. Táto knižka uzatvára sériu Brownových komentárov evanjeliových textov na najdôležitejšie sviatky cirkevného roka. Príznačný je preňho štýl, ktorým sa usiluje čitateľa presvedčiť, že správy o jednotlivých udalostiach v evanjeliu sa nás bytostne dotýkajú. Jeho úvahy pomáhajú zaujať postoj, stotožniť sa s postavami, ktoré boli účastníkmi. Pomáhajú formovať zrelých kresťanov.

Zrcadlo pro lenochy klasické i notoricky přetížené. Tématem knihy není pouze lenost, jak ji chápeme v klasickém významu slova, ale v jejím širším významu, jež mnišská tradice označila pojmem acedie. Je to vnitřní rozklad, jenž se u jednoho projevuje nedbalostí a nečinností, u druhého pak naopak horečným aktivismem, tříštěním pozornosti a vnitřní energie srdce. Kniha je proto určena ku pomoci nejen těm, kdo dělají málo, ale i pro ty, kdo dělají příliš mnoho, ale puzeni jsou vším možným, jen ne Duchem Božím. Kniha je psána s laskavostí chápající pisatelky, která mnoho z popisovaného musela sama překonat, a s hloubkou vnitřního prožitku člověka, jenž své hledání a východiska nachází v Bohu a jeho slovu - v Písmu.

Smíření s církví. Záznam přednášky Vojtěcha Kodeta na celostátním setkání karmelského třetího řádu (v roce 2000) a jeho přednášky v témže roce na celostátní katolické charismatické konferenci.