Filozofia

Archetypy a opakování. V této knize si Eliade klade otázky po smyslu historické existence člověka. Jak sám uvádí v předmluvě, vhodným podtitulem knihy by mohl být „Úvod do filosofie dějin“. Není to však spekulativní analýza pojmu dějin, ale zkoumání základních představ o světě v tzv. archaických společnostech, které sice žijí své dějiny, ale snaží se od nich odhlížet, dokonce je popírat.Archaický člověk, který je pro Eliadeho šifrou pro náboženského člověka vůbec, věří, že profánní svět konkrétních lidských dějin je úpadkovým způsobem existence. Skutečný a smysluplný je pouze mytický čas absolutního počátku, kdy všechno bylo „nové“. Pouze účastí na posvátném světě bohů a héroů, který zde byl „v onom čase“ (in illo tempore), člověk skutečně jest, a pouze opakováním počátečních vzorů jejich jednání nabývá smyslu i jeho jednání.Dějinný pobyt člověka se stává snesitelným jen periodickým obnovováním světa, tedy „věčným návratem“ k prvotním paradigmatům, archetypům, a jejich reaktualizací.

Co přineslo křesťanství našemu světu, kultuře, politice, představám o nás samých? Známý německý autor v této knize zauvažoval nad stále se opakující otázkou, která znepokojuje lidskou mysl. Odpověděl si na ni jedinečným způsobem, totiž tak, že ukázal, jak by vypadal náš svět bez křesťanství – bez jeho hodnot, antropologie, bez specificky křesťanského pochopení času, přírody, státu, práce nebo umění.Maierův text nechce být pouhou obranou jednoho významného světového náboženství. Křesťanství je mu nevypočitatelným, rozporuplným a přitom kouzelným impulsem, který radikálně ovlivňuje lidské rozhodování, které vyvolává nepřehlédnutelné působení na všechny oblasti lidského života a na společenství, v nichž lidé žijí. Autor přitom čtenáře vybízí, aby si jeho intelektuální podněty doplnili svým vlastním pozorováním.

Filozofie pro dospívajícich. Příbeh je určen především adolescentní mládeži. Hlavní hrdinové příběhu, Adam a Eva, prožívají vztah první lásky. Žijí v prostředí, kde se katolická víra setkává s ateismem. To v nich vyvolává nespočet otázek: Je opakem lásky nenávist? Nebo lhostejnost?Existuje víra bez pochybností?Může někdo, kdo je veden dobrými důvody, v důsledku jednat špatně?Co dělá křesťana křesťanem, ne-li to, že chodí do kostela?Co je to pravda? V čem spočívá lidská svoboda?Co je zdrojem důstojnosti člověka?Jde víra v Boha dohromady s rozumným úsudkem?Kniha je doplněna metodickou příručkou na CD.

Roger Scruton je autorem řady knih o filozofii, estetice, umění, napsal i prozaická a hudební díla. Publikuje množství článků v časopisech (The Spectator, The Encounter), denících (The Times) a je šéfredaktorem čtvrtletníku konzervativního myšlení The Salisbury Review.Ve své publikaci, jež v češtině vychází pod titulem O potřebnosti národů, se vyslovuje pro zachování národního státu jakožto společenství, v němž lze v moderní době nejlépe žít a pěstovat demokratické formy vládnutí.Jeho výzva a argumenty jsou aktuální v době zlomového bodu evropských dějin, ve kterém sjednocovací experimenty vedou k narušení politické loajality, přehledného systému jištění lidských práv i občanské identity.

Od Kanta po současnost. Kniha Pojetí člověka v dějinách a současnosti filosofie II. sleduje vývoj filosofického myšlení o člověku po Immanuelu Kantovi, s nímž je nejčastěji spojován zrod filosofické antropologie jako samostatné filosofické disciplíny.Kniha nemá představit jeden jediný, všeobsahující náhled na vývoj filosofických koncepcí člověka v dějinách evropského myšlení ani rozhodnout, která ze současných koncepcí je jediná nosná, či dokonce nějakou takovou vytvořit. Jejím cílem je přivést některá filosofická pojetí člověka k dialogu, který by mohl filosofický diskurs v českých zemích prohloubit a obohatit. Zatímco první svazek kolektivní publikace Pojetí člověka v dějinách a současnosti filosofie byl věnován historickým podobám, obsahem druhého svazku jsou spíše koncepce současné.

Autor, známý protestantský farář a spisovatel, se Kierkegaardovým dílem a myšlením zabýval po celý život a pro jeho existenciální závažnost se rozhodl zpřístupnit jej široké čtenářské obci. Vychází z Kierkegaardových útěšných dopisů přátelům a známým, především však z dopisu těžce nemocné švagrové, které obsahují mnoho stěžejních Kierkegaardových myšlenek týkajících se lidské existence na cestě k niternosti – sebeuskutečnění.Autor tyto myšlenky rozvíjí, srovnává s dalšími úryvky z Kierkegaardových děl, především ze Skutků lásky a Vzdělavatelných řečí, uvádí je do kontextu se současným životem a světovou literaturou. Činí tak naléhavě a s vnitřní zaujatostí, v osobní, a díky tomu velmi přesvědčivé podobě.

V této práci jde o představení novotomismu na základě dekretu z roku 1914, adresovaného katolickým učitelům filosofie. Obsahuje 24 tomistických tezí, které nejsou pouhým opakováním myšlenek Tomáše Akvinského, ale živou reakcí na stav filosofie a filosofických diskusí své doby. Přestože jde o dobový disciplinární dokument, je tento seznam tezí dosud zajímavý.Bývá zmiňován jako jeden ze zdařilých pokusů shrnout podstatu tomismu do pregnantně formulovaných stručných bodů. Ukazuje vybroušenost mysli a schopnost přesného rozlišování těch, kteří ho sestavovali; pro seznámení se se základy filosofie novotomismu je čtyřiadvacet tomistických tezí vynikajícím východiskem.

Metafyzika lidského bytí. Dílo Člověk a realita (metafyzicky podložené křesťanské chápání světa) je zásadní filosofickou prací z posledních let života ruského filosofa S. L. Franka (vázaného celoživotně zejména na německé a francouzské exilové prostředí).Knižně vychází titul až v padesátých letech, po autorově smrti, a to v Paříži, posléze v Londýně nebo New Yorku. Autor nazývaný kolegy doctor subtilis je v dějinách filosofie řazen do proudu tzv. intuitivismu (hledá ontologické podmínky možnosti intuice jako bezprostředního poznávání bytí, a k tomu říká: vztah mezi jednotlivostmi je zdůvodnitelný pouze předchozím osobním Celkem, který je Jednotou metalogickou. Logické poznání je tedy možné pouze v napojení na poznání metalogické, což nazýváme „intuicí celistvého bytí“).

Podstata a dějiny náboženského směru pozdní antiky. Gnóze neboli náboženství „poznání“ či „vědění“ (řec. gnósis) představuje významný nábožensko-filosofický proud pozdní antiky s kořeny v židovském mudrosloví a apokalyptice, íránsko-zoroastrovských náboženských představách a řeckém myšlení.Ve svébytné interpretaci převzala gnóze i dědictví křesťanské, a tak se v prvních staletích po Kr. stala jeho vážnou konkurentkou a nutila je k neustálé obhajobě a zkoumání vlastního učení. Některé gnostické motivy kromě toho ovlivnily evropské duchovní dějiny, zejména teosofii, filosofii a mystiku.

Vjačeslav Ivanovič Ivanov (1866–1949), básník-symbolista, představitel bohatého ruského teologického a filosofického myšlení počátku 20. století. Je považován za vynikajícího helénistu, o němž Lev Šestov poznamenává: jeden z nejinteligentnějších a nejlepších současných spisovatelů, jehož základním rysem je univerzálnost.Ivanov je rozsáhle kulturně vytříbený a poučený, vždy na straně řecké tragiky a zároveň Dostojevského, přičemž pojítko mezi těmito světy tvoří němečtí básníci: Schiller, Goethe a o nic méně Nietzsche. Předkládaný soubor kulturně­ - uměleckých statí ruského emigranta žijícího v Římě tak doplňuje chybějícího autora, jehož inspirativní texty překládali T. Mann, J. O. Gasset nebo M. Buber.

Jejich přirozenoprávní základ. Analýza aktuální filosofické otázky dneška. Významný český křesťanský filosof, známý svými pracemi z dějin české filosofie, se ve své drobné knize zabývá jedním ze základních problémů sociální filosofie současnosti – problematikou lidských práv a svobod, tedy problémem zvlášť závažným pro naši společnost, žijící stále ve stínu řady desetiletí prožitých pod vládou totalitních režimů.Autor vykládá historii ideje lidských práv, přičemž její kořeny nachází především v židokřesťanské tradici. Ta v průběhu vývoje novověkého myšlení našla též svou nenáboženskou podobu, která se dnes obvykle mylně považuje za samu původní ideu. Autorův důraz na její předchozí vývojové fáze, s nimiž současnou podobu lidských práv a svobod konfrontuje, představuje důležitý příspěvek k rozvíjející se diskusi o tomto dnes tak důležitém tématu.

Výběr z bohaté sbírky Kierkegaardových deníků a tzv. Papírů sestavený překladatelkou Marií Mikulovou Thulstrupovou přibližuje českému čtenáři autorův privátní myšlenkový svět, a nabízí tak velice zajímavý kontext pro četbu a interpretaci jeho spisů.Kniha zahrnuje Kierkegaardovy filozofické a teologické názory, poznámky o antice a Sókratovi, komentáře k Schopenhauerovi, zápisky věnované otci, svědectví o bojích s žurnalisty, dále pak reflexe o biskupu Mynsterovi a úvahy o sobě samém.Velká část výběru patří Kierkegaardovým poznámkám o jeho vztahu ke snoubence Regině, s níž se rozešel kvůli své „těžkomyslnosti". Kniha jistě zaujme všechny čtenáře Kierkegaardova díla, ať už jej vnímají v prvé řadě jako filozofa, nebo jako křesťanského myslitele, neboť je vůbec prvním výborem z Kierkegaardových deníků a Papírů, který v českém jazyce vychází.

Důvody pro nesmrtelnost duše. Kniha Athanasia oder Gründe für die Unsterblichkeit der Seele z roku 1827 je nadmíru aktuální právě dnes, kdy chybějí v celé společnosti vodítka k pochopení nejen sebe samých, ale i světa okolo. Žijeme v době, která je nejméně zmocněná k tomu, aby rozuměla sobě samé, protože, jak řekl někde politický filozof Leo Strauss, velká míra politické svobody má paradoxně za následek velkou bezmoc.Bolzanova Athanasia patří k žánru konzolační či útěšné literatury, jejímž hlavním představitelem je Boëthiova kniha Útěcha z filozofie. Jde ale i o filozofickou práci, v níž se velký vědec a filozof Bernard Bolzano vyrovnává s otázkou nesmrtelnosti, otázkou, jíž se zabýval mezi mnoha jinými Platón ve svém Faidónovi.Vedle Vlastního životu jde o jedno z nejintimnějších Bolzanových děl, protože právě v Athanasii rezonuje bolest Bolzanovy velké mecenášky Anny Hoffmannové nad ztrátou její šestnáctileté dcery Karolíny. Velkostatek Josefa a Anny Hoffmannových Těchobuz u Pacova poskytl Bernardu Bolzanovi potřebný azyl pro práci na Vědosloví a dalších (matematických) spisech. Jazyk Bolzanovy knihy Athanasia je šťastně dvojlomný, neboť vedle osobního, útěšného tónu zde zaznívá i jazyk objektivismu 19. století, respektive originálního objektivismu, který tvoří páteř Bolzanova díla.

Výbor z esejů, rozhovorů a talmudických výkladů.Zpočátku je Lévinas pod vlivem filosofie Husserlovy a Heideggerovy, později se však od obou těchto filosofů odklání a zdůrazňuje prioritu vztahu k bližnímu před Heideggerovou neosobností Bytí. Lévinasova etika není však etikou všeodpouštějící lásky (zde je cítit jeho polemika zejména s kvietistickým křesťanstvím), ale etikou spravedlnosti, která je podle něho zakotvena v židovské ústní tradici, zejména pak v její písemně fixované podobě, Talmudu. Sepětí s judaismem je neodmyslitelným aspektem Lévinasovy osobnosti.

svazek 13. Svazek se věnuje filosofii na přelomu 19. a 20. století a obsahuje detailní výklad hlavních myšlenkových proudů té doby soustředěných kolem filosofie života a existence. Zahrnuje širokou škálu myslitelů od S. Kierkegaarda a F. Nietzscheho, přes H. Brgsona a O. y Gasseta až k francouzským existencialistům (J.-P. Sartre a A. Camus) a německým myslitelům existence (K. Jaspers, M. Heidegger).

Od události k ideji. Jednotícím prvkem kolekce příspěvků (miscellanea) ze tří oblastí – historie, spiritualita a filosofie – je provázanost s jezuitskou tematikou.

I., II., III. díl. Autor v sérii devíti rozsáhlých esejů interpretuje myšlenkový vývoj významných židovských myslitelů 20. století s důrazem na otázky týkající se židovské identity: zjevení a zákon, naděje a spása, úcta k jinakosti a zákaz zobrazování.Tematické rozpětí sahá od novo - kantovského systematika H. Cohena přes filosofickou theologii F. Rosenzweiga či M. Bubera, svébytný marxismus W. Benjamina či E. Blocha, kabalistická zkoumání G. Scholema či politickou filosofii L. Strausse až po úvahy nedávno zesnulých filosofů H. Jonase a E. Lévinase.

Kniha předkládá zábavnou komiksovou formou přehled důležitých myšlenek a konceptů východní filozofie. Zvláště se zabývá myšlenkovými proudy, které se zrodily v Číně a Indii, mají prastaré kořeny a dnes stále víc ovlivňují myšlení a náboženské vnímání západního světa.Brilantním a zároveň humorným způsobem se zde vysvětlují základy různých škol indického hinduismu a buddhismu nebo čínská konfuciánská a taoistická. Seznámíme se tak se základy východní eschatologie, neosobní etiky, s pojmy osvícení a nirvána v kontrastu se západním pojetím individualismu a vědeckého pohledu na svět. Kniha je určena studentům filozofie a religionistiky.

Sborník z konference Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty přibližuje zajímavost a mnohovrstevnatost pojmů fysis a natura, které patří ke klíčovým termínům západní myšlenkové tradice, ať v jejím filosofickém, teologickém nebo obecném společensko-kulturním rozvinutí.Šestnáct příspěvků shromážděných v tomto sborníku postupně odkrývá pojetí „přírody/přirozenosti“ v dějinách evropské filosofie i fungování této kategorie v současném filosofickém diskursu. Pestrá paleta přístupů a témat je rozčleněna z dějinného hlediska do pěti oddílů: fysis/natura v antickém myšlení, u autorů řecké a latinské patristiky, v byzantském a latinském středověku, v období renesančního humanismu a v současné filosofické diskusi.Kniha je určena zejména čtenářům se zájmem o filosofii, teologii, filologii a kulturní dějiny.

V osmdesátých letech vydal autor postupně tři svazky monumentálního díla Čas a vyprávění, v němž se zabývá významem narativní povahy slovesných útvarů, jakými jsou román či historiografická díla.V závěrečném dílu se znovu vrací k aporiím časové zkušenosti, ke sporu mezi Aristotelem a Augustinem, a odtud postupuje až k Heideggerovi, na kterého navazuje svým pokusem o hermeneutiku historického vědomí.

Soubor článků k Hegelově dialektické metodě (H. F. Fulda, D. Henrich, H. G. Gadamer, W. Wieland).

Kniha byla vydána v Moskvě na samém začátku roku 1918. Byla to doba málo vhodná pro zamyšlení nad hutnými problémy bytí. Nahlédneme-li do současné odborné hegeliánské literatury, zjistíme, že jméno Iljin má patřičnou váhu. Iljin nalézá v Hegelovi podporu pro nezměrnou kulturu spekulace.

Filosofická studie o proměně školy na instituci určovanou dnešní technovědnou civilizací. Obsahuje rozbory Sokratových dialogů, Komenského Boží svět jako školu, výukové antinomie E. Finka, jinost druhého E. Lévinase, edukační odpovědnost P. Ricoeura, pedagogiku komunikace K. Schallera a otevřenou duši J. Patočky. Též pojednává o problému tolerance, o současném věku jako světověku, a o školském vývoji.

Odvaha k mezerám. Představujeme vám první knihu z ediční řady Refugia Societas – Miscellanea jesuitica, věnovanou ignaciánským tématům. Obsahuje trojí: část historickou, filosofickou a teologicko-spirituální. Tento titul obzvláště podtrhává zkušenost exercicií.

Sborník příspěvků z Platónského symposia. Sborník textů z 5. českého platónského symposia, konaného v Praze ve dnech 10.–11. 11. 2006.

Sborník textů z 4. českého platónského symposia, konaného v Praze ve dnech 1.–12. 11. 2004.

Od roku 1923, kdy Chalíl Džibrán vydal své všeobecně uznávané mistrovské dílo Prorok, má lidstvo v jeho výjimečné knize proslulý pramen odpovědí na nejhlubší otázky života. Džibránův příběh, jenž vstoupil do mnoha srdcí, dal však čtenářům nevyplněný slib Prorokova návratu: „Ale kdyby se můj hlas měl z vašich uší vytratit a má láska ve vaší paměti pominout, pak přijdu znova.“Dnes, o několik pokolení později, nachází tento slib dlouho očekávané naplnění v osobě Chalílova bratrance Hadžara. Prorokův návrat je vystavěn na autorově autentickém příběhu. Poeticky a s hlubokou moudrostí zde Hadžar Džibrán líčí svůj pohnutý a v konečném důsledku vítězný život. Stejně jako Prorok a věčně lidské otázky v něm obsažené, nabízí i Prorokův návrat opravdový vhled do nejhlubších významů lidského života a moderní pojetí duchovna a víry, které lze vztahovat na jakékoli náboženské přesvědčení.Původní kresby uhlem, které prostupují knihou, evokují tvorbu Chalíla Džibrána, s níž se čtenáři mohli setkat v Prorokovi, a umožňují ponořit se ještě hlouběji do vidění, jež na Hadžara sestoupila v jeho pohnuté minulosti.HADŽAR DŽIBRÁN prošel po traumatu způsobeném tragickou smrtí svého bratra bolestným obdobím, které vyvrcholilo sledem vizionářských zážitků a rozhovorů s Prorokovým duchem. Hadžar Džibrán založil střediska duchovní obnovy v Coloradu a na Havaji a mnoho let se věnoval soukromé praxi zaměřené na hlubinnou regresní psychoterapii, hledání ztracené duše a osvobozování buněčné paměti. Ctí rodovou tradici a ve svém učení přináší vhled do nadčasových otázek budujících most mezi odvěkou mystickou moudrostí a novodobými vědeckými poznatky.

4 svazky. Velkou událostí bylo na sklonku minulého roku ve Francii vydání dosud nepublikovaných, a tudíž prakticky neznámých textů Antoine de Saint-Exupéryho. Dnes mají i čeští čtenáři možnost se s nimi seznámit a to ve čtyřech útlých svazcích, podobně, jak je vydalo francouzské nakladatelství.První svazek obsahuje povídku Tanečnice Manon a drobný obrázek;Letec, který je blízký jeho románům z leteckého prostředí.Další svazek tvoří korespondence z doby, kdy psal díla Kurýr na Jih a Noční let.Třetí svazek obsahuje trojici kratších textů Dnes večer jsem šel obhlédnout své letadlo, přednáškový text Letec a Věřit lidem je možné.V posledním svazku najdeme sedm milostných dopisů Natalii Paley.Výjimečnost souboru dotvářejí grafiky Jana Híska.

Kniha je napsána formou krátkých, přehledně číslovaných odstavců a vyznačuje se krajní stručností a elegancí. Po svém vydání ovlivnila nejprve hnutí logického pozitivismu a posléze řadu filosofů, nejen analytických.Na prvním místě ovšem ovlivnila autora samého, jehož pozdější filosofování lze velmi dobře chápat právě jako snahu vyrovnat se s tímto svým dílem.

Monografie je věnována otázkám sémantiky singulárního predikativního výroku. Na základě aristotelských východisek koncipuje autor realistickou sémantickou teorii tohoto elementárního jazykového útvaru a stanoví její metafyzické, empirickým poznáním nepostižitelné předpoklady. Monografie je původním českým příspěvkem k takto vymezené problematice.

Práce si klade za cíl porozumět tomu, co znamená jednat. Navazuje na filosofické koncepce, které zdúrazňují úzké sepětí lidské aktivity a situace. V první části autor zkoumá možnosti fenomenologické analýzy úmyslu jakožto rozlišujícího znaku jednání.Ve druhé se obrací k těm filosofickým koncepcím, které se pokoušejí o recepci Aristotelova pojmu praxis v kontextu myšlení 20. století (Heidegger, Gadamer, Ricoeur, Arendtová). V závěru autor nastiňuje hlavní rysy situace jednání.

Jedno z nejvýznamnějších Patočkových děl, pocházející z roku 1975, shrnuje v šesti esejích jeho pozdní filosofii dějin i současné dějinné situace, v niž vyústily jeho celoživotní úvahy o problému přirozeného světa lidského života.

V knize Kontrasty a alternativy předkládá autor výklad několika biblických textů, které jsou na první čtení protikladné, vzájemně se téměř vylučující, anebo nabízející alternativní možnosti.Látka je zpracována v dotyku se společenskými otázkami, jejich filosofickými předpoklady; poskytuje četné podněty pro orientaci v základních otázkách dnešní společnosti.

Jezuita v Číně. Rozprava o přátelství. Osobnost Mattea Ricciho (1552–1610), jezuity působícího v Číně, motivuje k hlubší reflexi. Krátký životopis italského politika Giulia Andreottiho přináší základní údaje k bohatému životu tohoto misionáře.Tato publikace rovněž představuje Ricciho pojednání O přátelství přeložené z čínského originálu. Na četných vědeckých sympoziích, nejen v samotné Číně nebo v Římě, se totiž objevuje názor, že právě Matteo Ricci by se mohl stát jedním ze společných pojítek mezi evropským a čínským kulturním světem.

Programové shrnutí Patočkových úvah na téma filosofie svobody z počátku padesátých let. Na přelomu 40. a 50. let 20. století koncipoval Patočka pod tímto titulem systematický filosofický rozvrh sahající od otázek ontologických až po analýzu současných forem civilizace. Krátký text Negativní platonismus formuluje jeho myšlenkové jádro.

Kniha sestává z eseje o Aristotelově Politice, Platónově Ústavě a o Thúkydidových Dějinách peloponnéské války. Všechny tři eseje slouží autorovi k tomu, aby na klasické politické filosofii ukázal ideologičnost moderní politické filosofie.

11. svazek. Jedenáctý svazek ediční řady Platónovy spisy.

Sémantické učení o analogii jmen představuje klíč k pochopení a formulaci mnohem závažnějších filozofických a teologických nauk jak Tomáše samotného, tak v tomistické tradici jeho následovníků, v níž sehrál rozhodující úlohu kardinál Kajetán, přední renesanční komentátor Tomášových děl.Kniha kromě úvodní studie obsahuje soubor nejdůležitějších Tomášových textů k danému tématu a překlad Kajetánova spisu O analogii jmen, jenž se stal mezi Tomášovými žáky na dlouhou dobu určujícím v otázce možnosti a způsobu analogické výpovědi.

Dialogy mezi Hyladem a Filonoem podávají přístupnější formou Berkeleyho imaterialismus, poprvé vyložený o tři roky dříve v Pojednání o principech lidského poznání. Důraz je kladen na vztah imaterialismu a tzv. common sense, tj. názoru obyčejných lidí, protože právě tato oblast byla kritiky nejvíce nepochopena.Latinsky psané dílko O pohybu zpracovává toto povýtce fyzikální téma z hlediska imaterialistické metafyziky a předjímá některé názory Macha a Einsteina na prostor. Obsahuje též náčrt Berkeleyho filosofie vědy.

Rádlův poměr k pojetím člověka v minulosti a současnosti. Patočkův text z pozůstalosti zkoumající roli, jakou hrála v moderních filosofických pojetích člověka dějinnost. Věčnost a dějinnost završuje řadu článků, jimiž se Patočka filosoficky vyrovával s Rádlovou Útěchou z filosofie. Jeden z nich, k tomuto vydání připojený článek Český humanismus a jeho poslední slovo v Rádlovi“, tematicky odpovídá kapitolám, které v rukopisu Věčnosti a dějinnosti chybějí.