Filozofia

Cieľom učebného textu je uviesť čitateľa do základných problémov filozofie náboženstva. Práca je určená študentom filozofie, ale môže slúžiť aj ostatným záujemcom o humanitné vedy.

Monografia mapuje antropologické východiská výchovy a premeny myslenia o výchove v tradícii európskeho myslenia a kultúry. Publikácia je podnetnou, premyslenou a presnou deskripciou a analýzou so syntetickým uzáverom, ktorá posúva chápanie pedagogiky do širších súvislostí. Je hodnotným vkladom pre rozvíjanie esenciálnych rovín výchovy človeka, systému filozofie výchovy, pedagogickej antropológie a všeobecnej teórie výchovy.

Tento 7. zväzok Straussovho súborného diela obsahuje meditácie a reflexie tohto výnimočného konvertitu a skvelého kresťanského mysliteľa a filozofa. Texty sú zadelené do 4 kapitol: meditácie - modlitby - retrospektíva - reflexia. Straussova meditácia interpretácie Apoštolského vyznania viery obsiahnutá v tomto zväzku, patrí k tomu najcennejšiemu, čo autor napísal.Okrem meditácii editor zaradil do tohto zväzku aj modlitby, sviatočné príhovory, pobožnosti Krížovej cesty a listy chorým. Kapitola s názvom Retrospektíva je súborom nepublikovaných autorových spomienkových i rozlúčkových textov. Posledná časť zväzku - reflexie - je tematicky rozdelená na Kultúru a Svet.

Krátka analýza postmoderny na pozadí myšlienok knihy Güntera Rohmosera s názvom "Nietzche, diagnostik súčasnosti".Autor poukazuje na charakteristické znaky dnešnej doby. Nastavuje zrkadlo a odhaľuje príčinu mnohého diania. Od rodín počnúc až po verejnú správu je všetko v rozklade. Prečo sa to deje? Bez Božích zákonov a Jeho pomoci nič nemá zmysel a neobstojí. Človek neustále tlmí a dusí hlas svedomia, ktoré volá o pomoc. Dokedy sa môže stupňovať toto napätie ako tlejúca sopka?

Od Hobbese k Humovi. Pátý díl jedenáctisvazkových Dějin filosofie jezuity Frederica Coplestona s podtitulem Od Hobbese k Humovi se zabývá britskými empirickými systémy filosofie v období před Kantem. Autor, dlouholetý vyučující v Římě a hostující profesor na jiných univerzitách (USA, Německo aj.), se těší ve vědeckém světě mimořádné oblibě. Jeho text zohledňuje jak vlastní životopis pojednávaného filosofa, tak i analýzu díla a odkazu.

Štvrtý titul edície – Výber z diela Pavla Straussa – prináša tri zväzky reflexívnych esejí, osobitne venovaných lekárskemu povolaniu a vlastnému životu : Zákruty bez ciest /1971, Nežiť a žiť /1976 , Lekárske rekviem /1983.Najlepšie dielo nevyváži zlý život. Život je väčší než celé dielo. Život je najväčšie dielo.Pavol Strauss /3.7.1950

Príbehy veľkých myšlienok a tých, čo ich tvorili – texty prof. Zigu, ktoré vznikali na podnet rozhlasovej redakcie a aj odzneli v rozhlasovej (zvukovej) podobe a ktoré tu čitateľ dostáva v ich pravej, písomnej podobe, aj keď, žiaľ, už len ako „filozofický testament“ autora – sú určené najširšiemu publiku, záujemcom o filozofiu i filozofom – laikom, hoci majú svoju nespornú výpovednú hodnotu aj pre kolegov – profesionálnych filozofov či historikov filozofie.

Autorom tejto knihy je maďarský filozof, ktorý študoval filozofiu v Budapešti, vo Viedni, v Innsbrucku a v Mníchove, kde získal doktorát. Autorov poctivý a dôsledný prístup nám môže pomôcť lepšie a v širšom rozmere porozumieť tomu, čo nazývame náboženskou skúsenosťou, a premýšľať o nej analytickejšie, odbornejšie, myšlienkovo hlbšie a dôslednejšie.

Tomáš Akvinský byl nazýván doctor angelicus (andělský učitel) nejen pro svou trpělivost, ale především pro velkou pozornost, kterou věnoval tématu andělů. V první části Teologické sumy najdeme ve dvou rozsáhlých traktátech celou řadu zajímavých otázek a odpovědí jak filosofického, tak teologického rázu.Bohužel je dnes téma andělů v křesťanské teologii poněkud opomíjeno, a je pravidlem, že jakmile se přestane kultivovat víra, bují pověra. Promýšlení andělů jakožto nemateriálních, myslících a svobodných tvorů nám může sloužit jako určitý myšlenkový experiment, v jehož rámci lze řešit celou řadu otázek vztahujících se k člověku, jeho poznání, mravní hodnotě jednání a podobně. Komentovaný překlad jednoho z nejvýznamnějších středověkých děl o andělech může všem zájemcům o toto téma přinést celou řadu podnětů.

Technické utópie – napríklad lietanie – uskutočnila nová veda o prírode. Humánnu utópiu mesiášskej doby – zjednoteného nového ľudstva žijúceho v solidarite a v mieri, oslobodeného od ekonomického určenia a od vojny a triedneho boja – možno dosiahnuť za predpokladu, že na realizáciu humánnej utópie vydáme rovnakú energiu, inteligenciu a zanietenie, aké sme vydali na realizáciu našich technických utópií. Nikto nevie postaviť ponorky čítaním Julesa Verna, nikto nevie vybudovať humanistickú spoločnosť čítaním prorokov.Či sa takáto zmena od nadvlády prírodnej vedy k novej spoločenskej vede odohrá, nemôže povedať nikto. Ak áno, mohli by sme mať ešte vždy šancu na prežitie, ale či sa tak stane, bude závisieť od jedného faktora: od množstva brilantných, vzdelaných, disciplinovaných a starostlivých mužov a žien, ktorých priťahuje nová výzva k ľudskej mysli a fakt, že tentoraz nie je cieľom kontrola nad prírodou, ale kontrola nad technikou a nad iracionálnymi spoločenskými silami a inštitúciami, ktoré ohrozujú prežitie západnej spoločnosti, ak nie celého ľudstva.Som presvedčený, že naša budúcnosť závisí od toho, či sa, vzhľadom na uvedomenie si súčasnej krízy, najlepšie mysle zmobilizujú a obetujú sa pre novú humanistickú vedu o človeku.

Temná noc ateistov aj veriacich. Rozdiel medzi veriacimi a ateistami sa zdá priveľký. Avšak po tom, čo sa snažil pochopiť zmysel života a utrpenia, Michael Novak našiel realitu duchovného života, na kilometre odlišnú od rečníckych bojov medzi ateistami a obrancami viery, ktorí ich názor odmietali.V knihe Boha nikto nevidí Michael Novak brilantne spracoval nekonečnú tému viery proti rozumu. Ateisti aj veriaci zažívajú tú istú „temnú noc“, keď sa im zdá, že chýba Božia prítomnosť. Tvrdí, že konflikt medzi vierou a pochybnosťami nepramení v objektívnych rozdieloch, ale v rozdielnom postoji chápania niečoho neznámeho. Čerpajúc z autorovej vášne pre filozofiu a osobného duchovného súboja kniha ukazuje, že viera nie je iracionálna a poskytuje najuspokojivejšie odpovede na večné otázky významu. Viera je občas výzvou, ale napriek tomu ponúka plne koherentné odpovede.Na konci knihy autor ponúka veriacim i neveriacim príležitosť nájsť si spoločnú reč tým, že uznáva zložitú realitu ľudského boja s pochybnosťami. Vyhýba sa pri tom prenikavému tónu, ktorý je charakteristický pre diskusiu o viere.

Duchovný vývoj človeka z hľadiska mystík svetových náboženstiev. Existuje niečo také ako fenomén mystiky? Ak áno, tak čo je mystika? Je viazaná len na náboženstvo, alebo ju môžeme chápať aj v širších kultúrnych súvislostiach? Je doménou iba výnimočných jednotlivcov, alebo je prístupná všetkým ľuďom? Je len minulosťou alebo je aktuálna aj v súčasnosti?

Apollinarios (315 – 392) bol biskupom v sýrskom prístavnom meste Laodikeia/Laodicea. Dlhé roky patril medzi popredných bojovníkov proti heréze arianizmu, ktorý spochybňoval božstvo Syna. No v 70. rokoch predstavil takú kristológiu, ktorá bola opačným extrémom. V jeho inkarnačnom modele mal totiž Kristus ľudské iba telo a namiesto ľudskej duše mal Božieho ducha. Tým sa však spochybnila jeho plná ľudská prirodzenosť, čo by malo závažné následky pre ľudské vykúpenie. Apollinariovo učenie bolo odsúdené na niekoľkých synodách a napokon aj na 2. ekumenickom koncile v Konštantínopole/Carihrade v roku 381.Gregor z Nyssy (asi 335 – po 394) v diele „Odpoveď na Apollinariov spis“, Antirrheticus adversus Apollinarium, reaguje na nezachovaný Apollinariov traktát, v ktorom tento autor vysvetľoval rôzne aspekty svojej predstavy o inkarnácii. Gregor preberá Apollinariove argumenty bod za bodom a systematicky ich vyvracia. Poukazuje na to, že v Kristovi bolo v jednej osobe nezvratne spojené božstvo a človečenstvo. Len tak bola možná zámena vlastností oboch prirodzeností a následné uzdravenie a oslávenie ľudstva. „(Boh) sa stal takým, ako sme my, aby (…) nás urobil takými, ako je on.“

Ako mohol vesmír vzniknúť sám od seba s takou presnosťou?Je možné, že svet vyzerá naplánovane preto, lebo naplánovaný bol?Ak existuje Boh, je len neosobnou silou, ktorá stvorila svet a viac doň nezasahuje?Sú kresťanstvo a veda zlučiteľné?Lee Strobela biológia na strednej škole viedla k ateizmu. Boh a veda, ako hovoril, sa vzájomne vylučujú. Keď sa stal kresťanom, rozhodol sa preskúmať vedu, ktorú kedysi prijal ako pravdivú. „Semienka ateizmu boli zasiate v čase mojej mladosti, keď náboženské autority v mojom živote boli neochotné či neschopné pomôcť mi nájsť odpovede na moje otázky o Bohu. Ochladnutie voči viere nastalo, keď som objavil, že darvinizmus nahradil potrebu božského zásahu do vzniku života. A môj ateizmus naplno rozkvitol, keď som študoval postavu Ježiša Krista na vysokej a bolo mi povedané, že žiaden vedecky uvažujúci človek nemôže veriť tomu, čo o ňom hovorí Nový zákon... Možno ste aj vy veľa premýšľali o tom, či je možné vieru v nadprirodzeného Boha zladiť s tým, čo odhalila veda. Ak je to možné, odložte svoje predsudky a s otvorenou mysľou načúvajte mojim rozhovorom s vedcami a vysoko vzdelanými filozofmi. Na konci sa môžete sami za seba rozhodnúť, či ich odpovede a vysvetlenia obstáli pod týmto drobnohľadom.”

Patristika a scholastika. Tento výber textov patristických a scholastických filozofov vychádza z potreby doplniť existujúci výber textov tretieho zväzku Antológie z diel filozofov, ktorý vyšiel prvýkrát v roku 1975 vo vydavateľstve Pravda. Piaristické obdobie je obdobie, keď vládne primát Božej múdrosti a Božieho slova. Pre cirkevných otcov bola filozofia predmetom ich vzdelania a pokresťančenia a nástrojom vysvetľovania evanjelia.

Kniha obsahuje první český překlad páté až sedmé otázky Tomášových Disputovaných otázek o pravdě. Tomáš Akvinský v nich otevírá problematické body víry v prozřetelnost a předurčení, koriguje některá svá dřívější vyjádření a připravuje půdu pro další reflexi nad tématem, ke kterému se bude vracet až do posledních týdnů svého života. Tomášova reflexe nad vztahy mezi Božím působením, svobodou, nutností, náhodou a zlem je v mnoha směrech svobodná od zdánlivých samozřejmostí dnešního myšlenkového světa. Jeho úsilí o seriózní myšlení, nezatížené dnešními schématy, představuje obohacení a výzvu pro kohokoli, kdo se chce těmito otázkami vážně zabývat.

„Po úvahách o duchovních a tělesných substancích je třeba se zaměřit na člověka, který se skládá z duchovní i tělesné substance. Zaprvé na přirozenost člověka a za druhé na jeho vznik.“[1]Vzhledem k tomu, že Tomášova základní perspektiva v Teologické sumě je teologická, nikoliv biologická či filosofická, neptá se Tomáš ve svém „traktátu o člověku“ na biologické tělo (tj. na tělesnou substanci) a jeho povahu, ale zaměřuje se v první řadě na duchovní substanci člověka, tj. na duši. Tělu se v této otázce věnuje pouze natolik, nakolik má význam pro otázku duše. To konkrétně znamená, že ho zajímá způsob, jímž je lidská duše s biologickým tělem sjednocena.Kromě toho se také snaží v článku 3, resp. 7, vymezit povahu lidské duše vzhledem k povaze duše zvířat, resp. andělů. Setkáváme se zde se snahou určit, v čem se duše lidská odlišuje od duší obou kategorií tvorů. Jedná se tedy o určení místa člověka v řádu stvoření s ohledem na duši.Celá otázka ale začíná mnohem překvapivějším dotazem: „Je duše těleso?“ Byť materialistická medicína a biologie pracuje s pojmem duše jako se souhrnným pojmem označujícím neurofyziologicky definované funkce, může takto položená otázka na první pohled vzbuzovat údiv. Zdá se, že jen málokdo by byl schopen koherentně vysvětlit, co podle něj duše je. Většina lidí má představu čehosi netělesného, duchovního (ať už si pod duchovním představujeme cokoliv), vznešeného. Jak by si někdo mohl duši představovat jako těleso? A přesto tato otázka zaznívá hned v samém úvodu.Vysvětlení je třeba začít uvedením definice „duše“, z níž Tomáš vychází: „Duše je první princip života v živých jsoucnech.“ ...

Tělesný rozměr liturgie. Je-li možné oslavovat Boha tělem, znamená to, že i ono je hodné slávy. Tertulián, spisovatel 2. století, tvůrce křesťanské latiny, to vyjádřil stručně: Caro salutis est cardo, tělo je stěžejním místem spásy. Rozpoznávacím znamením pravého křesťanství je vyznání, že Syn Boží se stal opravdu a zcela člověkem a chtěl jím už na věky zůstat. Jednoduchým důsledkem této skutečnosti je vyznání, že naším cílem není nesmrtelnost duše, ale vzkříšení těla. Pro křesťana není tělo obalem, kterého se jednou zbavíme, ale chrámem Ducha, který bude zbožštěn, přestože zůstane vždy hmotný. Tělo si zaslouží lásku a úctu. Bůh jím nepohrdá, on je stvořil. Tato základní pravda se odráží v praxi modlitby církve vyjádřené v chrámu, ikoně a liturgii, kde je zapojena i hmota. Křesťanské docenění těla není kultem dočasnosti, ale uctíváním Stvořitele a Spasitele.

Popredný slovenský ilustrátor Dušan Kállay dostal za ilustrovanie knihy prestížnu Cenu H. Ch. Andersena a počas výstavy k 150. výročiu vydania Alice v krajine zázrakov získalo to slovenské hlavnú cenu Grolier Clubu ako najkrajšie vydanie spomedzi všetkých na svete.Príbehy o Alici v krajine zázrakov a za zrkadlom, ktoré povymýšľal a spísal ešte v 19. storočí anglický matematik a profesor na univerzite v Oxforde Lewis Carroll, sa stali obľúbenými prakticky na celom svete. Alicu poznajú deti a dospelí rovnako ako Pippi Dlhú pančuchu, Pinocchia alebo Medvedíka Pú. Je známa vec, že matematici majú už z titulu svojho zamestnania neraz veľkú tvorivú fantáziu a zmysel pre obdivuhodné kombinácie, paradoxy a nezmysly. Zmysel pre krásne a bláznivé nezmysly mal aj Lewis Carroll – a jeho Alica sa v tom fantastickom nezmyselnom svete pohybuje s detskou samozrejmosťou a bezstarostnosťou, až dospelí nevychádzajú z údivu. A občas si pritom aj zaveršuje a zaspieva. Jej bláznivé príbehy by mali pobaviť nielen deti, ale aj rodičov či už starých alebo mladých.

Novinář pátrá po tajemství vzniku života. Vedel som, že pri svojej snahe určiť, či ukazuje súčasná veda smerom k Bohu alebo od neho, musím najprv preskúmať trvdenie evolúcie, aby som raz a navždy stanovil, či darwinizmus vytvára rozumný základ pre ateizmus. Je tomu tak preto, že pokiaľ je materializmus darwinowskej evolúcie pravdivý, potom by ateistické závery ku ktorým som prišiel ako študent, mohli mať stále platnosť.Až potom, keď vyriešim tento problém, budem môcť pokračovať ďalej a zaoberať sa tým, či existujú presvedčivé dôkazy o existencii Stvoriteľa...

Kniha předkládá průřez dějinami filosofie z pohledu teologa. Nejedná se však o úvod do filosofie náboženství, nýbrž o základní vhled do Platonovy argumentace, do aristotelské tradice v teologii Tomáše Akvinského a do střetu moderní filosofie s náboženstvím.

Moderní myšlení. Koncepce moderní ekonomiky opřená o principy svobody a mravnosti. Dílo současného sociálního myslitele působícího v USA vyšlé česky: Duch demokratického kapitalismu, Vyznání katolíka.

Co nastane po smrti?. Žije naša duša aj po smrti?Je tam naozaj raj a večný život?Rokovania so smrťou sú ťažké pre väčšinu z nás. Anselm Grün nás chce posunúť bližšie k umeniu života a umierania a odpovediam k centrálnej otázke nášho života: Čo príde po smrti?S pomocou mnohých obrazov z Biblie nám vo svojom diele Smrt není konec ponúka predstavu o tom, čo môžeme očakávať po smrti. Náš strach sa môže obrátiť na nádej a pokoj. Boh nám dal všetkým prísľub večného života, keď mu budeme hľadieť z tváre do tváre.

Autor, profesor filozofie na univerzite v Mníchove, objasňuje v ôsmych kapitolách niektoré základné pojmy, ktoré všetci denne používame, keď hovoríme o morálnych aspektoch našich činov.

Mezi nejvýznamnější otázky, kterými se Tomáš Akvinský zabývá, patří bezpochyby etika. Mezi klíčovými pojmy jeho etiky hrají centrální roli ctnosti.V komplexu pěti disputací o ctnostech (Quaestiones disputatae de virtutibus) probírá Tomáš ctnosti obecně, poté se zabývá božskými a nakonec kardinálními ctnostmi. První otázka (O ctnostech obecně) byla v českém překladu vydána v roce 2012. Přítomný svazek představuje pátou otázku, která se zaměřuje na ctnosti kardinální.

Titul vyšiel aj v slovenčine: Ohromné maličkosti (2014).Gilbert Keith Chesterton se proslavil mnoha literárními žánry, ale hlavní důvod, proč stále patří k nejcitovanějším autorům světa, naleznete v této knížce. Chesterton byl totiž mistrem paradoxu. Povýšil společenský bonmot na životní filosofii zdravého rozumu, na obranu občanské liberální politiky a tradičních hodnot evropské kultury. A ještě něco navíc: Chesterton čtenáře uvádí do světa tisíce malých překvapení a radostí ze života, proto byl tolik milován i těmi, kteří ne zcela sdíleli jeho životní filosofii. U nás to jsou především Ferdinand Peroutka, Karel Čapek, Jiří Voskovec, Jan Werich, Ivan Vyskočil a Jiří Suchý.

Filozofia je považovaná za jedno z monumentálnych diel grécko-rímskej kultúry. Ako hovorí Aristoteles, neznalosť dejín filozofie nás privádza do stavu nedostatku vzdelania. Filozofia môže byť vedeckým poznaním, ale aj náboženským, literárnym či ideologickým prejavom ľudského myslenia. Peter Fotta v publikácii Vybrané témy z filozofie upriamuje pozornosť na filozofické poznanie na základe poznávania v zhode so skutočnosťou. Zamýšľa sa v nej nad: paradoxami filozofického nihilizmu, objasňuje kultúrne okolnosti zrodu filozofie, načrtáva dve koncepcie filozofie, hovorí o rôznych prístupoch o vysvetlení sveta, zaoberá sa aj metafyzikou Tomáša Akvinskeho, kladie otázku "metafyzika alebo realistická filozofia"?

Prečo by ste mali siahnuť práve po tejto 6. časti z desiatich zbierok Pavla Straussa vydávaných k storočnici jeho narodenia? Možno práve preto, že vás nebude nudiť, ale ani neunaví. Možno preto, že vás naštartuje k činnosti, ale aj načrie do hlbín... že si ju budete môcť odškrtávať deň za dňom ako v diári, dávkovať pomaly a opatrne ako nesmierne účinný a vzácny liek... že vám ušetrí more času a dozviete sa v koncentrovanej podobe najhlbšie pravdy života. Lebo "aforizmus je centrum každého diela. Odlož všetko vedľajšie, čo zvýši - je aforizmus," uisťuje nás Pavol Strauss, podľa ktorého sa v aforizme zrkadlí pravda podobne ako celý svet v kvapke rosy."Kto nestačí na poéziu, napíše občas aforizmus. Kto nestačí na aforizmus, napíše občas román." Načo stačil Strauss? Kto je zvedavý, otvorí knihu. Ale otvoriť, neznamená porozumieť... Preto dovoľte malý test zo straussovčiny: "Keď sa láska premení vo vzťah, je po láske." Alebo: "Zrelá láska je priateľstvo. Ale zrelé priateľstvo nie je láska." Tak dobrú chuť ;-)

Důkazy. Dinesh D’Souza provokativním způsobem mistrovsky kombinuje argumenty filozofické, fyzikální a biologické s pronikavým rozborem jednotlivých pojetí posmrtného života ve světových náboženstvích a ukazuje, proč je reálné, že Shakespearův „neznámý kraj“ bude nakonec zmapován.

15 prednáškových textov a prekladov Kierkegaardovho diela v pestrej palete sa snaží zmapovať jeho hlavné motívy. Na knihe sa podieľali renomovaní prekladatelia jeho diel, historici filozofie, teológovia...

Křesťanství po náboženství. Titul je dostupný v edícii s CD: Chci, abys byl + CD (2012).V naší době zřejmě končí novověká podoba náboženství; nekončí však víra, naděje a láska. Po autorových knihách o víře a naději je hlavním tématem této knížky láska. Jaký význam mohou mít známé biblické výroky o lásce i pro lidi, které samo slovo Bůh spíš uvádí do rozpaků? Autor tvrdí, že teprve v hloubce lidské zkušenosti lásky se může znovu ukázat smysl slova Bůh, které se pro tolik lidí skrylo v temném oblaku. Nabízí nový úhel pohledu na lásku člověka k Bohu, k sobě samému, k bližním včetně nepřátel, na lásku, která je silnější než smrt.

Popredný poľský teológ a filozof 20. storočia a významná postava niekdajšej Solidarity, používa slovo „dráma“ ako metaforu na ozrejmenie existenciálnych filozofických otázok. Podľa neho prameň ľudskej otvorenosti i ľudských konfliktov v konečnom dôsledku korení v napätí medzi sacrum a profanum. Odtiaľto nadobúda význam všetko, čo nazývame drámou. Podľa Tischnera v dráme ľudského bytia sú obsiahnuté tri základné komponenty javiskovej drámy: „scéna“ (t. j. svet), druhý človek a čas.

Americký rabín a autor bestselleru Když se zlé věci stávají dobrým lidem se v knize zabývá tím, co je pro většinu lidí klíčové – jak žít život tak, aby měl smysl, aby na něm záleželo, aby byly jeho plody k něčemu. K tomu je třeba lépe poznat lidskou povahu, pochopit mnohé lidské tužby a dilemata. Na řadě příkladů ze života lidí kolem sebe, ale také na velkých příbězích z Bible a světové literatury Kushner ukazuje lidskou touhu být dobrý, stejně jako jeho vnitřní spory týkající se otázek lidské falešnosti a zloby, uvažuje o tématech pomsty, spravedlnosti a odpuštění. Duchovní moudrost je v knize kořeněna židovským pohledem na svět a smyslem pro humor a paradox, psychologická poučení zároveň dávají řadu jasných termínů a orientačních bodů, které velká životní zkušenost stahuje sympaticky na zem.

Prologus et liber primus. Diskusia o nevyhnutnosti, predmete a vedeckom chápaní teológie bola v dobe Dunsa Scota aktuálna. Scotus proti mienke filozofov zastáva tézu, že nadprirodzená náuka je nevyhnutná a potrebná. Chápaním teológie ako praktickej vedy prispieva k jej novému ponímaniu.

De cognoscibilitate Dei. Predkladaný Scotov text sa explicitne nevenuje metafyzike - zaoberá sa prirodzenou poznateľnosťou Boha, no predsa sa v ňom nachádzajú miesta, ktoré majú filozofickú relevanciu. Centrálnou pre Scotovo chápanie metafyziky je jeho náuka o jednoznačnosti pojmu "súcna ako súcna", ktoré je zároveň predmetom metafyziky a adekvátnym predmetom ľudského rozumu. V rámci teologického kontextu, ktorým je prirodzená poznateľnosť Boha, Scotus najprv "zostupuje" k metafyzike a určeniu jej predmetu, čo je identické s určením adekvátneho predmetu ľudského rozumu, a potom "vystupuje" k teológii. Teológia teda predpokladá poznanie metafyziky, lebo pojmy "súcno" (ens) a "nekonečný" (infinitum) sú poznateľné v rámci metafyziky. Metafyzické poznanie tu slúži ako báza zmysluplnosti teologického diskurzu.

Novinář pátrá po smysluplnosti víry v Boha. Jestliže existuje milující Bůh, proč tento bolestmi sužovaný svět sténá pod tolika utrpeními a zlem? Jestliže jsou zázraky Boží v rozporu s vědou, jak potom může racionálně uvažující člověk věřit, že jsou pravdivé? Jestliže Bůh doopravdy stvořil vesmír, proč přesvědčivé vědecké důkazy nutí tolik lidí dospět k závěru, že život lze objasnit pomocí slepého evolučního procesu? Jestliže je Bůh mravně dokonalý, proč je ve Starém zákoně napsáno, že schvaloval vraždění nevinných dětí? Jestliže je Bůh nejvyšším dohlížitelem nad církví, proč v ní bylo po celá staletí tolik pokrytectví a krutosti? Tyto otázky obsahují jedny z nejčastěji vznášených námitek vůči Bohu. A jsou naprosto legitimními překážkami, které neotřesitelně stojí mezi tazatelem a vírou… Jsou však tyto námitky skutečně neotřesitelné?

Jacques Maritain (1882-1973) patří k nejvýraznějším postavám filosofie 20. století. Do francouzského prostředí znovu uvedl tomismus, očištěný od manuálových nánosů a nově promyšlený tváří v tvář otázkám, které klade moderní filosofie, kultura a společnost. Spolu s manželkou Raissou (1883-1960), která byla jeho rovnocennou intelektuální a duchovní partnerkou, pronikali (často filosofickými prostředky) do duchovní až mystické hloubky křesťanské víry. Pod společným názvem přinášíme tři drobná dílka manželů Maritainových z této oblasti.Kniha obsahuje tři eseje. Příběh Abrahámův řeší zajímavou otázku vývoje mravního svědomí lidstva. Jak je možné, že Abrahám se s nezkaleným svědomím a s Božím požehnáním dopouštěl skutků, které dnes považujeme za těžce hříšné?Jakými cestami vedl Bůh lidstvo k plnému vědomí mravní odpovědnosti? Kníže tohoto světa je krátkou meditací o moci Padlého anděla nad světem a o jejím zlomení: Kristovo vtělení a výkupné utrpení se zde ukazuje z nového, důležitého úhlu pohledu, který nám často uniká. Esej rovněž očišťuje a zjasňuje náš pohled na nadpřirozené skutečnosti, které nás obklopují. Připomíná, že světci a vůbec všichni lidé, kteří opustili tento svět, nejsou "mrtví", ale žijí zde aktivně s námi, mají nadále starost o tento svět a chtějí s námi spolupracovat na jeho spáse.

Autorův pohled na blahoslavenství je velmi neotřelý. Srovnává každé blahoslavenství s jednou ze současných ateistických ideologií a ukazuje, že každá z nich je ve své podstatě karikaturou příslušného blahoslavenství. Chceme-li si svou blaženost zajistit vlastními silami, dojdeme k „anti-blahoslavenstvím“. Jedině Ježíš Kristus nám může a chce dát „pravé štěstí“.Otec Marie-Dominique chápe každé blahoslavenství jednak jako ovoce Ducha svatého, jednak jako účinný lék na typické nemoci dnešní doby, který nám umožní zorientovat se v nabídkách současného světa a obnovit směr, kudy vede cesta k cíli.

Tato dvě opuscula patří mezi Tomášova kázání. Díky nim si můžeme představit Tomáše Akvinského nejen jako scholastického učence, ale především jako světce. Jeho cílem bylo vést posluchače ke svatosti, a tomu odpovídá jazyk a styl těchto kázání - konkrétní, určovaný denní zkušeností a úctou k Božímu slovu. Díky své hloubce a jasnosti k nám jeho homilie promlouvají i dnes.

Tato kniha je výsledkem spolupráce mezi Centrem pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty a Centrem biblických studií. Chce být nejen příspěvkem k jednomu z klíčových témat křesťanské teologie, ale také k ekumenickému rozhovoru jednotlivých duchovních tradic evropského prostoru.