História

Politika, kultura, třída. Kniha přední americké historičky o Francouzské revoluci představuje vynikající příklad nového přístupu k politickým, sociálním a kulturním dějinám. Autorku zajímal především vznik moderní politiky, která se vytvářela v žáru diskusí a sporů na půdě Národního shromáždění, politických klubů i v rámci regionálních zastupitelstev. Struktura společnosti i politické důrazy se zásadně změnily v důsledku aktivní účasti na správě veřejných věcí i díky mobilizaci mas, což Lynn Huntová přesvědčivě prezentuje na proměnách jazyka, na politických rituálech a na soupeřících ideologiích.Publikace ukazuje kořeny novodobé politiky a doprovodného politikaření, případně i historické základy nedůvěry k politice. Znalost dříve nepoužívaných pramenů, zohlednění světa symbolů a interpretace badatelských výkonů 19. a 20. století činí z publikace jedinečný, vnitřně ucelený vědecko-umělecký tvar.

První československý premiér. První předseda československé vlády, jeden z vůdčích představitelů českého politického života v době Rakouska, za 1. světové války i v prvorepublikovém období patří k osobnostem, jež v našich dějinách zanechaly hlubokou, avšak nejednoznačnou stopu. Zpočátku spojenec a spolupracovník T. G. Masaryka, postupně se s masarykovskou linií rozešel a ke konci života se dostal již na skutečný okraj politického života, coby předseda krajně pravicové národně demokratické strany a tvrdý kritik „hradní“, masarykovské politiky. Martina Lustigová sleduje ve své práci životní i politickou dráhu Karla Kramáře jako mladočeského poslance a aktivního politika na říšské úrovni, jeho zatčení a proces v letech 1915–1916, kdy byl odsouzen pro velezradu a vyzvědačství, a především účast v politickém životě první republiky, s krátkodobým vrcholem v pozici předsedy čs. vlády. Autorka rozebírá politické postoje a směřování Karla Kramáře, jeho výraznou orientaci na Rusko a tzv. politický neoslavismus i jeho prosazování (proti představám republikánské většiny) království jako budoucího uspořádání Československa. Můžeme tak sledovat životní příběh muže, který se nakonec nestal vůdcem národa, byť pro takové postavení měl nesporně předpoklady.

V mysli většiny lidí Michelangelo vždy byl a stále je záhadou a jeho tvorba nemá obdoby. Záměrem této publikace je nabídnout čtenáři úplný přehled života, umění a doby tohoto největšího renesančního umělce.

Historická novela nás zavádí na dvůr španělského krále Filipa II. (druhá polovina 16. století). Byla to překotná doba, v níž spolu španělský, francouzský a anglický dvůr uzavíraly strategicky výhodné manželské svazky.Avšak Lieskeho vypravěč, Marnix de Veer, se o politiku až tak nezajímá. Je v zajetí vědy - matematiky a měřících přístrojů. Do svých služeb jej přijal samotný Filip II., když jim oběma bylo 21 let. De Veerovo vyprávění se ale začíná o 50 let později, kdy Filip II. v Escorialu ulehl na smrtelné lože. Otevírají se před námi staré rány v příliš složitých vztazích poddaného a jeho pána.

Počátky civilizace a doba patriarchů. Úvodní kniha světoznámé série „Drama věků“ americké spisovatelky vás zve k zamyšlení nad nejstaršími příběhy, které každému čtenáři přinášejí nezapomenutelný zážitek.

Léta krize a obnovy (972-1012) od Boleslava II. po Jaromíra. Druhý svazek volné trilogie mapuje léta krize a obnovy přemyslovského státu od dob panování Boleslava II. až po smrt knížete Oldřicha (972–1034). Také tentokrát nás autor zasvěceně provede po desítkách historických míst v Čechách, na Moravě, ale i za hranicemi, ať již to budou hradiště, dvorce, kláštery či bojiště spojené s postavami Přemyslovců. Popis lokality je vždy zasazen do poznatků archeologie i historických pramenů, ale i do dnešní podoby místa včetně přístupu po turistických trasách. Text doprovází ilustrační i faktografická obrazová dokumentace.

Sekularizace je pojem, jímž se označuje postupné mizení náboženství z veřejného prostoru na základě určitých dějinných trendů, či záměrné odstraňování náboženství z tohoto prostoru. Historikové zkoumají sekularizaci v Evropě především třemi směry: v prvé řadě je zajímají velké revoluční události, nejvíce Francouzská revoluce; za druhé různé „kulturní boje“, v nichž jsou významnými aktéry státy, jejich politické reprezentace, národní církve i instituce papežství; za třetí se věnují rozboru moderní doby a představám vědeckého uspořádání společnosti, rozvoji ideologie pokroku a „plíživým“ formám sekularizace, při nichž mizí náboženské normy z norem právních. Cílem kolokvia, uspořádaného Výzkumným střediskem pro dějiny střední Evropy a CDK na půdě Filozofické fakulty MU v listopadu roku 2006, bylo zmapování bádání o sekularizaci v Čechách a na Moravě a vytýčení badatelských priorit. Významní odborníci se vyslovili k problematice specifik sekularizace v rámci habsburské říše a specifik jednotlivých konfesí, politických struktur a institucí a jejich podílu na odkřesťanštění společnosti, významu náboženských symbolů a gest, rozdílu českého a moravského prostředí i diference mezi českým a německým obyvatelstvem. Kolokvium ukázalo, že problém sekularizace české společnosti je bezesporu aktuální téma. Jako nejzajímavější a badatelsky nejvděčnější se ukázaly otázky spojené se „symbolikou moci“ a jazykem, s výzkumem venkova ve srovnání s městskými centry a s výzkumem národních a náboženských stereotypů a kolektivní paměti.

Starobylý želivský klášter, rozkládající se na soutoku Želivky a Trnávky, byl založen roku 1139 pro benediktiny ze sázavského kláštera. Po jejich odchodu se zde usadili premonstráti a klášter se brzy stal významným duchovním i hospodářským centrem kraje. Zdejší komunita premonstrátů však zanikla v době panování krále Jiřího z Poděbrad. Řeholní život v Želivě byl obnoven v roce 1622, prvním opatem vzešlým ze zdejší komunity byl roku 1661 za dramatických okolností zvolen Siard Falko. Právě toto přelomové a bouřlivé období působivě zachytil ve svém textu jiný z opatů želivského kláštera, Bohumil Vít Tajovský, jehož životní osudy i spojení se Želivem byly neméně dramatické, třebaže se odehrály o tři sta let později.

Kniha (Můj) umrlý kraj je autentickým popisem pohnutého osudu rodného kraje a ohlédnutím nad hodnotami nejen doby reálného socialismu, ale i současného světa.

Oficiální dějiny moderní Belgie se sice datují do 30. let 19. století, ovšem historie tohoto území, které získalo své jméno od kmenů Belgů, s nimiž se střetl už Caesar, je mnohem delší. Autor popisuje politický i ekonomický a kulturní vývoj od raného středověku, přes ekonomický rozkvět Nizozemí, španělskou a poté rakouskou nadvládu, až po současnost, kdy je hlavní město Brusel i centrem sjednocující se Evropy se všemi kontroverzními aspekty.

V návaznosti na úspěšnou publikaci Člověk na Moravě 19. století (CDK, Brno 2004) vychází nyní její pokračování pod názvem Člověk na Moravě v první polovině 20. století. Jedná se znovu o reprezentativní soubor studií předních historiků i archivních pracovníků, jejichž biogramy zajímavých osobností působících na Moravě v době velkých společenských změn analyzují profesní a sociální vývoj těchto lidí. Na jejich příkladu se ale též zobrazují strukturální změny zemské společnosti v jejích rozličných vrstvách. Editorský kolektiv pod vedením profesora ­Jiřího Malíře se i tentokrát pokusil využít moderních metod sociálně-kulturní historie a prohloubit poznání života různých společenských skupin a sociálních typů. Před čtenářem defilují známé i polozapomenuté postavy dějin, jejichž životní osudy dokládají pestrost a v mnohém aktuálnost života našich předků i jejich odkazu.

Náboženské prvky v české folkové hudbě 60.-80. let. Zdeněk R. Nešpor ve své knize Děkuji za bolest… pojednává o české folkové hudbě 60.–80. let minulého století. Nepřináší v ní přitom souhrnné dějiny žánru z pohledu historika populární hudby, ani literární analýzu písňových textů z pohledu historika literatury, ale český folk – který považuje za jeden z našich nejvýznamnějších kulturních projevů daného období – pojednává způsobem v této oblasti u nás dosud zcela neobvyklým: folkovou hudbu a její posluchačské zázemí zkoumá z pohledu sociologie náboženství.Nejde mu přitom jen o vysledování a zhodnocení náboženských témat v písňových textech desítek pojednávaných autorů, ale o sociologické uchopení samé podstaty žánru. Kniha je tak v mnoha ohledech provokativní, ve svých hodnotících soudech neobvyklá, a lze jen očekávat, že vzbudí řadu polemických reakcí. Bylo by dobře, kdyby diskuse nad Nešporovou knihou oživila zájem o tento dnes pozapomínaný kulturní fenomén a přispěla k hlubšímu promýšlení hodnot, které české společnosti přinesl.

Literární mládí Benita Mussoliniho a jeho kniha "Jan Hus, muž pravdy". Benito Mussolini je jedním z nejznámějších diktátorů 20. století. V českém prostředí je obecná znalost o něm zaměřena téměř výhradně na jeho činnost až od druhé poloviny 30. let a jeho vztah k českým zemím před jeho nástupem k moci v roce 1922 je pak věcí zcela neznámou.

Kniha Historie jako myšlení a jako čin z roku 1938, jejíž první české vydání držíte právě ve svých rukou, představuje poslední velké dílo Benedetta Croceho, italského filosofa, estetika, historika, jednoho z posledních výrazných představitelů velké evropské kultury a civilizace 19. století.Croce završil touto knihou, jež spatřila světlo světa v předvečer druhé světové války, své celoživotní myslitelské úsilí, v jehož středu stála otázka dějin, jejich poznání a pochopení.

Dosavadní stav bádání o slezském dominikánovi působícím v Praze na sklonku 14. století. Kniha popisuje také politickou, kulturní, společenskou a spirituální situaci v Čechách ve 2. polovině 14. století a podrobně se věnuje událostem, jež provázely zákaz častého přijímání eucharistie laiky vyhlášený synodou v Praze r. 1388 a jeho opětné povolení r. 1391.

Stavba katedrály, Zlatá brána a mozaika Posledního soudu, Korunovační klenoty, Svatováclavská kaple, Parléřovské sochařství, Malířská díla 14. století, Chrámový poklad, Kapitulní knihovna, Obnovení katedrály za Vladislava Jagellonského, Nástup Habsburků, Porážka reformace, Vítězný barok, Dostavba katedrály, Díla moderního věku, Svatovítské vitraje, Z dějin katedrály.

V knize Kateřiny Bobkové-Valentové se před čtenářem otevírá každodenní život obyvatel raně novověkého jezuitského gymnázia. První část knihy přináší charakteristiku předpisů určujících chod školy a život komunity. Druhá kapitola pojednává o organizaci jezuitského nižšího školství a o všech základních prvcích, uplatňovaných ve výuce.Autorka se mj. detailně věnuje divadlu a jeho významu v jezuitském vzdělávacím systému. Třetí část čtenáře provádí všedním i svátečním dnem jezuitského gymnázia, tak jak jej společně i odděleně prožívali jeho žáci a učitelé. Těžiště práce spočívá v analýze jezuitského gymnázia (pražské Klementinum) v relativně klidném období, mezi lety 1650-1730.

Rozsáhlé dílo o životě a práci génia, který výrazně změnil tvář své doby a inspiroval celé generace svých nástupců. Kniha vytištěná na křídovém papíře je v tvrdém, pevném obalu. Leonardo da Vinci je považován za renesančního mistra a génia, který předstihl svoji dobu.Nejvíce se proslavil díly Mona Lisa a Poslední večeře. Leonardo da Vinci však nebyl jen vynikajícím malířem. Sám sebe považoval především za stavebního a vojenského inženýra. Tato kniha vypráví o životě tohoto umělce, o jeho době a sleduje hlavní témata jeho rozsáhlého díla. Publikace je bohatě ilustrována a její součástí jsou i přílohy s vzácnými faksimiliemi.

Objektivní, spolehlivou a bohatě ilustrovanou Příručku náboženství s více než dvěma sty fotografií, diagramů a map uvítají všichni ti, kteří chtějí proniknout do složitosti a rozmanitosti světové náboženské krajiny. V současném světě narůstá potřeba spolehlivých a dostupných poznatků o světových náboženstvích.Na tomto vydání, které obsahuje velké množství nového materiálu, se podílelo přes 80 odborníků z celého světa. Čtenář nalezne jednotlivé kapitoly věnované všem náboženstvím. Texty psané lidmi "zevnitř", které přibližují, jak se žije stoupencům jednotlivých náboženství. Oddíly věnované pochopení náboženství, náboženstvím starověku, původním náboženstvím a náboženstvím východní Asie. Poslední oddíl knihy pojednává o vývoji náboženství v moderním světě, o vzniku nových náboženství a o alternativních duchovních hnutích.

Sborník z kolokvia "Jan Žižka a Žižkov", které se konalo 11. října 2004. Sborník k osobnosti předního vojenského stratéga ve vztahu k regionu.

ODS v českém politickém systému v letech 1991-2006. První ucelená publikace věnovaná nejsilnější pravicové politické straně v České republice. V šestnácti kapitolách je představeno působení ODS v nejrůznějších oblastech českého politického systému – ve vládních koalicích, v opozici, v krajské a komunální politice, čtenář je seznámen s vývojem programových konceptů ODS, s jejím přístupem k ekonomické reformě, k evropské integraci, k vnější a vnitřní bezpečnosti, opomenuty nejsou ani její zahraniční vztahy, vnitřní struktura a přidružené organizace. Pozornost je zaměřena rovněž na charakteristiku voličů ODS a na její zakotvení v tradicích české politiky.

Sborník z vědecké konference Občanské elity a obecní samospráva 1848–1948 s několika navazujícími příspěvky bilancuje bádání o budování občanské společnosti v českých zemích a ve střední Evropě, pro něž se půda nižších samosprávných svazků ukazovala jako zvláště významná. Mnozí historikové v této souvislosti dokonce hovoří o „škole demokracie“, kterou představoval především obecní a okresní stupeň samosprávy z hlediska přechodu od stavovské společnosti ke společnosti občanské. Ve sborníku lze nalézt jak obecné příspěvky bilancující stav bádání ve středoevropských zemích, příspěvky metodologicky a kulturně-historicky orientované, které otevírají zájemcům o tuto problematiku nové přístupy a horizonty, a v neposlední řadě příspěvky spojené s konkrétními městy – např. Brnem, Moravskou Ostravou, Opavou, Prostějovem, Táborem nebo Znojmem.

Bibliografie Bedřicha Fučíka. Paralipomena, sedmý, doplňkový svazek k šestidílnému DÍLU BEDŘICHA FUČÍKA, soustřeďují texty Bedřicha Fučíka (1900–1984) z let 1918–1984, juvenilie (básně, povídky aj.), recenze (v časopisech Fujara, Tvar, Rozpravy Aventina, Eva, Akord atd.), účast v anketách, redakční prohlášení, polemické glosy, přednášky či „vyznání“ napsaná pro rukopisné sborníky. Zvláštní oddíl tvoří texty a projevy týkající se problematiky vydávání knih či vedení nakladatelství, která řídil (Melantrich aj.), a oddíl shrnující vše podstatné k jeho významné práci editorské – ať už šlo o Dílo F. X. Šaldy nebo o Díla J. Demla, J. Čepa a J. Zahradníčka, jež vycházela ve Fučíkově strojopisné edici Rukopisy VBF. Všechny texty, které Paralipomena uvádějí, vycházejí knižně poprvé. Doplňují a završují Dílo Bedřicha Fučíka, ukazují Fučíkovu osobnost a jeho kritickou práci v celém jejím vývoji, plastičnosti a rozmanitosti. Druhou část svazku tvoří Bibliografie Bedřicha Fučíka, která poprvé v plném rozsahu představuje jeho kritické, ediční a nakladatelské projevy.

Zrod hádanky. Jadwiga Staniszkis, profesorka sociologie na Varšavské univerzitě a na Institutu politických studií Polské akademie věd, se již řadu let zabývá teoretickými koncepcemi přechodu k demokracii v podmínkách postkomunistické společnosti. Také tato kniha polské autorky, jedné z nejvýraznějších osobností společenských věd ve střední a východní Evropě, jejíž odborné publikace jsou již od osmdesátých let dvacátého století publikovány v prestižních světových nakladatelstvích, se zaměřuje na fenomén přechodu od komunismu a především na vznik takové formy společenského uspořádání, již lze souhrnně zařadit pod označení „postkomunismus“. Staniszkisová zpochybňuje všeobecně přijímaný předpoklad, že postkomunistické společnosti stojí na úspěšném budování volného trhu a demokracie, a místo toho diskutuje problematická místa společenského i institucionálního přechodu od komunismu, jakými jsou například etablování „státního kapitalismu bez státu“, působení postkomunistické oligarchie, existence „depolitizované demokracie“ atd. Kniha Jadwigy Staniszkisové je mimořádně zajímavým a kvalitním příspěvkem k poznávání reality postkomunistických zemí střední a východní Evropy.

Společenské zlo v kontextu osudů tvůrčích osobností Ruska. Ruské dilema je souborem esejů, jež nejsou systematickým výkladem dějin ruské literatury 20. století, ale spíše zamyšlením nad osudy postav ruského kulturního dění v době, kdy zlo bylo legitimní součástí společnosti. Texty tvoří jakýsi imaginární kruh, který začíná Lev Tolstoj a uzavírá Irina Ratušinská.Na počátku tedy klasik proslulý filozofií neprotivení se zlu násilím, na konci současná ruská básnířka, jejímž krédem se stalo zlu se protivit. Mezi nimi mnoho dalších, kteří zlo nepřijali za své a svojí tvorbou a životním postojem mu vzdorovali (Zamjatin, Bulgakov, Nabokov, Pasternak…), ale i těch, kteří vstoupili do jeho služeb a na jeho nevyzpytatelnost posléze doplatili. Složitým vnitřním vývojem prošly spisovatelské osobnosti, které po letech strávených na Sibiři v sobě umlčely kritický hlas a svým uměleckým programem učinily bezkonfliktnost. Autorčinou snahou bylo nezahltit čtenáře vyčerpávajícími informacemi, ale v kontextu nelehké doby popsat velké příběhy. Příběhy o lidech obdařených talentem, v jejichž nitru se odehrávala dramatická dilemata. Knihu doprovází mnoho fotografií a dokumentů.

Malý průvodce Vatikánem poskytne malým i velkým čtenářům přehled o jeho nejdůležitějších místech a umožní jim více poznat a pochopit historii i přítomnost katolické církve.

Kulturní, duchovní a etnické kořeny Ruska. Představit ruskou kulturu jako pestrou mozaiku různých přístupů a dílčích témat je hlavním cílem sborníku Kulturní, duchovní a etnické kořeny Ruska: vlivy a souvislosti.

dodatky. Závěrečný svazek o vodních mlýnech v Čechách, na který navazuje obdobně koncipovaná řada o vodních mlýnech na Moravě a ve Slezsku, zachycuje jak dodatky k dosavadním dílům, tak i celé, dosud nepokryté oblasti, například Havlíčkobrodsko, mlýny na Kocábě aj.

14 studií o životě a díle mistra Jana Husa a jeho současníků, reflektující právní, národnostní a teologické problémy.

Z historie a vzpomínek k 50. výročí reemigrace potomků českých náboženských exulantů. Autorka se podrobně zabývá exulantskými koloniemi na Střelínsku, na Táborsku, na Opolsku, v Polsku i na Volyni a Ukrajině. Bohatý dokumentární doprovod, mapy, seznamy obyvatel.

Biskupové a osudy litoměřické diecéze 1655-2005. Tato práce se pokouší vystihnout hlavní rysy dějin litoměřické diecéze od jejího založení v roce 1655 až do současnosti. Publikace přináší také bohatý obrazový materiál, barevné fotografie církevních staveb, portréty biskupů i fotokopie cenných archívních materiálů. Čtenářům se nabízí podrobné informace o působení všech dosavadních 19 litoměřických biskupů, kterými byli - mezi jinými - např. Jaroslav František Ignác hrabě Sternberg, hrabě Jan Adam Vratislav z Mitrovic, Hugo František Königsegg-Rottenfels, Emanuel Arnošt hrabě z Valdštejna, Štěpán kard. Trochta a další. Součástí knihy je závěrečné resumé v angličtině, němčině a italštině.

Autor, egyptolog a religionista, v úvodní přehledné stati a následujících heslech popisuje barvitý a pro nás značně exotický svět egyptských bohů a mýtů v jejich tisíciletých proměnách, v návaznosti na jednotlivé lokality i na egyptské dějiny, a ohlasy v architektuře, malířství, plastice i divadle, a to až do období helénismu. Abecedně řazený, esejisticky pojatý slovník provází mnoho vyobrazení.

Autor ve své knize podává výklad teoretických kořenů Marxovy filozofie, zařazuje ji do dobového sociálního kontextu, který je současně představen jako hlavní motiv Marxova myšlení. Hlavním cílem knihy je výklad Marxovy filozofie dějin, jemuž je věnována její větší část. V závěru textu je pozornost věnována stále aktuálnímu významu Marxovy filozofie. Diskutován je rovněž vztah Marxova myšlení k bolševické revoluci v Rusku. V této části knihy autor navazuje na svá předcházející zkoumání krize moderní společnosti obsažené v monografii Svět na předělu.

Tři Hromádkovy práce o T. G. Masarykovi. S předmluvou Erazima Koháka.

Nejkrásnější a nejzajímavější. Tato mistrovská díla, která člověk postavil z kamene, svou krásou a harmonií soupeří s výtvory bohů. Hrady, zámky, paláce nejsou pouhé výsledky technických a estetických znalostí jednotlivých epoch, ale splněné sny lidstva. Tyto úžasné památky dosvědčují, jak může země vypadat, když se spojí talent, krása, láska a nadšení. Autoři publikace jsou význační spisovatelé, umělci a kunsthistorici.

V textové části jsou památná místa popsána ve 333 abecedně řazených hlavních heslech a v nich pak jako podhesla najdete dalších 130 lokalit. Texty jsou doplněny ilustracemi - portréty a více než 380 barevnými fotografiemi. U každého hesla najdete vysvětlení, proč je dané místo památné – zdali se tu odehrála významná historická událost, nebo zde o historii vypovídá stavební či archeologická památka, nebo je to rodiště či působiště významné osobnosti. Jako ve všech publikacích této edice, autoři text zpestřili příběhy a pověstmi a v závěru každého hesla je informace, jak se k místu můžete dostat a kde můžete zaparkovat. Mapová část publikace obsahuje 64 stránkový autoatlas České republiky v měřítku 1:200 000, v němž jsou vyznačena všechna hesla a podhesla uvedená v textové části. Samozřejmostí na konci knihy je rejstřík všech hesel a podhesel.

Textová část obsahuje celkem 224 stran poutavého a zajímavého čtení o českých městech a městečkách. Text je zaměřen na historii i současnost, pověsti a příběhy, zajímavosti i turistické atrakce.Obsahuje u každého města a městečka stručnou historii, popis stavebních a historických památek, tradice či zajímavé akce ve městě; autoři zpestřili texty poutavými příběhy, pověstmi a zajímavostmi, které se k danému městu vážou; nechybí informace, jak se do města dostat a kde zaparkovat. Nevšední zážitek z publikace ještě umocňují krásné barevné fotografie, kterých je v knize více než 420.

V roce 1982 vydal Petr Rezek v Jazzové sekci knihu Tělo, věc a skutečnost v současném umění, v níž předložil přednášky a studie z let 1976–1981. Zachycují, jak píše v předmluvě, jeho osobní vztah k umění – v autorově případě vztah filosofický. Nejde však jen o přístup k uměleckému dílu. Rezek chce – jak vystihuje mottem svazku – prostřednictvím myšlení naučit vidět něco, co jsme schopni nahlédnout všichni. Stejnými slovy by bylo možné uvést i tento svazek K teorii plastičnosti, v němž se autorova pozornost zaměřuje na sochu. Výchozí materiál analýz zde představují díla amerických minimalistických sochařů – demonstruje na nich, co je plastičnost a v čem se odlišuje od plastičnosti soch evropského klasického sochařství. Dále se zabývá situacemi Georga Segala a otázkou takzvaného překračování estetické hranice. Sleduje postupy, které používají Zdeněk Palcr, Miloslav Chlupáč, Karel Nepraš či Stanislav Podhrázský, a ukazuje je jako různé přístupy k plastičnosti.