Životopisy

Kniha Naděje v lepší budoucnost nám dává nahlédnout do životních osudů XII. biskupa brněnské diecéze Mons. ThDr. Karla Skoupého. Stál v čele diecéze více než pětadvacet let. Z toho plných osmnáct let byl násilně oddělen od své diecéze, posilovala ho však naděje v lepší budoucnost. Autorka čerpá z dobových pramenů a snaží se o objektivní hodnocení významné osobnosti brněnského biskupa Karla Skoupého ve světle historických událostí.

Tato klasická sbírka krátkých životopisů devíti světců z pera známého spisovatele duchovní literatury Goodiera se znovu vydává, aby inspirovala nové generace čtenářů. I když fakta o životech těchto světců jsou známá a jsou velmi inspirující sama o sobě, Goodierův jedinečný způsob vyjadřování, proniknutí do podstaty věci a laskavý humor dělají z těchto příběhů skutečně příjemné čtení. Mezi světci, o kterých píše, je například sv. Augustin, sv. Josef Kopretinský, sv. Claudius de la Colombiere, sv. Markéta Kortonská, sv. Jan od Kříže a další.

Deník židovské dívky v okupované Francii 1942-1944. V loňském roce poprvé vydaný deník mladé francouzské Židovky Hélene Berrové se stal bez nadsázky literární událostí, po francouzském vydání rychle následovaly překlady do řady světových jazyků. Zápisky inteligentní, citlivé a statečné mladé ženy umožňují spoluprožít tísnivou atmosféru okupace ve Francii, postupných deportací obyvatel židovského původu i stálého sváru mezi nadějí a nejasným tušením nepředstavitelné hrůzy na vzdáleném východě. Čtenáře až mrazí v zádech z vědomí, jak blízko má pisatelka k odhalení drastické pravdy. Téma plynových komor se mezi čekateli na deportaci skutečně vznáší, ale provázeno představami, které mají k pravdě pořád daleko. Tu si neumí představit nikdo. Pozoruhodná je osobnost autorky - její odhodlání nepoddat se pasivně osudu, ale až do poslední chvíle se snažit bojovat podle svých sil a možností proti zlu. Tento stále přítomný etický rozměr je spolu s literární přesvědčivostí a působivostí jednou z nejsilnějších stránek knihy.

Nejskromnější umění. Málo o mnohém umění přírodních národů. Svazek Knihy o umění představuje teoreticko-kritickou, esejistickou a fejetonistickou činnost Josefa Čapka, zahrnuje poprvé v úplnosti (textové i obrazové) práce o výtvarném umění a kultuře, které publikoval knižně. Navíc přináší jako přílohu dochované původní verze Umění přírodních národů.Tento Čapkův nejrozsáhlejší text o umění byl a je nejen objevitelskou a popularizační prací z dějin výtvarného umění a ve své době (nejen u nás) jedinečnou antropologickou studií, dosud z tohoto hlediska nedoceněnou, je zároveň výpovědí o podstatě a principech umělecké vnímavosti a tvořivosti, osobním vyznáním.

Vzájemná korespondence Jana Čepa a Vladimíra Pešky (1951-1966). Představovaný korespondenční soubor představuje nejen jedinečný dokument doby, jenž bezprostředně zachycuje život českého exilu po roce 1948, nýbrž je také svědectvím o přátelství dvou rozdílných individualit - již zralého a myšlenkově hotového katolického spisovatele a teprve se hledajícího mladého intelektuála, žáka Václava Černého, které by se, nebýt tragických okolností 20. století, patrně nikdy nesetkaly.Velmi cennou stránkou korespondence je i její ryze praktická, úřední funkce, díky níž čtenář nahlédne do každodenního dění mnichovské stanice Rádia Svobodná Evropa. Knihu ocení především milovníci díla Jana Čepa - nabízí jim mnoho nových informací o jeho životě v německém a francouzském exilu. Text je doplněn fotografickou přílohou s mnoha dosud nepublikovanými snímky obou pisatelů.

Kniha vyšla ja v slovenskom jazyku: Myšlienky počas ožarovacej terapie (2005).

Svět elektřiny. Přestože náš život do značné míry závisí na elektřině, mnozí z nás vlastně pořádně nevědí, na jakém principu funguje. Spoléháme zkrátka na to, že elektřina proudí dráty a napájí naše spotřebiče. David Bodanis ve své knize zábavnou formou shrnuje, co dosud o podstatě elektřiny víme.Vypráví příběhy jednotlivých vynálezců od objevu telegrafu přes životní osudy Alexandra Grahama Bella, Thomase Edisona, Michaela Faradaye až po Alana Turinga. Představuje jejich úspěchy i prohry a ukazuje, jak experimentování ovlivnilo jejich a následně i naše životy. Neviditelná síla je vynikající knihou i proto, že autor, jeden z nejuznávanějších popularizátorů vědy, mistrně vyvažuje technický výklad a přístupnost.

Kniha o životě a díle architekta, filosofa, křesťanského politika, vlastence a dlouholetého vězně cesty svědomí. Autor knihy Ing. Jaroslav Cuhra ml. nás zve k dialogu, který bude probíhat na jiné rovině než slovní, k interakcím ducha a srdce. Autorův otec, matka Anna a další dovolují nám totiž nahlédnout do svého nitra, a to až ke kořenům předků. Stáváme se svědky úžasné manželské věrnosti a lásky, vztahů k dětem a dětí k rodičům, k věrným přátelům – a to i v náročných a tvrdých životních situacích, lásky k vlasti, která diktuje obětovat i rodinné dobro pro dobro obecné, a lásky k lidem vůbec.

G. K. Chesterton a jeho interpreti. Který spisovatel se může pochlubit tím, že dnes mnozí katolíci usilují o jeho blahořečení, a zároveň byl již před lety B. Václavkem pasován na jednu z lásek avantgardní generace? Který autor byl označen za sloup západní civilizace a současně za bratra klaunů a akrobatů? Všechny tyto charakteristiky se pojí se jménem anglického spisovatele G. K. Chestertona. Kniha se snaží zmapovat široké spektrum interpretací jeho díla, sahajících od jemu připisovaných atributů revolučnosti až ke konzervatismu, od iracionalismu až k přepjatému racionalismu, od charakteristik Chestertona jako obránce univerzálnosti lidských práv až k Chestertonovi-šovinistovi, od Chestertona jako oblíbeného autora lefebvristů až k Chestertonovi-předchůdci postmoderny, od Chestertona-ideologa stále opakujícího tutéž tezi až k Chestertonovi-sémiotikovi, zaměřujícímu se zvláště na otázku mnohosti interpretací.Jádrem práce je Chestertonova bohatá česká meziválečná recepce, v níž mezi jeho obdivovatele patřili liberálové, komunisté i pravicoví zastánci korporativismu. Tato recepce představuje dosud málo známou kapitolu duchovních dějin první republiky.

Almanach k 65. narozeninám Dominika Duky OP. Almanach k 65. narozeninám mons. Dominika Duky shromažďuje příspěvky více než čtyř desítek domácích i zahraničních autorů. Příspěvky, z nichž většina vznikla právě pro tuto příležitost, jsou rozděleny do pěti tematických oddílů - Biblica; Philosophico-theologica; Dominicana; Reginae-Gradecensia; Religio, poesis et societas.Celek almanachu lze charakterizovat jako sondu do současného myšlení v daných oblastech. Odborné příspěvky almanachu doprovází soubor uměleckých fotografií.

Monografie jednoho z 27 českých pánů.

Don Quijote v labyrintu světa. Jednou z nejvýznamnějších osobností našich dějin 1. poloviny 17. století je bezpochyby Karel starší ze Žerotína, neformální vládce Moravy, diplomat, kulturní a náboženský mecenáš. Monografie brněnského historika, docenta historie na Masarykově univerzitě Tomáše Knoze, přibližuje postavu mocného velmože z mnoha stran a zasazuje jeho nejednoznačnou osobnost do bohatého a přitažlivého obrazu rozbouřené doby, v níž bylo Karlu staršímu ze Žerotína dáno žít. T. Knoz se věnuje Karlovu výjimečnému vzdělání, nabytému v předních střediscích humanistické učenosti, i jeho neobyčejně intenzivním cestám po Evropě, kariéře válečné i politické. Můžeme sledovat Karlovu účast při utváření zemského práva i jeho angažmá ve stavovském povstání, kdy mu připadla nevděčná role „mezi dvěma stranami“, s vazbami jak na odbojnou nekatolickou šlechtu, tak na císařský dvůr. Karel starší ze Žerotína, přední šlechtický stoupenec Jednoty bratrské, zůstal své víře přes všechny dějinné zvraty věrný – podporoval osobně mladého duchovního Jednoty Jana Amose Komenského, poskytoval na svých panstvích ochranu bratrským duchovním a i po Bílé hoře tak po jistou dobu udržoval stav předbělohorské náboženské tolerance.Rozporuplné a složité vztahy poutaly Žerotína ke skupině pobělohorských vítězů, například ke kardinálovi Františku z Dietrichsteina nebo Karlovu švagru, generalissimu Albrechtovi z Valdštejna. V závěru života se Karel starší na krátký čas odebral do exilu ve slezské Vratislavi, poslední dny mu však bylo dopřáno strávit ve vlasti. Významné místo v životě Karla staršího ze Žerotína zaujímá jeho činnost coby mecenáše kulturních a uměleckých děl, stavitele zámků, podporovatele literární tvorby a budovatele knihovny výjimečné velikostí i uspořádáním.Práce T. Knoze neopomíjí ani tyto stránky osobnosti muže vpravdě renesančního záběru, stejně jako jeho svět vnitřní, víru a zbožnost. Hlavním pramenem monografie je soubor korespondence Karla staršího, zahrnující stovky dopisů adresovaných často nejvýznamnějším myslitelům a teologům tehdejší Evropy. I díky tomu se čtenáři dostane jedinečné příležitosti poznat složitou a mnohostrannou osobnost moravského šlechtice – Dona Quijota ve spletitém labyrintu světa krizového období našich dějin.

Dnešní historikové líčí Jana Kalvína převážně v pochmurných barvách. Hovoří o něm jako o studeném, necitelném a vypočítavém člověku, který přísně ovládal bezmocný a vyděšený lid, „fundamentalistovi". Je pravda, že nelze najít plnou omluvu pro závažné přehmaty, které Kalvín se svým okruhem spolupracovníků v Ženevě zastával vůči odpůrcům své reformy.Kalvín sám byl typem křesťanského učence, který horlivě studoval Písmo a snažil se jeho pravdy aplikovat v každodenním životě věřícího, byl svými současníky znám jako neobyčejně skromný a odříkavý člověk, který poctivě a zaníceně bojuje boj víry podle svého nejhlubšího přesvědčení.Jeho svědectví je proto přínosné zejména dnešní církvi, která často opouští vážnost a závaznost biblické zvěsti a selhává tak právě tam, kde byl Jan Kalvín svému Spasiteli oddán celým srdcem. Bylo by proto užitečné pohlédnout na tuto velkou postavu církevních dějin s novou otevřeností a bez neopodstatněných předsudků. Snad by k tomu mohl přispět i tento krátký nástin života Jana Kalvína, církevního reformátora, který byl v českém jazyce dosud poněkud opomíjen.

Život a působení katolického modernisty, politika a žurnalisty. Námětem knihy jsou dramatické životní osudy Emila Dlouhého-Pokorného (1867–1936), dnes takřka zapomenuté postavy veřejného života konce 19. a první poloviny 20. století. Na počátku bouřlivých 90. let se stal průkopníkem křesťanského socialismu v našich zemích a řadí se k zakladatelským osobnostem katolického politického stranictví. Patřil tehdy k několika málo osobnostem, které pochopily dobové evropské trendy a pokusily se v českých zemích rozšířit myšlenky křesťanské demokracie.

První československý premiér. První předseda československé vlády, jeden z vůdčích představitelů českého politického života v době Rakouska, za 1. světové války i v prvorepublikovém období patří k osobnostem, jež v našich dějinách zanechaly hlubokou, avšak nejednoznačnou stopu. Zpočátku spojenec a spolupracovník T. G. Masaryka, postupně se s masarykovskou linií rozešel a ke konci života se dostal již na skutečný okraj politického života, coby předseda krajně pravicové národně demokratické strany a tvrdý kritik „hradní“, masarykovské politiky. Martina Lustigová sleduje ve své práci životní i politickou dráhu Karla Kramáře jako mladočeského poslance a aktivního politika na říšské úrovni, jeho zatčení a proces v letech 1915–1916, kdy byl odsouzen pro velezradu a vyzvědačství, a především účast v politickém životě první republiky, s krátkodobým vrcholem v pozici předsedy čs. vlády. Autorka rozebírá politické postoje a směřování Karla Kramáře, jeho výraznou orientaci na Rusko a tzv. politický neoslavismus i jeho prosazování (proti představám republikánské většiny) království jako budoucího uspořádání Československa. Můžeme tak sledovat životní příběh muže, který se nakonec nestal vůdcem národa, byť pro takové postavení měl nesporně předpoklady.

Nový úhel pohledu vnesla do bádání o Dobrovského duchovním životě marxistická věda. Nad plytká ideologizující schémata (Černý 1954, Kočí) se dokázal povznést především filozof Milan Machovec. Ten již roku 1953 v jubilejním sborníku poukázal na jednostrannosti dosavadního přístupu, jenž spočíval především v registraci literárních ohlasů u Dobrovského, a na možnosti, které nabízí rozbor a zhodnocení jeho pracovní metody. Nový obraz Dobrovského duchovního života podal pak na stránkách své monografie (1964), jež se nedávno dočkala druhého vydání. Dobrovský je tu vykreslen na pozadí působivě podané charakteristiky dobových myšlenkových proudů.

Držíte v rukou knihu, která se jako jedna z mála zabývá postavou náboženského probuzení, jež se v druhé polovině devatenáctého století rozšířilo ze Spojených států téměř do celého světa, včetně Čech a Slovenska. Kniha je o to vzácnější, že byla touto vůdčí osobností pozoruhodná žena, jejíž význam je patrný ve všech křesťanských zemích.Dnes ji známe také jako inspirativní spisovatelku. Je přirozené, že se její postavení neobešlo bez předsudků a kritiky. Proto je velmi přínosné, že se této postavy ujal renomovaný historik církevních dějin Andrewsovy univerzity.Autor se nám snaží poctivým pohledem představit Ellen Whiteovou takovou, jaká opravdu byla a jak skutečně žila, v záběru reálného času, v dobových, církevních i celosvětových souvislostech. Vyváženým způsobem nás seznamuje také s jejím literárním dílem a nabízí několik dobrých rad, jak je číst a interpretovat.

Martin Středa – „zachránce Brna“ z doby 30leté války – jezuitský kněz, je zde představen ve vybraných životních událostech. Nezaslechneme tu moralizování, ale pozvání do společenství skvělé Boží velebnosti, kde máme všichni dostatek prostoru pro naše vezdejší témata.

Hovory s Françoisem Azouvim a Sylvainem Pironem. Kniha Dějinný úděl shrnuje výjimečná setkání francouzského filozofa a historika Marcela Gaucheta s Francoisem Azouvim a Sylvainem Pironem. Gauchet, vedoucí vědecký pracovník na École des hautes études en sciences sociales a šéfredaktor revue Le Débat, vzpomíná na své mládí, na svou intelektuální formaci, přátele, „matrici“ roku 1968 a učitelskou kariéru. Jádro rozhovoru ovšem tvoří jeho názory na jednotlivé vědecké obory, jejich rozvoj a reprezentanty, na světové náboženské systémy, na fenomén sekularizace a na záhady křesťanských dějin, na význam ideologií v moderní době. Před čtenářem plasticky vyvstává dobrodružný svět ducha jednoho z nejvýznamnějších a současně nejvlivnějších myslitelů, který touto čtivou formou dává nahlédnout do své myšlenkové dílny.

Dosavadní stav bádání o slezském dominikánovi působícím v Praze na sklonku 14. století. Kniha popisuje také politickou, kulturní, společenskou a spirituální situaci v Čechách ve 2. polovině 14. století a podrobně se věnuje událostem, jež provázely zákaz častého přijímání eucharistie laiky vyhlášený synodou v Praze r. 1388 a jeho opětné povolení r. 1391.

Josef Florian (1873–1941) byl překladatel a vydavatel, ve Staré Říši na Moravě vybudoval nakladatelství Dobré dílo (1903–1941). Na jeho činnosti se vedle Florianovy rodiny podílela řada významných českých spisovatelů, výtvarníků i kněží.Ediční řady Studium, Kurs, Dobré dílo a periodika Nova et Vetera a Archy jsou výjimečné vynalézavostí a nápaditostí, s níž Florian uváděl do českého prostředí řadu zahraničních autorů, krásou a pestrostí knižních edic i originálním myšlením svého původce. V prostředí venkovské světnice Florian kultivoval hodnoty vysoké kultury, v širokém spektru a vášnivém podání představoval osobnosti proslulé, kuriózní i zapomenuté, literáty, historiky, výtvarníky, ale i mystiky a vědce. V edicích Dobrého díla se uplatnilo nemnoho děl českých, zato nepoměrně více evropských – latinských, německých, anglických, španělských, italských, ruských a polských. Dominantní postavení ve Florianově vydavatelském díle zaujímaly francouzská literatura a francouzské náboženství, které se mu otevíraly prostřednictvím jeho přítele Léona Bloya. Vyhraněné apokalyptické a eschatologické cítění ho přivedlo k postavě „mystického Napoleona“, k zájmu o Etiopii jakožto říši Kněze Jana, k mariánským zjevením a dalším ortodoxním a heterodoxním náboženským proudům 19. století.

Pavel Smetáček – narozen 4. Ledna 1940 v Praze, kde roku 1963 vystudoval Státní konzervatoř s absolutoriem v oboru klarinetové hry. Poté byl přijat ke studiu Katedry hudební vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, odkud však byl pro odmítání tehdejší komunistické ideologie po dvou letech vyloučen. Ze studentských skupin South Dixie a Traditional Jazzmen, jež ostatně také vedl, založil v roce 1959 s bratrem Ivanem a dalšími šesti studenty Traditional Jazz studio, později co do původní tvorby jedno z nejpozoruhodnějších seskupení v Evropě. Během 60. let začal Pavel Smetáček psát články do periodik či dalších publikací a popularizovat svou činnost prostřednictvím rozhlasu, televize i při veřejných vystoupeních. Po roce 1989 byl nejprve zvolen křesťansko-demokratickým komunálním politikem (1990-1994) a poté přijal nabídku diplomatické hodnosti prvého rady Velvyslanectví ČR v Římě (1994-1998).

Kněz a politik. Monografie významné československé osobnosti - duchovní i politické - mons. Jana Šrámka. Už od útlého mládí se rýsuje jeho zaujetí pro teologická studia, při nichž rozvíjí cyrilometodějskou tradici v oblasti kulturní i sociální. Jeho život plný zvratů, příkoří a útrap, ale i obětavosti, lásky k lidem, diplomacie i vítězství je vzorem pro dnešek i zítřek.

Janáčkův současník na kůru brněnské katedrály. Notové a obrazové přílohy První monografické zpracování osobnosti brněnského varhaníka, skladatele a hudebního pedagoga Františka Musila (1852 -1908). Součástí knihy je rozbor nejvýznamnějších Musilových skladeb a jejich faksimilované ukázky i jiné dobové dokumenty.

Emanuel Rádl 1873-1942. Svědectví o českém filosofovi Emanuelu Rádlovi.

Duchovní obnova s Editou Steinovou. Sedmidenním duchovním cvičením Důvěra v Boží plán nás provází Edita Steinová, žena obdařená mimořádným intelektem a plně oddaná službě pravdě. Tato výjimečná žena pocházela z židovské rodiny. Její životní pouť, ovlivněná hledáním světla, jí však přivedla až k zasvěcenému životu v karmelitánském klášteře. Ani tam však její cesta neskončila. Jako židovka - a navíc karmelitka - nemohla pochopitelně dlouho unikat pozornosti nacistických úřadů. Byla zatčena a odvlečena do Osvětimi, kde také zemřela.

Tři Hromádkovy práce o T. G. Masarykovi. S předmluvou Erazima Koháka.

Až neuvěřitelná autobiografie věhlasného ruského chirurga, pravoslavného archiepiskopa. Skromná výpověď už slepého starého muže je výrazně dokreslena bohatými poznámkami M. Popovského.

Sborník vzpomínek na P. Cyrila Vrbíka, který byl 22. října 2002 zavražděn na faře v Dubu nad Moravou mladíkem, jenž si přišel vyžádat pomoc. Brožurka obsahuje 4 strany černobílých fotografií, další fotografie (barevné) jsou na druhé a třetí straně obálky.

Náboženské eseje, svého času publikované v revui Na hlubinu. Jsou to příklady Božích bojovníků – mučedníků pro víru.

Beletrizovaná biografie proslulého reformátora, který je považován za jednu z klíčových postav v historii západní civilizace i křesťanství.

Volné pokračování knihy Mučen pro Krista. Richard Wurmbrand byl židovský křesťan a rumunský evangelikální pastor. On i jeho žena Sabina byli za fašismu i komunismu tvrdě pronásledováni. Za vlády komunistů v Rumunsku strávil Richard Wurmbrand pro svoji víru čtrnáct let ve vězení. Nakonec byli oba zachráněni norskou Misií Izraeli a Aliancí židovských křesťanů. Po odchodu na Západ si je Bůh použil k ustanovení mezinárodní Křesťanské misie komunistickému světu, která má nyní pobočky v mnoha zemích.

"Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu strvoření." Málokdo reaguje na toto Ježíšovo poslání s takovou rozhodností jako William Carey. Narodil se roku 1761 v Anglii a krátce po své ordinaci baptistickým kazatelem odplul do Indie, kde přinesl duchovní ovoce, které je podle dnešních měřítek neuvěřitelné.

Kresby z vězení Otmara Olivy. Autory prezentované v této knize spojuje existenciální zkušenost politických vězňů československého komunistického režimu. Je to svědectí o zrodu krásy, která je nadčasovým triumfem ducha, rozumu a svědomí. Jiří Dienstbier, Václav Havel, František Lízna, Aleš Macháček, Zdeněk Rotrekl a další...

Miloš Rejchrt - evangelický duchovní, topič, mluvčí Charty 77, muzikant, překladatel, redaktor rozhlasu, společensky aktivní publicista. Všechny tyto polohy i mnohé skryté zachycuje kniha rozhovorů, které s ním "bez zábran" vedli jeho dva kolegové. Těžištěm hovorů jsou popis a reflexe normalizace společnosti a církve v 70. a 80. letech 20. století a ohlédnutí za cestou, kterou jsme ušli po listopadu 1989.

Kniha obsahuje rozhovory zakladatele Opus Dei s novináři, kteří se ho ptají na současný stav katolictví, přítomnost kněze mezi lidmi, na křesťanský pohled na světské záležitosti, problémy, které staví společnost před ženu a rodinu. Velmi zajímavé a důležité jsou otázky zaměřené na univerzitu a na kriteria apoštolátu.

Pastor Samuel Lamb a čínská podzemní církev. Životní příběh známého čínského disidenta.

Prozřetelnost a úděl. Politika a doba Edvarda Beneše. Portrét druhého československého prezidenta z pera švýcarského historika.

Papež Pius XII. byl v předvečer své smrti 9. října 1958 předmětem jednomyslné obdivné úcty a uznání. O několik let později se stal hrdinou smutné legendy: během války prý nečinně a mlčenlivě přihlížel zločinům proti lidskosti a jeho ústa se k protestu neotevřela! K návratu od fikce k realitě, od legendy k historii existuje jediný prostředek: vyhledat původní dokumenty, které mluví bezprostředně o činnosti Pia XII. Proto se papež Pavel VI. v roce 1964 rozhodl dát svolení ke zveřejnění dokumentů o činnosti Svatého stolce za války. V archivech Státního sekretariátu se uchovávají spisy, ve kterých je možné vysledovat často den po dni, někdy dokonce i hodinu po hodině činnost samotného papeže i jeho administrativy. Tento materiál shromáždil a v letech 1965 až 1982 zveřejnil otec Blet spolu se svými třemi spolubratry ve dvanáctisvazkovém díle Akta a dokumenty Svatého stoce za druhé světové války. Pro dostupnost široké veřejnosti byl vytvořen jediný svazek. Český překlad je zcela bez úprav vzhledem k francouzskému originálu a nechybí zde ani rejstřík osob zmíněných v publikaci.

Když se roku 1986 stal Henri Nouwen duchovním jednoho z domů společenství Archa, měl již za sebou poměrně dlouhou cestu kněze, vysokoškolského učitele, spisovatele a duchovního člověka. Netušil, že se na tomto nenápadném místě v Kanadě dotkne velikého tajemství lidského bytí a do hloubky pochopí, že i ten nejpostiženější a v lidských očích nejméně přínosný člověk přichází do světa s jedinečným posláním.Otec Nouwen byl brzy po příchodu do Archy požádán, aby každé ráno pomáhal jednomu z kmenových členů s přípravou na den. Měl jim být těžce postižený Adam, nemluvící, odkázaný na vozík, sužovaný častými epileptickými záchvaty. Jakmile si uvědomil, co se po něm, nepraktickém člověku bez zdravotnické kvalifikace, žádá, zděsil se: „Proč chtějí, abych se zrovna já, nejneschopnější ze všech lidí v domě, staral právě o Adama, a ne o někoho s menším postižením?“Odpověď byla stále stejná: „Tak můžeš Adama poznat.“Adam se otci Nouwenovi stal osobním zvěstovatelem Božího slova, byť tak činil beze slov. Nemocný uzdravoval svého ošetřovatele. Velmi brzy po Adamově smrti pocítil autor potřebu změnit své tvůrčí plány, a místo knihy o apoštolském vyznání víry napsat svědectví o deseti letech života s těžce postiženým člověkem, který mu velmi zvláštním způsobem zjevoval našeho Pána. Adamův příběh vystavěl podle Ježíšova života. A touto útlou knížkou se uzavřela i jeho literární činnost a duchovní cesta.