Životopisy

Príbeh s dobrým koncom. Z úvodu: V živote človeka sú okamihy šťastia i smútku – chvíle, ktorým ľudia pripisujú rôzny význam. V tom mojom ich bolo tiež mnoho, ale od dvanásteho po šestnásty rok som prežila obdobie, ktoré sa natrvalo vrylo do mojej pamäte. Práve z tohto životného úseku som čerpala námet na túto knihu. Jej prvá časť sa sústreďuje na nemocničné prostredie, ktoré bolo počas troch rokov mojím druhým domovom, a v druhej opisujem svoj postupný návrat do bežného života. Niekto raz povedal: „Život je pekný a čokoľvek ti prinesie, nezabudni žiť!“ Ľudia dostávajú od života údery, ktoré ich často zložia na zem. No nie všetci sa opäť dokážu postaviť na vlastné nohy. Aj ku mne bol život dosť krutý a stihol mi ako dvadsaťpäťročnej uštedriť už mnoho rán. Napriek tomu sa nevzdávam. Veď mám svoju vieru a ešte veľa pred sebou.

Rozhovor s Petrom Zahoránskym SJ. V rozhovore s pátrom Zahoránskym predstavujeme kňaza a člena Spoločnosti Ježišovej, známejšej ako jezuiti. V čase zákazu rádov počas komunizmu ako mnohí ďalší rehoľníci pôsobil v reholi tajne. Páter Peter je tiež jedným z tajne vysvätených kňazov, ktorých vysvätenie prebiehalo mimo štátneho súhlasu bývalého režimu. Spoznáme, čo formovalo pátrove názory a postoje, jeden z mnohých životných slovenských príbehov z druhej polovice minulého storočia nás povzbudí v prežívaní osobnej viery i v hrdosti na statočných slovenských veriacich ľudí. Páter MUDr. Peter Zahoránsky SJ sa narodil 10. augusta 1950 v Bratislave. Vyštudoval lekársku fakultu v Bratislave a pracoval ako lekár röntgenológ v Topoľčanoch, od roku 1989 ako primár röntgenológie v Košiciach-Šaci. Do spoločnosti Ježišovej ho prijali v roku 1974. Na kňazstvo sa pripravoval v úplnej tajnosti, za kňaza ho vysvätil otec biskup Peter Dubovský 19. novembra 1983 za zamknutými dverami kostola v Dolnej Lehote. Po zmene režimu pôsobil od roku 1991 v Dome Božského Srdca Ježišovho v Košiciach ako predstavený komunity Spoločnosti Ježišovej. V roku 1993 pôsobil v Kanade. V rokoch 1994 – 2008 viedol knižné Vydavateľstvo Dobrá kniha v Trnave. Od októbra roku 2008 je riaditeľom Exercičného domu sv. Ignáca v Prešove.

Ante Gabric jezuita a misionár. Chorvátsky misionár, blízky priateľ a spolupracovník Matky Terézie, jezuitský páter Ante Gabrić mal už za života chýr svätosti. Cez jeho životný príbeh sa mnoho dozviete i o nesmiernej chudobe a spôsobe života obyvateľov Bengálska – misijného územia, v ktorom s nadľudským nasadením a trvalou dôverou v Božiu prozreteľnosť päťdesiat rokov pôsobil. Matka Terézia po jeho smrti o ňom povedala: „Celá jeho myseľ a všetky želania srdca patrili Ježišovi… On je určite v nebi!“

Životopis blahoslaveného Dona Ruy. Životopis blahoslaveného Dona RuyInspirován vlastním životopisem Dona Boska (česky Můj život pro mladé) sepsal italský spisovatel Guido Quarzo „vlastní“ životopis prvního nástupce zakladatele salesiánů. Nejde zcela o fikci, autor vychází z životopisných pamětí hlavního salesiánského kronikáře G. B. Lemoyna, z historických studí a ze salesiánských archivů. Michal Rua byl mezi prvními chlapci, kteří se stali nejbližšími spolupracovníky Dona Boska, asistenty mladých a jeho nepostradatelnými pomocníky. Mnozí z nich zasvětili svůj život salesiánské kongregaci a don Rua se stal po smrti zakladatele hlavním představeným salesiánů. Kniha je inspirujícím úvodem do historie salesiánského díla, ale zároveň splněním dluhu, který hagiografická literatura dosud měla vůči osobnosti dona Ruy. 

Můj duchovní životopis. Táto kniha je duchovní autobiografií autora, původně ateisty, který se během války setkal se strachem a smrtí a zároveň objevil i krásu života a konvertoval ke křesťanství. Následující setkání s pravoslavným teologem V. Losským ho ovlivnilo natolik, že se z něj stal jeden z nejvýznamnějších francouzských pravoslavných teologů. Pro západního křesťana je užitečným svědectvím o pravoslavné spiritualitě. V této knize dává čtenářům nahlédnout do velikosti pravoslavné teologie, o což se během svého života na poli ekumenismu stále snažil.

Dopisy z Ruzyně 1981-1982. V dopisech psaných po svém zatčení za podvracení republiky v květnu 1981 se Jiřina Šiklová obrací především ke svým dětem a mamince či dlouholetému příteli Milanu Machovcovi a zprostředkovaně též k dalším blízkým. Činorodost, humor a zájem o druhé, jež jsou jí vlastní, se ve vazbě stávají strategií, jak nejen přežít, ale i co nejlépe využít tento „odcizený čas“ – dceři na dálku pomáhá s přípravami svatby, se synem probírá výběr povolání, kolegům z gerontologie posílá instrukce k rozpracovanému výzkumu, pro přátele z disentu sepisuje rady pro případ, že by je potkal stejný osud…A zároveň ve své jedinečné dvojroli „muklice“ a socioložky glosuje dění kolem sebe, exotický ruzyňský svět a jeho obyvatele. Výbor z vězeňských dopisů a úvah vychází k autorčiným osmdesátým narozeninám.

Život a legenda. Životopis přemyslovské princezny a zakladatelky kláštera Na Františku. Ve své komplexní monografii o historii Anežského kláštera, vydané ve druhém přepracovaném vydání ve Vyšehradu v roce 2011, doc. Helena Soukupová, uznávaná historička umění zaměřující se na řádovou architekturu středověku, představila dějiny a význam nejdůležitějšího Anežčina díla.Nyní autorka věnuje pozornost osobnosti Přemyslovny v bohatství jejích rozměrů: v její charitativní činnosti a založení špitálního řádu křížovníků s červenou hvězdou, kterým zajistila první organizovanou péči o nemocné na našem území, stejně jako její angažovanosti v řádu sv. Františka a založení prvního zaalpského kláštera klarisek a aktivního podílu na formování ženské části františkánského řádu.Autorka oceňuje Anežčin hluboký duchovní život a důslednost, ale všímá si i jejího smyslu pro reprezentaci státu a přemyslovského rodu. Anežka Přemyslovna, jedna ze svatých ochránkyň českých zemí, spolu s králi Václavem I. a Přemyslem Otakarem II. napomohla včlenit Čechy mezi nejkulturnější země Evropy a v galerii velkých postav českých dějin jí patří nepřehlédnutelné místo.

Autobiografická zpověď úspěšné emancipované ženy, scenáristky a režisérky newyorské televize, která mobilizovala všechny síly své osobnosti, aby dokázala žít bez návykových medikamentů. Odhodlání k takovému skutku však spolu s dalšími okolnostmi, jako byly patologický vztah s přítelem, nesprávné doporučení psychologa či ztráta kariéry i sebe samé, způsobilo, že se psychicky zhroutila a prošla si martyriem při pobytu v psychiatrických léčebnách i při opětovné snaze začít žít nový život.Příběh je také výpovědí o bolestech a úzkostech, které v dnešním světě mohou postihnout každého z nás, ale zároveň nám dává naději, že s nimi můžeme bojovat a zvítězit nad nimi. Autorka začala psát tuto knihu o bolesti a hektičnosti života v New Yorku jako součást terapie po návratu z psychiatrické léčebny. Přestože sepsala svůj příběh už v roce 1979, jeho obsah je nadčasový a dnešní čtenáře bezesporu osloví. Kniha se rovněž stala námětem pro filmové zpracování. Je určena všem, kdo se zajímají o psychologii a lidské osudy. Barbara Gordon pracuje jako scénáristka a režisérka newyorské televize. Je autorkou několika románů.

Vyprávění ze života Antonína Cyrila Stojana. Životopisná kniha o arcibiskupovi olomouckém Antonínu Stojanovi. ThDr. Antonín Cyril Stojan, pokřtěn jako Antonín Paduánský (22. května 1851 Beňov - 29. září 1923 Olomouc) byl moravský římskokatolický duchovní a politik, arcibiskup olomoucký a metropolita moravský v letech 1921 - 1923.

Kniha nenabízí systematické vyprávění o prvních měsících Františkova pontifikátu, ani další teologické analýzy, komentáře a výhledy do budoucna.Kvítky papeže Františka z pera známého vatikanisty Tornielliho obsahují řadu momentek, nenadálých situací a setkání, ale i zajímavé úryvky z papežových kázání, svědectví a záznamy nečekaných telefonátů papeže Františka.Jde tedy o sbírku autentických výroků a příhod, které nám pomohou lépe poznat osobnost papeže Františka - toho, který byl podle svých slov povolán do Říma "z konce světa", nicméně velmi rychle zdomácněl nejen ve Vatikánu, ale především v srdcích křesťanů po celém světě.

Rozhovor s Martinem Bedřichem. Kniha rozhovorů se známým historikem umění je putováním po krajině, jež promlouvá uměleckými díly, které na ní během staletí vznikly. Zabývá se mnohovrstevnatými vztahy, které působí mezi uměleckým dílem a člověkem, místem, spiritualitou i politikou.Rozhovor představuje výraznou osobnost prof. Royta, jeho cesty k umění a za uměním, která se pak stává průvodcem rozumění tomu, jak bohaté perspektivy se člověku otevírají, když k sobě nechá promlouvat bohatství a krásu uměleckého působení minulých věků i současnosti. Kniha zaujme všechny zájemce o umění a památky, neboť jim poskytne inspirativní svědectví o životě s uměním a podněty k vlastnímu prožívání.

Kniha Svatí staré Rusi G. P. Fedotova představuje první souhrnnou monografii, jež se věnuje vzniku, vývoji a specifikům ruské svatosti, a to v rozmezí 10.-17. století. Životy světců (mj. Feodosije Pečerského, Avraamije Smolenského, Stěfana Permského, Sergije Radoněžského, Josifa Volockého a Nila Sorského) jsou rekonstruovány s pomocí rozsáhlého hagiografického materiálu.Autor se také vyjadřuje k celé řadě dalších otázek - boriso-glebskému kultu, vlivu jihoslovanského písemnictví na písemnictví ruské, hesychastickému hnutí, mnišské kolonizaci ruského Severu, konfliktu mezi stoupenci a odpůrci klášterního majetku, christianizaci národů Uralu a Sibiře, řecké kultuře na Rusi a knižním reformám, jurodivosti, vztahu světské a církevní moci, roli žen a laiků v církvi, folklorním a etnografickým rysům ruské zbožnosti aj.Ruský historik a žurnalista Georgij Petrovič Fedotov (1886-1951) patří k předním medievistům 20. století. Proslulost, a to především v západní Evropě a Spojených státech, kam odešel do exilu v roce 1925, si vydobyl zejména knihami o ruském středověku (Svatý Filipp, metropolita moskevský; Svatí staré Rusi; Duchovní verše. Ruská lidová víra podle duchovních veršů; Ruské náboženské myšlení), ve své aktuální publicistice se nicméně věnoval také politickým a společenským problémům (Je a bude. Přemýšlení o Rusku a revoluci; Sociální význam křesťanství).Jako filosof či teolog kultury měl blízko k myšlení Pavla Florenského, Nikolaje Berďajeva, Sergije Bulgakova a Vladimira Solovjova, ale také Christophera Dawsona či Paula Tillicha.

Autorka vás na stránkach tejto knihy pozve sledovať životné osudy a spoznávať diela piatich významných spisovateľov 20. storočia. Spoločným menovateľom života a diela Sigrid Undsetovej, Paula Claudela, Archibalda Josepha Cronina, Françoisa Mauriaca a Axela Muntheho je hľadanie cesty k Bohu a odhodlanie premietnuť výsledok tohto hľadania vo svojom diele. Kniha je pozvaním siahnuť po kvalitnej beletrii, ktorá môže veľmi obohatiť naše vnútro.

Alois Musil (1868–1944) byl jedním z nejvýznamnějších českých orientalistů, který právem získal světový ohlas. Jako katolický kněz a „exponent rakousko–uherského dvora i buržoazního Československa“ byl komunistickým režimem systematicky vytěsňován z čítanek i z paměti národa. Částečné nápravy tohoto stavu se daří dosáhnout až od devadesátých let dvacátého století.Musilovy práce zůstávají dodnes pro badatele nenahraditelným zdrojem informací. Jeho vědecký záběr byl obrovský a stejně rozsáhlé je i zanechané dílo. Stal se spolunáčelníkem dvou beduínských kmenů a přátelství domorodců mu umožnilo shromáždit poznatky využívané biblisty, etnografy, religionisty, kartografy či archeology.Dosud nepublikovanou monografii o historii, věrouce a různorodých proudech nejmladšího monoteistického náboženství s názvem Ze světa islámu autor dokončil v roce 1941, v protektorátní době ale nemohla být vydána. Musilův pohled na vývoj islámu vychází z důvěrné znalosti životní praxe i postojů muslimů a v mozaice poznání má stále svou hodnotu. Z pera katolického kněze je navíc důležitým příspěvkem k mezináboženskému dialogu.Úvodní studie Luboš Kropáček, Jaroslav Franc a Pavel Žďárský. K vydání připravil a poznámkami opatřil Pavel Žďárský.

Karel Weirich, český novinář a zachránce Židů v Itálii. Život Karla Weiricha (1906–1981) zůstal donedávna neznámý jak české, tak italské veřejnosti. pracoval jako novinář, stenograf a účetní. Od roku 1935 působil jako vatikánský korespondent ČTK. Během druhé světové války se mu z Říma podařilo jedinečným způsobem organizovat pomoc pro pronásledované Židy pocházející z Ćeskoslovenska.Ohniskem jeho aktivit byl koncentrační tábor Ferramonti di Tarsia v Kalábrii, kde bylo zadržováno několik set československých Židů, pasažérů ztroskotané lodi Pentcho, jež mířila do Palestiny. Sám Karel Weirich kvůli tomu skončil v koncentračním táboře, ale před smrtí ho zachránilo osvobození tábora Američany a konec války.Kniha Alberta Tronchina popisuje, jak konkrétně Weirich své aktivity ve prospěch Židů rozvíjel, a dává do kontextu lokální události s dějinami holocaustu a protifašistického odboje. V knížce najdeme i cenné archivní materiály (fotografie, tajné zprávy o situaci v Protektorátu Čechy a Morava, seznamy zachráněných aj.) a podrobnosti o tom, jakými kanály pomoc proudila a kdo se na ní podílel.

Dobrovolníkem uprostřed válečného konfliktu. Dvacetiletý Vojtěch Bílý strávil jeden školní rok jako učitel-dobrovolník na karmelitánské misii ve Středoafrické republice (SAR). Po jeho příjezdu zde vypukla občanská válka mezi muslimskými okupanty a původním křesťanským obyvatelstvem.Na Vojtovi tak náhle bylo s minimem prostředků a zkušeností vytvořit dětem v misijní škole ostrůvek bezpečí, konstruktivní práce a normality. Kromě toho se Vojta spolu s charismatickým představeným misie P. Aureliem Gazzerou zapojil do monitorování zločinů a po jeho boku se účastnil pokusů o smírčí jednání mezi znesvářenými stranami.Poznal tak „zevnitř“ fungování obávaných povstaleckých skupin Séléka a jejich bojovníky, motivované především touhou po prestiži a majetku, jež jsou v chudé, prakticky nefungující zemi nedostatkovým zbožím.

Poselství génia. Autor předkládá analýzu duchovního odkazu, pohled na život a dílo představitele německého hudebního klasicismu Ludwiga van Beethovena (1770–1827) na základě archivních zpráv a využití odborných hudebních kritik. Důraz je kladen na Beethovenův vnitřní zápas. Pro českého čtenáře budou zvlášť zajímavé pasáže o olomouckém kardinálovi Rudolfu Janovi, Beethovenovu příteli.

Modlil se tváří k východu. Rozsáhlá prestižní publikace k poctě kardinála Tomáše Špidlíka, zahrnující jeho dosud nepublikované texty k duchovnímu životu (z francouzského Dictionnaire de spiritualité); dále zajímavé příspěvky mnoha známých českých osobností k jeho dílu; a nakonec vzácnou komentovanou obrazovou přílohu sahající až k posledním událostem pohřebních obřadů na Velehradě.

Afonso Cruz počul svojich starých rodičov často rozprávať o tom, ako cez druhú svetovú vojnu skrývali vo svojom dome slovenského maliara židovského pôvodu, Ivana Sorsa. Spával pod kuchynským drezom za naukladanými polenami.Na autora rozprávanie starých rodičov natoľko zapôsobilo, že sa rozhodol napísať o tom knihu. Celá autorova rodina sa pokladala za revolucionárov, preto podobný čin bol pre nich úplne samozrejmý. Cruz vychádza zo skutočných spomienok svojich predkov a uvádza príbehy, ktoré sa v tom čase aj odohrali.O maliarovi Ivanovi Sorsovi vedel len toľko, že sa narodil v Bratislave 23. novembra 1985 a v roku 1929 ilustroval knihu o náboženskej tolerancii. V tom čase žil v USA, teda išlo o americkú publikáciu.Autor hovorí: Neviem, prečo sa vrátil do Bratislavy alebo Európy, ale v roku 1940 žil v dome mojich starých rodičov a spával pod kuchynským drezom.

Príbeh väzňa. Nevídaná medzinárodná publikácia: prvý a jediný denník, ktorý napísal doteraz zadržiavaný väzeň v Guantáname.Od roku 2002 väznia Muhammada Walad Saláhího v internačnom tábore v Guantánamo Bay na Kube. Spojené štáty americké ho doteraz neobvinili zo žiadneho zločinu. V marci 2010 prikázal federálny sudca, aby ho prepustili, avšak americká vláda sa rozhodnutiu postavila proti a stále neexistuje žiadny náznak, že by ho Spojené štáty chceli prepustiť.Tri roky po uväznení v Guantáname začal Saláhí písať denník. Spomína si v ňom na život, ktorý viedol predtým, než 28. novembra 2001 opustil domov a dostal sa do rúk agentov CIA. Opisuje v ňom „nekonečnú cestu okolo sveta“ plnú väznenia a výsluchov, ako aj každodenný život väzňa v Guantáname.Jeho denník nie je len dokonalou obžalobou väzniteľov, ale aj veľmi súkromným životopisom, strašidelným, plným čierneho humoru a prekvapivo milosrdným. Denník z Guantánama je dôležitým historickým medzníkom a zároveň strhujúcou snímkou bez zábran.

Tento soubor přednášek a esejů vznikl v době, kdy J. H. Newman spoluzakládal Irskou katolickou univerzitu (1851) a posléze se stal jejím prvním rektorem. Autor v nich výmluvně hájí ucelené vysokoškolské vzdělání zahrnující humanitní a přírodní vědy i filozofii a teologii.Newmanovy pronikavé a brilantně formulované úvahy mají v anglosaském světě dodnes značný vliv a nejednou se ostře protnou se současnými diskusemi o roli vysokých škol ve společnosti, o významu všeobecného vzdělání nebo o vztahu víry a rozumu - jak se mj. dočteme v zasvěceném úvodu.

Banskobystrický rozhlas - august 1968 v tradíciách Slobodného slovenského vysielača - august 1944. V publikácii Ostrov slobodného slova, ktorej súčasťou sú aj unikátne, autentické, historicky cenné, doteraz nepublikované fotografie Karola Demutha, sa autori zaoberajú predovšetkým dlhou, pohnutou, niekedy pochmúrnou, inokedy zasa úspešnou históriou Československého rozhlasu na Slovensku, ale najmä banskobystrického pracoviska niekdajšieho Československého rozhlasu, v súčastnosti Slovenského rozhlasu.

První svazek pamětí zahrnuje léta 1880 až 1920, zahrnuje autorovo dětství, studium a činnost historika. Text je jedinečným dobovým dokumentem národnostních, konfesních, ale i politických a akademických zápasů.

Právě Tajemství trpícího Ježíše Krista se jeví jako nejvhodnější téma pro vyjádření teologického myšlení, které se zcela zřetelně odráželo v pastýřské službě velikého kazatele svatého Lva Velikého.

Člověk, teolog, mučedník. Kdo byl tento muž, který tak zásadním způsobem přispěl k formování našich dějin?Kdo byl tento horlivý kazatel a karatel, který se stal "úhelným kamenem" budoucího vývoje českého náboženského hnutí?Byl Hus člověkem zasaženým pýchou a nepokorou?Byl skutečně bludařem, kacířem, heretikem?Nebo byl obětí zlovolného jednání koncilu, který byl složen ze samých zpupných prelátů?Na všechny tyto otázky se pokusíme dát v této knize odpověď. Autor je teolog, pedagog a duchovní Církve československé husitské.

Druhé vydání se Ztracenou kapitolou. Prózu Rukojmí inspiroval autorův přítel a spolupracovník z tvůrčí dvojice Štrpka – Ursiny.Román o Dežově a vypravěčově cestě do neznáma je zároveň snem a zpěvem – elegií za zmizelého přítele. „Mnohé nádherné věty udržují rytmus té divoké jízdy a mnohá slova chutnají jako diamantový prach nebo jako ryba po půstu.“ (Ivan Laučík)

Život svatého Františka. Ani životopis ani hagiografie, nýbrž poetický text o životě Svatého Františka z Assisi, text o kráse matek a radosti dítěte a o andělském úsměvu Boha. Chlapec odešel s andělem a pes šel za nimi. Ta věta se zázračně hodí na Františka z Assisi. Moc se o něm neví a to je dobře. To, co se o někom ví, popravdě brání, abychom ho poznali. Přes to, co se o něm říká v přesvědčení, že dobře víme co, na něj vlastně nevidíme.

Příběh trapistické mnišky Marie Gabriely. Maria Sagheddu narodená v Dorgali v roku 1914 vo veku 21 rokov vstúpila do trapistického kláštora Grottaferrata, dnes v Vitorchiano, a prijala meno Maria Gabriella. V kláštore žila podľa pravidiel svätého Benedikta. O mnoho rokov neskôr počas oktávy modlitieb za jednotu kresťanov berie na seba úmysel modlitby a obetuje zaň Bohu svoj život. Zomrela 15 mesiacov po tomto akte, na nedeľu Dobrého Pastiera. Blahorečená bola 23. januára 1983.Knihu Cesta vdečnosti, životopisnp črtu, napísala jedna z jej mladších sestier v roku 1983. Teraz vychádza v novom vydaní.

V částečně autobiografické knize vychází Daniel Pennac z paradoxní osobní zkušenosti: tento kdysi „špatný žák“ a „beznadějný případ“ nakonec vystudoval vysokou školu a třicet let působil jako učitel na druhém stupni a profesor francouzštiny. Po roce 1973 dokonce začal psát a jeho románový cyklus o potrhlé rodině Malaussénových mu přinesl neobyčejný úspěch u čtenářů i kritiky.Ve své knize Učení mučení líčí, jak se trpké dětské zkušenosti beznadějného žáka a lempla, navíc postiženého dysortografií, později promítly do jeho přístupu k žákům (často pracoval s problematickými dětmi na předměstských sídlištích), jak je při hodinách poněkud svérázným způsobem motivoval a jak jeho výuka naučila žáky myslet a často je rozhodujícím způsobem poznamenala na celý život. Kniha Učení mučení získala ve Francii v roce 2007 prestižní Renaudotovu cenu.Kniha napsaná svižným a čtivým stylem může být dobrou inspirací nejen pro učitele a vychovatele, ale i pro rodiče a vůbec všechny čtenáře, kteří jsou přesvědčeni, že člověka netřeba otloukati, ale rozvíjeti.

Směřování k nebeskému cíli duchovní pouti v myšlení a díle C. S. Lewise. C. S. Lewis ve svých dílech vychází ze specifického pojetí skutečnosti. Toto pojetí má zásadní vliv na jeho chápání vztahu mezi duchovní a hmotnou dimenzí reality, na jeho porozumění povaze poetického jazyka a umělecké tvorby, ale také na jeho přesvědčení týkající se tajemství lidského údělu a podstaty dobra a zla. Důkladné seznámení s Lewisovým pojetím skutečnosti, jemuž je věnována tato studie, je důležitým předpokladem k porozumění jeho dílu. Proto se kniha neobrací jen ke studentům literární vědy, anglistiky, filosofie, teologie a religionistiky, ale také ke všem čtenářům C. S. Lewise, kteří za kouzelnou skříní jeho příběhů tuší hlubší myšlenkový svět.

Dva neznáme rukopisy Štefana Krčméryho. Edícia Veci na dne duše zachytáva dva doteraz neznáme rukopisy z 30. rokov 20. storočia od jednej z najvýraznejších osobností slovenského literárneho života Štefana Krčméryho (1892 – 1955), ktoré sa našli v pozostalosti T. G. Masaryka v Prahe.Š. Krčméry je autor, ktorý sa suverénne pohybuje medzi vedou a umením, a preto aj táto edícia symbolicky prináša texty z obidvoch oblastí.Rukopis prózy "A ešte letiace tiene" odráža Krčméryho zmyslové a filozofické vnímanie sveta, jeho vlastnú životnú situáciu a cez postavu mladého slovenského študenta v Ženeve sa autor "stretáva" a metaforicky vyrovnáva s Byronom a Rousseauom.

Dva portréty osobností, celkom rozdielnych autorov - generačnou príslušnosťou, životnými osudmi, umeleckou tvorbou, estetickou orientáciou. Obaja však mali reprezentatívne postavenie v českom kultúrnom živote 20. storočia aj dlhodobo pozitívny vzťah k Slovensku a Slovákom.To nám ich robí blízkymi aj dnes. Boli to výnimočné individuality v českom i európskom meradle. Stále môžu inšpiratívne pôsobiť na náš kultúrny život. Šaldovský i čapkovský duch môže nám byť potrebný aj v 21. storočí.

Vatikán od Pia IX. po Františka a jeho vztah k českým zemím. Publikace známého historika Jaroslava Šebka představuje působení a odkaz pontifiků, kteří vstoupili do dění ve dvacátém století a na počátku třetího tisíciletí. Do výběru jsou zahrnuti i dva papežové, kteří svůj úřad sice zastávali ještě v předminulém století (Pius IX. a Lev XIII.), avšak důsledky jejich politiky se promítaly i do věku následujícího.Dvacáté století a současnost jsou zajímavé z hlediska postupné proměny papežů coby monarchů do jejich podoby pastýřské. Navíc nám poslední léta nabídla ojedinělý historický úkaz, kdy se v hektickém tempu odehrávají viditelné změny přímo před našima očima. Před rokem začala psát novou kapitolu moderního papežství dobrovolná rezignace Benedikta XVI. Jeho odstoupení dalo do pohybu bez nadsázky revoluční vývoj, když u kormidla Petrovy lodičky stanul jako jeho nástupce František, papež v mnoha ohledech nevšední.

Kdo byl kníže Václav, kterého ctíme jako světce?Jak vypadal jeho život veřejný i soukromý, co můžeme povědět o jeho hodnotovém žebříčku a vládní strategii? Na některé z těchto otázek se pokouší odpovědět nová kniha věnovaná životu a skutkům knížete Václava (925-935), připravovaná v nakladatelství Vyšehrad.Petr Charvát, archeolog a historik, navazuje v této knize na úspěšné tituly Boleslav II. Sjednotitel českého státu (Vyšehrad, 2004) a Zrod českého státu 568-1055 (Vyšehrad 2007). Na základě velmi skrovných pramenných údajů se pokouší o alespoň letmý portrét nejproslulejšího panovníka českého raného středověku, jak se o něm dozvídáme z listin, kronik, legend a archeologických nálezů.Vypisuje příběh jeho vlády a snaží se i o postižení okolností, které vedly k nejproslulejší vraždě českých dějin.

Na památku 1100. výročí narození knížete Václava svatého. Svatý kníže Václav (kol. 908-935) je hlavním patronem českého národa. Byl vnukem prvního křesťanského knížete Bořivoje a jeho manželky sv. Ludmily. Do českých dějin se trvale zapsal jako stavitel rotundy sv. Víta na Pražském hradě, pozdější katedrály, a především jako oběť svého bratra Boleslava, který toužil vládnout místo něho. Ještě důležitější je ovšem Václavův "druhý život", který začal v okamžiku přenesení jeho těla ze Staré Boleslavi do svatovítské rotundy na Pražském hradě.Nad jeho hrobem bylo nejdříve zřízeno biskupství a časem mu byla symbolicky svěřena i péče o celý český stát. Tak se z něj stal věčný panovník, který pouze dočasně propůjčoval správu země právě vládnoucím knížatům a králům. Při příležitosti 1100. výročí jeho narození uspořádala Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy v Praze a Arcibiskupství pražské kolokvium, jehož předmětem byla jak historická osoba sv. Václava, václavská hagiografie a raný český stát a křesťanství, tak i od toho neoddělitelný svatováclavský kult, a to od samých počátků v 10. století, přes jeho vyvrcholení v době lucemburské, kdy byl úspěšně exportován do celé Evropy, k úctě barokní a konečně i k moderní tradici v minulém století.Důležitou součástí jednání byly nové archeologické výzkumy, uměleckohistorická analýza a samozřejmě i výpovědní hodnota písemných pramenů. Výsledkem kolokvia je tato publikace.

Panovník a světec v raném středověku. Jaký byl Svatý Václav jako člověk a vladař a jaká byla jeho doba? Přední český historik představuje Václava jako charismatickou osobnost a silného panovníka s cílevědomou západoevropskou orientací. Sleduje drama jeho životního zápasu v éře proměn Evropy pod duchovním a civilizačním vlivem křesťanství, v kontextu vytváření soustavy států střední Evropy.Nově interpretuje události a osobnosti českého raného středověku: křest Bořivoje a osud jeho manželky Ludmily, otázku viny Drahomíry a Boleslava I., dobové poslání Přemyslovny Dobravy a Slavníkovce Vojtěcha - intelektuála evropského formátu. Historický osud knížete Václava skončil jeho mučednickou smrtí, ale záhy začíná jeho nekončící „druhý život“ světce a garanta státnosti a politické kultury vznikajícího českého národa.

životopis. Mozartovi nebyl dopřán dlouhý život, což všichni hudbymilovní lidé pokládají za neskutečnou tragédii – a rozhodně mají pravdu. Mozartovy skladby posluchače těší, často ho dojímají, nutí ho přemýšlet, vzrušují ho a chlácholí, dráždí a matou, uvrhají ho do nejhlubšího smutku a vynášejí na křídlech štěstí, vyvolávají v něm melancholickou náladu, nutí ho hloubat o životě, poskytují mu nekonečnou radost a potěchu.Nikdy ho ale nemohou znechutit. Mozarta jeho vrstevníci nedokázali plně docenit a on to věděl. Přesto s nimi vždy jednal poctivě a jako skladatel nikdy nepodváděl. Celý život tvrdě pracoval, s největším možným soustředěním se věnoval skládání. Ale i v těch nejtěžších chvílích si uchoval svou vřelou, přátelskou, otevřenou povahu. Miloval Boha, rodinu a především svou práci – která mu byla službou Stvořiteli.

životopis. Paul Johnson patří k nejznámějším a nejoblíbenějším historikům současnosti. Ve svém dalším z dlouhé řady poutavých a poučených životopisů pozoruhodných osobností minulosti se zaměřil na muže, jehož sám považuje za jednoho ze tří nejodpornějších diktátorů historie.Johnson je na rozdíl od Marxe přesvědčen, že historii netvoří masy, nýbrž úzké skupiny lidí a silní jednotlivci, jimž je třeba věnovat obzvláštní pozornost. Svůj stručný, ale vyčerpávající a především čtivě podaný životopis Stalina adresuje všem zájemcům o dějiny, ale zejména mladé generaci, jež zná Hitlera a Mao Ce-tunga, ale o sovětském generalissimovi toho mnoho neví.Přibližuje Stalinovo dětství a mládí, sleduje jeho rychlou cestu do nejvyšších pater komunistické strany a podrobně rozebírá jeho posedlost mocí, za niž zaplatily miliony lidí životem.

Bible a historická metoda. Životopis zakladatele moderní katolické biblistiky M. J. Lagrange (1855-1938), muže, kterému se za cenu osobního heroického nasazení podařilo smířit vědu s biblickým poselstvím.Doplněno překlady základních textů (Prameny Pentateuchu, Historická metoda).

Pozoruhodné příběhy z druhé světové války o boji o přežití, útěku a mezilidských poutech. Kniha vypráví napínavé životní příběhy autorčina otce, rodinných příslušníků a jejich přátel během druhé světové války. Otec autorky Oswald Holzer se narodil roku 1911 v Čechách v židovské rodině. Příchod nacistické okupace představoval radikální zlom v životě židovské komunity a Oswald, jeho příbuzní a přátelé se museli rozhodnout, zda setrvají na okupovaném území a budou doufat, že přežijí, či zda se před nacistickým šílenstvím zachrání útěkem a budou hledat štěstí v jiné zemi. Někteří, mezi nimi i Oswald, emigrovali. Drtivá většina těch, kteří zůstali, našla smrt ve vyhlazovacích táborech. Tam zahynuli i Oswaldovi rodiče.