Teológia

Renomovaný německý evangelický teolog vychází ve svém shrnutí etiky od situací a problémů každodenního života. Postupně se věnuje dvaceti základním etickým tématům, od otázek spojených s početím a ochranou lidského života přes oblasti, jako jsou partnerské vztahy, manželství a rodina, média a jejich význam, politika a občanská angažovanost, globalizace a migrace, rozvoj vědy a techniky a dilemata, která přináší pro etické rozhodování, životní prostředí a současná ekologická krize, ekonomika a úloha člověka v ní, až po stáří a smrt a otázky s nimi spojené.

Kniha ukazuje fascinaci „platonskými knihami“, na jejichž četbu Augustin vzpomíná ve svých Vyznáních, i jeho postupný odklon od novoplatonských myšlenek pod vlivem křesťanství. Tento pohyb je představen na třech tématech nestejné šíře: na Augustinově pojetí moudrosti (studie Sapientiae amor), na jeho představě o vztahu duše a těla (studie Duše a tělo v Augustinových raných dílech) a konečně na jeho úvahách o paměti a fantazii (studie Fantazie a paměť v Augustinově korespondenci s Nebridiem, k níž je připojen český překlad dopisů 6 a 7).

Tento klasický katechismus formou otázek a odpovědí předkládá čtenáři základní pravdy víry – pravdy Boží, jež vždy byly a budou nosnými pilíři katolického náboženství.Pro svou didaktickou stylizovanost je neocenitelným průvodcem náboženského vzdělávání nejen mládeže, ale i dospělých. Svou přehledností a výstižností je dobrým pomocníkem v přípravě pro přijímání svátostí. Kniha vychází z původní verze z roku 1955 a je v závěrečné části rozšířena o základní latinské, i některé další v Církvi oblíbené modlitby.

Katechetická řeč, tradičně zvaná „velká“, představuje nejdůležitější základy křesťanské věrouky, Řehoř z Nyssy ji zamýšlel jako určitý návod pro katechety, jak postupovat při výuce. Toto dílo je zajímavou ukázkou kappadocké teologie konce čtvrtého století. Česko-řecký jazyk.

Kniha popisuje vznik pastorální teologie jako univerzitní disciplíny v kontextu tereziánsko-josefínských reforem. Popisuje okolnosti vzniku, myšlenkové pozadí a všímá si různé interpretace katolického osvícenství. Představuje první české učebnice pastorálky a porovnává jejich pojetí tématu homiletiky a katechetiky; k poslednímu se pak vztahuje i řada dobových katechetických obrázků. Text uvádí stručný přehled dalšího vývoje pastorálky a charakteristiky hlavních etap; klade si otázku inspirativnosti počátků pastorální teologie pro její dnešní pojetí.

Dějiny filosofie – jasně a stručně jsou určeny nejen studentům středních a vysokých škol rozličného zaměření, ale i širší veřejnosti projevující zájem o vývoj lidského myšlení. Nechť je tento průvodce věrným tlumočníkem mnohdy obtížných filosofických směrů a neslevuje přitom ze svého nároku na maximální srozumitelnost a čtivost. Tuto pracovní učebnici, pojednávající také o období starých indických a čínských duchovních nauk, lze užít rovněž jako informační a orientační návod pro následné hlubší studium filosofie, nikoliv pouze jako materiál k mechanickému a „bezduchému“ zapamatování.

Setkání s Ježíšem v knihe Zjevení. Poté, co se dlouhé roky pastor Peter Hiett knize Zjevení vyhýbal, ke svému překvapení zjistil, že tato úžasná kniha je skutečně tím, čím si nárokuje být: opravdovým zjevením Ježíše Krista. Ačkoli představuje Ježíše nepřekonatelným způsobem, její zvěst se žel ztrácí v labyrintu moderních interpretací. Hiett trvá na tom, že:– kniha Zjevení popisuje náš vztah s Ježíšem, - místo, o němž Jan píše, je právě zde, - doba, kdy se děj této zvláštní knihy odehrává, je právě nyní.

Přehled literatury a teologie. Rozsáhlý Úvod do Nového zákona, který se konečně dostává k českým čtenářům, sepsal profesor Pokorný – na objednávku tübingenského nakladatelství Mohr-Siebeck – jako univerzitní učebnici dvou oborů: literárního úvodu do Nového zákonaa teologie Nového zákona.Vzhledem k tomu, že od vydání staršího a podstatně kratšího českého Literárního a teologického úvodu do Nového zákona (Vyšehrad 1993) vstoupila biblistika v metodologii i výsledcích jednotlivých exegetických projektů do nové etapy, rozhodl se celou látku zpracovat nově. Strukturou zůstává sice kniha blízká žánru literárních úvodů (kdo, kdy, kde, pro koho a proč jednotlivé texty sepsal), přesahuje je však důsledným pojednáním teologie jednotlivých spisů a vrstev Nového zákona a přináší též náčrt celkové koncepce novozákonního kánonu.

Sv. XII: Další svazek díla Klementa Alexandrijského (2.–3. stol. po Kr.), které je první rozsáhlou konfrontací křesťanského myšlení s řeckou filosofií a pokusem rozvrhnout možnosti filosofie křesťanské. V šesté knize Stromat navazuje Klement na úvahy o vztahu křesťanské gnóse k řecké filosofii.Podobně jako židovský zákon je také filosofie součástí božské ekonomie spásy, projevem řecké zbožnosti, který odpovídal možnostem lidského poznání před příchodem Krista. Klement na jedné straně přitakává novozákonní výzvě neuctívat Boha „po způsobu Řeků“, na druhé straně však nachází v postupech řecké filosofie a věd celou řadu motivů, jejichž skutečný význam lze odkrýt teprve na půdě gnostického poznání. Řecko-české vydání.

Autor uvádí do současného ježíšovského bádání méně běžnou formou: v hlavní stati odpovídá na základní problémy tak, jak je pro něj formulovala redakce mezinárodního sborníku k tomuto tématu; poté v několika studiích předkládá své historické a exegetické příspěvky. Čtenář má tak možnost seznámit se nejen se současným obrazem Ježíšova života, jeho sebepochopením a jeho působením na okolí, ale i s metodikou ježíšovského bádání a s možnostmi interpretace jeho výsledků.

Titul vyšiel aj v slovenčine: Ježiš Nazaretský 1. diel (2007).Co dnes může říct křesťanství o základních otázkách lidského bytí? Odpověď podle Benedikta XVI. bezprostředně souvisí s otázkou: Kdo je Ježíš Nazaretský?

Teologická perspektiva. Společenské výzvy.. Společným záměrem dvousvazkové publikace "Krize a kairos" je reflektovat aktuální a mnohorozměrné téma krize z hlediska křesťanského myšlení. První svazek publikace přistupuje k danému tématu v širší teologické perspektivě. Jeho úkolem je tázat se po tom, jaký význam nabývá krize ve světle Božího zjevení přítomného v Písmu svatém, v nauce církevních otců, v církevních tradicích a v magisteriu.V perspektivách různých oborů, jako je biblická teologie, patristika, systematická či pastorální teologie nebo církevní dějiny chce poukázat zejména na to, že krize může být mnohdy chápána i jako kairos a čas milosti.

Revue pro východní křesťanství. Čtvrtý ročník revue Parrésia opět přináší řadu příspěvků z oblasti východního křesťanství, a to jak pravoslavného (ortodoxního), tak jinoslavného (heterodoxního) - mimo jiné objevnou studii H. Utidjiana a E. Kindlera o zřejmě nejoriginálnějším autorovi arménského středověku sv. Řehoři z Nareku (včetně ukázky z jeho díla v oddílu Fontes) a profilový rozhovor s holandskou kunsthistoričkou českého původu Z. Skálovou, jež se významně zasadila o uchování ikonopisného dědictví egyptských Koptů.

Kněz a teolog Vladimír Boublík (1928-1974), dlouholetý profesor fundamentální teologie na římském Lateránu, se nám představuje také v kontextu estetických a kulturních otázek současnosti. Přínos jeho bytostně zúčastněné teologie nás nadčasově oslovuje.

Od tradice k reflexi. Jednotícím prvkem kolekce příspěvků (miscellanea) ze tří oblastí – historie, spiritualita a filosofie – je provázanost s jezuitskou tematikou.Ve třetí sérii Miscellanea jesuitica předkládáme příspěvky s tématy: W. Ockham (V. Richter – český jezuita a dlouholetý profesor na innsbrucké univerzitě); L. Wittgenstein a víra (W. Baum), Filosof přemosťování mezi Kantem a idealismem – K. L. Reinhold (E. Coreth); Postmoderní věda a křesťanství (J. Andres); K 300letému výročí vydání Leibnizovy Teodiceji (G. Sans); Hegel a hledání Boha (W. Kern); dále příspěvky o heslu personalismus, přehled českých osobností spirituální teologie před rokem 1990 a jiné. Texty jsou buď překlady zahraničních periodik nebo pocházejí od českých autorů.

Liturgie, rétorika, antropologie. Příspěvky shromážděné v tomto sborníku zazněly jako referáty na patristické konferenci, která se konala v Olomouci ve dnech 7.-8. listopadu 2008 pod patronací Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty a Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.Organizátoři se pokusili pozvat širší obec zájemců z řad akademických a výzkumných pracovníků, doktorandů a studentů a nabídli jim, aby formou krátkého příspěvku představili oblast svého zájmu, vlastní přístup a metodu, ať již z hlediska filosofického, teologického, historického nebo literárního.

V úvodu svého spisku (1566) švýcarský reformátor Jan Kalvín píše: Svátost Večeře našeho Pána Ježíše již dlouho obestírají závažné omyly a navíc se v posledních letech stala také předmětem různic a vášnivých sporů. Není potom divu, že mnoho slabých svědomí dnes neví, čeho se držet, zmítá se v pochybnostech a bezradně vyčkává, až se spory se vyřeší a Boží služebníci dospějí k nějaké dohodě. Pochopení tajemství večeře Páně úzce souvisí s naší spásou a je velmi nebezpečné nemít v této věci náležitou jistotu. Situace se od té doby mnoho nezměnila, a proto je Kalvínovo pojednání živou výzvou i pro naši současnost. Dokládají to i průvodní statě překladatele Miloše Rejchrta. Úvodní studie "Příspěvek Jana Kalvína k protestantskému pojetí večeře Páně" se ohlíží do minulosti a uvádí čtenáře do historických souvislostí, naopak studie závěrečná, s názvem "Chvála apendixu aneb Kalvín to věděl", vychází ze současnosti a zabývá se otázkou, jak večeři Páně praktikujeme a chápeme dnes a zda je pro nás skutečně "viditelným znamením" smrti Ježíše Nazaretského na kříži. Přeložil a průvodními studiemi doprovodil Miloš Rejchrt.

Přehledová práce sledující hlavní ideové proudy, směry či programová hlediska, jež se v angloamerické teologické tvorbě prosadily nebo v ní nepřestaly hrát důležitou roli od zhruba sedmdesátých let minulého století. Práce se pokouší jednotlivé směry, jejichž hranice se někdy překrývají, představit jak co do jejich ambicí, tak co do jejich společenského významu. Čtenáře seznamuje stručně s nejdůležitějšími mysliteli těchto seskupení a jejich stěžejními díly a do cílů jejich základního zaměření a s nimi spojeného způsobu teologické reflexe dává nahlédnout i ukázkami z reprezentativních děl. Autor je docentem na katedře systematické teologie Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy.

V sérii Slovo a obraz předkládáme dva svazky, v nichž se prolínají odpovědi na otázky umění, teologie nebo na aktuální postřehy každodennosti, s reprezentativně vybavenou chronologií vitráží akad. mal. Jana Jemelky, což představuje ucelené bilancování dosavadního umělcova tvůrčího života.

Obě dvě mimořádné osobnosti filosofického a teologického světa a zároveň papežové, Jan Pavel II. a Benedikt XVI., se téměř úplně shodují ve svých pohledech na podstatu kultury, civilizace a mravního charakteru různých lidských společenství. „Spojení mezi kulturou a vírou není jen požadavkem kultury, nýbrž i víry. Víra, jež se nestane kulturou, není plně přijatou vírou, neproniká zcela do myšlení a není věrně prožívána,“ říká neopakovatelně Jan Pavel II. ve svém „Listu umělcům“. V každodenním lidském životě jsou kultura a kulturní tvoření spolu s vírou nepostradatelné; jedna bez druhé ani nemůže být, neboť evangelium rádo hledá úrodnou půdu v krajině lidské tvůrčí společnosti. Benedikt XVI. míří svojí „hongkongskou výzvou“ ke všem lidem a národům současných dní, když píše, že kulturu můžeme zvát vysokou pouze tehdy, když jsme schopni bez větších potíží vidět znaky její ryzí a zdravé mravní evidence, to je „otevřenost, schopnost dávat a přijímat, sílu k rozvoji, sílu připustit sebe samu k očištění a schopnost přizpůsobit se pravdě a člověku“. Církev nutně potřebuje službu, schopnosti, dovednosti, talent génia, charisma a odvahu každého tvůrčího člověka , který se nezříká své odpovědnosti hledat pravdu v tvůrčím, uměleckém dotknutí se lemu Božího roucha. Ať je tvůrcem kultury člověk jakéhokoliv vyznání, měl by být obdivován pokaždé, když se odváží pustit do díla, které má být služebné a které, dokáže-li to, může rozšiřovat hranice mravního poznání. Tato esej se obrací právě k těm čtenářům, kteří v pravdě a odhodlání hledají duchovní podstatu kultury a kulturního tvoření a do tohoto hledání promítají a promítat chtějí něco ze svého náboženského a etického přesvědčení.

Teologie osvobození je jedním z významných směrů v teologii 20. Století, který inspiroval a stále ovlivňuje teologické myšlení jako celek. Záměrem pořadatelů mezinárodního sympozia o teologii osvobození, které se konalo 12. Listopadu 2006 na Teologické fakultě Jihočeské univerzity, bylo pokusit se kontextualizovat některé myšlenky teologie osvobození v českém prostředí a zhodnotit přínos tohoto specifického způsobu teologického myšlení pro současnost. Předkládaný sborník příspěvků sympozia je výsledkem tohoto úsilí.

Monografie věnovaná vztahu lidské svobody a Boží milosti v Augustinově myšlení od raných filosofických dialogů přes vrcholná díla až po spor s pelagiány sleduje postupnou krystalizaci jedné z nejkontroverznějších, zároveň však i nejvlivnějších nauk v dějinách západního křesťanství. Kniha může ze zvolené perspektivy posloužit i jako úvod do Augustinova myšlení v celé jeho znepokojivé ambivalenci.

Kanonická řízení ke zrušení manželství in favorem fidei. Studie se ve třech částech věnuje rozboru pavlovského privilegia a jeho působnosti v manželském právu, oblasti Kodexu kanonického práva.

Ekumenický příspěvek. Studie znalkyně a překladatelky spisů dánského myslitele pojednává především o jeho místě v dějinách křesťanské spirituality. Existuje řada komparativních prací, které sledují analogie a rozdíly mezi kodaňským myslitelem a jinými filosofy, popřípadě dogmatickými teology. Tato kniha je průkopnickým pokusem o takové srovnání na půdě křesťanské zbožnosti. Všímá si protostyčných bodů mezi Kierkegaardovými náboženskými myšlenkami a spiritualitami významných epoch křesťanství, zejména prvotní církve, katolické mystiky a protestantského pietismu. Marie Mikulová Thulstrupová studovala v letech 1945–1946 protestantskou teologii ve Štrasburku a studia dokončila na evangelické teologické fakultě v Praze roku 1947. Téhož roku odjela na stipendijní pobyt do Dánska, aby se věnovala dílu S?rena Kierkegaarda. Spisy kodaňského myslitele od té doby stále studuje a překládá. V Dánsku se provdala za Nielse Thulstrupa, pozdějšího profesora etiky na teologické fakultě v Kodani. Spolu s ním působila nejen na této fakultě, ale i v Kierkegaardovské společnosti a v Academia Kierkegaardiana. Publikovala řadu prací jak o Kierkegaardovi, tak o křesťanské meditaci a mystice. V dánské státní církvi sloužila jako farářka. Její celoživotní sen překládat Kierkegaardovo dílo do češtiny se mohl z politických důvodů uskutečnit až po roce 1989.

Teologická studie francouzského pravoslavného teologa, působícího na pařížském institutu Saint Serge, nazvaná rovněž teo-poetikou, spojuje bohatou teologickou reflexi církevních Otců s povzbudivými hymny o kráse vykoupeného těla.

Vybrané statě z pastorální teologie. Systematické shrnutí dosavadního teologického myšlení pedagoga Cyrilometodějské teologické fakulty v Olomouci k otázkám, které si všichni často klademe. Nemusí být samozřejmé, že teolog s církví souzní.

Sborník přednášek. Sborník přednášek z teologické konference o Eucharistii, která se konala v Hradci Králové v únoru 2002 v rámci přípravy na Diecézní eucharistický kongres, přibližuje nauku církve o Eucharistii v perspektivě teologického myšlení po II. vatikánském koncilu.

Autorka charakterizuje gnosticismus v jeho theologickém kontextu a gnostické pojetí neznámého boha Stvořitele-Demiurga a Spasitele konfrontuje s tradiční křesťanskou dogmatikou.

Boží a lidská nekonečnost. Monografie o jednom z nejzajímavějších autorů řecké patristiky sledující motiv Boží nekonečnosti a lidského života jako cesty bez konce.

O mystické sounáležitosti mezi lidmi. Autor ve své knize tvrdí, že Trojice je vrcholem pravdy, která proniká všechny zóny bytí a svědomí, a zároveň nás spojuje se všemi lidmi.

Práce je věnována výkladu díla v současném teologickém diskurzu méně známého a méně vlivného německého protestantského teologa první poloviny tohoto století.

Putování, reinkarnace, zbožštění. Vídeňský arcibiskup a znalec patristických textů rozebírá nauku o „zbožštění člověka“ v křesťanské tradici a do moderního kontextu ji začleňuje fundovanou polemikou s reinkarnačními názory. Schönborn se v této knize pokouší o rehabilitaci některých pozapomenutých pojmů, které se týkají především nauky o církvi, a uvažuje o smrti jako o přechodu do jiné dimenze života.

Perspektivy současné ekleziologie. Od zasedání II. vatikánského koncilu nás dělí již padesát let, během nichž se o identitě církve napsalo hodně. Publikace navazující na konferenci, již uspořádala Katolická teologická fakulta UK v Praze, by chtěla ukázat, jak dnes církev o sobě přemýšlí. S ohledem na širším způsobem vedenou diskusi o církvi je třeba upozornit nejen na ty stránky života církve, v nichž se její život spojuje s každodenním pragmatickým průběhem života společnosti, nýbrž je třeba odhalit také témata, která skutečně vedou k hlubšímu pojetí identity církve.

Věnováno Svatému Otci Janu Pavlovi II. a biskupům všeobecné Církve. Teologická studie o Panně Marii Spoluvykupitelce, Prostřednici a Přímluvkyni.

Základy ekumenické dogmatiky. Ekumenická dogmatika nazvaná Krédo byla napsána německy a přeložena do řady evropských i asijských jazyků. Dostalo se jí značné pozornosti v široké ekumeně. V autorově mateřštině vychází podruhé (19961) a také tentokrát završuje české vydání jeho „malé dogmatické trilogie“, výkladů klasických biblických a křesťanských textů – Desatera a Otčenáše (2012).

Tvářnosti české katolické trojiční teologie a pneumatologie 1800-1989. Komentovaná bibliografie 1800-2010. Souhrný přehled české trinitární teologie a pneumatologie.