Teológia

Originální a čtivě napsaná kniha známého teologa a religionisty představuje „fenomén Foglar“ z náboženského hlediska. Rozebírá nejen vlivy indiánského totemismu a římskokatolické spirituality, ale i tajné vontské rituály, extatické stavy vyvolané nádherou přírody, posvátná místa a časy, klubovní rituály, úlohu dobra, pravdy a krásy ve foglarovských vyprávěních. Autorovi, který se důkladně seznámil s literárním a organizačním dílem autora Rychlých šípů a dalších nesmrtelných děl, jde především o působení a odezvu tohoto díla u čtenářů. Foglarovo dílo je podle Hoška neodmyslitelným způsobem svázáno s jeho mnohovrstevnatým působením na děti a mládež, jedná se tudíž o symbolické univerzum, o návod k celistvému způsobu života. Nejde pouze o nějakou volnočasovou aktivitu. Fenomén Foglar vyplnil imaginaci i konkrétní činnost několika mladých generací, což nemá v české kultuře obdoby. Pavel Hošek nabízí pro tento fenomén pojem „foglaring“ a snaží se vyjádřit jeho charakteristické rysy.

Potestas clavium. Jako Šestovovy Athény a Jeruzalém představují autorovu syntézu filosofickou, tak Potestas clavium (Vláda klíčů) je považováno za syntézu autorova teologického pohledu. Autor sází na existenciální paradoxy života, kterými zdařile narušuje uzavřené myšlení, spokojené se svým sebedefinováním. Jde rovněž o vážnou reflexi k tématu papežského primátu.

Vývoj a struktura religionistiky jako vědního oboru, vztah religionistiky a teologie a přehled náboženských systémů. Přehledná studijní příručka je souborem religionisticko-teologických studií. Autor se zabývá se vývojem, sebepochopením a strukturou religionistiky jako vědního oboru, vztahem religionistiky a teologie a přináší přehled náboženských systémů včetně důkladné charakteristiky náboženské scény s přihlédnutím k náboženské situaci v České republice. Těžištěm knihy jsou kapitoly, které jsou autorovi tematicky zvláště blízké. Týkají se nové religiozity, problematiky sektářství a mezináboženského dialogu.

Odkaz Druhého vatikánského koncilu. Při výročí uzavření Druhého vatikánského koncilu se specialista na církevní, kulturní a sociální dějiny zamýšlí nad řadou otázek, včetně té základní, jaké je místo koncilu v dějinách církve a západní společnosti druhého milénia. Jak je to s otázkou změny, vývoje, kontinuity a diskontinuity v dějinách církve?Opravdu byl koncil „jenom“ pastorální, nikoliv doktrinální?Co znamenal program hermeneutiky kontinuity a reforma reformy přelomu první a druhé dekády třetího tisíciletí?Kdo, proč a jak připravil a uskutečnil koncil?Jak je to doopravdy s „problematickým“ učením koncilu, například náboženskou svobodou?

Příprava, průběh, odkaz. Dnes, s odstupem poloviny století, už můžeme bezpečně povědět, že osobností papeže Jana XXIII. a jím svolaným Druhým vatikánským koncilem začalo nové a nadějné období v životě církve, otevírající se po letech společenské izolace nejen celému křesťanstvu, ale i světu svým programem aggiornamenta, „zdnešnění“. Kniha známého teologa, profesora Otto H. Pesche, vycházející nyní ve druhém vydání, zevrubně informuje o všech velkých koncilových tématech. Umožňuje nadto i nahlédnout do lidských zápasů o jednotlivé formulace, dokud jejich znění nedosáhlo náležité zralosti. K hlubšímu pochopení koncilových jednání i závěrů přispívá autor i četnými postřehy z církevních dějin. Česky dosud žádná jiná kniha o Druhém vatikínském koncilu nevyšla.

Tato kniha představuje jeden z proudů současné angloamerické teologie - postkritický směr. Postkritičtí autoři sdílejí s postmodernisty kritiku moderny, nikoli však nihilistické a relativistické důsledky z této kritiky nezřídka vyvozované. Absolutní jistotu nemáme, můžeme však mít dostatečnou jitotu a zdůvodněnou a rozumnou víru, a na základě této víry můžeme mnohému porozumět. V první části knihy autor probírá hlavní inspirace postkritické teologie a způsoby, jak byly v teologii přijaty - filosofii poznání Michaela Polányiho, Austinovu filosofii jazyka a nové pojetí vztahu racionality a tradice u MacIntyrea. V druhé části knihy jsou představeni teologové a teoložky, navazující na G. A. Lindbecka, nejprve ti, kdo bezprostředně rozvíjejí jeho přístupy a následně ti, kdo jsou jím sice inspirováni, ale vidí jej značně kriticky. Jako jistý solitér je představen Th. Oden. Postkritická teologie je příkladem ekumenické teologie, spektrum jejích představitelů sahá od římskokatolických teologů přes luterány a reformované až k baptistům a menonitům. Zvláštní ohlas našla mezi evangelikálními autory. Všechny tyto teology spojuje respekt k Písmu svatému a nové ocenění významu tradice a společenství pří výkladu Písma, jakož i postmoderní vědomí částečnosti a kontextuální omezenosti našich výpovědí. Postkritická teologie je otevřena současnému světu, vyrovnává se s jeho kulturou a vědeckými standardy. Tato kniha ovšem nechce pouze podat přehled o jednom proudu teologického uvažování. Jako červená niť se jí vine otázka, “jak dělat teologii dnes“. V návaznosti na Polányiho teorii vědeckých objevů chce sama uvádět na cestu teologického objevování, po které před námi kráčely velké postavy Písma svatého a dějin křesťanství. K této cestě patří “indwelling“ - přebývání v realitě, o níž teolog píše, především bohoslužebný kontakt s teologickou skutečností a otevřenost tomu, jak se nám tato skutečnost dává poznat, dále učednictví a víra, která hledá porozumění.

Idea má politicky ovládať celý priestor obývaný politicky vyspelým ľudom. Politická teológia, v ktorej sa prelína politická a teologická oblasť, poukazuje na náboženské prvky prenesené do politiky „po dobu mnohých storočí“. Carl Schmitt svojou základnou tézou, ktorú odborníci nazývajú „charizmatickou legitimitou“ alebo „kritériom charizmy“, tvrdí, že „všetky výstižné pojmy modernej náuky o štáte sú sekularizované teologické pojmy“. Politická teológia nie je len „nezanedbateľným momentom politickej teórie, ale jej orientujúcou zložkou“. A práve táto orientujúca zložka politickej teórie v politickej teológii C. Schmitta je podrobená skúmaniu a hodnoteniu z hľadiska etických zásad A. F. Utza.

Rozhovor. V novém knižním rozhovoru se oba protagonisté pokoušejí stanovit souřadnice duchovní mapy postkřesťanského a postnáboženského člověka dneška, jemuž především je kniha určena. Studentský farář, ale i filozof a zasvěcený interpret současných myšlenkových a náboženských proudů, Tomáš Halík, se spolu se svým interviewerem snaží postihnout základní otázky moderny:Potřebuje tento svět ještě Boha, a je-li tomu tak, jaký je tento Bůh?Je v různosti pohledů na existenci člověka a jeho bytí možné smíření a syntéza?Je dialog mezi různými pravdami víry a náboženství vůbec možný?

Nadčasový existenciální význam. Známý současný švýcarský teolog rozvíjí svůj výklad v několika rovinách. V první části se ptá (nábožensko-historicky), jakou úlohu hrály zprávy o zázracích ve starověkém světě a jak „zázraky“ chápalo Písmo. Ve druhé části teologicky vysvětluje významné zázraky Ježíšovy, o kterých vyprávějí evangelisté: Petrovu chůzi po vodní hladině,uzdravování lidí malomocných, slepých nebo ochrnutých.Objasňuje, že cílem všech Ježíšových zázraků – zázračných znamení – „je vposledku osvobodit člověka“.

Katechetika je samostatný, byť poměrně mladý vědní obor v rámci pastorální teologie. V této knize autoři předkládají čtenáři první podrobný manuál fundamentální katechetiky v českém jazyce. Jejich záměrem je reagovat na akutní potřebu odborné učebnice, která by fundovaně předkládala problematiku katecheze, jež v sobě zahrnuje evangelizaci, uvádění do pravd víry a náboženskou výchovu. Kniha pojednává o identitě, předpokladech a podmínkách katecheze církve, ale také o dějinách katechetiky, o různých formách dnešní katecheze i o vzájemném vztahu katecheze a jiných forem služby slova. Prof. E. Alberich je emeritní profesor katechetiky na salesiánské univerzitě v Římě, autor řady publikací. Doc. Dr. L. Dřímal, Th.D., vyučuje katechetiku na Katedře křesťanské výchovy na CMTF v Olomouci.

Odborná publikácia siedmych príspevkov edície Studia Xaveriana.

Etika Božieho kráľovstva je súborným vydaním spisov otca Jána Mastiliaka, gréckokatolíckeho náboženského mysliteľa redemptoristu, venovaných otázkam unionizmu a ruskej náboženskej filozofii. Slovenskej inteligencii sprístupňuje duchovný odkaz učenca, človeka svätého života, a horliteľa za jednotu cirkvi.

Posolstvo sv. Marka.

Vrah, zrádce, provokatér, kolaborant, oběť spiknutí, nebo přítel?. Kdo je Jidáš? Vrah, zrádce, provokatér, kolaborant, obět spiknutí nebo přítel? Tato otázka zaměstnávala lidi odedávna. Byl ďáblem, jak ho označuje evangelista Jan? Proč ho potom Ježíš povolal do nejužšího kruhu svých učedníků? Byl zlodějem, který se obohacoval ze společné pokladnice? Proč mu potom Ježíš tuto pokladnici svěřil? Nebo plnil „vyšší příkaz“, aby se mohlo uskutečnit to, co Ježíš předpovídal? A proč ho potom církev očerňuje jako nejhoršího vyvrhele, jako zrádce Syna Božího? To jsou jen některé z mnohých otázek kolem této rozporuplné postavy Nového zákona.Třináct německých autorů se pokouší přinést nový pohled na osobnost Ježíšova učedníka, jehož jméno se stalo synonymem pro podlost, ziskuchtivost a zradu: „jidášský komplex“, „Jidášova mzda“, „jidášský polibek“. Zároveň jim jde o překonání vžitých náboženských klišé. Autoři jsou nejen teologové, ale i žurnalisté, psychologové, spisovatelé, duchovní, křesťané i židé…

Luigi Giussani vo svojej knihe Pôvod kresťanského nároku vdychuje kresťanskému návrhu čerstvosť a nové vzrušenie. Keď obrátime svoje myslenie a slobodu k realite, k jej celistvosti a k jej eschatologickému aspektu, Giussani nám ukáže, že náboženský zmysel jednoducho nie je iba predmetom morálky alebo dokonca zbožnosti, ale je predmetom ontológie, ktorá spája a integruje aj najmenší kúsok toho, čo je pravdivé, dobré a krásne. Tak dáva hlbokú odpoveď na jadro problému našej konzumnej spoločnosti, ako ho videl Ján Pavol II.: na rozšírené utrpenie, vyvolané nezmyselnosťou života a nudou, ktorá sa často mení v šialenstvo.Luigi Giussani sa narodil v roku 1922 v talianskom mestečku Desio pri Miláne. Študoval na teologickej fakulte vo Venegone, kde neskôr niekoľko rokov vyučoval. Špecializoval sa na východnú teológiu (osobitne slovanskú), na americkú protestantskú teológiu a na racionálne zdôvodnenie viery a prináležania k Cirkvi. V päťdesiatych rokoch zanechal vyučovanie v seminári a začal sa venovať vyučovaniu na stredných školách. Vtedy založil Študentskú mládež (Gioventú Studentesca), neskôr hnutie Spoločenstvo a oslobodenie (Comunione e Liberazione), ktoré je dnes aktívne v Taliansku a v sedemdesiatich krajinách sveta. V rokoch 1964 – 1990 prednášal Úvod do teológie na Katolíckej univerzite v Miláne. Je zakladateľom a predsedom Fraternity hnutia Spoločenstvo a oslobodenie a kňazského združenia Memores Domini, ktoré uznala a schválila Pápežská rada pre laikov. V roku 1995 dostal Medzinárodnú cenu za katolícku kultúru. Je autorom mnohých kníh.

Ide o metodologickú príručku, ktorá pomôže rozumieť starozákonným textom. Táto biblická čítanka, preklad z nemčiny, je pomôckou najmä pre študentov teológie a pre ďalších záujemcov, ktorí sa chcú intenzívne venovať počúvaniu Božieho slova a jeho systematickému štúdiu.

Úvod do evanjelikálnej etiky. Etika ako náuka o živote sa stala vedou o mravnosti, podobne ako je estetika vedou o kráse. Do popredia tak vystúpila jej opisná funkcia s otázkou: „Ako ľudia žijú?“ Takmer zanikla, alebo aspoň ustúpila jej predpisná funkcia s otázkou: „Ako by ľudia mali žiť?" To je však len ďalším prejavom toho, že východiskom teológie sa namiesto Boha stáva človek. Do etiky patrí uvažovanie o hodnotách, normách, cnostiach a zámeroch, ktorými popisujeme morálny život. Na druhej strane kresťanská morálka je aktivitou, teda životom a cnosťami kresťanskej komunity. Kresťanská etická reflexia čerpá z Písma a tradície viery, ale odohráva sa vždy v súčasnom kontexte. V tom spočíva jedno z opodstatnení predkladanej práce. Kresťanská etika ako disciplína zahŕňa kritickú reflexiu o podstate kresťanského morálneho života. doc. ThDr. Ing. Ján Henžel, PhD. sa narodil v roku 1954 v Dolnej Seči. Po maturite na Strednej ekonomickej škole v Leviciach ho neprijali na štúdium teológie s odôvodnením, že „to nie je v záujme socialistického štátu.“ V roku 1978 získal inžiniersky diplom na Vysokej škole ekonomickej v Bratislave. Následne pracoval 12 rokov v Slovenských energetických strojárňach Tlmače. V roku 1991 bol ordinovaný za kazateľa Cirkvi bratskej. Doktorát z teológie získal v roku 2001 na Brunelovej univerzite v Londýne. Odvtedy popri cirkevnej duchovenskej činnosti prednášal najmä etiku a dejiny dogiem na Katedre teológie a katechetiky PF UMB v Banskej Bystrici. V roku 2016 bol habilitovaný na docenta teológie na Husitskej teologickej fakulte UK v Prahe. V rokoch 2005 – 2015 bol predsedom Rady Cirkvi bratskej na Slovensku. Aktívne sa angažuje doma aj v zahraničí najmä v oblasti vykladačského zvestovania Biblie. S manželkou Alžbetou majú dve dospelé deti a 5 vnúčat.

Kniha nabízí úvod do teologické reflexe vztahu křesťanství k jiným náboženským tradicím v katolické perspektivě. Představuje dějiny tohoto vztahu a definuje teologický základ křesťanského přístupu k náboženské pluralitě. Stranou neponechává ani současné teologické přístupy a některé otevřené otázky, s nimiž se setkáváme v rámci mezináboženského dialogu (zjevený charakter, spásonosnost a pravdivost různých náboženských identit).

Stručný přehled sjednocených i nesjednocených církví křesťanského Východu. Tato encyklopedická monografie – první svého druhu u nás – přináší nejen stručný historický pohled na vznik a vývoj všech jednotlivých východních církví (sjednocených i nesjednocených), ale i jejich aktuální stav (2016). Mnohé z nich rostou počtem svých členů i svými aktivitami, další zanikají, a to nejen pro úbytek svých věřících, ale i z důvodu válek a pronásledování. Některé již po staletí setrvávají víceméně uzavřené na území, kde kdysi vznikly, jiné dnes naopak působí v lokalitách, které ani nelze označit Východem. Přesto zůstávají svou tradicí, obřadem, kulturou, právem i spiritualitou nadále církvemi východními.

Nová monografie Ctirada V. Pospíšila přináší podstatné rozšíření předchozích výzkumů v oblasti vztahů katolické teologie k poznatkům přírodních věd v minulém a předminulém století. V první části autor představuje poměr dobové teologie k astronomii a neshledává zde sebemenší konflikt. Druhá část pojednává o postoji teologie k evoluci v oblasti fauny a flóry. I zde se rýsuje značná otevřenost k faktu evoluce, nikoli však k jejímu materialistickému pojetí. Hlavní třecí plochou byla vize evolučního vzniku lidstva, která vyvolávala bouřlivé diskuse nejen v oblasti teologie, ale také mezi představiteli jiných vědních oborů. Autor zachycuje nejen postoje českých teologů, ale také těch, kdo tuto koncepci vzniku lidstva propojovali s křesťanskou teologií stvoření a antropologií již od posledních desetiletí 19. století a na počátku století dvacátého. V českém prostředí doposud zcela nezpracovaná tematika s řadou přínosů i na poli mezinárodního bádání dokládá, že postoj teologů nebyl zdaleka jednoznačně zamítavý a že již od dvacátých let minulého století bylo přijímání vzniku lidského těla evolucí vcelku běžným standardem katolické teologie stvoření zejména v německy mluvících zemích a ve spojitosti s tím i v Čechách a na Moravě.

Toto dielo prináša najzákladnejšiu a najpodstatnejšiu tému ľudského a kresťanského svetonázoru: zmysel pre Boha. Objasňuje tento zmysel a dokazuje, že patrí k prirodzenosti aj súčasného človeka a naplno sa realizuje v Kristovi a jeho Cirkvi. Preto patrí k základným dielam kresťanského svetonázoru, filozofie náboženstva a kultúry i fundamentálnej teológie, ktoré prináša hlbší pohľad na zmysel a naplnenie ľudského a kresťanského života a povzbudzuje k nemu. Za svoje dielo Luigi Giussani v roku 1995 dostal národnú cenu za katolícku kultúru.

Zomieranie znamená pre človeka koniec všetkých plánov, hranice jeho možností, skúsenosť, že je vydaný napospas osudu, a prerušenie všetkých vzťahov. Tým sa radikálnym spôsobom nastoľuje otázka zmyslu života a kvality posledných ľudských vzťahov. Autor v tejto knihe ozrejmuje náboženský rozmer a význam kresťanskej životnej múdrosti pri sprevádzaní ťažko chorých a umierajúcich ľudí. Vznikla tak praktická príručka určená predovšetkým na výučbu a ďalšie vzdelávanie ošetrovateľského a opatrovateľského personálu, spolupracovníkov a dobrovoľných hospicových pracovníkov.„Podľa kresťanskej teologickej tradície životné poruchy a nimi spôsobené celkové ľudské utrpenie sú vyvolané neochotou stáť si sám za sebou a stáť za skutočnosťou ľudí, ku ktorým ma viažu vzťahy. Človek, ktorý sa predvádza v podobe Adama, by chcel (vo vzťahoch) byť ako jeho odveký partner Boh. Nechcel prijať a uznať vzťah k Bohu vo vopred predurčenej skutočnosti. Všetky inter- a intraindividuálne poruchy vzťahov siahajú späť k tomuto „prvotnému Nie" („Ur-Nein"). Odmietnutie pravdy a popretie konkrétnej skutočnosti nachádza svoj praktický výraz v nadhodnotení seba a iných, v prepínaní vlastných síl, vo vytváraní svojho obrazu, skresľovaní a idealizovaní skutočnosti. Nemožno popierať, že tieto inter- a intraindividuálne poruchy duševných, duchovných a sociálnych reálnych vzťahov človeka sa môžu aj materializovať, čiže soma-tizovať, a že napokon môžu byť – pre jednotlivca síce nedokázateľne, ale predsa – príčinou psychosomatických porúch. Bolesť sa potom stáva telesnou i duševnou na-pomínateľkou, ktorá človeka vyzýva, aby sa vzdal chýb. Zážitok viny – ako následok prvotného Nie správnej životnej ekológii – predstavuje duševno-duchovný korelát k skutočnosti bolesti a je analogickou výzvou na metálom a na zmenu myslenia. Utrpenie a bolesť ako varovný a sužujúci signál poruchy vzťahu človeka sa môžu napokon premôcť iba vtedy, ak jednotlivec a ľudstvo dospeje k sebaprijatiu a ak je motivované zmieriť sa so sebou a s prírodou."

Táto publikácia obsahuje články k úvodu do Starého zákona a k teológii Starého zákona. Podáva prehľad o väčších okruhoch Svätého písma, informuje o metodologických a hermeneutických problémoch a načrtáva aktuálne biblicko-teologické otázky. Pritom ide vždy o centrálne témy, ktoré sú predstavené pomerne prístupným a zrozumiteľným spôsobom.

„Všetky čnosti sme zredukovali na jediné – byť milý a prívetivý. Aj Ježiša hodnotíme podľa svojich noriem namiesto toho, aby sme sa my hodnotili podľa tých jeho.“ Peter Kreeft vysvetľuje, že čnosti nie sú pre kresťana pomôcky na dosiahnutie radosti, pohodlia a spokojnosti. Pripomína nám, že slovo čnosť znamená mužnosť, statočnosť, odvaha. Ako však zistiť, či sme pokorní alebo len zbabelí? Či je náš hnev spravodlivý alebo hriešny? Aký je rozdiel medzi čnostným a len etickým správaním? Návrat k čnosti objasňuje tieto i mnohé ďalšie otázky dnešných kresťanov. Kreeft však nielen sumarizuje biblické a teologické učenie o ceste k svätosti, ale aj porovnáva kresťanské čnosti s inými etickými systémami. Tradičnú morálnu teológiu aplikuje na súčasné dilemy, akými sú potrat, trest smrti či atómové zbrane. Jednotlivé čnosti objasňuje na pozadí kontrastu Blahoslavenstiev a siedmich hlavných hriechov. Ponúka nám podrobnú mapu čností, mapu pre naše pozemské putovanie, ktorá v sebe zahŕňa múdrosť oboch tisícročí kresťanstva od svätého Pavla a prvých cirkevných otcov až po C. S. Lewisa.

Od vjezdu do Jeruzaléma do zmrtvýchvstání. Druhý díl knihy, kterou Joseph Ratzinger – Benedikt XVI. čtenářům nabídl jako „výraz svého osobního hledání Pánovy tváře“, nikoli jako akt učitelského úřadu, pokračuje v interpretaci evangelií, vedené snahou „porozumět postavě Ježíše, jeho slovům a jeho činům“. Po prvním díle, který sledoval Ježíšovu cestu od křtu přes počátek veřejného působení, horské kázání až po událost proměnění, se druhý díl dostává k nejzávažnější části novozákonního svědectví: k Ježíšově smrti a zmrtvýchvstání – a hledá odpovědi na otázky: Proč Ježíš musel zemřít? Co znamená zmrtvýchvstání? A co to znamená pro nás? Metodologicky se dílo hlásí k hermeneutice víry, která zodpovědně zachází s historickým poznáním, ovšem na první místo klade tajemství zmrtvýchvstání, základu křesťanské naděje – zde se rozhoduje, zdůrazňuje Benedikt XVI., „zda Ježíš jen byl, anebo zda také je.“ Kniha, byť je slovem do odborné teologické debaty, míří obsahem i stylem k širšímu publiku – jak její autor doufá, „snad bude k užitku čtenářkám a čtenářům, kteří chtějí Ježíše potkat a uvěřit mu.“Titul vyšiel aj v slovenskom jazyku: Ježiš Nazaretský - 2. diel (2011).

„Boží tvář“, „Srdce a Bůh“, „Jak víme o Bohu“ – to jsou některé názvy kapitol, v nichž se známý filosof a teolog pouští do obtížného úkolu: porozumět tomu, co – jeho slovy řečeno – „přesahuje všechno chápání, a přece je tak blízko, co nevstoupí do určitosti myšlenky, a přece kolem ní zřetelně krouží, je-li správně myšlena.“ Myslet Boha tváří v tvář Bohu – tento naléhavý úkol dnešní filosofické hermeneutiky si Guardini uvědomoval už ve 30. letech. Jeho ojedinělý text je nejen velice srozumitelný a osobně oslovující, ale je i důležitým příspěvkem k dialogu a spolupráci teologie se soudobou filosofií.

Cvičebnice biblické řečtiny. Cvičebnice je určena studentům teologie a dalším zájemcům o biblickou řečtinu. Je koncipována tak, aby si student na biblické látce postupně osvojil základy řecké gramatiky a získal znalosti potřebné pro studium Nového zákona.

Pastoračně-teologické reflexe o předpokladech kompetentních "nové evangelizace". M. van Parys, Církev a Evropa - nové rozpory, nebo usmíření?. M. I. Rupnik, Cesty nové evangelizace ve střední a východní Evropě v postmoderní situaci. D. J. White, Liturgie a nová evangelizace. Podněty byzantské tradice. K. Oldakowski, Média, kultura, církev. P. Ambros, Perspektivy a východiska pastorační činnosti církev - modlitba a evangelizace.

Druhý díl studijních textů uvádí do speciální morálky definováním základních pojmů - habitus a ctnost. Těžištěm knihy je pojednání o vlitých ctnostech, víře, naději a lásce.

Sborník z konference o analogii ve filosofii a teologii v historické perspektivě, která se konala roku 2006 na Cyrilometodějské teologické fakultě UP v Olomouci. Kniha představuje v mnoha ohledech hraniční téma: úvahy týkající se jazyka a jeho fungování zcela přirozeně přecházejí v přemýšlení o povaze reality jako takové. Vzájemné podobnosti a obdoba objektů, vlastností, vztahů a struktur se zdají být všudypřítomným prvkem mnohotvaré skutečnosti, kterou se snažíme zachytit, vyjádřit i přetvářet v řeči. Není tedy překvapivé, že analogie jako fenomén jazyka, empirické i trans-empirické skutečnosti tvoří od počátku myšlení důležitý námět úvah filosofie jazyka a logické sémantiky, metafyziky i teologie. Publikace bezpochyby osloví čtenáře se zájmem o filosofii, teologii, logiku, historii nebo jazykovědu.

Studie k eucharistické teologii. Klasická studije E. Schillebeeckxeho o reálné přítomnosti Krista v eucharistii charakterizuje místo Poslední večeře v křesťanské zvěsti.

Známý výrok z Dostojevského románu Idiot „Krása spasí svět“, který dal název této kolektivní monografii, otevřel otázku, na kterou se kolektiv autorů této knihy pokusil dát odpověď: „Jaká krása spasí svět?“Odborná monografie vznikla na základě vědeckých rozprav a kolokvia na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ke společné práci byli kromě akademických pracovníků fakulty přizváni též odborníci z Filosofického ústavu Akademie věd České republiky a Diecézního teologického institutu v Hradci Králové, respektive Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové. Ze zahraničí to byli profesoři z italské Katolické univerzity v Brescia a Komunity v Bose, a dále slovinské Teologické fakulty Univerzity v Lublani.

Prednášky o Apoštolskom vyznaní viery. Kniha vyšla v novom vydaní: Úvod do kresťanstva (2020)Kniha vyšla aj v češtine: Úvod do křesťanství (2007).Keď mladý profesor Ratzinger predstupoval pred študentov na univerzite v Tubingene s prednáškami o kresťanstve, mal jeden základný úmysel. Chcel, aby mu rozumeli aj ľudia, ktorí nie sú zvyknutí na jazyk Cirkvi, ktorým tento jazyk prekáža a ktorým je takto zabalené kresťanstvo neprístupné. Za schému, ktorej sa mal pridržiavať, si zvolil Apoštolské vyznanie viery známe aj ako modlitba Verím v Boha. Knižné vydanie týchto prednášok, ktoré držíte v ruke sa v origináli aj preložené do mnohých jazykov stalo bestsellerom. Neuveriteľná dôkladnosť a hĺbka, s akou sa tento múdry muž dotýka základných otázok kresťanstva, priam vyráža dych. Obdivuhodným spôsobom ukazuje, ako sú kresťanské pravdy veľmi úzko prepojené s ľudským životom. S ľudským životom v jeho hĺbke, ktorou sa, žiaľ, tak málo zaoberáme. Či sa človek vďaka čítaniu tejto knihy stane kresťanom, alebo či sa stane lepším kresťanom, to ťažko povedať. No určite sa vďaka vynikajúcemu sprievodcovi, ktorým je jej autor, dostane vo svojom uvažovaní na veľmi zaujímavé miesta, na ktorých málokto z nás už bol.

Protignostické pojednání O Kristově těle (De carne Christi), sepsané kolem roku 200, náleží k hlavním věroučným dílům zakladatele latinské křesťanské apologetiky Tertulliana z Kartága. Autor v něm proti doketistickým pojetím dokazuje, že Kristovo tělo bylo skutečným lidským tělem z masa a kostí, zrozené z panenské matky. V návaznosti na pavlovský koncept „bláznovství podle lidí“ pak podle Tertulliana právě zdánlivá paradoxnost vtělení potvrzuje jeho pravdivost a skutečnost. Latinsko-české vydání doplněné úvodní studií a výkladovými poznámkami připravil P. Kitzler.

Aktuální reflexe z let 1993-2003. Známý český teolog, mnoho let vězněný spiritus agens katolického protikomunistického odboje a šéfredaktor časopisu Teologické texty se vyslovuje k palčivým problémům současné české duchovní situace i k mnoha nadčasovým a obecně lidským otázkám, které se promítají do našeho každodenního života. Na tématech jako Rozumět dějinám, Co je pravda?, Víra jako dar, Katolická identita, Životní prostředí, příroda, stvoření, Od moci k autoritě a dialogu, Proč sláva Bohu?, Teologie otázky apod. si pro sebe i pro druhé ujasňuje, v čem spočívají nejhlubší hodnoty lidského života a jak by mohly být řešitelné některé zdánlivě bezvýchodné spory dneška.

Duchovní obnova se sv. Benediktem a sv. Bernardem. Tím, čím jsou Benedikt a Bernard zvlášť blízcí dnešnímu člověku, je síla jejich poselství. Oba dva - nás hledající - vedou k tomu, abychom zredukovali svůj vzájemný vztah s Bohem na samý základ, a to (podle slov evangelia) na cestu lásky, poctivosti a jednoduchosti.

Syntéza dogmatické teologie vznikla zredigováním kursů dogmatické teologie, které dával P. Jean-Hervé Nicolas na teologické fakultě ve Fribourgu. Jeho znalost současných teologů spojená s dokonalým ovládnutím teologické metody sv. Tomáše Akvinského ho uschopnila ke ztvárnění výkladu, který se vyznačuje jak pevností, tak ortodoxií, a přitom je obohacen o výsledky plodného období teologického zkoumání následujícího po II. vatikánském koncilu.

Teologicko-pastoračná reflexia. Desatoro Božích prikázaní – to sú základné pravidlá života. A základom Desatora je prvé prikázanie. Chápeme však jeho hĺbku? Boh Abraháma, Izáka a Jakuba, Boh, ktorý vykúpil Izrael, neznesie žiadnu konkurenciu. Úvaha kardinála Biffiho nám chce pomôcť očistiť si srdce i život od našich ľudských a spoločenských bôžikov, i od bôžikov našej „modernej viery“. Aby ľudská rodina ešte mohla mať nádej.

Česká katolická morální teologie 1884 - 1948. Publikace se zabývá českou morální teologií od jejích počátků v poslední čtvrtině 19. století do poloviny století dvacátého. Autor kriticky hodnotí jednotlivé spisy, konfrontuje jejich postoje s dobovou společenskou a politickou situací a uvádí je do souvislosti s prohlubující se izolací církve. Vedle obecných aspektů morálky je v rámci morálky speciální věnován zvláštní zřetel sexuální, politické a sociální etice.