Spoločenské vedy

V druhej polovici 17. storočia, keď v Európe vrcholil tlak Osmanskej ríše, bol Prešporok – dnešná Bratislava – najdôležitejším mestom Uhorského kráľovstva. Jeho obyvatelia húfne zanechávali katolícku vieru a pridávali sa k reformátorom. Ostrihomskí arcibiskupi, ktorí sa v meste často zdržiavali, hľadali pomoc u príslušníkov rýchlo sa rozvíjajúcej rehole, ktorá v európskom meradle výrazne prispela k obrane katolicizmu Zo skromných začiatkov sa ich činnosť v Prešporku rozvinula do založenia významného kolégia, ktoré formovalo mládež. Z prešporskej jezuitskej tlačiarne sa šírili významné náboženské i vedecké literárne diela. Mariánske kongregácie, ktoré jezuiti zakladali, poznačili nielen formu ľudovej zbožnosti širokých más veriacich, ale vtlačili výraznú pečať aj kultúrnemu a spoločenskému životu mesta. Pamätníkom pôsobenia jezuitov pred zrušením rehole v roku 1773 je doteraz viacero významných historických pamiatok v bratislavskom Starom meste.Pútavý text tejto publikácie z pera historika Jozefa Haľka a fotografie Ľuboša Rojku nám priblížia požehnané pôsobenie nasledovníkov svätého Ignáca v meste, ktoré by bez ich prispenia vyzeralo v minulosti i v prítomnosti zaiste celkom inak.

Denník Rudolfa Komanderu (1921 – 1953) je významným dokumentom o ideovom a politickom zápase mladej slovenskej generácie v povojnovej Európe. Zároveň je kronikou Slovenského revolučného odboja, predstavuje autentické svedectvo o počiatkoch formovania slovenskej politickej emigrácie v Rakúsku a Nemecku, vývoji názorov mladej generácie nielen na otázky exilu, ale aj na aktuálny vnútropolitický vývoj na Slovensku. Približuje aj jej predstavy o budúcom demokratickom usporiadaní Slovenskej republiky.Jedinečnosť výpovednej hodnoty denníka podčiarkuje fakt, že je jedným z mála autentických dokumentov o činnosti Slovenského revolučného odboja. Mladá slovenská generácia, ktorá sa bezprostredne po skončení vojny v ňom organizačne zjednotila, predstavuje začiatky formovania moderného kresťansko-sociálneho hnutia, ktoré sa v západnej Európe postavilo na obranu demokratických hodnôt a pričinilo sa o zastavenie nástupu svetového komunizmu.Dvadsiate výročie vzniku samostatnej Slovenskej republiky je príležitosťou, aby sme sa s viac ako polstoročným odstupom pozreli na našu nedávnu minulosť a uvedomili si, kde sú skutočné začiatky zápasov nášho národa o demokraciu, slobodu a štátnu nezávislosť.

Slovenskí katolícki študenti a intelektuáli v exile a ich organizácie ZSKŠvZ, ÚSKI, ZÚSKI je 55. publikácia z edície Linea recta brevissima - Priamo najbližšie k pravde.

Pokus o generačný profil. Vladimír Clementis a spoločníci je 56. publikácia z edície Linea recta brevissima - Priamo najbližšie k pravde.

Ako vznikla deklarácia Národnej rady Slovenskej republiky k storočnici založenia Slovenskej ligy v Amerike je 59. publikácia z edície Linea recta brevissima - Priamo najbližšie k pravde.

Gallusova antropologie je zakotvena christologicky, předznamenání je však pneumatologické: ve své individualitě i socialitě, ve svém chápání světa, sebe i Boha člověk žije a komunikuje v prostoru působení Ducha svatého. Člověk je tak definován jako člověk před Bohem, jako Boží stvoření, jako tvor žijící v prostoru Boží přítomnosti. A právě takto zápasí člověk o dobré vztahy a dobrý život: na svém konkrétním místě, ve svém konkrétním těle, ze své konkrétní perspektivy. Proto se kniha věnuje základním charakteristikám lidského života z teologického pohledu: komunikaci (s lidmi i Bohem), hříchu (a jeho dopadům do vztahů i struktur), základům etiky (tedy založení dobrého společného života před Bohem), otázce svobody a jejích hranic a eschatologickému výhledu (k poslednímu soudu a věčnosti). Nevynechává přitom ani otázky tělesnosti, sexuality a genderu, anebo vztahu člověka a umělé inteligence.Ambiciózním cílem knihy je předložit současnou teologickou antropologii, ovšem v poučeném rozhovoru s dalšími blízkými obory: chce být jakýmsi uzlovým bodem, na jehož jednotlivé linie bude možné navázat i z pohledu ostatních disciplín.

Josef Pieper je nemecký filozof, ktorého diela sú pomerne jasné a výstižné. Jeho schopnosť oživiť večné témy filozofie a podať ich jazykom, ktorý v ľuďoch vzbudzuje nové povedomie o základných existenciálnych otázkach, sa stala povestnou už počas jeho života. Pieper píše vecným a výstižným štýlom a jeho diela vyvolávajú záujem dodnes.Publikácia Eseje obsahuje štyri kratšie texty, ktoré spája hľadanie odpovede na otázku, v čom spočíva zdokonalenie človeka a ako súvisí s jeho miestom vo svete a s jeho vzdelávaním. Ide o tieto texty: Celistvé vzdelanieJe „hrdinstvo“ stále aktuálne?Aktuálnosť kardinálnych cností: rozumnosť, spravodlivosť, statočnosť, umiernenosťČo je to šťastie? Naplnenie vďaka nazeraniuEseje Josefa Piepera sú vynikajúcim sprievodcom pre súčasného človeka, ktorý sa nechce uspokojiť s banálnymi odpoveďmi na veľké otázky života.

Lekárovi Jakubovi Vermontovi sa život obrátil naruby. Jeho žena Mária pod vplyvom nových filozofických prúdov mení doterajšie smerovanie svojho života, opúšťa muža aj syna a vydáva sa na cestu, na ktorej dúfa objaviť nezávislosť a slobodu. Podáva žiadosť o rozvod a páli za sebou všetky mosty, ktoré ju kedysi pútali k Bohu a k viere. Zakladá si novú rodinu s podobne zmýšľajúcim mužom a má ďalšieho syna... Až po mnohých strastiach zisťuje, že kto opovrhne Bohom, toho zradí celý svet. Ale človek musí niesť dôsledky svojich rozhodnutí, ktoré aj v tomto prípade zasiahnu tých najnevinnejších. Tento pútavý psychologický román hovorí o nevere, zlých rozhodnutiach a ich dôsledkoch, ale najmä o láske Boha, ktorý si nájde cestu aj k tým, ktorí sú zdanlivo veľmi ďaleko od neho.

Edita Steinová (1891 – 1942) bola významná nemecko-židovská katolícka filozofka a rehoľníčka. V roku 1922 sa nechala pokrstiť a neskôr vstúpila do karmelitánskeho kláštora. Od roku 1932 prednášala na Pedagogickom inštitúte v Münsteri, ale po nástupe nacistického režimu musela učiteľské miesto opustiť. Začiatkom augusta 1942 ju Gestapo odvlieklo z kláštora do koncentračného tábora Auschwitz-Birkenau, kde o niekoľko dní zahynula v plynovej komore. Jej rozsiahle filozofické dielo, v ktorom sa pokúsila o syntézu fenomenologickej filozofie a tomizmu, patrí k základným pilierom európskeho poznania a duchovného vedomia. Kniha Hrad duše sprístupňuje slovenskému čitateľovi celoživotné úsilie Edity Steinovej o spojenie fenomenologickej filozofie s kresťanským myslením. V publikovaných textoch porovnáva názory Edmunda Husserla a Tomáša Akvinského, pokúša sa vymedziť Husserlovu fenomenológiu voči iným filozofickým smerom, predkladá fenomenologicko-historickú štúdiu o diele Terézie z Ávily a podáva výklad Goetheho Fausta, či Dionýza Areopagitu. V štúdii Ontická štruktúra osoby sa potom venuje hlavnej oblasti svojho skúmania, problematike ľudskej osoby a jej poznania metódami fenomenologickej filozofie. Výber uzatvára kontemplatívno-mystická štúdia o význame Vianoc. Hoci sú texty Edity Steinovej venované rozmanitým témam, spája ich úsilie o hlbšie poznanie človeka, jeho miesta vo svete a vzťahu k bytiu, v ktorom existuje a zároveň ho v mnohých aspektoch presahuje.

S predhovorom pápeža Františka. DOCAT je zrozumiteľné a prerozprávanie náuky o spoločnosti a sociálnej náuky, ako ju rozvíja Katolícka cirkev vo svojich najdôležitejších dokumentoch. Kniha je rozdelená do 12 kapitol, ktoré sa zameriavajú napríklad na tieto problémy: Cirkev a sociálne otázky; dôstojnosť ľudskej osoby; rodina ako základ spoločnosti; ľudská práca; hospodárstvo, politické spoločenstvo, medzinárodné spoločenstvo, životné prostredie, vojna a mier. Celá náuka je podávaná formou otázok a odpovedá, takže celá kniha obsahuje 328 precízne formulovaných otázok a odpovedí. Na konci každej odpovede sa nachádzajú odkazy na príslušné články v Youcate, Katechizme Katolíckej cirkvi a v Kompendiu sociálnej náuky Cirkvi. Túto knihu dáva do rúk mladej generácie pápež František, čím nadväzuje na gesto emeritného pápeža Benedikta XVI., ktorý mladým dal do rúk Youcat (Katechizmus Katolíckej Cirkvi pre mladých). Pápež František, ktorý pomenúva veci pravým menom a vyzýva ľudí na ozajstné prežívanie evanjelia, sa touto knižkou obracia na mladých ľudí slovami:Keď vás teraz pozývam, aby ste sa zoznámili so sociálnou náukou Cirkvi, nesnívam o nejakých skupinách, sediacich a diskutujúcich niekde pod stromami. Aj to je dobré a robte to! Môj sen je však väčší – želal by som si milión mladých kresťanov, najlepšie celú jednu generáciu, ktorá by bola pre svojich súčasníkov „chodiacou sociálnou náukou“. Svet zmenia iba ľudia, ktorí sa zaň angažujú, ktorí s ním pôjdu na periférie i doprostred špiny. Choďte aj do politiky a bojujte za spravodlivosť a ľudskú dôstojnosť pre tých najchudobnejších. Vy všetci ste Cirkev. Starajte sa o to, aby sa Cirkev menila, aby v nej bol život v dôsledku výzvy, ktorou je volanie tých, čo prišli o svoje práva, nárek tých, ktorí trpia núdzou a o ktorých sa nikto nestará.Rozhýbať sa v tom budete musieť sami. Keď to spoločne urobí viac ľudí, bude na tomto svete lepšie a ľudia pocítia, že cez vás pôsobí Boží Duch. Možno potom budete ako pochodne, ktoré týmto ľuďom osvetľujú cestu k Bohu.Odovzdávam vám teda túto veľkolepú knižku, aby vo vás rozdúchala oheň. Každý deň sa za vás modlím. Modlite sa aj vy za mňa!Váš pápež František

Kniha britského spisovateľa a katolíckeho filozofa Gilberta K. Chestertona Svätý Tomáš Akvinský nie je klasickým životopisom. Aj keď v úvodnej poznámke autor čitateľa skromne uisťuje, že nechce byť ničím väčším než „len populárnou skicou veľkej historickej osoby, ktorá by mala byť pre svet viac známa“, predkladá nám takmer filmový príbeh stredovekých kultúrnych dejín prostredníctvom výnimočného farbistého štýlu rozprávania o tejto postave z dejín kresťanskej Európy. Cez optiku triezveho rozumu a pravdivosti rozvíja svoj postoj k svetu a viere, pričom ako východiskový bod mu slúži samotný sv. Tomáš Akvinský. Obaja títo veľkí muži majú pritom, ovládaní vášňou pre pravdu, schopnosť vyjadriť neviditeľné a ťažko uchopiteľné veci takým spôsobom, ktorý sa pre čitateľa stáva inteligentným zážitkom.

Podobne ako Hrady a zámky aj kniha Kaštiele voľne nadväzuje na publikáciu o hradných zrúcaninách. V tejto knihe však zostavovatelia najväčší priestor poskytli stavbám, ktoré sú zväčša pekne zrekonštruované a v ktorých sídlia múzeá najrozličnejšieho charakteru. Vďaka nim návšteva takejto kultúrno-historickej pamiatky dostáva iný rozmer a nadobúda poznávací a náučný charakter. Samozrejme, neobišli ani kaštiele, ktoré sú pekne zrekonštruované a ktoré dnes plnia iné funkcie (sú ubytovacími zariadeniami, domami umelcov či sídlami inštitúcií). Napokon priestor dostali aj kaštiele, ktoré sú významné z historického hľadiska, avšak nie sú v najlepšom stave a čakajú na rekonštrukciu. Každé predstavenie kaštieľa sa začína opisom polohy a prístupových ciest, pokračuje históriou a súčasnosťou a zaujímavosťami nachádzajúcimi sa v bezprostrednom okolí. Nechýbajú staré pohľadnice a charakteristické fotografie.

z denníka spisovateľa. Nové vydanie úvah slávneho spisovateľa.Denník spisovateľa patrí k pozoruhodným a málo preskúmaným dielam F. M. Dostojevského. Je kľúčom k duši skutočného Dostojevského aj k mnohým z jeho slávnych románov. Vznikol ako spontánna výpoveď bez autocenzúry k spoločenským, kultúrnym a politickým udalostiam v Rusku, predovšetkým v rokoch 1876 – 1877. denník je skôr záznamom prúdu vedomia než kompozične prísne racionálne premysleným dielom, je snahou autora zachytiť súčasne vznikajúce myšlienky obrazy, idey, názory usilujúce sa predrať na povrch v zhmotnenej podobe, čo predurčuje aj na prvý pohľad zmätočný, chaotický rozprávačský štýl denníka. Svoj spôsob písania denníka sám Dostojevskij vyjadril slovami: „Verný svojmu naturelu začnem od konca, a nie od začiatku, hneď vyjadrím celú myšlienku. Nikdy som nedokázal písať postupne, približovať sa k veci a vyjadriť ideu, až keď ju už stihnem celú vopred predžuť a podľa možnosti dokázať. Nemal som dosť trpezlivosti, prekážal mi v tom môj charakter." Výber predstavuje Dostojevského ako komentátora aktuálnych a pálčivých problémov doby, ako učiteľa, kazateľa, proroka, ako ironického a niekedy až sarkastického sudcu prostredníctvom jeho kontroverzných úvah o náboženstve, katolicizme, morálke, politike, vojne, ale najmä o mesianistickom poslaní ruského národa.

v Teologické sumě. Tento svazek přináší další část christologických otázek třetí části Teologické sumy (STh III, q. 7–15). Tomáš v nich pojednává o důsledcích Božího vtělení, tedy o všem zásadním, co bylo osobou Božího Slova s lidskou přirozeností zároveň přijato v Ježíši Kristu. Nejde o vyčerpávající antropologický rozbor, ale o studium aspektů, které jsou důležité jak pro Kristovo bytí Bohočlověka, tak pro jeho poslání Spasitele a toho, kdo naplňuje a završuje Boží zjevení. Tomáš zde nejprve probírá otázky o Kristově habituální milosti (q. 7) a o milosti Krista jakožto hlavy církve (q. 8). Ve čtyřech dalších kvestiích se pak zabývá Kristovým věděním: nejprve jeho rozdělením na tři základní typy (q. 9), dále problematikou Kristova blaženého patření (q. 10), vlitého vědění (q. 11) a získaného neboli zkušenostního vědění (q. 12). Následují otázky o moci Kristovy duše (q. 13) a o přijatých nedostatcích těla (q. 14) a duše (q. 15).Tomáš Akvinský (1225-1274) byl katolický filozof a teolog scholastické tradice. Jeho práce znamenala vrchol scholastiky. V římskokatolické církvi patří mezi 36 učitelů církve a platí za jednu z největších teologických autorit. Za svatého byl prohlášen roku 1323. Byl vychováván v montecassinském klášteře a později dán na vysokou školu do Neapole. Vstoupil do dominikánského kláštera, a proto byl rodnými bratry vězněn, aby nečinil vznešenému rodu hanbu a aby se vzdal úmyslu žít řeholním životem. Po 18 měsících se mu podařilo uprchnout zpět do kláštera, kde ihned složil řeholní sliby. Vzdělával se dále v Kolíně nad Rýnem. V Paříži se stal profesorem a doktorem bohosloví. Jako učitel a spisovatel dosáhl světové pověsti. Největším a nejznámějším jeho dílem je "Summa teologie". Odpovědi na všechny otázky hledal v modlitbě, která naplňovala jeho život. Přes svou vznešenost zůstal vždy poslušným a pokorným řeholníkem, který nechtěl nic pro sebe a vše konal z lásky k Bohu.

Další svazek ze souboru Quaestiones disputatae de veritate přináší překlad otázky 22, ve které Tomáš pojednává téma vůle. Otázku disputoval a sepsal během svého vyučování na pařížské univerzitě v letech 1257–1258. V reakci na předchozí filosoficko-teologickou tradici Tomáš vymezuje vůli jako racionální žádost zaměřenou na blaženost, která převyšuje žádost smyslovou, a upouští od tradičního rozdělení na vůli dobrou a zlou. Novátorským a originálním způsobem rozpracovává problematiku svobody vůle. Ukazuje, že co do své přirozenosti vůle nezbytně chce svou blaženost, zatímco co do svého druhového určení zůstává vždy svobodnou vůči přitažlivosti jakékoli věci, dokonce i vůči sobě samé. Zkoumá také vztah svobody vůle a milosti a vzájemné uspořádání a spolupráci vůle a rozumu. Vymezením svobody vůle si Tomáš připravil půdu pro promýšlení tematiky svobodného rozhodování, jemuž věnuje následující, 23. otázku. Latinsko-český text.Tomáš Akvinský (1225-1274) byl katolický filozof a teolog scholastické tradice. Jeho práce znamenala vrchol scholastiky. V římskokatolické církvi patří mezi 36 učitelů církve a platí za jednu z největších teologických autorit. Za svatého byl prohlášen roku 1323. Byl vychováván v montecassinském klášteře a později dán na vysokou školu do Neapole. Vstoupil do dominikánského kláštera, a proto byl rodnými bratry vězněn, aby nečinil vznešenému rodu hanbu a aby se vzdal úmyslu žít řeholním životem. Po 18 měsících se mu podařilo uprchnout zpět do kláštera, kde ihned složil řeholní sliby. Vzdělával se dále v Kolíně nad Rýnem. V Paříži se stal profesorem a doktorem bohosloví. Jako učitel a spisovatel dosáhl světové pověsti. Největším a nejznámějším jeho dílem je "Summa teologie." Odpovědi na všechny otázky hledal v modlitbě, která naplňovala jeho život. Přes svou vznešenost zůstal vždy poslušným a pokorným řeholníkem, který nechtěl nic pro sebe a vše konal z lásky k Bohu.

V deviatom čísle ročenky Studia Capuccinorum Boziniensia si môžete prečítať tieto štúdie: „Danteho františkánstvo“ od Giuseppe Mazzottu; „Dominik Mokoš OFM (1718 – 1776) a jeho kazateľská tvorba (Východiská a možnosti výskumu)“ od Angely Škovierovej; „‘Svatí z katakomb’ v kostele Narození Páně v pražské Loretě“ od Marie Vymazalovej; „Velký kostel menších bratří (Stavební vývoj  konventního chrámu sv. Ducha v Opavě)“ od Lucie Augustinkovej filozofické texty: „Normalita ako predpoklad skúsenosti“ od Daniely Bendžalovej „Ako mlčí obraz?“ od Ladislava Tkáčika. Medzi „varia“ je zaradená rozsiahlejšia správa: „Projekt Historical and Theological Lexicon of the Septuagint: Príklad hesla εὐλογεῖν ‘zvelebovať/žehnať’ od Heleny Panczovej list generálnych ministrov pri príležitosti 750. výročia smrti svätého Bonaventúru „Svätý Bonaventúra, hlas, ktorý je aktuálny aj dnes.“ Medzi „censurae librorum“ nájdete recenzie na novinky Ivana Geráta (ed.) „Téma Troch kráľov v umení a kultúre“, Stéphana Bretona (ed.) „Penser le silence“, Charlesa Bobanta „L’art et le monde. Une esthetique phénoménologique“ a Güntera Figala „Ästhetik der Architektur“. Ročenka Studia Capuccinorum Boziniensia je jediným recenzovaným vedeckým periodikom pre františkánske štúdia, humanitné a historické vedy vydávaným na Slovensku.

25 otázek a odpovědí. Kdo jsou zakladatelé světových náboženství? Jak se jmenují jejich posvátné knihy? Jak uctívají Boha a které tradice zachovávají židé, křesťané, muslimové či sikhové? Svět je dnes jednou velkou globální vesnicí. Chceme-li se vyhnout náboženským konfliktům, je třeba objevovat, co nás spojuje a co odlišuje. Tato příručka nás seznamuje s Abrahámem, Mojžíšem a Davidem, s Ježíšem, apoštoly Petrem a Pavlem i Martinem Lutherem, s Mohamedem, Buddhou a guruem Nánakem. Nakonec si můžeme srovnat znění zlatého pravidla („co chcete, aby lidé dělali vám, dělejte i vy jim“) v různých duchovních směrech. Knížku plnou faktů i zajímavostí ocení mladí i dospělí čtenáři, učitelé a studenti společenských věd a základů evropské kultury. Stane se vhodným průvodcem pro ty, kdo neznají světová náboženství do hloubky a hledají přístupný text, jenž je do pestrého světa náboženství uvede.

Květoslav Minařík vyberá citáty zo všetkých štyroch evanjelií, Skutkov apoštolov a niektorých epištol a doprevádza ich vysvetľujúcimi komentármi. Kresťanské učenie Nového zákona interpretuje ako náuku o vedení, moci a oslobodení, ktorá človeka vedie cestou spásnej mravnosti až do úplného ozdravenia a nadobudnutia múdrosti. Obhajuje hĺbku a veľkosť prínosu kresťanstva, ktoré niektorí tzv. mystici podceňujú v porovnaní s orientálnymi náukami. Cesta prostej morálky, ako ju ukazuje Nový zákon, je predpísaná každému, kto chce dospieť do sveta Veľkej mystiky všetkých dôb a smerov. Táto kniha ukazuje ako po tejto ceste ísť.

Nacizmus a komunizmus vo svojej epoche. Peter Škodáček v zápase za slobodu.Letáková akcia odbojovej skupiny Mladá garda slobody.Zo "zväzáckeho" funkcionára na straníckeho aparátnika.

S novinármi slovenského exilu na stránkach Slovenských hlasov z Ríma. Monografia má charakter zakladajúceho diela pre dejiny slovenskej žurnalistiky, a to konkrétne v oblasti slovenskej exilovej publicistiky predovšetkým v období po roku 1945, s presahmi až do súčasnosti. Jadrom publikácie je dvadsaťtri podobne štruktúrovaných rozhovorov autora s predstaviteľmi slovenských exilových periodík, ktoré boli uverejňované v mesačníku Slovenské hlasy z Ríma od roku 1978 do roku 1990. Samotné rozhovory odkrývajú základné charakteristiky toho-ktorého exilového periodika, jeho históriu, poslanie, čitateľské zázemie a materiálne zabezpečenie, vízie do budúcnosti, vzťahy k ostatnej exilovej tlači a mnohé iné. Spolu vytvárajú neoceniteľnú mozaiku publicistiky slovenských exulantov v druhej polovici 20. storočia. Problematiku fundovane dopĺňajú texty prof. Emílie Hrabovec a Františka Vnuka, ako aj rozhovor Matúša Marcinčina s autorom. Kniha vyniká aj podrobnými dokumentárnymi a bibliografickými informáciami a osobitne cenný je bohatý obrazový materiál.ObsahVečný Rím (Stanislav Mečiar)Niekoľko myšlienok na margo Zaviatych rozhovorov o zaviatych dejinách slovenského exilu (Emília Hrabovcová)[I]Jozef M. Rydlo, bibliograf a kronikár slovenskej literárnej tvorby v zahraničí (František Vnuk)[II]Slovák v Amerike - Rozhovor s Michalom J. KrajsomJednota - Rozhovor s Jozefom C. KrajsomHorizont - Rozhovor s Jozefom Špetkom Slovensky štít - Rozhovor s Františkom Chajmom Slobodne Slovensko - Rozhovor s Krištofom Greinerom Ave Maria - Rozhovor s Andrejom Pírom Slovensky život v Argentíne - Rozhovor s Evou Jankovičovou-JoštiakovouSlovak Heritage - Rozhovor s Janom BelianskymListy sv. Františka - Rozhovor s Rudolfom Dilongom / Rozhovor s Teodorikom J. Zúbkom Most - Rozhovor s Mikulášom Šprincom Posol - Rozhovor so Štefanom Senčíkom / Rozhovor s Rajmundom OndrušomBulletin Svetového kongresu Slovákov - Rozhovor s Jánom Okáľom Kanadsky Slovák - Rozhovor s Mariánom JankovskýmSlovak Studies - Rozhovor s Michalom LackomEcho duchovného prúdenia dneška - Rozhovor s Rajmundom Ondrušom Krajansky pozdrav - Rozhovor s Vojtechom Zemanom Informačne správy - Rozhovor s Pavlom G. Dobišom Slowakei - Rozhovor s Vojtechom Buckom Život – La Vie - Rozhovor s Františkom RevesomMladý Slovak - Rozhovor s Vojtechom Zemanom Slovak Studies Association Newsletter - Rozhovor s Louise B. Hammerovou Novy život - Rozhovor s Víťazoslavom HroncomObežnYk - Rozhovor s Pavlom Šiškom Národné noviny - Rozhovor s Josephom Stefkom Slovakia - Rozhovor s Mariánom Markom StolárikomSlovenské správy/Slowakische Nachrichten - Rozhovor s Františkom Kollárom Slovenské hlasy z Ríma - Interview s Andrejom Paulinym v Šaštíne 22. marca 2005 (Viliam Jablonický)[III]Vznik a zánik vybraných mienkotvorných periodík slovenského politického exilu (1945 – 1989)[IV]„Chýbajú mi všetky exilové časopisy bez rozdielu.“ Ako vznikali rozhovory s novinármi slovenského exiluna stránkach Slovenských hlasov z Ríma? Interview s Jozefom M. Rydlom (Matúš Marcinčin)[V]Noviny a ich redaktori, dokumentáciaSupíš periodíkBibliograficky súpis rozhovorovZoznam redaktorov a redaktoriek exilových periodíkŽivotopisne profily redaktorov a redaktoriek[VI]Bibliografické hesláPramene a literatúraSúhrnyO autoroviMenný register

Dejiny katolíckeho internátu v 20. storočí. Svoradov nie je obyčajný internát. Od svojho založenia Dr. Eugenom Filkornom v roku 1922 nechcel poskytovať len potrebné ubytovanie, ale hneď od začiatku niesol ušľachtilú myšlienku formovať mladú inteligenciu v duchu náboženskom, národnom a sociálnom. Rozvinúť a upevniť katolícku vieru, pripraviť mladých ľudsky a odborne na prevzatie zodpovednosti sa spoločné dobro slovenského národa a osobitne prebudiť v srdciach sociálnu citlivosť, osobitne pre robotnícku otázku a laický apoštolát. Z jeho útrob vyšli naozaj zaujímavé osobnosti, ktoré si prešli zložitým vývojom v náročných dobových okolnostiach. Po zoštátnení komunistickým režimom v roku 1951 sa stal obyčajným internátom bez „ducha zakladateľa", aby v čase slobody dostal druhú šancu a takmer po 100 rokoch od svojho založenia nadviazal na svoje korene a niesol myšlienku formovania a rastu vzácneho pokladu národa - mladých ľudí - do budúcnosti...

Číta: prof. ThLic. PaeDr. Martin Weis, Th.D. Celkový čas: 5 hodín 34 minút Konec druhé světové války v roce 1945 a jubilejní rok 2000. Mezi těmito dvěma milníky nacházíme mnoho událostí a osobností, které mají na další dějiny církve rozhodující vliv.Církevní historik profesor Martin Weis hovoří například o tom, jak se odsun Němců promítl v konkrétních případech kněží, nebo jak se jevil nástup komunismu z celocírkevního hlediska.Jak církevní historici hodnotí osobnost Jana XXIII.? Jaká významná rozhodnutí učinil papež Jan Pavel II.?Církevní dějiny v zrcadle času III. nás přivádějí až na práh nového století.

Číta: prof. ThLic. PaeDr. Martin Weis, Th.D. Celkový čas: 5 hodín Druhý cyklus věnovaný církevním dějinám pokrývá období od prvního vatikánského koncilu do konce druhé světové války.Církevní historik profesor Martin Weis se v něm zaměřuje na nejrůznější historické milníky. Jaké reakce vyvolalo vyhlášení dogmatu o neomylnosti papeže? Jak se církev vyrovnala se světovými válkami? Co vedlo k diplomatickému konfliktu Vatikánu s nově vzniklou Československou republikou? Proč mnoho křesťanů podlehlo nacistické propagandě?Odpovědi na tyto a další otázky přináší Církevní dějiny v zrcadle času II.

Číta: Jiří Mihola Celkový čas: 12 hodín 46 minút Počátky vývoje křesťanského dogmatu. Zrod mnišství v Evropě. Cyrilometodějská mise.Jiří Mihola z Katedry historie Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně přibližuje dějiny církve od jejích počátků až do devatenáctého století.Církevní dějiny v zrcadle času se nevyhýbají ani takovým tématům, jako jsou čarodějnické procesy nebo pobělohorská rekatolizace.

Číta: Pavel Kašpar Celkový čas: 10 hodín 7 minút Rozhovory a myšlenky dvou velkých mužů, držitelů Nobelovy ceny za mír, o tom, jak být šťastný v dnešním proměnlivém světě.„Pokud sám sebe vnímáte jako obyčejného člověka, jednoho ze sedmi miliard, není důvod mít pocit, že byste se měl chovat, jako byste byl někdo výjimečný. Ať už jsem s královnou nebo králem, prezidentem, premiérem či žebrákem, vždy mám na paměti, že jsme všichni stejní.“Svět kolem nás se rychle proměňuje, jsme svědky tragédií celosvětového významu, katastrof, (nejen) osobních neštěstí, nemocí, smrti – lze vůbec v takovém světě, v takové době prožívat radostný život a nenechat strasti, aby nás pohltily? Ano, lze pracovat na tom, abychom i v tom špatném uměli najít něco, co nás posouvá dál. Lze cvičit náš přístup k sobě samým a k ostatním kolem nás.Kniha radosti zprostředkovává dlouholeté zkušenosti dvou neuvěřitelných mužů, kteří navzdory nepředstavitelně těžkým životním zkouškám zůstávají veselými, nezbednými, soucitnými, odpouštějícími a neztrácejí víru ve všechny lidské bytosti.Douglas Abrams mistrně propojil životní příběhy dvou blízkých přátel – Jeho Svatosti dalajlámy a arcibiskupa Desmonda Tutua, jejich odpovědi na otázky týkající se překážek na cestě k radosti, pokory, humoru, odpuštění, vděčnosti, soucitu, velkorysosti a mnoha dalšího s vědeckými poznatky, které se probíranou tematikou zabývají. Audiokniha provází čtenáře cestou od zaměření na já, mně, moje k zaměření na my, nám, naše. Ukazuje nám, jak se poučit z utrpení (ať už vlastního nebo utrpení kolem nás), popřípadě jak si uvědomit, že jsme součástí velkého společenství a že v ničem, co prožíváme, nikdy nejsme a nebudeme sami. Nikdo z nás nedokáže uniknout utrpení. To však neznamená, že nemůžeme prožívat radost. Netrapme se kvůli věcem, které nedokážeme změnit. „Pokud s tím lze něco udělat, jaký je důvod ke sklíčenosti? Pokud se nic dělat nedá, k čemu je být sklíčený?“

Tomáš Halík. Číta: Tomáš Halík Celkový čas: 42 minút Velmi osobně laděný autorův výběr z jednotlivých pasáží mapuje hlavní zastávky a setkání jeho života - od dětství přes studijní léta a kněžské svěcení po klíčové okamžiky jeho veřejného působení. Prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D., je vzděláním filozof, sociolog, teolog a religionista. Jeho knihy a články vycházejí ve významných nakladatelstvích v řadě světových jazyků. Doma i v zahraničí získal prestižní ceny za literaturu.

Sedm studií. Aurelius Augustinus (354-430) není jen největším teologickým učitelem západního křesťanství, ale zároveň originálním filosofickým myslitelem, který v mnohém navázal na antické zdroje platonské, stoické a částečně aristotelské a v zajímavé křesťanské syntéze je zprostředkoval středověkému i novověkému myšlení. Stěží bychom našli téma evropské filosofie, pro něž by Augustin nebyl jednou z hlavních inspirací, ať už je to motiv času, svobody nebo lásky, ba dokonce hlubiny lidského nevědomí. Tato kniha si v sedmi dílčích studiích všímá nejen těchto typicky augustinovských témat, ale i některých méně známých otázek, jako je pozornost mysli, promýšlení aristotelské kategorie relace nebo pojetí umění.

Jen málokdo poznal papeže Benedikta XVI. tak dobře a tak zblízka jako Georg Gänswein. A proto má smysl číst jeho vzpomínky. Jejich užší spolupráce začíná v roce 1996, kdy byl Joseph Ratzinger už respektovaným i mediálně stále kritizovanějším prefektem Kongregace pro nauku víry. Jeho osobním sekretářem se Gänswein stal v roce 2003, zůstal jím po papežské volbě v roce 2005 a stál při něm při odstoupení z papežského úřadu v roce 2013 i dál, až do Benediktovy smrti na sklonku roku 2022. Gänswein líčí a interpretuje klíčové události církevních i světových dějin od 90. let do současnosti. Dokládá, jak inspirativním myslitelem, bystrým teologem i vlídným a pokorným člověkem byl Joseph Ratzinger – papež Benedikt XVI. Kniha nám přibližuje nejen to, jak funguje Vatikán a jeho instituce, ale také věrohodně dosvědčuje, že to, co papež Benedikt hlásal druhým, sám i žil a hlavní oporou mu přitom byla křesťanská víra, naděje a láska.

Práce profesora Pospíšila je prvním systematickým zpracováním christologie a soteriologie, napsaným po 2. vatikánském koncilu v českém jazyce. Autor postupuje v souladu s koncilním požadavkem na metodu v dogmatické teologii. Začíná dějinami dogmatu a dospívá ke spekulativnímu prohloubení stěžejních témat. Nejprve jsme uvedeni do christologické metody a terminologie. V druhé kapitole probíráme různé přístupy k dějinnému Ježíši a biblické christologii. Třetí kapitola zpracovává myšlení o Ježíši Kristu v patristické epoše – u církevních otců i u jejich názorových oponentů a odpůrců. Čtvrtá kapitola pojednává do hloubky o rozličných aspektech vtělení Božího Syna. V páté se zabýváme tajemstvím Muže z Nazareta z hlediska jeho díla spásy. Vrcholem a svorníkem je zde událost kříže, Kristovo sebevydání a oběť za hřích světa. Pospíšilův přínos spočívá hlavně v úzkém propojování teologie a spirituality, teorie a praxe. Teologie zde není odtržena od života, ale pomáhá hlubšímu a celistvějšímu chápání naší víry a světa kolem nás. Autor se nevyhýbá odpovědím na obtížné otázky: Jaký je hlavní účel vtělení Božího Syna? Jak se rozvíjelo Ježíšovo vědomí a poznání? Jaký je poměr mezi Ježíšovými mesiášskými zkouškami a hloubkou jeho svobody? Jaká jsou nesprávná pojetí spásonosného významu Kristova kříže? V jakém smyslu je Muž z Nazareta spasitelem těch, kdo žili „před Kristem“? Od čeho nás Kristus vlastně osvobodil? Monografie slouží jako standardní učební text na našich teologických fakultách, ale oblíbili si ji i ti, kdo mají hlubší zájem o tajemství osoby a života Ježíše Krista. Páté vydání je důkladně revidováno, upraveno a rozšířeno.

Estetika ako fenomenológia. Systematický a zásadný príspevok venovaný problematike filozofie umenia a estetiky. Preklad diela významného nemeckého filozofa Güntera Figala „Ercheinungsdinge. Ästhetik als Phänomenologie“ z roku 2010. „Umelecké diela sú vecné, a preto je podstatnou súčasťou toho, že ich zakúšame aj to, že ich vnímame. Umelecké diela sú však iného druhu. Nie sú to veci, ktoré by sme mohli skúmať ako javy, ale sú to fenomenálne veci. Alebo naopak: sú to zjavy, ktoré sú vo svojej podstate vecami. Umelecké diela sú jedným slovom veci, ktoré sa javia – zjavy vecí, ktorých podstata spočíva v tom, že sa javia. A umelecké diela sú v tomto zmysle – ako veci, ktoré sa takto zjavujú – aj krásne.“

Ekumenická milosť charizmatického hnutia. Kniha Jeden Pán, jeden Duch, jedno telo od Mons. Petra Hockena ponúka hlboké teologické pohľady na jednotu Cirkvi a význam Ducha Svätého v spojení veriacich.Mons. Peter Hocken, historik a teológ obnovy v Duchu Svätom, v tomto diele ponúka systematický a hlboký pohľad na prúd milosti, ktorý Boh zosiela naprieč cirkvami. Prvá časť poteší najmä tých, ktorí sa s charizmatickou obnovou stretajú, ale potrebujú jasnejšie uchopiť teologický základ a his-torické súvislosti. V druhej časti knihy sa autor zameriava na svoj hlavný cieľ: ukázať, že táto milosť je vo svojom základe ekumenická a akým spôsobom kladie výzvy všetkým cirkvám, aby ich unikátnym spôsobom, ktorý nepochádza od človeka, privádzala k jednote.

Francúzsku filozofku, mystičku, odborársku aktivistku Simone Weilovú (1909-1943), ktorej celým dielom preniká túžba po „poznaní celou dušou“, označil Albert Camus za „jediného veľkého ducha našej doby“. Filozofia podľa nej „nenapreduje, nevyvíja sa“, to, čo je v nej najpodstatnejšie, je jednota a totožnosť skutočnej múdrosti naprieč časom, čiže dotyk s večnosťou. Preto Weilová môže odmietnuť konceptuálne systematizácie, v ktorých sa skrýva totalitárna a napokon celkom imaginárna ambícia racionality na obsiahnutie celej Skutočnosti.Zakorenenosť, jeden z dvoch najvýznamnejších a zároveň posledný autorkin text, ostal pre jej smrť nedokončený. Ako pri mnohých Weilovej textoch dejinné a politické udalosti slúžia autorke ako východisko a matéria pre filozofickú reflexiu. Z tohto hlbokého, inšpiratívneho diela presvitá Weilovej snaha poskytnúť tým, ktorí budú riadiť povojnovú obnovu Francúzska a určovať jeho ďalšie smerovanie, zreteľné, ušľachtilé a hrubou silou nepoškvrnené kritériá pre vedenie ich pôsobenia. Ich zvrchovanou korunou je pre autorku Boh v zmysle platónskeho Dobra, ktoré jediné môže byť hlavným regulatívom skutočne ľudskej spoločnosti a súčasne predstavuje horizont pre naplnenie a prekročenie individuálnej ľudskej existencie.

„... ak milujete maľbu, zaujímate sa o všetky jej formy, o všetky jej školy. Keď som však uvidel niektoré Kandinského obrazy, tie najťažšie, posledné, tie z parížskeho obdobia, bol som úplne fascinovaný a chcel som svoju skúsenosť pochopiť. Bolo vecou náhody, že som sa ponoril do Kandinského spisov, ktorý nielenže absolútne brilantným spôsobom teoretizoval vlastnú maľbu, ale vytvoril aj všeobecnú estetickú teóriu. Vtedy som objavil základy estetiky, ktoré by zodpovedali tézam, ktoré obhajujem vo filozofii. Kandinského demonštrácia bola oslnivá a relatívne prístupná, pretože ťažila z podpory maliarskej tvorby, ktorá bola schopná podoprieť tézy, ktoré zjavne odporovali každému existujúcemu maliarstvu. Západné maliarstvo bolo totiž vo svojom projekte maľbou sveta, pokiaľ si z neho požičiavalo figúry, formy a farby. (...) Nikdy v žiadnej inej oblasti mi nikto nedal kľúč k odpovediam na moje otázky tak ako Kandinský."Michel Henry v rozhovore s Olivierom Salazar-Ferrerom,Montpellier, december 1990

Klasické dílo duchovní teologie (1. vydání 1937), v němž autor podává postavu Ježíše Krista, jak se s ní setkáváme v evangeliích, a poukazuje na tajemství jeho osoby, aniž je chce rušit. Historicko-kritická exegeze přinesla od doby vzniku této knihy mnoho nových detailních poznatků, ale na pozadí současných teologických diskusí o různých podobách Ježíše ve filmu a literatuře zůstávají Guardiniho úvahy podivuhodně aktuální.

Kniha přibližuje konstruktivní využití podnětů vycházejících z různých podob teorie kolektivní paměti v biblických studiích a současně s nimi vede kritický rozhovor. Ve třinácti kapitolách se zabývá teoretickými otázkami na poli filozofie i různými pokusy o aplikaci v oblasti biblických textů, dějin Izraele a raného křesťanství. Poskytuje tak představu o možném přínosu teorie kolektivní paměti pro biblistiku, ale i o jejích problematických místech a limitech.

Otec Anton Konečný sa narodil v roku 1944. Kňazom sa stal v dobe totality. Keď nastalo obdobie slobody, venoval sa náročným úlohám, akou bola napríklad aj obnova kňazského seminára a teologických štúdií v Košiciach. V publikácii V službe jednoty sa delí o svoje skúsenosti od mladosti až po súčasnosť. Knihu zostavoval tri roky, počas ktorých spomínal na minulé fakty a udalosti, overoval si ich v záznamoch a cez rozhovory s priateľmi, hľadal vhodné fotografie a všetko triedil a prehodnocoval. Oživenú minulosť napokon zoradil do tridsiatich statí.Autobiografia obsahuje najdôležitejšie úseky jeho života, ktoré vytvárajú tri chronologické okruhy: obdobie pred vysviackou, obdobie po vysviacke a obdobie na dôchodku v Zakarpatsku. Hlavnou časťou knihy sú úlohy a práce na obnove kňazského seminára a fakulty v Košiciach po roku 1990.

Kniha podává přehled vývoje formálních pramenů kanonického práva (včetně východního) od počátků církve až do současnosti; připojeny jsou četné ukázky vybraných textů. Studium pramenů kanonického práva nám umožní objektivnější pohled na tehdejší právní úpravu, než jaký nám mnohdy poskytují učebnice dějin kanonického práva. Říkává se, že prameny nelžou; neplatí to však absolutně - i v církevním středověku se objevily zcela či částečně zfalšované právní sbírky, které měly na církevní dějiny značný vliv.

V období gregoriánské reformy a boje o investituru prošla křesťanská společnost významnou proměnou, která se promítla do vztahů světské a duchovní moci, fungování latinské církve i priorit právního a teologického myšlení. Významnou součástí této transformace se stala nová podoba volebního procesu, který zásadně ovlivnilo na konci padesátých let 11. století vydání dekretu In nomine Domini papežem Mikulášem II. Tato kniha se v návaznosti na dosavadní historický a kanonickoprávní výzkum zabývá vývojem papežských voleb v gregoriánském období. Zvláštní pozornost věnuje reálnému významu nové volební legislativy, formování kardinálského kolegia jako privilegované skupiny volitelů a dalším organizačním a právním náležitostem volební procedury. Výběr nové hlavy římské církve tak překračuje oblast vnitrocírkevních záležitostí a stává se svědectvím o dynamickém utváření celospolečenských vztahů na začátku vrcholného středověku.

Vysoké hodnocení tělesnosti je jedním z nejnápadnějších rysů, které křesťanství vneslo do kultury a myšlení pozdní antiky. Víra v Boha, který se vtělil, měla přitom vliv také na představu o člověku. Podle starokřesťanských autorů řeckého jazyka, o něž jde v této knize především (Klement Alexandrijský, Origenes, Řehoř z Nyssy a další), člověk není jen bytostí, k jejíž identitě náleží individuální tělo, ale navíc bytostí pevně začleněnou do kosmického řádu. Křesťanská naděje ve vzkříšení těla je tak v jejich podání nadějí v záchranu a proměnu všech lidských bytostí, ba celého veškerenstva. Díky tomuto poselství je křesťanství těchto autorů zajímavé i pro člověka 21. století, který znovu začíná chápat kosmický rozměr své odpovědnosti a zároveň si ve světě redukovaném na digitální média znovu uvědomuje význam tělesnosti pro svou identitu i pro společenství s druhými.

Velikonoční vyznání, že Ježíš byl vzkříšen, je zásadním východiskem jak pro křesťanskou víru, tak pro křesťanskou teologii. Tato kniha proto začíná touto zásadní vnitřní perspektivou křesťanství, využívá vhledů interního realismu a sémiotiky a bere v potaz postmoderní dobu s její neredukovatelnou pluralitou. Na tomto základě se snaží vystavět současné pojetí toho nejústřednějšího teologického tématu - christologie; snaží se tedy odpovědět na otázku, kdo byl a je Ježíš Kristus a jaký je jeho význam pro celek skutečnosti. Christologii pojímá jako christologii ontologickou. Gallus se proto v textu kriticky zabývá jak tradiční chalcedonskou christologií, tak také christologickými koncepty posledních dekád a předkládá vlastní originální řešení. Jeho koncepce je založena na přesvědčení, že konzistentní christologie je možná pouze na pozadí důsledně trojičního myšlení a dynamického pojetí Boha i člověka. Přichází s modelem Boží akomodace, která je základem pro pojetí inkarnace i Ježíšovy smrti jako smrti Boha, a dotahuje důsledky tohoto modelu až do antropologie, soteriologie, eschatologie a mezináboženského dialogu.