Spoločenské vedy

Štúdie k praktickej fundamentálnej teológii. Azda najznámejších žiak Karla Rahnera, emeritný profesor univerzít v Münsteri a Viedni a predstaviteľ praktickej fundamentálnej teológie Johann Baptist Metz (1928), ponúka v tejto knihe výber zo svojich najdôležitejších spisov.

Tato kniha je rozsáhlou úpravou a rozšířením díla Apologetics to the Glory of God (1994) známého teologa Johna Framea, která vnáší světlo do poselství a metody opravdové křesťanské apologetiky a jejích důkazů, obrany i útoku.John M. Frame je profesorem systemické teologie a filozofie na Reformed Theological Seminary v Orlandu a autorem řady knih.„Apologetika není výmluva či omluva za to, že věříme, ale obhajoba toho, čemu a proč věříme. Je proto jednou z důležitých součástí systematické teologie. Tato kniha je napsaná spíše v teologickém než filozofickém duchu pro křesťany s vyšším vzděláním.Vzhledem k tomu, že neexistuje žádné neutrální východisko našeho lidského uvažování a argumentace, Frame svou apologetiku záměrně staví na „předcházejícím závazku“. Proto se zde setkáváme s tzv. presupoziční apologetikou. Tato apologetika se postupně věnuje důkazům (hledání racionálního základu pro víru), obraně (před problémem zla) a útoku (proti nevíře).Neznám plodnějšího a zbožnějšího systematického teologa současnosti, a proto po slovenském vydání jeho úvodu do systematické teologie (Spása je u Hospodina) vřele doporučuji českému a slovenskému čtenáři i jeho Apologetiku.“— doc. ThDr. Ing. Ján Henžel, PhD., emeritní profesor systematické teologie na UMB v Banské Bystrici, tajemník Rady Církve bratské v SR

Pochopit fenomén, jenž provází lidstvo po dvě tisíciletí a je jedním ze základních determinantů jeho dějin, není lehký úkol. Tím fenoménem je křesťanství a učencem, který mu zasvětil své celoživotní bádání, je prof. Otakar A. Funda. Na své cestě musel překonat nejednu překážku od otevřeného nepřátelství až po otevřené nepochopení, ale jeho vytrvalé úsilí přineslo své plody nejen v podobě jeho prací, zejména takových jako Křesťanství, jev lidských dějin a kultury (1992), Víra bez náboženství (1994), Mezi vírou a racionalitou (2003) a zvláště Ježíš a mýtus o Kristu (2007), ale také prostřednictvím mnohých studentů, jež ovlivnil a zasvětil do tohoto bádání. V knize, do níž přispěla nikoli malým dílem i jedna z jeho nejmladších studentek, se vrací ke klíčové fázi dějin křesťanství, k jeho vzniku a ranému období. Funda a jeho spoluautorka sumarizují své myšlenky a interpretace tématu a zároveň je aktualizují některými odkazy k současným kontextům. Dokazují tak, že jde o stále otevřené a živé téma.

Edice dokumentů z let 1920-1922. První svazek nové řady přináší edici souhrnných diplomatických zpráv československého vyslanectví u Svatého stolce v éře první republiky. Vychází primárně z fondu Politické zprávy — Vatikán, uloženého v Archivu Ministerstva zahraničních věcí České republiky v Praze, a obsahuje čtyři desítky přepsaných, komentovaných a kontextualizovaných dokumentů z období let 1920 až 1922.

Kniha přináší vhled do prostředí a okolností, v nichž žil a působil Ježíš Nazaretský. Je věnována nejen konkrétní historické, náboženské, sociální a politické problematice spojené s Ježíšovým narozením, působením, smrtí a zmrtvýchvstáním, ale poskytuje i širší pohled na předchozí a následné dění. V pěti rozsáhlých částech může čtenář sledovat události a okolnosti, které mu napomohou lépe pochopit, k jakým změnám a nábožensko-společenským proměnám v 1. stol. n. l. v souvislosti s Ježíšem a jeho hnutím docházelo. Dobře známé antické dějiny kniha ukazuje ve vztahu k osudu tehdy málo známého proroka a učitele, jehož násilná smrt vzápětí začala měnit dějiny. Zároveň může sloužit jako zdroj informací pro ty, kdo chtějí lépe rozumět novozákonním textům jakožto textům, které vycházely z konkrétní historické zkušenosti.

Kniha se věnuje diplomatickým stykům Československa a Svatého stolce ve 20. století. Jde o mimořádně dramatickou dobu, která ve vztazích Československa a Vatikánu v mnoha ohledech odráží dějiny habsburské monarchie, dvou světových konfliktů, dvou totalitních ideologií 20. století – nacismu a komunismu – a meziválečné i poválečné doby. Již na první pohled je čtenáři zřejmé, že se jednalo o období mnoha těžkostí, nepochopení a řevnivostí, a to jak na české, resp. československé, tak na vatikánské straně.

Proč to vlastně dělám. Lidé jsou složití. Lidské chování vidíme, ale motivy ne. Za tím, “co v životě děláme”, je skryto “proč to děláme”.Edward T. Welch nás vyzývá, abychom se na důvody svého chování podívali hlouběji. Ukazuje nám, že podle Božího slova je to srdce, jež je zdrojem veškeré lidské motivace. Naše srdce obsahuje motivy jakoRozkoš – Štěstí – Smysl – Moc – Pohodlí – Úspěch – Vliv na druhé – Pokoj – Svoboda – Pověst – Respekt – Láska/IntimitaWelch nás povzbuzuje, abychom se ptali po svých hlubších motivech:V co doufáte, co chcete, po čem toužíte?Čeho se bojíte? Z čeho si děláte starosti?Ve kterých chvílích říkáte: “Kdyby jenom…”?

Reflexie nad krátkymi výrokmi a poučeniami svätého Theodorosa Veľkého Asketika, ktoré nachádzam vo Filokalii pod názvom „100 duchovných textov“. Zaznamenaná duchovná skúsenosť svätého Theodorosa neponúka systematické učenie o duchovnom živote. Napriek tomu je zdrojom inšpirácie a poznania mnohých jeho zákonitostí.Jedným z dôležitých prostriedkov obnovy duchovného života v našich východných katolíckych cirkvách je návrat k štúdiu diel cirkevných otcov. Tieto diela sú bohatým prameňom poznania, prežitej teológie i katechézy a cenným zdrojom inšpirácie pre duchovný život. Zvlášť ich použitie pre obohatenie našej katechézy, ale i pre prehĺbenie praxe duchovného života, môže prispieť k radikálnej obnove celého systému oboznamovania sa s pravdami našej viery a ich vnášaniu do života.Prv než by sme začali hovoriť o katechéze cirkevných otcov z hľadiska inšpirácie, ktorú nám môže poskytnúť pre našu súčasnú katechetickú prax je hádam potrebné objasniť si, či skôr pripomenúť si samotný význam slova katechéza, a to ako po jeho etymologickej stránke, tak aj v rovine historickej, ako terminus technicus, s presným štylisticko-rétorickým, metodickým i didakticko-pedagogickým významom a ohraničením.Slovo katechéza pochádza z gréckeho slova katechésis odvodeného zo slovesa katecheo, ktoré znamená ozývam sa, vyvolávam ozvenu, zvučím, rozoznievam, nechávam zaznieť hlas zdola. V prenesenom, či obraznom zmysle sa týmto slovom označuje aj spôsob vyučovania, pri ktorom učiteľovo slovo je vlastne odpoveďou na otázky, ktoré zaznievajú v žiakovi, pričom tak ide o akýsi spôsob vzájomnej a spätnej vnútornej ozveny. Ako podotýka sv. Ján Zlatoústy na úvod svojej prvej krstnej katechézy, slovo prihovárajúceho sa musí totiž vyvolať ozvenu v srdci poslucháča:“Neprihovárame sa vám preto, aby ste iba počúvali, ale aby ste si aj pamätali počuté veci a aby ste nám prostredníctvom vašich skutkov dokázali, že sa na nich pamätáte, ba vlastne nie aby ste do dokázali nám, ale Bohu, ktorý pozná tajomstvá mysle. Preto, to čomu vás učíme sa nazýva katechézou, aby vám aj vtedy, keď my nie sme prítomní, znel náš príhovor neustále v mysli.”/1/Po formálnej stránke sa katechéza vždy odlišovala od tzv. kerygmy, teda ohlásenia Božieho kráľovstva, ako aj od tzv. didaskalie, ktorá bola skôr systematickým doktrinálnym výkladom predovšetkým formou homílií, či spisov.Už v apoštolskej dobe sa stretávame s katechézou, ktorej hlásateľmi sú v prvom rade apoštoli, čoskoro sa však k nim pridávajú tzv. evanjelisti (Sk 21, 8) proroci a učitelia (Ef 4,11), využívajúci rozličné dary Božieho Ducha: prorokovať, slúžiť, vyučovať, povzbudzovať (porov. Rim 12, 6).Obsahovo sa už v apoštolskej dobe vykryštalizovali “začiatočné prvky Božích slov” (Hebr 5, 12) a to: pokánie, viera v Boha, krst a vkladanie rúk (birmovanie), vzkriesenie z mŕtvych a eschatologické témy (porov. Hebr 6, 1-3), ktoré mali priviesť k poznania a zdieľaniu základných kristologických právd, ako ich vyjadril sv. Pavol v 1 Kor 15, 3-6. Všetky tieto témy boli ale vždy ohlasované aj v spojení s trojičnou náukou (porov. Sk 19, 3), ktorá sa aplikovala už v základnej krstnej formule “v mene Otca i Syna i Svätého Ducha”, ako ju nachádzame u Mt 28, 19.Poapoštolská doba (1.-3. stor.) nám zanechala svedectvo o katechéze, ktorá vychádzajúc z biblického základu privádza adresáta k formovaniu morálnych zásad a k jeho zaradeniu do cirkevného spoločenstva, ktoré sa stáva osobitným spôsobom viditeľným predovšetkým pri eucharistickom slávení.Nepriame svedectvá o témach ranokresťanskej katechézy nám poskytujú aj prvé apológie. Aj keď apológie sú osobitným literárnym druhom so špecifickou teologickou základňou a finalitou, predsa v nich nájdeme odozvu formálnych i obsahových katechetických postupov. Prvoradý cieľ apológií - obhajoba kresťanského učenia a spôsobu života, určuje a podmieňuje aj ich obsah. Apologéti v prvom rade obhajujú ideu jediného osobného Boha, duchovného a všemohúceho, ďalej obhajujú vhodnosť, nevinnosť a pokojamilovnosť kresťanského spôsobu života, vyvracajúc falošné obvinenia z fanatizmu a sektárskych nezriadeností. Poukazujú na Písma, ako na prameň všetkej múdrosti a dokazujú, ako sa pod vplyvom čností a viery mení duchovný život kresťanov, ktorí sa tak stávajú kvasom spoločnosti.Apológie boli v istom zmysle akousi pred-katechézou, pretože pripravovali pôdu na prijatie a prehĺbenie kresťanských právd v ich kontraste s pohanským či židovským spoločensko-kultúrnym prostredím. Vyvracajúc pohanské, či židovské náboženské, ale aj spoločenské názory a tendencie, apológie dokazovali spásny Boží zásah do ľudských dejín, osobitný plán spásy, teda tú ekonómiu milosti, ktorá sa uskutočnila vo vtelenom Božom Slove, poukazujúc tak na vykupiteľské dielo Krista. Súčasne boli povzbudením k nasledovaniu kresťanských cností a k definitívnemu stotožneniu sa s kresťanskými náboženskými pravdami a životným štýlom.Medzi patristickou literatúrou, ako jej ďalší, takpovediac záverečný vývinový stupeň, majú svoje osobitné miesto spisy asketického charakteru, ktoré sú akoby pokračovaním diel katechetických, či apologetických. Smerujú k prehĺbeniu poznaných právd a ich „vstrebaniu“ do každodenného duchovného života kresťana.Tieto spisy sú teda akoby zavŕšením procesu kresťanskej formácie, ktorá prechádza cez spoznanie právd viery, ich zdôvodnenie, či obhájenie až k ich prijatiu do osobného života.Duchovné reflexie nad asketickými spismi otcov sú v súčasnosti dôležitou formou ich aktualizácie súčasnému poslucháčovi.Preto s veľkou radosťou chcem uvítať aj toto dielo, ktoré približuje, vysvetľuje a aktualizuje slová jedného z cirkevných otcov, ktorého slová boli právom zaradené aj do Filokalie, tohto pamätníka východnej duchovnosti, ktorý aj po stáročiach poskytuje inšpiráciu kresťanskému Východu ale stáva sa stále viac známy a obľúbený aj na Západe.Nech nám všetkým slová otcov i ich interpretácia poslúžia k duchovnému rastu.

Číta: prof. Ctirad Václav Pospíšil Celkový čas: 2 hodiny 19 minút 6 dílů vzdělávacího cyklu teologa Ctirada Václava Pospíšila, který Radio Proglas odvysílalo v roce 2014.Vzdělávací cyklus Ctirada V. Pospíšila přináší podstatné rozšíření výzkumů v oblasti vztahů katolické teologie k poznatkům přírodních věd v minulém a předminulém století. Autor představuje poměr dobové teologie k astronomii a neshledává zde sebemenší konflikt. Pojednává rovněž o postoji teologie k evoluci v oblasti fauny a flóry. Rýsuje se zde značná otevřenost k faktu evoluce, nikoli však k jejímu materialistickému pojetí.

Číta: prof. ThLic. PaeDr. Martin Weis, Th.D. Celkový čas: 4 hodiny 39 minút Přínos křesťanství a církve pro lidstvo v běhu dějin bývá hodnocen různě. Církev někdy bývá označována jako tmářská, na druhou stranu ale můžeme nalézt tvrzení, která ji chválí za její přínos pro kulturu a vzdělanost lidstva.Píše se o tom, že na křesťanských základech stojí celá evropská civilizace.Jak si ale máme vyložit například zničení známé alexandrijské knihovny davem zfanatizovaných křesťanů? O vztahu církve a vědy v průběhu věků hovoří církevní historik, teolog Martin Weis.

Číta: Kateřina Rýznarová Celkový čas: 18 hodín 56 minút Historický román s biblickou tematikou, který zachycuje Abraháma jako hlavní postavu. Abrahám je zde popsán jako člověk z masa a kostí se všemi pochybnostmi a starostmi. Román byl napsán pod dojmem válečných zážitků z vězení a koncentračního tábora a měl být pomocí pro ty, kdo jsou pronásledováni. Knižně vyšlo v roce 2017 v nakladatelství Paulínky.

Podnetom na napísanie Listu vojvodovi z Norfolku bola knižka publikovaná v roku 1874, v ktorej Gladstone kritizuje dogmu o pápežskej neomylnosti a vyzýva katolíkov, aby ju odmietli. A Newman odpovedá elegantne, inteligentne a presvedčivo, podobne ako jeho Majster, ktorému takisto položili otázku o vzťahu cisára a Boha.

Cesta za lepší bodoucností v pocovidové době. „Náš svět potřebuje vizi,“ řekl Františkovi jeden diplomat. „Tady je…,“ řekl papež a dal mu svou knížku Nebojme se snít – bratrské povzbuzení k převzetí odpovědnosti za naše sousedy, společnost i život na naší planetě. Papež František zde volá po spravedlivěji spravovaném světě, který je ukotvený v Kristově evangeliu a odolný vůči různým krátkozrakým ideologiím. Co je krize a jak ji zvládat? Papež se nám nejprve svěřuje se svými třemi osobními krizemi. Tvrdí, že máme-li odvahu změnit se, můžeme z krize vyjít lepší než před ní. Poté si bere na mušku jevy, které současnou situaci světa jen zhoršují. Honbu za ziskem, která nebere ohled na důstojné podmínky k životu. Nenasytnost a pohrdání druhými. Politiky šířící strach, jen aby posílili svou vlastní moc. Jaké je podle papeže Františka poslání křesťanů na tomto světě? Aby v síle víry sloužili lidem, zejména těm na okraji společnosti. Proto nakonec nabízí inspirace, jak směřovat k poměrům, ve kterých by svůj potenciál mohl naplnit každý člověk.

Kniha Spiritualita lékaře a bioetika není pouhou syntézou již známých bioetických nauk, ale přináší novou metodu v uvažování o osobnosti lékaře a jeho práci. Na českém knižním trhu podobná publikace není. Svým obsahem navazuje na předchozí autorovu publikaci Ekologická spiritualita a etika.Čtenář se seznámí s filozoficko-teologickými předpoklady vztahů mezi lékařem a pacientem, péčí o duševní a duchovní zdraví lékaře, reflexí nad spirituálním pozadím volby lékařského stavu, zdroji inspirace pro spiritualitu lékaře a významem etiky ctností pro lékaře. Nechybí ani etické otázky a prognózy vývoje lidstva a bioetiky na prahu nových technologií. Neméně zajímavá je úvaha o vztahu spirituality a neurověd a jejich syntéze v tzv. neuroteologii. Kniha je vhodným studijním materiálem pro studenty na vysokých školách, na lékařských fakultách, na zdravotně-sociálních fakultách, na teologických fakultách, i na středních zdravotnických školách. Knihu uvítají i lékaři, kteří ctí, přijímají a vyznávají křesťanskou víru. Text může působit preventivně vůči syndromu vyhoření lékařů.

Zjednotenie cirkvi zo židov a z národov pre Kristov návrat. Predstavte si situáciu, že jedna rodina má jedináčika syna. Je milovaný, vyrastá s tým, že jedného dňa všetko zdedí… A potom sa jedného dňa rodičia rozhodnú, že si adoptujú ešte niekoľko ďalších detí. Ten syn sa naštve. Jednoducho nedokáže zniesť to, že on už nie je ten jediný a napokon odíde z domu.Rodinka funguje ďalej. Adoptované deti sa cítia akoby boli vlastné…Zrazu po dlhom, dlhom čase sa prvorodený syn, vlastný syn opäť vráti domov. Ako zareagujú adoptované deti? Príjmu ho naspäť? Dajú mu naspäť pozíciu prvorodeného syna? Uvedomia si, že on je vlastný syn a ony sú len adoptované?Keď apoštol Pavol v 11. kapitole Listu Rimanom predstavuje Boží plán s Izraelom a národmi, vykresľuje obraz „Olivového stromu“ a nazýva ho tajomstvom. Je tak ohromený Božou múdrosťou, že volá: „Ó, hĺbka Božieho bohatstva, múdrosti a poznania! Aké nepochopiteľné sú jeho súdy a aké nevyspytateľné jeho cesty. Veď kto poznal Pánovo zmýšľanie? Alebo kto bol jeho radcom?“ (Rim 11,33-34)V knihe Tajomstvo olivového stromu sa vám autor pokúsi poodhaliť toto tajomstvo.

Ako pandémia otestovala Slovensko, kde sme zlyhali a aká budúcnosť čaká postcovidový svet. Pandémia koronavírusu ovplyvnila celý svet aj nás. Vystúpili sme zo zabehnutého stereotypu a snažili sme sa prispôsobiť novým okolnostiam. Táto situácia neovplyvnila iba obyčajných ľudí, ale aj odborníkov v oblasti zdravotníctva a výskumu. Tí prinášali riešenia a návrhy, ako bojovať s vírusom a čo najviac chrániť zdravie ľudí. Autor Lukáš Kekelák v knihe Zákulisie pandémie prináša rozhovory s tromi odborníkmi - Pavol Čekan, Peter Visolajský, Richar Kollár, ktorí stáli pri dôležitých rozhodnutiach po vypuknutí pandémie. Hovoria nielen o svojich začiatkoch vedeckého výskumu, ale aj o tom, ako prebiehali stretnutia krízových štábov, ako sa dokážeme z pandémie poučiť, a prinášajú odborný pohľad na situáciu spôsobenú pandémiou.

Nekonfesionálne spirituality. V súčasnosti sa objavujú pokusy nájsť nové formy spiritualít, medzi nimi napríklad tieto:synkretické spirituality, ktoré sa snažia o aktualizáciu spiritualít a hľadajú riešenie pomocou skúseností s inými náboženskými tradíciami;spirituality, ktoré sa spájajú s prírodnými a humanitnými vedami;tradičné katolícke riešenie.Monografia Róberta Sarku s názvom Stret spiritualít III. ponúka stručný prehľad niektorých podôb týchto spiritualít. Autor v nej využíva teologicko-religionistický prístup. V knihe predstavuje niektorých autorov a ideové východiská ich spiritualít a tiež to, aké sú ich predstavy o Absolútnu (Bohu) a antropológii.Monografia je určená pre kňazov, pastorov, katechétov, ale i laickú verejnosť a obsahuje tiež kritické pripomienky k jednotlivým podobám nekonfesionálnych spiritualít.

Od stredoveku po rok 1918. Rozsiahly text, viac ako 500 strán, je sprevádzaný bohatou obrazovou dokumentáciou, viaceré z takmer 200 vyobrazení prameňov sú zverejnené po prvý raz, čím zvyšujú atraktivitu vydaného titulu. Publikácia vznikla na základe intenzívneho pramenného bádania a predstavuje tak súhrn najaktuálnejších poznatkov o hudobnej minulosti Bratislavy v sledovanom období. Je dielom autorského kolektívu ôsmich hudobných historikov z univerzitných a akademických pracovísk. Vyšla v rámci vydavateľských aktivít občianskeho združenia Ars Musica vďaka podpore viacerých partnerov projektu.Publikácia ponúka syntetizujúci pohľad na bohatý a mnohotvárny hudobný život mesta od najstarších prameňmi doložených čias až po rok 1918. Kniha je prvým zväzkom plánovanej dvojzväzkovej monografie hudobných dejín Bratislavy od stredoveku po súčasnosť.

Monografie I řekl Bůh zaceluje velkou mezeru v díle českých teologů, protože opravdu současná, původní, kompletní teologie stvoření v našem jazyce po mnoho desetiletí nebyla k dispozici. Důsledné promýšlení všech témat klasického pojednání o stvoření a také řady otázek teologické antropologie ve světle tajemství Boha Otce, Syna a Ducha svatého dává tomuto zpracování zcela originální ráz i vzhledem k tomu, co v této věci nabízí mezinárodní scéna. Hlavním společným jmenovatelem úvah o trojičním prazákladu veškerého bytí je svoboda a důstojnost nejenom osob Trojice, ale především člověka. Dílo je adresováno v první řadě těm, kdo se věnují křesťanské teologii, ať už jako přednášející, nebo posluchači, případně mají o danou formu racionality hlubší zájem.

„Je načase, aby i příběh SIRIRI u nás více vešel ve známost. Proto jsem poprosila Lídu Böhmovou, která zná jeho podstatné části jako málokdo, aby jej pro nás sepsala. Její vyprávění není objektivní, ani nemůže být. Přijměme ho jako osobní svědectví členky zakládajícího týmu SIRIRI, která do díla investovala kus svého života, získala pro něj velkou část své rodiny i přátel a pochopitelně jí velice leží na srdci.“ Z předmluvy Kateřiny Lachmanové

Slováci, píšte po slovensky! Tu máte slovo moje o reči vašej. Zborník z vedeckej konferencie, ktorá sa uskutočnila 12. a 13. decembra 2007 v Katolíckom dome evanjelizácie - Quo vadis v Bratislava.

Monografie přináší reflexi přijímání cizinců ve světle biblických textů, z nichž čerpá podněty pro eticky orientovaný přístup k problému migrace v dnešním světě. Po hermeneuticko-metodologických úvahách následuje zevrubné představení biblického étosu zacházení s cizinci, třetí část je věnována přehledu biblickoantropologických východisek, která stojí v pozadí tématu. Kniha chce být nejen zdrojem spolehlivých informací o poměru starozákonního a novozákonního lidu k cizincům a lidem na cestách, ale především pozváním k eticky zodpovědnému promýšlení otázky přijímání cizinců v současnosti.

Monografie je i na mezinárodní rovině první prací, která odhaluje základní obrysy dramatických počátků prosazování evolučního paradigmatu vzniku-stvoření člověka v rámci katolické církve. S několika odvážnými zastánci evoluce se setkáváme již v sedmdesátých letech 19. století, zlomovými se však stávají až léta devadesátá, kdy se navzdory postojům vatikánského centra v řadě západních zemí i v naší vlasti objevuje nemálo úctyhodných průkopníků nového pohledu na stvoření člověka. Katoličtí zastánci teistické interpretace evolučního původu lidstva po roce 1910 představovali významnou a početně stále rostoucí názorovou skupinu, Vatikán se začal novému paradigmatu otevírat až na počátku druhé poloviny minulého století. Kniha by měla vzbudit zájem nejen mezi teology, ale také u odborníků na dějiny vědy a u každého, koho fascinuje původ lidstva a dějiny paleoantropologie.

Náčrt integrálnej evanjelizácie v Lukášovom evanjeliu. Lukášovo evanjelium svojím originálnym naratívnym štýlom, univerzalizmom spásy, prorockým profilom Ježiša a osobitým antropologicko-psychologickým akcentom sa javí ako mimoriadne inšpiratívne literárne svedectvo Ježišovho spôsobu ohlasovania evanjelia, ktoré pomocou Ducha Svätého pokračovalo v následnom evanjelizačnom úsilí Cirkvi.Pri analýze Lukášových perikop sa zo synchrónnych metód v práci uplatňuje naratívna analýza v súčinnosti s psychologickým prístupom, využívajúcim najmä poznatky dynamickej psychológie. Zvolený postup umožnil štrukturálnu lektúru evanjelia poskytujúcu pozoruhodné závery. V práci sa najprv analýzou Lukášovho slovníka demonštroval dôraz evanjelistu na poznávanie a najmä na emotivitu osôb, ktoré vzájomne reflektujú psychologické dianie v osobách. Zároveň sa ukázalo, že nástroj Lukášovho naratívneho umenia a teologicko-antropologickej interpretácie dostupných prameňov a tradícií veľmi účinným spôsobom prezentuje Ježišovu evanjelizáciu po obsahovej aj formálnej stránke. Evanjelizácia sprostredkúva záchranu človeka a zvlášť v Lukášovom evanjeliu nabáda ku konverzii, ktorá mimochodom súvisí s celkovým dozrievaním človeka, charakterizovaným okrem iného aj kognitívnou a emotívnou otvorenosťou poslucháčov, ktorú primárne iniciuje jedinečnost' osoby Ježiša Krista a špecifický obsah jeho učenia.Proces evanjelizácie dotvárajú literárno-teologickým spôsobom Lukášove témy Božej návštevy, konverzie, hostiny, cesty a najmä milosrdenstva. Konverzia a učeníctvo napomáha osobnú integritu, keď osoba milosrdenstvo nielen prijíma, ale ho i odovzdáva, čím účinne evanjelizuje.Štrukturálne skúmanie spôsobu Ježišovej evanjelizácie v Lukášovom evanjeliu dopomohlo ku konceptualizácii integrálnej evanjelizácie osôb a poskytuje pre ňu účinné impulzy. V práci zvolený interdisciplinárny dialóg medzi biblickou exegézou, psychológiou a postrehmi zo spirituálnej teológie poskytol špecifické podnety, ktoré môžu pomôcť aj v rámci novej evanjelizácie v Cirkvi.

Retro-vízie tvoria komentáre, odzrkadľujúce niekdajšie aktuálne dianie, šíriace sa postoje a ich interpretácie v médiách. V rozpätí rokov 2006 až 2017 boli odvysielané na vlnách Vatikánskeho rozhlasu a primárne určené praktizujúcim veriacim. Odzneli v éteri a v ňom sa aj rozplynuli. Po zotretí nánosu času sa ukázalo, že myšlienky medzitým zreli. Vývoj potvrdil, že obsahujú čoraz naliehavejšie vízie budúcnosti, vyjadrené v nedávnej minulosti. Ich cieľom nie je analýza z ekonomického, politického či sociologického aspektu. Na veci sa pozerajú z perspektívy viery a ukazujú, aké riešenie ponúka duchovný prístup k životu. Snažia sa pomenovať príčiny a demaskovať skryté súvislosti. Preto námety nie sú vždy optimistické. No čitateľ čoskoro zbadá, že vyúsťujú do pozitívneho a konštruktívneho záveru.

Stručný přehled sjednocených i nesjednocených církví křesťanského Východu. Křesťanství se z Jeruzaléma šířilo několika směry. Jedním z jeho nejvlivnějších center byl Řím, jenž se také stal sídlem papežů a zůstal jím i po přesídlení císaře do nově vzniklé a tehdy řecké Konstantinopole. Kromě Říma, spjatého s apoštolem Petrem, však existovaly i další velké křesťanské obce, založené ostatními apoštoly a ležící na východ od římské říše, které se rovněž nazývaly církvemi. A tak i dnes kromě největší latinské (římské) církve existují desítky východních, právem se chlubících vlastní apoštolskou tradicí. Jejich vzájemná komunikace a spolupráce byla několikrát přerušena a zase obnovena, čímž vzniklo jejich dnešní označení sjednocené církve (s Římem) a církve nesjednocené. Tato encyklopedická monografie – první svého druhu u nás – přináší nejen stručný historický pohled na vznik a vývoj všech jednotlivých východních církví (sjednocených i nesjednocených), ale i jejich aktuální stav (2016). Mnohé z nich rostou počtem svých členů i svými aktivitami, další zanikají, a to nejen pro úbytek svých věřících, ale i z důvodu válek a pronásledování. Některé již po staletí setrvávají víceméně uzavřené na území, kde kdysi vznikly, jiné dnes naopak působí v lokalitách, které ani nelze označit Východem. Přesto zůstávají svou tradicí, obřadem, kulturou, právem i spiritualitou nadále církvemi východními.

Kniha se snaží přiblížit realitu dnešní Svaté země prostřednictvím rozhovorů s místními obyvateli. První část zachycuje sociokulturní, historické a náboženské souvislosti, které spoluvytváří komplikovaný obraz izraelské společnosti. Druha část je pak věnována analýze a interpretaci vypovědí současných Izraelců. Kniha představuje českému publiku postoje, názory a sebepojetí izraelských žen a mužů, a to především ve vztahu k nestandardnímu prostředí, ve kterém žijí. Postřehy a komentáře jednotlivců zpřístupňují čtenáři novou prožitkovou dimenzi. Tyto „živé vstupy“ konkrétních osob nám umožňují do jisté míry sdílení situací či přímo spoluprožívání diskutovaných událostí. Publikace může sloužit také jako praktický manuál či inspirace k realizaci terénního antropologického výzkumu.

Česká katolická morální teologie 1884 - 1948. Publikace se zabývá českou morální teologií od jejích počátků v poslední čtvrtině 19. století do poloviny století dvacátého. Autor kriticky hodnotí jednotlivé spisy, konfrontuje jejich postoje s dobovou společenskou a politickou situací a uvádí je do souvislosti s prohlubující se izolací církve. Vedle obecných aspektů morálky je v rámci morálky speciální věnován zvláštní zřetel sexuální, politické a sociální etice.

Či si to uvedomujeme alebo nie, ako kresťania nesieme na svojich pleciach obrovskú úlohu, za ktorej splnenie, či nesplnenie sa budeme raz zodpovedať. Tou úlohou je pretvárať svet a vydávať svedectvo života bez ohľadu na podmienky a dobu. Jedným z prostriedkov, aby sa naša viera nestala tradičná, matriková, povrchná, či nedajbože „katakombálna“ je spôsob prežívania viery v malom spoločenstve. Tematicky sa teda toto dielo zameriava na korene spoločenstva, kto je v spoločenstve podstatný, či vysvetlenie, čo to vlastne to spoločenstvo je. Môžeme povedať, že spoločenstvo nie je nejakým zanedbateľným faktom, ale takúto možnosť prežívania svojej viery, vítal nebohý pápež Pavol VI., Ján Pavol II., i terajší emeritný pápež Benedikt XVI. Autorka teda dúfa, že predložená publikácia prinesie patričné ovocie, a že si nájde svojich priaznivcov nielen v radoch katolíkov, ale aj v iných kresťanských denomináciách.

V době, kdy se křesťanství hlásilo o své místo na slunci, bylo podobných sekt v těchto místech na desítky. O prorocích nemluvě. Proč se zrovna křesťanství stalo světovým náboženstvím? V Novém zákoně se odpovědi hledají těžko, protože jeho autoři si v mnohém odporují. Autor se snažil najít odpověď, kde se dalo. A doufá, že se mu to částečně podařilo.

Katedrála svätého Martina v Bratislave. Kniha Dóm, Katedrála svätého Martina v Bratislave má pre dejiny, ako aj reprezentatívne účely mesta i celého Slovenska veľký význam. Je v novodobých dejinách Bratislavy prvá svojho druhu. Unikátna je výnimočnosťou fotografických záberov, zachytávajúcich korunovačný chrám z takých pohľadov, v akých ešte nikdy neboli publikované. Popri fotografiách vyniká i čitateľsky pútavý a na vysokej odbornej úrovni spracovaný text, ako aj grafické stvárnenie publikácie. V neposlednom rade treba ubezpečiť, že kniha je vyhotovená v najvyššej v súčasnosti možnej kvalite.Kniha určite poslúži ako dar pri štátnických návštevách, významných reprezentatívnych, pracovných, ako aj súkromných udalostiach. Predstavuje nový míľnik v publikovaní kultúrneho dedičstva Bratislavy a Slovenska. Ako taká sa tiež stáva neoddeliteľnou súčasťou hodnotných verejných i osobných knižných zbierok.Kombinácia jedinečného vizuálneho a čitateľského zážitku, ktorý kniha ponúka, jej dáva ašpiráciu získať najvyššie ocenenia odbornej i laickej verejnosti.

Kňaz, spisovateľ, publicista prichádza s krásnou darčekovou knihou. Fotografie krížov zo Slovenska a z celého sveta, od pápežských až po obrázky krížov na horách či v poli, sprevádzajú krátke úvahy autora spojené s týmto symbolom a s citátmi svätcov, spisovateľov a vedcov, ktorí sa rovnako ako každý človek vyrovnávali so svojimi krížmi a statočne ich niesli životom.

Průvodce řešením osobních konfliktů. Konfliktním situacím se v životě nikdo z nás patrně nevyhne. Jsou neodmyslitelnou součástí každé společnosti. Zárodky těchto konfliktů vycházejí z rozdílnosti našich názorů nebo záměrů. A názory a záměry jednotlivých lidí nejsou shodné a mnohdy nejsou schopné ani částečné koexistence.Tato rozdílnost a křížení zájmů pak vyvolává ohniska napětí, což nezřídka vyvrcholí osobním střetem. Skutečným problémem je naše reakce na mezní situace. Extrémní reakce – jako je útok nebo útěk, mívají za následek ještě větší ztráty – vraždu nebo sebevraždu.V knize se mimo jiné seznámíme s tím: jak konflikty vznikají a jak na ně reagujeme;jaký je rozdíl mezi vyjednáváním, zprostředkováním, smírčím řízením, vedením soudního sporu a křesťanským smírčím řízením;kdy a jak prosazovat svá práva…

Proglas je oslavou písma a slova, ktorá nemá obdobu v európskej poézii. Napísal ho v deviatom storočí staroslovienskym jazykom Konštantín Filozof – sv. Cyril. Na území Veľkej Moravy, kam smerovala v roku 863 misia sv. Cyrila a sv. Metoda, pripadla Konštantínovi Filozofovi úloha vytvoriť písmo a do staroslovienskeho jazyka preložiť cirkevné knihy. Vtedy napísal aj Proglas ako predslov k evanjeliám. Reprezentatívne vydanie tohto pozoruhodného diela obsahuje Proglas v prebásnení Ľubomírom Feldekom a v hlaholike – v prvom staroslovenskom písme. Dielo je ilustrované ikonami Edity Ambrušovej a letristickými grafikami Johany Ambrušovej. Proglas je jedinečné dielo európskeho významu, preto vychádza v slovenčine i v hlaholike. Vďaka tomuto vydaniu má aj široká verejnosť možnosť vidieť až ornamentálnu krásu hlaholského písma, ktoré pre nás solúnski bratia vytvorili.

a slovenská hudba, literatúra, jazyk v 18. storočí. Zborník referátov z konferencie. Skalica, 23. - 25. 6. 1992

Zborník informačných materiálov a dokumentov o histórii slovenských kresťanských odborov, s predstavením prvej vedúcej osobnosti kresťansko-robotníckeho hnutia na Slovensku i prvého historika slovenských kresťanských odborov. Dopĺňa ho faktografia o súčasnej situácii kresťanských odborárov združených v Nezávislých kresťanských odboroch Slovenska.

Ľubomír Martin Ondrášek (1972) sa narodil a vyrastal na Slovensku v čase, keď bola Európa rozdelená železnou oponou. V roku 1991 konvertoval na kresťanskú vieru. O štyri roky neskôr odišiel za teologickými štúdiami do Spojených štátov amerických, kde postupne absolvoval Northpoint Bibie College (vtedy Zion Bible Institute), Gordon-Conwell Theological Seminarg, Harvard University a University of Chicago. Počas štúdií získal mnohé ocenenia, vrátane Rumsfeld Graduate Fellowship udeľovanému osobám „vynikajúcich intelektuálnych schopností, integrity, morálneho charakteru a líderského potenciálu". Pôsobil ako pastor v Novom Anglicku, prednášal na Gordon-Conwell Theological Seminary v Bostone a vykonával znaleckú činnosť pre Cirkevný odbor Ministerstva kultúry SR. Ako verejný teológ sa primárne zaoberá otázkami náboženstva, etiky a verejného života. V roku 2009 založil spolu s manželkou v Chicagu kresťanskú organizáciu Acta Sanctorum, ktorej je prezidentom. V súčasnosti si robí doktorát v transformačnom líderstve na Boston University. Je autorom priekopníckej knihy Neocharizmatické hnutie na Slovensku (2011), spolueditorom kníh Pentekostalizmus v súčasnom náboženskom a spoločenskom kontexte (2013) a Cirkev a spoločnosť: Smerom k zodpovednej angažovanosti & Church and Society: Towards Responsible Engagement (2015) a prispievateľom do ďalších kníh. Napísal tiež viac ako stovku odborných a publicistických textov v slovenskom a anglickom jazyku.

Je vytvorenie umeleckého diela zárukou nesmrteľnosti jeho tvorcu? Tvoria umelci len preto, aby tu po nich niečo ostalo? Alebo sa chcú dielom dotknúť čohosi, čo sa skrýva za bežným životom a čo možno zahliadnuť len v sústredenej samote? Tvorivosť predpokladá kontakt s pôvodnosťou, skúsenosťou konečnej bytosti s nekonečným bytím. Tvorba i smrť odzrkadľujú čosi ľudské. Táto kniha reflektuje otázky smrti a nesmrteľnosti vo vzťahu k tvorbe. Snaží sa zachytiť časť tohto zrkadlenia: Vyberá z niekoľkých prameňov, čerpá z minulosti, aby aspoň nakrátko odhrnula záves terajšieho. Ponára sa do slov, symbolov, myšlienok, ktoré môžu vyjaviť podstatnejšie súvislosti.

Výber cestopisných a historických esejí. Emil Vontorčík (6. 8. 1935, Vyšná Lipnica) informatik, historik, publicista. Maturoval na gymnáziu v Nitre (1953). Absolvent UK v Bratislave. V rokoch 1960 - 1963 redaktor denníka Roľnícke noviny. V rokoch 1963 - 1975 budoval prvú verejnú vedeckú knižnicu v Nitre - Ústrednú pôdohospodársku knižnicu pri VŠP. V rokoch 1975 -1989 pôsobil ako vedúci Kabinetu histórie a propagácie VŠP v Nitre. Po prevrate roku 1989 riaditeľom Univerzitnej knižnice v Bratislave (1990 -1997). Pod jeho vedením sa uskutočnila automatizácia činnosti knižnice na základe grantu americkej nadácie Andrew Mellon Fundation.

Veľká výzva slovenskej žurnalistiky. Žurnalistika je adaptívna – prispôsobuje sa podmienkam doby, hoci v mnohom ich sama vytvára a mení.Práve dnešná doba ukazuje dopyt po novom – serióznom a objektívnom – denníku, ktorý by dokonca mohol mať prívlastok konzervatívny. Predstavuje to veľkú výzvu – výzvu nielen vybudovať nové kvalitné médium, presvedčiť čitateľov o jeho potrebnosti a význame, ale najmä výzvu priniesť vzácne hodnoty pravdy do slovenskej žurnalistiky.Konzervatívny denník predstavuje aj výzvu pre ostatné médiá, či ho prijmú nie ako svojho súpera, ale ako partnera – v duchu naozajstnej plurality názorov, faktov a informácií. A predovšetkým ako priateľa v dialógu a v hľadaní pravdy.Práve to je veľkou výzvou dnešnej žurnalistiky, aby sa z nej nadobro nevytratili dialóg a úcta k názoru iného.