Poézia

Číta: Martin Růžek, Vlastimil Brodský, Miloš Kopecký Celkový čas: 1 hodina 18 minút Z komentáře k původnímu LP albu 1218 0436 vydaného Supraphonem v roce 1979:"...vidět svět znova nově, vidět každý den předměty znova a jinak, ucházet se o ně zrakem každý den a získat jich adobýt jich každý den znova, znamená stvořit každý den svět pro sebe a nežít z včerejšího okoralého a plesnivého chleba milosti a klamu. To znamená být opravdu umělcem a básníkem".Tento princip uměleckého, ale i čistě lidského přístupu ke skutečnosti, jejž formuloval F.X.Šalda, je velmi příznačný pro tvorbu KARLA KONRÁDA (*28.3.1899 –† 11.12.1971)...k nejvýznamenějšímu období jeho novinářské činnosti patřilo bezesporu působení ve studentském časopise "Trn", jehož byl spoluzakladatelem a po určitou dobu i šéfredaktorem. Zde se projevil jako nelítostný útočný satirik, pranýřující politické poměry v buržoazní republice. Publikovány byly především jeho epigramy a satirické básně.Na jejich bojovné zaměření měla jistě vliv i poezie V.Majakovského, kterou jako jeden z prvních u nás překládal. V Trnu byly porpvé otištěny "Epištoly k nesmělým milencům"....(1930). Konrádův humor neměl však trvale jen ostré hrany satiry. Již v souboru prvních próz, publikovaných pod názvem "Robinsonáda" (1926), se výrazně projevilo lyrické ladění tvorby tohoto autora. Jeho próza je označována jako imaginativní, blížící se básním v próze, prozrazuje, do jaké míry byl Konrád - literát - "dítětem svého věku".Tyto práce jsou úzce spjaty s úsilím Devětsilu, jež našlo svůj výraz v poetismu. Najdeme v nich řadu typických postupů, příznačných pro poetismus: přerývání plnynulého roku vyprávění volnými asociacemi snů, představ a vzpomínek, uplatnění slovní hříčky, dadaistického vtipu atp.Všechny tyto prvky a postupy jsou využity ve vysoce kultivované podobě. Konrádova snaha o perfektnost literárního výrazu souvisí také se základními postuláty literární avangardy a v neposlední řadě s vlivem tvorby Konstantina Biebla.

Číta: Eduard Cupák, Jiří Adamíra, Irena Kačírková, Jan Přeučil, Luděk Munzar, Nina Divíšková, Hana Kofránková, František Vicena, Vladimír Šmeral, Ladislav Boháč Celkový čas: 1 hodina 4 minúty Titul plný poezie vydal v roce 1975 Supraphon v kompletu pod kat. číslem 0 88 0507-10.Jeho původní obal se bohužel v našem archivu nezachoval.Pedro Calderon de la Barca, Torquato Tasso, John Donne, Paul Fleming, George Gordon Byron, Jean-Arthur Rimbaud , Alexandr Sergejevič Puškin, Marina Cvětajevová, Sergej Jesenin, Josef Kainar, Vladimír Holan,...Ty, které byly krásné, Jak sněhy byla tvář mé paní, Ty plameni můj sladký, Co nepomine, Vždy a v každém směru, spanilá má paní, Marně jsem, miláčku, Miloval jsem vás, Bylas jako žádná, půvabná a smavá, Pocit, Má duše temná je....

Číta: Rudolf Hrušínský, Lída Engelová Celkový čas: 37 minút Poezie je řeč, která zpívá (Jacques Prévert).

Číta: Rudolf Pellar, Dana Medřická, Luděk Munzar, Miloš Kopecký, Jiřina Petrovická Celkový čas: 51 minút Komentář k původnímu albu DV 15297 Supraphonu z roku 1967:V kolikatisícovém nákladu by musely vyjít Ovidiovy milostné sbírky, aby se uspokojila touha čtenářů mít vlastní výtisk líbezného Ovidia! Ovidius je básník, který nestárne, poněvadž nestárne ani láska, kterou opěvuje. Proto takový zájem o jeho dílo.Nesmrtelnost a slávu po všechny budoucí věky si předpověděl Ovidius sám v závěrečných verších svého monumentálního díla Proměny. Ba dokonce se mýlil v stanovení hranic své proslulosti: jeho dílo oslňuje svou krásou nejen básníkovu rodnou Evropu, jejíž veliká část byla kdysi pod římskou mocí - ale i všechny ostatní světadíly a jeho nevšednímu umění se podivují vědci, právě v díle Ovidiově. Po dvou tisíciletích je jeho dílo tak živé, jako by je psal pro současné čtenáře.Ovidiovo umění zrálo v Římě, který byl tehdy středem celé kulturní Evropy a pokladnicí všeho, co vytvořily ruce Mistrů. Proto se nedivíme, že se Ovidius po svých studijních cestách vrátil trvale do Říma, kde žil až do svých jednapadesáti let, než musel nastoupit smutnou cestu do vyhnanství. Musel se rozloučit s kultivovanou společností, která ho svým uměleckým ruchem zcela uchvátila. A Ovidius nebyl jen jejím němým pozorovatelem a posluchačem. Jeho výjimečné nadání ho učinilo brzy miláčkem této společnosti, takže již po prvních básnických výtvorech stoupal nezadržitelně po žebříčku slávy. Tu mu získaly již první verše z jinošských let, zařazené později do sbírky Amores - Lásky, přednášené po celém Římě.¨Inspirovala ho dívka, již sám nazývá Korinna.Ovidiova básnického génia lze po nejedné stránce srovnávat s nadáním našeho V. Nezvala. Charakteristické znaky Ovidiova umění se jevily již v jeho prvotinách: neuvěřitelná svěžest a lehkost, s níž tvořil, dokonalá uhlazenost veršů, virtuozita slova, vypravěčské umění, čistý lyrický projev obohacený smyslem pro realistickou drobnomalbu, hravá rozmarnost i strhující patos, křehká něžnost schopná vyjádřit veškerou barvitost a malebnost. K těmto složkám pak později přistoupilo i jedinečné dušezpytné umění, s nímž zachycoval vzrušené vlnění citů, jeho výbuchy i doznívání, dále formální dokonalost, živá, bohatá fantazie, bystrý postřeh, jiskřivá duchaplnost a vynalézavost, jež svědčí o duchu vpravdě tvůrčím.V druhé sbírce z mladých let, nazvané Héroides, Listy héróin, se Ovidius pokusil zachytit nitro milující ženy, toužíci i pobouřené zradou milence. Na této sbírce si velmi zakládal, přesvědčen, že v ní vytvořil mimořádné a originální dílo. Předchůdce fingovaných básnických listů měl snad jen v Propertiovi, u něhož v proslulé "královně elegií" utěšuje předčasně zemřelá Kornélia z hrobu svého žijícího manžela. V Héroidách zpracoval Ovidius náměty z bájné minulosti, a ty mu umožňovaly rozehrát bez hranic obdivuhodnou fantazii. S nevšedním uměním se vžívá do nitra těch dávných žen, osvětluje jejich vnitřní zápasy a motivy jejich jednání. První z Římanů zachytil i krásné přírodní scenérie, dokreslující nebo vysvětlující náladu líčených postav.Snad jen přílišný vliv rétoriky nám trochu vadí na této okouzlující sbírce Listů milostných, mnohem více než to, že Ovidius líčí tyto dávné ženy, píšíci v bolesti nebo v opuštěnosti fiktivní dopisy svým manželům a milencům, jako by žily v současné římské společnosti. Ale i přes tento rétorický prvek je v nich mnoho krásného a všelidsky jímavého, takže si uzavřené románky jednotlivých hrdinek přečteme nebo poslechneme s požitkem.Celá sbírka obsahuje jednadvacet listů. Posledních šest dopisů se týká mileneckých dvojic, z nichž nejznámější je záletný Paris a krásná Helena.Nejpověstnějším Ovidiovým dílem je Umění milovati. Hned na jeho začátku Ovidius říká, že opěvá "neškodnou lásku", ale i z této četby již napřed vylučuje "vážné a počestné římské paní", aby neutrpěly úhony. Umění milovati má tři knihy: v první radí básník mladým mužům, kde si mají hledat dívku a jak si získají její lásku, v druhé, jak si mohou její náklonnost udržet. V třetí knize dává podobné rady dívkám. I když jde o dílko "naučné", je míněno jako zábavná četba jiskřící duchaplným humorem a skvělými postřehy ze života tehdejší římské společnosti.Posledním dílkem Ovidiova prvního tvůrčího období byla Remedia amoris - Jak léčiti lásku, rozumí se lásku nešťastnou, bolestnou, bezvýhlednou. Toto dílko stojí umělecky níže než Umění milovat, kde triumfovala básníkova neselhávající duchaplnost. Některé pozdější generace se nedívaly na obě tyto Ovidiovy teorie lásky příliš laskavě, byli i mravokárci, kteří je zatracovali. Ale kdo zhodnotí celé dílo Ovidiovo a přihlédne ke všem okolnostem, ten se na miláčka lehkonohých Múz hněvat nebude. Opět bychom se v této souvislosti museli zmínit o mladistvých sbírkách Nezvalových - ani u Ovidia, ani u Nezvala je nemůžeme odloučit od uzavřeného celku, nechceme-li se ochudit o nejeden sváteční požitek. I Ovidius se později rozloučil s touto hravou poezií a naznačil, že ho čeká vážnější úkol. Tím úkolem, jejž na sebe vzal, bylo básnické skloubení nepřehledné řady řeckých bájí - a své předsevzetí splnil obdivuhodně.Rozmarnou poezii mládí vystřídala teskná poezie z let vyhnanství. I v ní najdeme místa uchvacující, neboť z nich promlouvá život, trpký osud vyhnance. Zvláště listy, které nešťastný a bezmála zoufalý básník posílal z vyhnanství své manželce, dojímají svou upřímností.V roce 1957 oslavil celý kulturní svět dvoutisící výročí básnikova narození. Ovidius však nepatří ke klasikům, které si připomínáme jen o jubileích. Patří ke klasikům, které opravdu milujeme a s radostí čteme.Rudolf Mertlík

Číta: Radovan Lukavský, Václav Voska, Jan Werich, Josef Kemr Celkový čas: 13 minút Ticho není nic tak prostého. Není ničím daným,musí být vytvořeno.- Clude Roy.Je jisté, že i to umění, jež se dělá ze slov – poezie, rodí se z mlčení a mlčení je jí třeba jako vzduchu. Jako je třeba ticha k životu. Třebas jen proto, že byl život dočasně zpustošen a řeč se znemožnila.

Číta: Václav Voska, Paul André Lecler Celkový čas: 11 minút Ve své tvorbě vychází ze změn, které na přelomu 19. a 20. století ve světě a v nazírání člověka na svět probíhaly. V jeho poezii mizí klasický, vázaný verš, interpunkce i rytmus ztrácí na důležitosti, básně plynou volnou asociací. U nás byl překládán mnoha básníky - Karlem Čapkem, Vítězslavem Nezvalem, Konstantinem Bieblem aj. Naše nahrávka z roku 1965 obsahuje Apollinairovy verše přeložené Milanem Kunderou a recitované Václavem Voskou, ale také ve francouzském jazyce - přednes Paul André Lecler.

Číta: Luděk Munzar, Miroslav Doležal, Otakar Brousek st., Viola Zinková, Vladimír Šmeral Celkový čas: 49 minút Jiří Wolker se stal čelným průkopníkem a zakladatelem této nové, socialistické poezie u nás. Když po zmužilém zápasu s úpornou, zákeřnou chorobou v tatranském sanatoriu dodýchal dne 3. ledna 1924 ve svém prostějovském domově, ani ne čtyřiadvacetiletý, zanechal po sobě napodiv bohaté dílo. Zahrnovalo verše, prózu vypravěčskou i teoretickou, dramatické pokusy, nicméně jeho jádrem byla Wolkrova básnická tvorba, obdivuhodně vyzrálá. Přesto předčasná smrt odsoudila nejeden tvůrčí záměr mladého básníka k údělu torza, mj. i plán na baladický cyklus, z něhož tři ukázky přinesla "Těžká hodina" (1922), druhá Wolkrova sbírka veršů po jeho knižní prvotině "Host do domu" (1921). Ostatní balady, jež stačil napsat, schránil si pro zamýšlenou "Knihu balad", kterou však již nedotvořil.Kolektivisticky cítící básník se posléze odkláněl od lyrické struny, protože mu připadala příliš spjata s "určitým člověkem, který mluví stále jen o sobě"; zato usiloval o obnovu epiky veršem, protože byla v souladu s jeho dychtěním po poezii, předmětně znázorňující "poznání lidí a věcí mimo nás" a spolu se samou dobou revolučních hnutí a akcí: "Lyrika je stav, epika je čin", prohlásil. Jestliže přitom sáhl po útvaru balady, tedy pravděpodobně z dvojího důvodu: jednak že mu její temnosvitné ladění umožnilo dramaticky znázornit peklo kapitalistického světa spolu s revolučním úsvitem společenského příští, jednak že si uvědomil lidovou tradici baladického útvaru, v němž sám nově a osobitě navázal na klasický odkaz národního umění, na baladu Nerudovu a zejména Erbenovu.V prvních dvou z pěti balad, jejichž přednes uslyšíte z toto desky, v baladách "o nenarozeném dítěti" a "o ženě, bohu a muži" je Wolker básníkem milostné lásky, která se nemůže uskutečnit ve světě plném bídy, křivdy, nenávisti - proto je a musí být "láskou bojující", proto chce a musí chtít "celý svět bez mezí". Obojí příběh chudých, vyděděných milenců zaujme už samým pojetím, příznačným pro socialistického básníka, jemuž ani štěstí intimního citu a vztahu nebylo nezávislé na společenských podmínkách a jemuž osobní úděl nedílně splýval se společenským. V další "Baladě o snu" se proti té poezii buržoazní epochy, která buď se rozdírala steskem neuskutečnitelných iluzí, nebo rozčarovaně hořkla nad snem leda výsměšně uskutečněným, naopak radostně, hymnicky radostně zná básník k činorodě pospolitému uskutečnění reálného snu společenského, které konečně uzdraví svět rozvrácený zlem společenské nespravedlnosti. V této horoucí jistotě se obrážel optimismus samé dělnické třídy, prodchnuté vědomím svého dějinného poslání a jeho konečného vítězství.

Číta: Věra Galatíková, Pavel Pavlovský, Pavel Soukup, Eva Novotná Celkový čas: 1 hodina 16 minút Pořad nazvaný Pod nebem Francie měl ve Viole premiéru 13. 11. 1984. Narozdíl od gramofonové desky následovalo po Baudelairově Cestě sedm lyrických básní Paula Verlaina v přednesu Pavla Pavlovského a Pavla Soukupa. Čtyři z nich přináší tato nahrávka jako písně (1. str. desky, hudbu složil Milan Svoboda). Na 2. str. desky jsou dvě písně na verše Paula Forta - tento autor v pořadu Violy zastoupen nebyl. Hudební intermezza v něm byla vytvořena osmi v originále zpívanými šansony na slova francouzských básníků v podání Evy Novotné.- Pokud jde o překlady, bylo snahou jednak připomenout překlady starší (Karel Čapek - Paul Fort, Francouzská poezie nové doby 1920; Jaroslav Seifert - Paul Verlaine, časopisecky 1929-1932), jednak uvést překlady nové. V pořadu Violy měl svou premiéru Pelánův překlad Baudelairovy Cesty (rukopis 1981, byl otištěn ve výboru Ch. Baudelaire: Čas je hráč, 1986) a Valéryho Mladá Parka v přebásnění Jana Kameníka (= Ludmila Macešková), které vzniklo v letech 1952-1954. Mallarméovo Faunovo odpoledne vyšlo v překladu Oty Nechutové roku 1977 (Souhlas noci; překlad je z dřívější doby, Nechutová zemřela r. 1969), Apollinairovo Pásmo v překladu Karla Sýse bylo zařazeno do souboru Velké trojhvězdí (Apollinaire, Éluard, Prévert) roku 1986; vzniklo dva roky předtím. Z početných českých verzí Rimbaudova Opilého korábu (S. K. Neumann, K. Čapek, V. Nezval, S. Kadlec, O. F. Babler) byla dána přednost pozoruhodnému přebásnění Františka Hrubína (poprvé vyšlo r. 1958).Vladimír Just

Číta: Jiří Adamíra, Olga Čuříková, Václav Renč Celkový čas: 43 minút Francesco Petrarca (*1304 - 1374) – italský básník a prozaik, po celý svůj život psal milostné sonety, ballady, kanzóny a madrigaly věnované jedné konkrétní, idealizované ženě, šlechtičně Lauře.Význam Petrarcovy lyriky je v hloubce a pestrosti vyjádření myšlenek, nálad a citů milujícího člověka, náhled do rozporuplného vnitřního světa básníka, který se zmítá mezi pozemskými city a oddaností Bohu.Původní LP 1 18 1215 z roku 1972 pro Supraphon ze svých vlastních překladů Petrarcova díla vybral, sestavil a průvodním slovem opatřil Václav Renč.Hudbu renesančních autorů vybral Pavel JurkovičRecituje Jiří Adamíra. Mota čte Olga Čuříková.

Číta: Ladislav Lakomý Celkový čas: 53 minút Poetické prózy o jižní Moravě, Dyji, Pálavě a lidech kolem v mistrném podání Ladislava Lakomého. Původně vyšlo jako zvukový doplněk knižního titulu Krajina révového listu.

Číta: Luděk Munzar Celkový čas: 47 minút Jde o poemu, o příběh, který básník František Hrubín vyprávěl na prázdninové cestě do Florencie dvěma svým přátelům, který prožíval jako chlapec v lešanském ráji svého dětství. Příběh, v němž láska a smrt hrály jednu z nekonečné řady svých partií o lidské osudy. V sázce byly životy studenta Vojty a mladého děvčete od kolotoče Teriny, k němuž chlapec zahořel láskou. Náhlá smrt dědečka, o kterého se Vojta stará, zamíchá karty zcela jinak právě ten večer, kdy jsou s Terinou smluveni na společném útěku "někam". O pointu zdánlivě prostého příběhu se však postará setkání někdejších soků v lásce. Studenta je básnická povídka. Křídlovka je trumpeta, ta zde symbolizuje život (hraje na svatbách, křtinách) i smrt (hraje na pohřbech).

Zvuková pohlednice s hudbou. Číta: Zdeněk Štěpánek, Alexandr Singer Celkový čas: 44 minút Audiokniha Praho, na shledanou - Zvuková pohlednice s hudbou obsahuje tyto části:VyšehradVyšehrad (dohra)Václavské náměstí (hluk ulice)Prodaná nevěsta - předehraNárodní divadlo Karlův mostPraga Stavovské divadlo Don Giovanni - předehra Židovské město - židovský rituální zpěvy Staroměstské náměstí - Staroměstský orlojV nový život - pochodStrahov - PetřínVyšehrad - Slovanský ostrovPraga V podvečerPražské jaroSlovanský tanec č. 9 Pražské zahradyMalá taneční hudba Staré město - pražské zvonyToccata a fuga C dur pro varhany Pražské hospůdky Zpívající fontána - Loreta - loretánská zvonkohra Pověst o Loretě v podkresu Sonáta C dur pro cembalo - loretánská zvonkohra Svatovítský chrám - zvon ZikmundPražský hradSvatovítské zvonyGlagolská mše - historie vládců, Vladislavský sál - Svatovítské zvony vyznání Praze - Praho, na shledanouPraga

Číta: Milan Friedl, Vlasta Fabianová Celkový čas: 43 minút Audiokniha Píseň o Viktorce, Jarní rondeau - původní text Jaroslava Seiferta na této audioknize recitují Vlasta Fabiánová a Milan Friedl.

Číta: Luděk Munzar, Dagmar Sedláčková, Petr Oliva, Jiří Bednář, Vladimír Šmeral Celkový čas: 36 minút Baladicky laděná poéma o lásce a zradě.Hlavní hrdinkou je odvážná dívka, která touží být volná, nechce se vázat a tak se přidá ke skupině loupežníků. Chce je milovat všechny stejně, každýz nich má nárok na její lásku.V průběhu děje se ale začíná její pohled na život a činy loupežníků měnit....V nahrávce z roku 1976 recitují Dagmar Sedláčková, Vladimír Šmeral, Jiří Bednář,Petr Oliva a Luděk MunzarKomentář k původnímu LP 1 18 2157 z roku 1977:Rok 1877 byl pro českou literaturu zvlášť šťastný. V lednu se narodil básník mládí Fráňa Šrámek, v únoru Karel Toman, jeden z našich nejkrystaličtějších lyriků, a poslední den roku (v Pšovce u Mělníka) Viktor Dyk. Gymnázium absolvoval v Praze, kde byl jedním z jeho profesorů Alois Jirásek. Po studiích naprávnické fakultě se od roku 1900 věnoval žurnalistice, literatuře a politice. Jako student byl činný v pokrokovém hnutí, od roku 1895 publikoval časopisecky, od roku 1906 především v Lumíru, jehož byl spoluredaktorem. Politicky nejprve pracoval ve straně radikálně pokrokové, za kterou neúspěšně kandidoval do říšské rady, po válce, v níž dva roky strávil ve vězení, ve straně národně demoktratické, za kterou byl zvolen poslancem a později senátorem. Tato činnost přinesla jemu i jeho čtenářům nejedno zklamání: Dykovo militantní vlastenectví, které mělo před válkou a za války pozitivní význam, stalo se pod praporem krajně pravicové strany zpátečnictvím, jež citelně znevažovalo básníkovu pozici v literárním životě. Neboť přes to vše zůstal Viktor Dyk především básníkem.Na počátku své literární dráhy patřil Dyk k dekadentnímu a později anarchistickému křídlu plodné generace let devadesátých. Jeho protiměšťácké revoltující gesto, vyhrocené autorovou ironií a pregnantním aforistickým stylem, přineslo do literatury nový moment: důsledné novoromantické vidění světa jako rozporu mezi skutečností a snem. Dyk zůstal ve svém díle vášnivým bojovníkem za ideály. proto neustále narážel naantagonismus dané reality. Ačkoliv jeho tvorba má silný akcent morální, básnická imaginace autorova, vycházející zprvu ze symbolistní poetiky, se oprošťuje, je přesná v pojmenování a neklesá nikdy dolacině moralistní polohy. To se projevilo především v tvorbě satirické a epigramatické, v níž se Viktor Dyk prosadil jako kritický glosátor národního života (hlavně ve sbírkách Satiry a sarkasmy,Pohádky z naší vesnice, Prohrané kampaně). Jeho lyrický verš má v sobě dramatický náboj a zároveň i výraznou tendenci k epice; patrné to je v prvé řadě v jeho větších básnických skladbách, v Milé sedmi loupežníků, v Giuseppe Morovi a v Zápasu Jiřího Macků. Nepřekvapí proto, že básník Dyk napsal i nejedno pozoruhodné dílo beletristické, především dnes už klasickou novelu Krysař a mnoho povídek (např. v souboru Píseň o vrbě), ale i románů (Konec Hackenschmidův, Prosinec aj) a dramat: Posel, Zmoudření Dona Quijota, Veliký mág, Ondřej a drak, Revoluční trilogie aj. Především však stále tvoří Dyk lyrik, autor významných a dodnes cenných básnických sbírek: A porta inferi, Marnosti, Noci chiméry, Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok (tyto čtyři poslední knihyveršů jsou známy pod společným titulem Válečná tetralogie), Domy, Devátá vlna a další. Nejznámější jeho básní, která plnila velkou politickou funkci za světové války stejně jako v letech německé okupace, se stal vlastenecký zpěv Země mluví.Z předválečného období patří k nejvýznamnějším Dykovým pracím baladická lyrickoepická skladba Milá sedmi loupežníků (1906). Její počátek leží v posledních letech století, závěrečné verše byly otištěny už ve sbírce Síla života (1898). Tato báseň je chápána jako osudové schillerovské drama lásky a nenávisti, zrady a msty. Dějově skladba odkazuje ke starým loupežnickým historkám (Dyk nejednou přebírá "klasická" dějová schémata, aby na jejich pozadí vytvořil novou uměleckou skutečnost - je to případ Krysaře stejně jako Giuseppa Mora či Zmoudření Dona Quijota), v pojetí jde o výraz rozpornosti člověka, vyrůstajícího ze společenské reality zlomu století. Písňová forma a celá struktura verše je v Milé sedmi loupežníků rovnež "klasickáuvo, nový obsah, idea a patos díla jí však dávají i nový smysl, který v rouše poklidného veršového toku přijímá rysy temné osudovosti. Ironický podtext intelektuálního charakteru, v němž je jasný autorův nadhled nad příběhem, dodává skladbě další rozměr, tvoří její vnitřní drama. A tak je tu dramatičnost zastoupena nejen v příběhu samém, nýbrž i ve zvolené formě, tedy ve zpěvech milé a sedmi loupežníků, a především v polaritě lásky a zrady vyjádřené lapidárně v posledním čtyřverší skladby:A já vás všechny milovalav hlubokých lesích při měsíci.A já vás všechny zrazovala,mí smutní, krásní loupežníci!Dramatická forma šerosvitně baladického příběhu lásky a zrady pochopitelně volá po zvukové podobě - zvláště v době, kdy mluvené slovo se stále víc stává vyhledávanou aúčinnou formou realizace básníkova poselství. Plně to platí v případě, kdy i zvukové kvality básně, její přesný rytmus a výrazný rým, vyzývají, aby slovo se stalo hlasem. Je proto logické, žeprávě tato skladba Viktora Dyka zaznívá často z pódií scén uměleckého přednesu a že se nyní dostává i na gramofonovou desku, jejíž zvukové možnosti a estetické kvality jsou stále větší. Tentokrát se tak děje v roce, kdy si připomínáme sté výročí básníkova narození, jehož plodný život skončil roku 1931 nešťastnou náhodou ve vodách u jugoslávského ostrova Lopudu. Devátá vlna stala se osudná umělci, který ve svém díle zůstal vždy bojovníkem za neuskutečnitelný sen. Tedy romantikem, jenž dobře věděl, že sen a skutečnost jsou od dávna protihráči. Je Dykovou ctí, že všemu navzdorydokázal být rytířem snu, který usiluje o změnu reality ve jménu plodného a bohatého života a jeho hlubšího smyslu.Vladimír Justl

My sme písali roky a roky — do priečinku, kým sme sa osmelili ísť do ,Slovenských pohľadov‘,“ — spomína Jesenský po rokoch na svoje literárne začiatky. Prinášame vyše sto jeho básní.

Kniha Deň s Tebou je poetický príbeh o ceste hľadania lásky, radosti a zmyslu života. Každá z básní má za sebou reálnu situáciu, v ktorej vznikla. Nádherné obrazy na začiatku každej kapitoly, ktoré namaľoval Cyril Uhnák, boli vytvorené nezávisle od básní a napriek tomu sa s nimi až zázračne dopĺňajú. Verše a obrazy prevedú čitateľa krajinami hľadania, strácania a nachádzania. Krajinami, cez ktoré prechádza vo svojom živote každý z nás.

Začiatok dvadsiateho druhého storočia. Tomáš, zanietený študent histórie, pracuje na svojej diplomovej práci, kde sa zaoberá svetovou ekonomickou situáciou na prelome dvadsiateho a dvadsiateho prvého storočia a dôvodmi, prečo sa vtedajší systém zrútil. Vďaka svojmu profesorovi dostane možnosť zoznámiť sa s pani Martinou, jedinou osobou v širokom okolí, ktorá mala možnosť predošlý systém zažiť na vlastnej koži a byť pri jeho páde. Pani Martina nielenže poskytne Tomášovi nový pohľad na život v období, ktoré Tomáš skúma, ale ho aj inšpiruje k tomu aby sa o ňom dozvedel viac, čo Tomáš urobí neobyčajným spôsobom.

Pekné básne sú básne o vzťahoch minulých a budúcich, prírode ako aj o Banskej Štiavnici. Zbierka je doplnená o moje kresby, ktoré väčšinou patria k básňam.

Dramatická báseň Ahasver je neobvyklým dielom v dejinách slovenskej literatúry. Prierezom dejín poézie Martin Rázus predstavuje vzťah muža a ženy, ktorý je inšpiráciou, zápasom aj neobjavenou hĺbkou.

„Kráčame míľovými krokmi, rokmi si značíme cestu. Náhlime a nevieme, kde naše stopy skončia, či v blate alebo skočia do storočia.“ Úvahy o zmysle bytia, pohľad do našej duše a svedomia, na morálne hodnoty a cenu lásky v našich životoch. Texty básní plné úprimných vyznaní, lásky, pokory a skromnosti doplnené nádhernými obrazmi vytvárajú harmonickú súhru, z ktorej sála pozitívna energia života. Autormi sú manželia, ktorí si na svoj umelecký zrod počkali až do vyššieho veku. V srdci celý život nosia lásku k poézii a k umeniu, nevzdali sa svojich snov a svoj talent nechali rozvinúť vo veku, kedy je už každý takýto počin výnimočný. Kniha prináša výber z ich tvorby a je tematicky rozdelená do siedmich častí: Babie leto, Zhon, Pokušenie, Svedomie, Jarné myšlienky, Nepokoj duše a V hlave.

Vydanie básnickej skladby Marína je oslavou tvorby Andreja Sládkoviča pri príležitosti 200. výročia jeho narodenia a 200. výročia narodenia Maríny Pišlovej. Čitateľom sa predstavuje elektronická kniha bohato ilustrovaná fotografiami Fabrizia Brugnoni a Tomáša Hulíka Doslov k dielu spracovala Dr. Irena Bilińska. "Básnická skladba Marína, ktorú Andrej Sládkovič (1820 – 1872) napísal v rokoch 1844 – 1845 a ktorá prvý raz vyšla v roku 1846, predstavuje nielen vrcholné dielo slovenskej romantickej poézie, ale zároveň prvú a jedinú básnickú knihu vydanú v štyridsiatych rokoch 19. storočia v štúrovskej slovenčine. Básnik v nej – v kontexte reflexií o láske k žene, životu, okolitému svetu, rodnému kraju a k dobovo aktuálnym otázkam vlastenectva a národnosti – ponúkol nový pohľad na lásku, keď ukázal, aké kultúrne, estetické, mravné, národnostné a filozofické bohatstvo môže láska obsiahnuť."Dr. Irena Bilińska

Vydanie básnickej skladby Detvan je oslavou tvorby Andreja Sládkoviča pri príležitosti 200. výročia jeho narodenia. Čitateľom sa predstavuje bohato ilustrovaná elektronická kniha autora Mgr. art. Ľubomíra Korenka. Doslov k dielu spracovala Dr. Irena Bilińska. Vydanie básnickej skladby Detvan, popri Maríne druhého najznámejšieho diela Andreja Sládkoviča (1820 – 1872), je nielen poctou jej tvorcovi, velikánovi slovenskej romantickej literatúry, pri príležitosti 200. výročia jeho narodenia, ale aj príležitosťou na poukázanie, ako Sládkovičovo dielo rezonovalo v jeho generácii, ako sa s ním vyrovnávali literárni historici počas celého 20. storočia a ako ho reflektuje súčasná literárna veda. Sládkovičov Detvan napĺňa biedermeierovské estetické požiadavky na viacerých úrovniach. Môžeme ich sledovať prostredníctvom osobnostných vlastností hrdinu, prírodného prostredia, detailných opisov, zlaďovania protivenstiev a zmierňovania protikladov, zdôrazňovania mravnosti i viery ako základov usporiadania sveta. Sviatočnú atmosféru skladby dotvárajú veršová výstavba verša a jeho melodickosť.Dr. Irena Bilińska

Ktoré témy a postrehy zo života či súčasného spravodajstva sú naozaj podstatné? Sú problémy, ktorými sa zaoberajú štátnici či obyčajní ľudia, naozaj dôležité pre „lepší svet“? Mohli by sme k tomu všetkému priradiť témy, ktorými sa zaoberá táto zbierka básní, venuje sa im už niekto, alebo sú to len „nekonečné“ a zbytočné káble „hovadín“, ktoré tu vytvorili akési čudesné „súkáblie?“ Táto zbierka básní je možno odpoveďou na tieto otázky...

Vladimír Majakovskij (1893 – 1930) nebol básnikom lyrických sentimentalít a banálností, no tým menej básnikom, posluhujúcim cudzej, neprežutej fráze, básnikom falošnej a permanentnej oslavnosti. Z celého srdca miloval revolúciu, jej horúci dych a prostú hrdinskosť skutkov, jej nadšených bojovníkov v šedivých otrhaných plášťoch, ale s hlavou plnou predstáv o kráse budúceho mierového života, jej neúnavných, premrznutých a hladných pracovníkov, snívajúcich v blate a chlade o prekvitajúcom „meste-sade“ budúcnosti. A bola to práve táto veľká a úprimná láska, úprimná v celej veľkosti básnického génia, ktorá nedovoľovala Majakovskému povedať čo len jediné falošné slovo, čo len jednu nepravdu hocako peknú a hocako zdanlivo nepotrebnú v danej chvíli. Svoj osud spojil s futurizmom. Údel tvorby futuristov v meštiackej spoločnosti bol aj jednou z tém poémy Oblak v nohaviciach (1915). Vyjadruje sa tu k poézii jeho doby, odsudzuje doterajšie umenie, zriadenie, náboženstvo a pohľad na lásku. 14. apríla 1930 Majakovskij ukončil svoj život dobrovoľnou smrťou. Svetu však zanechal tvorbu, ktorá neprestáva žiť a je uznávaná celým kultúrnym svetom.

Predstavujeme Vám najnovšiu, 4.básnickú zbierku Miroslava Dávida Domino, jeho soundtracku života. Pri každej knihe je dôležitý obsah, ktorý aj tu čitateľovi ponúka zamyslenie sa nad poznaním sveta a jeho času vôkol, aj seba a každého z nás. V poetických príbehoch od lásky až po smrť. Miroslav Dávid (1956): prezývaný taktiež básník lásky a odvrátenej strany života. Už od svojej puberty sa zaujímal o poéziu, bigbeat ale aj iné filozofie. Celý jeho život je doprevádzaný preto hudbou a poeziou. Začiatkom 90.rokov minulého storočia tesne po Nežnej revolúcii, založil společenské organizácie SUN club a ENEM klub, kde organizoval koncerty kapiel a najmä nezávislých a undegroundových umelcov, z celého Česka a Slovenska. On sám je spoluzakladateľ a textár kapiel ako AC+ , REEL a Einleitungszeit, s ktorýma vydal 17 hudobných albumov.

Dana Podracká sa nám v zbierke Paternoster, podobne ako vo väčšine svojej predošlej básnickej aj esejistickej tvorby, predstavuje ako autorka skúmajúca mýtické súradnice nášho sveta, vnútorné vzťahy jednotlivých vrstiev najvšeobecnejšej ľudskej skúsenosti a rozličné stránky kozmického rozmeru bytia. Hoci nijako neskrýva, že svoje ľudské a umelecké poznanie čerpá z osobnej skúsenosti, ba často priam ostentatívne štylizuje svoje texty do prvej osoby jednotného čísla, jej popisy, odkazy a postrehy nikdy neskĺzavajú do narcistického privátna či do egocentrického sentimentu, ale odkrývajú tie siločiary jej vedomia a podvedomia, čo celkom prirodzene a nenásilne korešpondujú s najvnútornejšou skúsenosťou každého z nás.

Macuo Bašó (1644 – 1694) sa pokladá za najvýznamnejšieho japonského básnika. Po smrti blízkeho priateľa zo zámožnej rodiny sa vzdal relatívne zabezpečeného života a prijal osud potulného básnika, pustovníka a pútnika „visiaceho na tenkej niti poézie“. V tvorbe od tzv. radenej básne prešiel k všeobecne oceňovanému písaniu samostatných trojverší, ktoré neskôr nadobudli pomenovanie haiku. Má hlavnú zásluhu na etablovaní a premene tohto lyrického útvaru. Prvý slovenský prekladový výber z jeho haiku sa usiluje o ich základné viacrozmerné predstavenie, pričom prináša aj poznámky k básňam, kalendárium a obsiahly interpretačný doslov. Bašó sa prezentuje ako lyrik nesmiernej empatie k človeku a prírode, zhodnocovania nevšímaného a obohacujúcej východnej duchovnosti.Básne preložil v jazykovej a odbornej spolupráci s Františkom Paulovičom.

Bodkočiarka. Nie len interpunkcia v jazyku, ale aj symbol. Toho, že za niečo končí, no niečo pokračuje. Padáme a vstávame. Za každým obdobím dáme bodku a čiarku. Pretože sa nevzdáme.

In Thoughts You Are PerfectIn thoughts you are perfect in thoughts you do not quail bicycle minus wheel in spirit never failsIn life things are harder you could not be bound when the ideal came circling and took yoursecond roundAnd now you sift what is and what’s only dreamed you wish that wheel were yours but it was not so deemedDo not grieve without it why rage at the fates? The one that remained is sound and in placeWhy value it little for the perfect you burn try to lend it more trust start to live, do not mourn

Radosť z radosti.Najprv sme mali radosť, že sme sa stretli a rozumeli si. Potom sme mali radosť, keď si porozumeli naše texty a obrazy. Len sme sa tak nezáväzne hrali a čakali, čo si nájde svoju odpoveď. Ja som napísala text, poslala mailom a zakrátko prišiel obrázok. Keď som nečakane dostala elektronickou poštou obrázok, zrazu mi k nemu do mysle doputoval text a ja som ho s radosťou zaznamenala. Text a obraz sa dopľňali, zhovárali a my obaja sme sa tešili z ich aj nášho rozprávania. Vždy sme boli radi, že to funguje, hoci nie všetko v knižke je veselé. Nech bol obraz a text o čomkoľvek, prijali sme ho s radosťou z poznania.Stále počúvam o multimediálnej komunikácii. Celý svet je ňou zahrnutý. A preto som na tieto slová mimoriadne alergický. Napriek tomu používam internet. Túto knižku považujem za internetové dieťa, narodilo sa len a len vďaka internetu. Ja som poslal obrázok a Majka text. Takto sme sa zabávali, až sme z toho mali radosť a vznikla multimediálna knižka s názvom Z radosti. Paradoxom už len ostáva fakt, že ja som raz v rovnakej chvíli poslal obrázok a Majka v ten istý okamih text, ktorý sa predtým s obrázkom nikdy nestretol a napriek tomu k sebe patrili.

Kus života, poetická elektronická kniha fototografií dvoch autorov rôzneho veku, rozdielnej národnosti a z rozdielneho prostredia, ktorá Vás pozýva na zaujímavé poetické potulky Toskánskom.

Poetická kniha fotografií farebnej oblohy Jednouché verše zložitého života je zbierka básní, ktoré čitateľovi dovolia nazrieť do hlbín jeho duše a inšpirujú ho, aby sa zamyslel nad svojou minulosťou, prítomnosťou a budúcnosťou.

Kniha Úlomky duše je zbierka básní a kresieb, v ktorých máš nájsť svoj úlomok. Kúsok zo seba, zo svojho srdca a z nehy. Pretože verím, že každý úlomok človeka vytvára spontánne nerozložiteľný celok.

Octavio Paz (1914 – 1998), nositeľ Cervantesovej ceny (1981) a Nobelovej ceny za literatúru (1990), je autor impozantného diela, ktoré zahŕňa básne, eseje, jednu divadelnú hru a básnické preklady. Mnohí ho pokladajú za jedného z najvplyvnejších básnikov 20. storočia. Pochádzal z rodiny mexického revolucionára Emiliana Zapatu, čo sa prejavilo tak na jeho občianskych postojoch, ako aj v tvorbe. Programové úsilie o modernú podobu básne sa u neho spájalo s neustávajúcim inovačným úsilím. Roku 1989 pripravil rozsiahly revidovaný výber zo svojho básnického diela Každodenný oheň (El fuego de cada día), ktorý sa stal aj hlavným zdrojom tohto prekladového výberu. Ján Zambor v ňom venuje osobitnú pozornosť autorovej tvorbe sedemdesiatych a osemdesiatych rokov a komplementarizuje tak slovenský prekladový obraz jeho poézie.

Číta: Jiří Ornest, Lukáš Hlavica, Bořivoj Navrátil, Hana Maciuchová, Jan Vlasák, Radovan Lukavský, Václav Voska, Vladimír Ráž Celkový čas: 55 minút Básně českého básníka a prozaika v přednesu hlasů známých českých herců.Obsahuje básně: 1. Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy 2. Mladá láska 3. Jarní 4. Tvé zvuky hluboko já v srdci nesu: Srdce 5. Stará viola 6. Pláč houslí 7. Píseň 8. Za Antonínem Dvořákem 9. Z mého kraje: Sova očima F. X. Šaldy 10. Rybníky 11. Krajina českomoravského pohoří 12. Pole 13. Žně 14. Podzim 15. A. Sova očima Josefa Hory 16. Meditace 17. Před lety ještě 18. Dětská vzpomínka 19. V oddechu 20. Zlatá kniha 21. A. Sova očima Ladislava Fikara 22. U čtyř krejcárků 23. Figura 24. Úděl Josifa 25. Byl městys malý 26. V chalupě 27. Epilog 28. Princezna Lyoleja

Číta: Viktor Dyk, Josef Hora, Konstantin Biebl, Vítězslav Nezval, František Halas, František Hrubín, Vilém Závada, Vladimír Holan, Jaroslav Seifert, Oldřich Mikulášek, Jan Skácel, Karel Kryl Celkový čas: 1 hodina 13 minút Žijeme v době, kdy i u nás autorský přednes vlastních básní zažívá renesanci. Tento způsob prezentace textů byl celkem běžný za národního obrození a pak například u básníků, kteří své veršovné umění spojili s uměním písně: u písničkářů gellnerovského rodu třeba, a taky u některých básníků z časů avantgardy. Řada básníků však určila své verše především pro tichou čtenářskou chvíli a pro svobodu čtenářovy představivosti, a taky ne každý z českých básníků minulosti, zejména z těch introvertnějších, přednášíval své texty ochotně a rád. Samozřejmě, autorský přednes nemusí být vždy ten nejlepší a jediný možný. Nicméně přesto, i navzdory určité dobové patině a snad trochu i pro ni, může být setkání s hlasy významných českých básníků velmi poutavým zážitkem...Obsah: 1. Viktor Dyk2. Josef Hora3. Konstantin Biebl4. Vítězslav Nezval5. František Halas6. František Hrubín7. Vilém Závada8. Vladimír Holan9. Jaroslav Seifert10. Oldřich Mikulášek11. Jan Skácel12. Karel Kryl

Zbierka poézie Čabajka a iné údeniny je treťou knihou Erika Šimšíka. Čabajka a iné údeniny pozostáva z troch nezávislých častí a postupne prechádza od textových básní k vizuálnej poézii, cez synestetické koláže až po projekt nonCAPS vytvorený v kolaborácii s anglickým básnikom Marcusom Sleaseom.

Máte radi verše? Nielen tie smutné? Chcete sa na chvíľu zastaviť v každodennom ruchu a ponoriť sa do sveta okamihu, obrazov, rôznych emócií a snov? Skúste to s druhou knihou poetky Kataríny Kabáth. Verše o živote, cestách, láske, pokoji v duši a radosti z chvíľ bytia. Intenzívne zážitky, pocity a všadeprítomná energia zachytená v písmenách a slovách. Vychutnajte si cestu slobodnej duše, láskavej matky a energetickej ženy.

Prvé vydanie je kniha básní o tom, ako naplniť potreby tvorivého ducha. Všetko v živote sa začína prvým krokom, ktorý vyžaduje naše maximálne úsilie a zapojenie našich najlepších vlastností a schopností. Pri tvorení hľadáme správnu formu a počas toho sa sami vnútorne meníme. Prvé vydanie tak vždy nesie odvahu vyrozprávať svoj príbeh. Poetický príbeh o dobrodružstve ukrytom v premenách každodenného života. O tom, s čím sme konfrontovaní, čo nás tvaruje a vďaka čomu môžeme byť sami sebou a slobodne tvoriť. Príbeh o nachádzaní toho najlepšieho v nás.

Drobná mozaika poetických textov v slovenčine i češtine. Premýšľate o svojom živote, snívate o cestách do ďalekých krajín, o láske a ľuďoch okolo seba? Doprajte si ďalšiu inšpiráciu s knihou začínajúcej poetky Kataríny Kabáth.