Poviedky, fejtóny

Číta: Karel Höger Celkový čas: 1 hodina 20 minút Audiokniha Kosmas - obsahuje vyprávění o Kosmovi z pera Vladislava Vančury. Umělecký přednes - Karel Höger. Komentář k pův. LP 0 68 0410 z r. 1975:"Nevěřím na nemastná a neslaná vypravování. Na rozdíl od licoměrníků a lidí bez chuti tvrdím, že každý příběh má být kořeněn láskou a nenávistí. Má čpěti po kotlíku, v němž byl uvařen, má být vypravován, abyste poznali kuchaře, jako piják vína pozná vinici, kde se urodila jeho láhev. "Je to vyznání Vančurovo, nebo Kosmovo? Vančurovo z knihy Vědomí souvislosti, ale mohlo bybýt i Kosmovo, který se schází se Šebířem a Brunem, aby jim poskytl "břečku slov a řítici svého skládání". Neboť -- a ta doměnka už byla vyslovena -- Vančurův Kosmas je do jisté míry spisovatelův autoportrét.Ve vzpomínce Jaroslava Šusty čteme: "Za bočním oknem měl Vančura krmítko pro ptáky: sýkorky, sojky, žluny... Hleďme, právě tam jedna byla a mistr na ni s potěšenímhleděl... A zná-li čtenář postavu Kosmase z Obrazů, může se právem domnívat, že je to mistrův autoportrét i s tím sypáním ptáčkům za oknem...Jde ovšem o víc: o samu podstatu spisovatelské práce, o její důvod a smysl. Vančura se bezpočtukrát vyznal z niterné potřeby odpovídat jako spisovatel i občan na potřeby společnosti. "Život je východisko i cíl literatury a umění samo o sobě je obludné. Věci umění přecházejí do života, a to je jejich konečný smysl". Tento postulát naplňoval svým dílem i životem. Symbolicky jej uzavřela jeho tragická smrt: za ilegální práci byl popraven nacisty rok po své padesátce, 1. června 1942. Na psacím stole zůstala nedokončena tetralogie Koně a vůz, v níž chtěl vykreslit na osudu statkářského rodu vývoj české společnosti odpol. 19.stol. (známe z ní jen první díl, Rodinu Horvatovu), a třetí díl Obrazů z dějin národa českého.Obrazy začal Vančura psát v roce 1938 "z pocitu který se vracel. Z potřeby nezdůvodněné přemýšlením. Z nutkání, které (jak se domnívám a jak dosvědčuje řada dopisů) se shodovalo s přáním mnoha lidí". To jsou autorova slova z konce roku 1939, kdy vyšel první díl Obrazů.K této práci byl Vančura předurčen celou svou uměleckou i životní dráhou. Miloval staré kroniky, čerpal z nich pro svůj jedinečný jazyk, nacházel v nich vědomí tradice a souvislosti. K historiise obrátil už kdysi v Markétě Lazarové, baladickém příběhu o středověkých loupežných rytířích, k němuž se inspiroval v rodové kronice Vančurů z Řehnic. Tentokráte však nešlo o románovou fikci, nýbrž o dílo, jehož podkladem se mu staly materiály skupiny marxistických historiků, kteří byly aktivními spolupracovníky na jeho Obrazech.Kosmovi vyhradil Vančura podstatné místo v prvním dílu Obrazů.Pojal ho jako téma pro samostatnou novelu o prvním českém kronikáři. Kosmas je ve Vančurově pojetí velkou renezanční postavou, osobností lidskou i uměleckou, která žije potřebami přítomné chvíle. Ne tedy historik odtržený od života, probírající se pouze archívy, ale člověk naslouchající vypravování starců, nadšený milovník dávných zkazek, pozorovatel života, který je okouzlen jeho dary, aktivní tvůrce, zasahující do současné politiky. Má své lidské slabosti, dovede být stejně hašteřivý a zarputilý jako laskavý a přátelský. Slouží své zemi a touží svým dílem dokázat lásku a oddanost lidu, k němuž patří. Projekce Vančurova do postavy Kosmovy je tedy vskutku hlubší, leží v samé podstatě jeho umělecké práce i jeho občanského vědomí. Kosmas patří k nejvýraznějším kapitolám Vančurových Obrazů z dějin národa českého, tohoto monumentálního torza a jedinečného epilogu umělcova odkazu.Krása Vančurova jazyka se může naplno rozeznít jen hlasem. Docela se zdá, že Vančurovo vyprávění,stavba jeho věty, volba jazykových prostředků (jako tomu je například u Jaromíra Johna) s hlasem počítá, že básník komponoval některé své práce jako záznam zvukové podoby. Nebylo tomu tak, alespoň podle jeho svědectví. Kdysi přiznal, že své scény spíš vidí, než slyší. A vskutku. Čteme-li Vančurovy až architektonicky vytvořené periody, uvědomujeme si záhy, že jejich plasticita a barevnost stejně jako kresebná přesnost je tak sugestivní a konkrétní, že se před našima očima odkrývají děje a postavy jako na restaurovaných zašlých freskách. Ne nadarmo se česká kronika Vančurova jmenuje Obrazy z dějin národa českého.Vančura chtěl být malířem, ta láska mu zůstala, kreslil a maloval, psal o výtvarném umění; psal také divadelní hry a filmové scénáře, byl režisérem filmů, toužil po vizuálním vjemu. Miloval architekturu a žil v něm "utajený" architekt. Snad i proto stavba jeho věty má onen přísný řád. (Jeho literární odkaz vůbec i společenský postoj umělce komunisty je svědectvím o cestě řádu uměleckého, řádu nové tvorby stejně jako o aktivní účasti na přeměně řádu společenského.) Přes všechno toto vědomí jsou kvality Vančurova jazyka, jeho slovníku, tvarosloví, větné stavby, rytmu promluv jeho dialogů jako stvořeny pro hlas. Pevná kresba postav, pestrá plátna, architektonické řešešní prostoru, to vše volá po dimenzích lidského hlasu, který má schopnost života, zkonkrétnění, pravdy skutečnosti. Stačí přivřít oči a nemůžeme nevidět Kosmu, paní Božetěchu, Šebíře, Bruna a další postavy "jako živé". A stačí jen trocha fantazie, abychom se octli stejně ve dvanáctém století Kosmově na Pražském hradě nebo na Mělníku, když se jede usmířit s Šebířem, jako na Zbraslavi, kde Vančura, sledován zobajícími ptáčky, píše v nejtěžších letech národa pro jeho posilu své Obrazy.Vančurův Kosmas se poprvé rozezněl hlasem Karla Högra, ve štastně zkráceném scénáři, který se soustředil na čtveřici základních postav, ideu a etos novely, v únoru1972 v pražské Viole. Karel Högr mu s pokorou velkého umělce odevzdal své srdce a své umění: absolutní kulturu slova, barvu a teplo a melodii hlasu, mistrovství jemné diferenciace, přenosu práci s rytmem a tempem řeči, hřmotnost v košatých dialozích i mužný ztišený smutek, tón lyrický i lehce ironický a sarkastický, gesto vypravěče, které je nepateticky monumentální i lidsky prosté, rozvernost a živočišnost krásných renezančních pozemšťanů stejně jako jejich moudrost a potřebu přátelství a vzájemné podpory. Högr hlasem rozevře bohatý exterier krajiny stejně jako vytvoří ztišený interiér, v němž slyšíš poslední vzdech paní Božetěchy. Jestliže Vančura vytvořil v Kosmovi obraz dvanáctého století viděný skutečností konce let třicátých století dvacátého a navíc je obdařil znaky svétváře a sklenul impozantní oblouk hovořící o vědomí souvislosti s těmi, kdo byli před námi, pak Högrovo umění prokázalo, že Vančurův dějinný portrét má nadčasovou platnost. Vladimír Justl.

Číta: Jiří Ornest, Michal Pavlata, Dana Černá, Arnošt Goldflam, Ivan Wernisch, Hana Seidlová Celkový čas: 1 hodina 17 minút V červnu příštího roku oslaví sedmdesátiny jeden z nejčtenějších a nejpřekládanějších českých básníků, Ivan Wernisch. K básníkovu jubileu vznikla podle jeho předposlední sbírky tato nahrávka v interpretaci nejen řady skvělých herců, ale i autora samotného. Název vysvětluje tento sen: Je ráno, připlouvají kominické lodě. Přistávají u městských mol, vyskakují z nich malí čilí kominíci a rozbíhajíse po domech. Nad kominickou lodí se třepetají bílé praporky a motor v podpalubí dělá puf, puf, puf... To už seděje dávno. A nejen Jarmil, všichni chlapečkové v tom městě touží svézti se kominickou lodí...V doprovodném textu ke knižnímu vydání píše Milan Ohnisko: "Tyto obtížně definovatelné quasipovídky, parodie na brakovou literaturu či drsné burlesky jako v pokřiveném zrcadle odrážejí svět "spodiny" - ale on je to ve skutečnosti právě že svět náš..." Zvuková verze podivuhodných, na malé ploše zkomprimovaných básnických příběhů!

Číta: Karel Höger Celkový čas: 52 minút Nahrávka vycházející z knih Pavla Eisnera o češtině a jejích krásách Chrám i tvrz a Čeština poklepem a poslechem v citlivém přednesu Karla Högera je jednou z perel supraphonského archivu.Kratší eseje, fejetony i několikařádkové glosy jsou výběrem toho nejzajímavějšího z Eisnerova díla, jsou ve své podstatě radami Čechům, jak se přiučit češtině a jak v ní objevovat krásu našeho jazyka.

Číta: Jiří Štěpnička, Jiří Zapletal Celkový čas: 1 hodina 18 minút Výbor strašidelných povídek čerpá z textů anglických a amerických autorů 19. století, kdy vzniklo nejvíc skvělých fantastických a hrůzostrašných příběhů. Pro zvukovou verzi byly vybrány ty povídky, jejichž působení je umocněno tajemnými šelesty, skřípěním, vzlykáním, jekotem, šumem a dramatickou hudbou. Napínavé příběhy nepochybují o existenci duchů a světě záhrobí. Nebojte se bát se!

Číta: Karel Roden, Oskar Petr Celkový čas: 2 hodiny 13 minút Jeden z nejvýznamnějších režisérů tzv. české nové filmové vlny, tvůrce filmů jako jsou Démanty noci, Zpráva o slavnosti a hostech či Mučedníci lásky, sepsal zážitky svého mimořádně podivuhodného života v knize Nepodávej ruku číšníkovi, vydané nakladatelstvím Torst v roce 2011. Osm stěžejních příběhů z několika důležitých etap umělcova života načetl Karel Roden v režii autora, který je též duchovním otcem doprovodné písně, zpívané a hrané v této audioknize Oskarem Petrem. Píseň, jakož i režisérovy zážitky, jsou staré již několik desetiletí, ale lety získávají jakoby ještě víc na ceně.Úvodní a zároveň titulní povídka je vzpomínkou na šviháka Jiřího Štaidla. Vysvětluje okolnosti jeho smrti, stejně jako povídka, objasňující záhadné úmrtí Jiřího Šlitra.V dalším příběhu se autor vrací do roku 1968, nejprve na festival v Cannes, kde v době pařížského jara došlo k revolučnímu zvratu, který osudově zasáhl do následujícího tvůrčího života umělce. Povídka z prvního dne srpnové okupace Československa vysvětluje vznik slavného dokumentu. Tehdy Jan Němec natočil Oratorium pro Prahu, pravdivou zprávu o chování ruských vojsk a českých civilistů a dobrodružně film převážel přes hranice. Milovník krásných žen Jan Němec také vzpomíná na soužití se slavnou zpěvačkou, když vypráví o tom, jak střílel do okna této milované ženy. Závěrečný příběh z amerického období patnáctiletého exilu uzavírá symbolicky dramatické životní osudy tohoto originálního umělce.Pro Karla Rodena, třebaže je tato nahrávka jeho první zkušeností s audioknihou, jde o další příležitost předvést hlasové mistrovství při práci s textem a jeho významy.Karel Roden čte vyprávění o životních zvratech neklidného života slavného filmaře!

Číta: Svatopluk Beneš Celkový čas: 53 minút Pro sváteční zahálku...Jeden z nejpopulárnějších humoristů evropské literatury, Jerome Klapka Jerome, známý autor Tří mužů ve člunu byl ve svém osobním životě velký milovník lenošení. I svůj měsíčník nazval "Lenoch". Ve sbírce humoristických esejů Myšlenky lenivého člověka (vydané 1988) vlídně a s typickým ironickým anglickým vtipem uvažuje o jevech tak příznačných pro klidnou a příjemnou zahálku: o počasí, o kočkách a psech, o marnivosti a ješitných lidech, o podivuhodných zákrutinách paměti, o lenošení. Jeho zkušenosti a úvahy jsou však, i přes velkou časovou vzdálenost, stále platné, zajímavé a pozoruhodné. Svatopluk Beneš, herec s noblesou gentlemana, je ideálním tlumočníkem názorů tohoto anglického přívětivého ironika. Přívětivý anglický humor v podání českého gentlemana

Kniha Medzi dobrom a zlom šachového veľmajstra a autora bestselleru Sila rozumu v bláznivej dobe prináša 16 etických dilem z bežného života, 16 situácií, s ktorými sa môže každý z nás raz stretnúť. Kniha je rozdelená do štyroch okruhov: v časti Bioetika môžete premýšľať nad interrupciou, asistovanou reprodukciou, eutanáziou a na chvíľu sa môžete stať otcom či mamou chlapca, ktorý túži, aby bol akceptovaný ako dievča. V časti Sloboda prejavu preskúmate, kde má sloboda prejavu hranice. Ktoré informácie je správne nechať voľne šíriť, a ktoré je, naopak, lepšie potlačiť v zárodku? Povedať kamarátke o nevere manžela? Ako narábať s firemným facebookovým profilom? Ísť na výstavu mŕtvych ľudských tiel či na nelegálny protest? Časť Spoločnosť sa venuje dilemám, ktoré sa menia v čase - to, čo bolo ešte nedávno bežné, dnes už neakceptujeme. Je venovaná sexuálnemu obťažovaniu, korupcii, utrpeniu zvierat aj odpúšťaniu. Zamestnali by ste napríklad bývalého spolupracovníka ŠTB? Pandémia nás postavila pred etické dilemy, ktoré sme doteraz nemuseli riešiť. Má rodina prednosť, keď ide o život? Ako udržať otca doma? Aká je cena ľudského života a kto celú túto situáciu zavinil? Každú dilemu sprevádza esej, v ktorej sa autor snaží čo najzrozumiteľnejšie a čo najčitateľnejšie zhrnúť všetky fakty a argumenty, ktoré považuje k danej téme za najpodstatnejšie. Neponúka však jasné riešenie:„Je len na vás, ako sa s týmito dilemami popasujete. Ako ich vyriešite. Budem však rád, ak sa na túto úlohu nepodujmete sami. Vezmite túto knižku do kaviarne, na pivo či – ak ste učiteľkou či učiteľom – do školy. Spýtajte sa manžela, mamy, kamaráta alebo študentov, ako by sa k danej dileme postavili oni. Diskutujte, argumentujte. Možno sa nezhodnete, ale určite sa dobre porozprávate,“ hovorí Ján Markoš v úvode knihy.„...rýchle odstraňovanie všetkých vzdialeností však nevytvára blízkosť, pretože nepatrná miera vzdialenosti nie je ešte blízkosťou.“Slová nemeckého filozofa Martina Heideggera, ktoré vyslovil na prednáške v roku 1950, nestratili na aktuálnosti ani po siedmich desaťročiach. Ani dnes, na Slovensku 21. storočia, nemáme problém s prekonávaním vzdialeností. Máme však problém s blízkosťou. Pri hodnotových, etických otázkach je to viac než zrejmé. Medzi súperiacimi – či skôr bojujúcimi – tábormi nie sú žiadne informačné bariéry. Liberál si môže za pár minút stiahnuť do počítača všetky pápežské encykliky. Človek konzervatívneho razenia sa rovnako ľahko môže dostať ku knihám liberálnych autorov. Absencia informačnej vzdialenosti však ešte nevytvára blízkosť. Túto blízkosť musíme vytvoriť my sami a inak. Blízkosť súvisí so vzájomnou dôverou, s otvorenosťou, intelektuálnou poctivosťou, rešpektom. A tiež s priznaním vlastnej zraniteľnosti, neistoty a nevedomosti.Cieľom knihy Medzi dobrom a zlom Jána Markoša je prispieť k hľadaniu tejto blízkosti. A ešte jeden cieľ má táto kniha: zabrániť, aby hodnotové otázky boli zneužívané. Bohužiaľ, dnes etické otázky najčastejšie slúžia ako návnady či dymové clony. Keď populistický politik či iný manipulátor potrebuje odviesť pozornosť či vyhrať voľby, vytiahne niektorú z eticky kontroverzných tém, ako sú napríklad interrupcie či práva LGBT komunity, a hodí ju verejnosti ako návnadu. Diskusia o hodnotách môže však prebiehať aj inak. Nemusí byť bojom, ale môže byť hľadaním spoločného riešenia.

Príbehy, ktoré rozpráva Lucia Berlin, sa odohrávajú v Kalifornii, Mexiku a Čile, ich rozprávačkou je dievča, žena, ktorá sa snaží nájsť zmysel vo všednosti sveta na okraji spoločnosti. V Manuáli pre upratovačky sa čitatelia a čitateľky stretávajú so starými Indiánmi, narkomafiánmi, kráľovnami krásy či svojskými lekármi, ktorým sa trasú ruky, ale predovšetkým s rozprávačkou – so ženou, ktorá vidí krásu v tých najtemnejších zákutiach ľudskej duše a má pochopenie pre ľudské chyby a slabosti. Lucia Berlin právom stojí vedľa Alice Munroovej, Raymonda Carvera či A.P. Čechova.

Číta: František Nepil Celkový čas: 1 hodina 2 minúty Dobré a ještě lepší jitro Františka Nepila je výběr z jeho velmi populárních fejetonů, ve kterých vzpomíná na svoje dětství, na různé zážitky z cest nebo svých setkání se zajímavými lidmi a většina příběhů jsou nejen vtipná a milá, ale jsou zakončena nějakým pozitivním sdělením.

Číta: Miroslav Horníček Celkový čas: 1 hodina 36 minút Knihu Dobře utajené housle napsal Miroslav Horníček v roce 1967 a načetl o čtyři roky později. Pro psaný i mluvený projev autora a interpreta v jedné osobě je typický, příznačný a propojující kultivovaný a ironický humor. Ono ideální spojení je navíc představeno i obsahově. Jde v prvé řadě o střet myšlení muže a ženy. Na konkrétních situacích z vlastního rodinného života demonstruje Miroslav Horníček rozdíly přístupu k drobným denním událostem i k jejich řešení. Ze třinácti zde načtených povídek zvláště titulní povídka dobře charakterizuje jemnost úsměvu, jímž Horníček nahlíží na každodenní zvláštnosti soužití dvou lidí - někdy i navíc psa, dítěte, přátel nebo příbuzných. Horníčkovy noblesní myšlenky s ušlechtilým humorem je radostí číst i poslouchat

Číta: Aňa Geislerová Celkový čas: 2 hodiny 47 minút Irena Obermannová, úspěšná autorka Deníku šílené manželky, navazuje na své silně autobiografické vyprávění v neméně zdařilých Divnovláskách, v nichž pokračuje v příbězích rozvedené matky dvou pubertálních dcer. Hrdinka Xenie hledá manžela a nového otce pro dcery velmi netradičními a neformálními metodami. Při setkávání s potenciálními partnery vzniká řada zábavných a vtipných situací. Obermannová klade inteligentně otázky společenské i etické s pro ni typickou otevřeností, nadhledem a humorem. Kniha byla zpracována pro televizní film, který dostal hlavní cenu na festivalu Novoměstský hrnec smíchu. Ve filmu, stejně jako v naší nahrávce, je hlavní interpretkou Aňa Geislerová, nadaná schopností dramatického vyprávění i plastické zvukové tvorby všech postav příběhu. Zahraje pubertální Kristýnu,svůdníka Jiřího, traktoristu Bédu, sexuologa Slavíčka i sedmiletou Justýnu tak přirozeně, jako by se u mikrofonu sešly ti nejlepší herci z celé země. Příběh v jejím podání má napětí, lehkost,ironii a nadsázku. Groteskní a inteligentní autobiografie nadané autorky v zábavné interpretaci nadané herečky!

Známy divadelný a televízny herec Igor Adamec (1964) je autorom alebo spoluautorom (spolu s Martinom Vanekom) viacerých úspešných detských kníh. No tentoraz svoju zbierku poviedok venuje dospelým čitateľom. Spomína v nej na starú Bratislavu. Na Prahu v období, keď tam študoval. Na časy, keď sa zoznámil so svojou ženou, a na roky, keď boli ich deti malé. Dovoľuje tak čitateľom nahliadnuť do svojho súkromia, ako aj do spomienok na sedemdesiate a osemdesiate roky, na obdobie krvavých kolien a detských modrín na duši. S nadhľadom opisuje vtipné situácie, ktoré život prináša, no nevyhýba sa ani vážnejším témam. Z každého príbehu cítiť autorov cit pre detail, pointu a v neposlednom rade preňho tak charakteristický humor. Práve preto ich autor odporúča ako čítanie k rannej šálke kávy. Nech sú dni pekné aj vtedy, keď vonku prší.

Muži z Dolného Valu sa schádzajú vo svätostánku, v krčme, kde riešia osobné aj medzinárodné vzťahy. Na výlete v Holandsku stretnú Vanesu, osobu s nevšedným syndrómom a ich svety sa pretnú. Niekto trávi psy, niekto zavraždí ženu a niekto klame. Stupňovanie dôvery, stupňovanie lží a láska, v ktorej víťazí tretí.

V novele Sny Márie Duninovej (1896) sa rozprávač – archeológ v divadle vnorí za oponu sna a uteká za neznámou dievčinou. Stretáva ju však v skutočnosti. Mária Duninová žije celý svoj život v snovej realite. Má čudesné sny, v ktorých ju prenasleduje záhadná postava neznámeho muža. Snové vidiny či telepatia? Archeológ jej sny analyzuje a usiluje sa polapiť snového fantóma v skutočnom svete. Sám sa zároveň ocitá v spároch akejsi tajnej spoločnosti, spájajúcej sa s osobami v okolí Márie Duninovej. Námestie sa v noci mení na svätyňu. Tajomné podzemie v bani, zvon a nositelia tajomstva. V hre nie je nič menšie ako svet. Tajomná symbolistická próza s nečakaným vyústením. Fantastické poviedky z prelomu 19. a 20. storočia prinášajú témy prielomu do inej skutočnosti. Vlakový vozeň so zatajeným číslom ako miesto prieniku s astrálnou ríšou. A, samozrejme, s knižkou Stefana Grabińského v ruke pasažiera. Láska až za hrob ústi v pokuse vyrobiť upíra, alebo v psychologických experimentoch dekadenta s vyvolávaním ducha a navodzovaním halucinačných stavov. Záhadná bytosť v hodinách nad smrteľnou posteľou, melódia pulzujúca na rozhraní nášho a druhého sveta. Môže osamotený hrdina v hotelovej izbe prežiť milostný vzťah druhých ľudí? Karol Irzykowski nás cez štrbinu pootvoreného okna pozýva na výlet do ďalekého sveta...

Čo som (ne)urobil, (ne)urobil som - viac ako román!Kniha Petra Gašparíka rozpráva o ľuďoch, ktorí sa snažia žiť, ktorí sa snažia zabudnúť, o tých, ktorí žijú, aj keď zabudnúť nevedia i o tých, ktorý nakoniec nájdu zmierenie. Michal je patológ a stále sa nevie zbaviť pocitu prehry z vlastného života, Roman je ministerský úradník, ktorý revoltuje voči pretvárke a prázdnote vlastného života a Milan zisťuje, že jeho celoživotné posadnutie sexom išlo kamsi do prázdna. Lucia je krásna povrchná schránka, Martina chce veľmi milovať, ale nevie ako na to a Magda napriek všetkým sklamaniam túži niekomu venovať svoju lásku. Osudy týchto a aj mnohých ďalších postáv sa prelínajú v malom veľkom meste menom Bratislava.

Číta: Zdeněk Štěpánek Celkový čas: 5 hodín 8 minút Román o nezdolném optimismu v člověku, se kterým lze projít život i přes nesčetné překážky a příkoří. Jedná se o historický román, který se odehrává za vlády Ludvíka XIII. v autorově rodném Burgundsku. Jeho ústřední postavou je prostý člověk stárnoucí truhlář a řezbář Colas Breugnon, který miluje svou práci, dobré jídlo a pití, rád si zažertuje s pěknou ženou, zároveň však dokáže bránit život a svobodu proti jejich nepřátelům. Colas prožije tragický rok; zemře mu žena, vyhoří a přijde o většinu svých uměleckých prací, nakazí se morem a nakonec si zlomí nohu. Přesto stále miluje po galsku život a také jej učí milovat ostatní. Svou snahou být prospěšný svému okolí dokládá, že skutečně „dobrý člověk ještě žije". Colas má dar barvité fantazie a živého slova, jeho vyprávění je proloženo výrazy burgundskéhou kraje, mnoha příslovími a pořekadly. Všechny příběhy v knize čerpají ze života prostých lidí, oslavují jejich důvtip, tvořivost a smysl pro humor, jsou přehlídkou francouzského folklóru.

Číta: Lukáš Hlavica, Kryštof Hádek, Vilma Cibulková, Martin Stránský Celkový čas: 4 hodiny 14 minút Žolík, Pluto, Timur, Lišák, Aramiska, Saracen… to jsou hlavní hrdinové povídek od renomovaných českých autorů, v nichž hraje hlavní roli vztah člověka a psa. Vlídný, dojemný, osudový, nenahraditelný, ale někdy složitý, zpočátku i nedůvěřivý...Pes je prý nejlepší přítel člověka. Jak lidé u psů, tak také psi u lidí hledají to, co jim někdy nemůže poskytnout jejich vlastní druh – společnost, útěchu v samotě, ochranu či přátelství, porozumění beze slov. Lidé na svých psích kamarádech oceňují jejich věrnost, oddanost, důvěru a možná v nich vidí a obdivují tak trochu sami sebe. Někteří lidé tvrdí, že s tím svým si rozumějí víc než s vlastními příbuznými. A když umře pes, je to, jako když odejde člen rodiny.„Povídková sbírka O lidech a psech skvěle ukazuje každodenní radosti a strasti života s čtyřnohým parťákem. Naprostá nezbytnost pro všechny pejskaře!“ – Karolína Skácelová (Penny and books) a psí kámoška Riley

Číta: Jan Werich Celkový čas: 2 hodiny 5 minút V roce 2010 k šedesátému výročí vydání pohádkové knihy Jana Wericha Fimfárum, připravil editor Ondřej Müller v nakladatelství Albatros soubor málo známých pohádek a bajek pro dospělé, nazvaný Deoduši. Název byl vybrán symbolicky z rozmluvy strojů v pohádce O kybernetické babičce. Náš komplet je touto knihou inspirován. Některé z pohádek v knize existují totiž také ve zvukové podobě, čtené autorem a byla by škoda na ně neupozornit. Pro posluchače bude překvapením pohádka Za šťastnou lásku bas, věnovaná příteli, basistovi Jaroslavu Královi, který Wericha doprovázel s orchestrem Karla Vlacha v divadle ABC. Toho v tomto kompletu uslyšíme ve skladbě Ukolébavka v rytmu. Další nahrávka zcela neznámé pohádky, nazvané O zasloužilém vrabci, nikdy nevyšla ani literárně, proto je v bonusu, ale mezi dospělé pohádky plným právem patří. O žlutém mužátku a O orlech a hovniválech doplňují sestavu ovlivněnou knižním výběrem. Navíc, a proto také v bonusu, jsou ve výběru příběhy Mátapeprná a Všude byl, všechno znal. V bajkách a pohádkách Werich jinotajně, ale o to víc svobodně vyjadřoval své názory a způsobem, jak své příběhy načetl, jim dodal další rozměr - požitku sdělení opojně vědoucího.

Osudy niektorých postáv v poviedkach Adriany Boysovej sa prelínajú. Nejde o nič nezvyčajné, oveľa prekvapujúcejšie je, že autorke sa podarilo prebudiť a oživiť v čitateľovi vlastné spomienky. Akoby niečo podobne láskavé, príjemné, odpudzujúce či smutné sám zažil alebo o niečom podobnom už počul. Adriana Boysová je nesporne talentovaná autorka. S nezvyčajnou úprimnosťou opisuje citový svet svojich hrdinov. Tým, že žije v zahraničí, občas hranice Slovenska tematicky prekročí. Svet je predsa otvorený. A ľudí trápia rovnaké problémy: starosti s dospievajúcimi deťmi, nezhody v manželstve, neschopnosť prejaviť city, strach podľahnúť svojej inakosti atď. Autorka neponúka riešenia. Jej hrdinovia si žijú svoj život najlepšie, ako vedia, plní pochybností, otázok, túžob. Váhajú, ktorou cestou vykročiť, s vedomím, že nejestvuje záruka, že smer, pre ktorý sa rozhodli, je správny.

Hľadanie odpovedí na zásadné otázky bytia je podstatou filozofie. Kto sme? Odkiaľ prichádzame? Kam smerujeme? Čo je to bytie? Stále sa pýtame, no stále nevieme. Niekedy tušíme, inokedy iba dúfame. Hľadáme a tápeme. Tak ako Caut, hrdina knihy Mythra invictus, ktorého sprevádzame cestou duchovného precitnutia a uvedomenia si zmyslu života. Chvíľu sa zdá, že to je fikcia, a chvíľu zase, že je to fakt, že niečo také tu už bolo, je... Radoslav Rochallyi je autor, ktorý dokáže na malej ploche rozvinúť veľký príbeh. Večný príbeh.

Druhá a dlho očakávaná zbierka Teda Chianga prináša prekvapivé myšlienky, ktoré osvetľujú záhady vesmíru aj ľudského vnútra. V príbehu Kupec a alchymistova brána sa predavač látok vďaka magickému portálu môže vrátiť do minulosti a pokúsiť sa o nápravu dávnych chýb. Výdych je listom od vedca z inej planéty, ktorého objav prinesie prekvapivé dôsledky nielen pre jeho vlastný svet, ale aj pre ľudstvo. A v poviedke Životný cyklus softvérových objektov žena vychová z digitálneho tvora komplexnú osobnosť, schopnú citov i rozhodnutí. Elegantná zbierka, ktorá sa vám uhniezdi v myšlienkach, sa zaoberá najstaršími otázky nášho jestvovania: Aká je podstata vesmíru? Čo znamená byť človekom? Existuje slobodná vôľa? Každý jeden príbeh vlastným spôsobom dokazuje, že komplexná a premyslená sci-fi vystupuje na nové úrovne krásy, významu a súcitu. Ted Chiang je držiteľom mnohých literárnych ocenení a obyvateľom mnohých literárnych žánrov. Autora poviedky, ktorá sa stala predlohou pre film Arrival, síce pričleňujú k sci-fi, no jeho poviedky sa odmietajú niekam zaradiť: evokujú tichú racionálnu mágiu Jorgeho Luisa Borgesa a čerpajú z bohatých dejín rozprávačstva.

Číta: Renata Honzovičová Volfová Celkový čas: 8 hodín 37 minút V tomto příběhu a jeho napínavé zápletce pracuje Paulo Coelho s tématem ženské síly, lásky, hledání vlastního já a zpřístupnění se energiím světa. Podobně jako i u ostatních Coelhových děl se i zde snaží autor přijít na odpověď k otázce, která v tomto případě zní: „Jak najít odvahu být vždy sami k sobě praví – i když si nejsme jisti, kým vlastně jsme?“Audiokniha Čarodějka z Portobella vypráví životní příběh Athény, ženy, která se odmítla smířit s realitou, jež vytváří svět kolem nás.Paulo Coelho je dnes jedním z nejčtenějších a nejvlivnějších autorů, jeho fejetony vycházejí pravidelně v denících na celém světě.Audioknihu vyrobila Knihovna a tiskárna pro nevidomé Karla Emanuela Macana.

Číta: Jiří Lábus Celkový čas: 54 minút Audiokniha Poslední promítač ze Sudet je soubor povídek Dalibora Fundy, které na sebe volně navazují. Audioknihu čte Jiří Lábus. Soubor je částečně inspirován rodinnými příběhy autora, zejména vyprávěním jeho babičky pocházející z předválečných Sudet. Jejich hrdiny a hrdinkami jsou obyčejní lidé z meziválečných a válečných Sudet, jejichž národní identita v prostředí česko-německého soužití, národnostních a politických konfliktů zpravidla není jednoznačně vymezena. Žijí spíše navzdory, respektive mimo neúprosnou logiku nacionálních a jiných ideologií.

„Vybral si pútnik cestu tvrdú, ťažkú, hore strmým vrchom. Na jej okrajoch rastie trnie, ktoré pútnika pichá, z bosých nôh cícerkom tečie mu krv. Po oboch stranách cesty sú priepasti, z ktorých hľadí čierna smrť a cerí na neho ostré zuby. Len jeden chybný krok, a pútnik by bol naveky ztratený...“ Výber krátkych próz, článkov a úvah. Klasika zo Zlatého fondu SME.

Číta: David Novotný Celkový čas: 3 hodiny 55 minút Šest textů o dobrém vojáku Švejkovi z pera Jaroslava Haška, které vznikly ještě před slavným románem. Tyto jiné a překvapivé osudy dobrého vojáka Švejka s gustem načetl herec David Novotný. Jednotlivé povídky vypráví o trampotách našeho hrdiny během jeho vojenské služby před válkou a závěrečná novela líčí vypuknutí války a Švejkův pobyt ve vojenském vězení, v blázinci, u pěšího pluku i odjezd na frontu a zběhnutí do zajetí. Málo se ví, že Jaroslav Hašek svojí literární postavě vdechl život již v roce 1912.Švejkovy další a méně známé historky mají rozhodně stejný humor a vtip jako pozdější kniha a jistě nadchnou všechny milovníky autorova díla.

Martin Prebudila, invenčný, svojrázny spisovateľ a prekladateľ zo Srbska sa vo svojej tvorbe zamýšľa nad hodnotovou orientáciou súčasného človeka. Okrem iných publikácií napísal aj jedinečnú psychologickú románovú novelu No tak, usmej sa... Je to príbeh nadčasový, nie je ohraničený priestorom Vojvodiny ani Srbska, keďže by sa mohol odohrať kdekoľvek v našom tzv. civilizovanom svete. Hoci je univerzálny, predsa len sa opiera o reálie moderných dejín Vojvodiny a Srbska, aj Európy; v náznakoch hovorí tiež o vojnovej kríze a o útokoch na Novi Sad, aj o spoločenskej traume, ktorá postihla spoločnosť po rozpade Juhoslávie. Do takéhoto historického rámca je vsadený individuálny osud človeka, ktorý hľadá svoje miesto v spoločnosti. Autor priam kafkovským spôsobom naznačuje a rovnako tak aj zahmlieva pravé motívy svojho hrdinu, ktorý sa vracia z väzenia a musí sa zaradiť do mechanizmu spoločenských a medziľudských vzťahov. Na pozadí jeho úsilia vrátiť sa späť do normálneho života, autor opisuje pomery v malých komunitách, ktoré pozitívne i negatívne prijímajú hrdinu príbehu, no najmä – ako inak! – je tu dominantný jeho vzťah k ženám. Tieto aspekty a epizódy obohacujú dej o ďalší ľudský rozmer. Hoci z celého príbehu presakuje skepsa, predsa len sa hrdina nevzdáva hmlistých nádejí, ktoré ponúka každý ľudský osud.

Literárny vedec Vladimír Petrík o autorovi hovorí: „Problém človeka je v Jurigovej tvorbe trvalo prítomný a zásadný. Stvárňuje ho v rozličných rovinách od biologickej cez sociálnu či spoločensko-politickú až duchovno-existenciálnu... Nebojí sa ísť do ideologických aj morálno-spoločenských zápasov...“Túto charakteristiku Juriga bez zvyšku naplňuje aj v zbierke poviedok Miluj blížneho svojho, ktorú napísal k 75. výročiu SNP. A ako je pre jeho tvorbu charakteristické, nesnaží sa anjelom prišívať krídla ani čertom rohy. Z napísaného cítiť, že autor má deje nažité, nielen vizuálne, ale aj citovo. Čo však cítiť azda najviac, je fakt, že sa snaží postaviť SNP tam, kam patrí nielen v histórii Slovenska, ale aj 2. svetovej vojny. Ľudí nedelí na fašistov a antifašistov, chce podať charakteristiku doby a človeka v nej. Jeho človek sa nepredstavuje rečami, ale činmi ľudskosti či neľudskosti. Juriga hovorí, že píše o obyčajných ľuďoch, o tých, ktorí bojovali a umierali za víziu budúcnosti, a snaží sa pozrieť aj na to, ako sa tá vízia naplnila. Priznáva, že jeho hrdinovia sú ľudia, ktorých väčšinou osobne poznal, ale aj to, že použil aj autorskú fantáziu. Či sa autorovi podarilo naplniť aj konštatovanie Vlada Petríka, že „Jurigova tvorba sa dobre číta, a to nielen preto, že autor dokáže veľmi nenútene aj ťažkú atmosféru odľahčiť vtipným humorným podfarbením“, musí čitateľ posúdiť sám.

Svieži vánok z Kapverdských ostrovov prináša 3 novely o tom, čo muži môžu a ženy vedia.Prvá je príbehom ženatého muža a záletníka, čo zistí, že najväčší paroháč široko ďaleko je on sám, v druhej zarytý starý mládenec a sukničkár dospeje k názoru, že vlastne nepotrebuje manželku, ale dobrú gazdinú a v poslednej si bezvýznamný úradník a nedouk vezme do hlavy, že z neho raz bude veľký spisovateľ.A samozrejme sú v príbehoch aj ženy. Láskavé aj prísne, skromné aj náročné, úprimné aj prefíkané, to sú postavy, ktorými Germano Almeida zaľudnil svoje príbehy. Rozpráva ich spontánne a s pôžitkom, nešetrí sarkazmom a iróniou, ale nad všetkým prevláda láskavý humor. Má svoje postavy rád a snaží sa im porozumieť.

Autorka tejto zbierky poviedok nepozná tabu a nezaprie schopnosť na minimálnom priestore zachytiť maximum príbehu, pestrosti postáv aj napätia intímnych vzťahov. Anna Szabó T. nazýva svoje poviedky baladickými príbehmi. Zachytáva v nich šokujúce momentky neľahkých osudov, ťaživých snov, nenaplnených túžob, obáv, úchyliek ale aj frustrácií a fóbií. Postavy jej poviedok bojujú so svojim údelom, predestináciami, ale aj všednou každodennosťou. Anna Szabó T. vo svojich krátkych prózach bez spomaľujúcich opisov zaujme rôznorodosťou postáv a často prekvapí ich drsnými životnými príbehmi. Napriek tomu, že autorka je pôvodne poetka, a to veľmi úspešná, nedá sa povedať, že by jej texty boli lyrické. Svoje prozaické texty podáva ľahko čitateľným a oslobodzujúcim štýlom, ktorému nechýba presnosť ani nadhľad.

Číta: Jiří Lábus, Martin Dejdar, Jaromír Hanzlík, Bolek Polívka, Ondřej Vetchý Celkový čas: 1 hodina 20 minút Příběhy Petra Šabacha – audiokniha obsahuje texty spisovatele Petra Šabacha, které jsou předčítány známými herci, mezi něž patří Zdeněk Svěrák, Jaromír Hanzlík, Martin Dejdar a další. Jedná se o audioknihu, jejíž výdělek jde na dobročinné účely. "Několik herců usedlo před mikrofon Českého rozhlasu, aby bez nároku na honorář přečetlo texty spisovatele Petra Šabacha. Vedla je k tomu užitečná snaha: výtěžkem z prodeje této nahrávky přispět Centru Paraple, dlouholetému útočišti našich spoluobčanů na vozíku. Když si přečtete seznam účinkujících pánů, zjistíte, že jsou spřízněni nejen touto dobrou vůlí, ale i jinak, totiž humorem. Vybavíte-li si některou z jejich rolí, dáte mi za pravdu. Také proto jsme sáhli po tvorbě Petra Šabacha, jehož prózy jsou humorem nasyceny do té míry, že se nejednou staly podkladem pro filmové komedie Jana Hřebejka a Petra Jarchovského. Volili jsme tuto výsostnou současnou slovesnost i proto, že k atmosféře Centra Paraple duchovně patří. Humor, někdy i blahodárně černý, je v tomto zařízení brán jako léčebný prostředek. A tak vidíte, že tento kompaktní disk je kompaktní po všech stránkách."- Zdeněk Svěrák Obsah: 1. S jedním uchem naveselo (z knihy Miluj mě víc) - čte Zdeněk Svěrák 2. Jugo (z knihy Jak potopit Austrálii) - čte Martin Dejdar 3. Dobře zašitej Frajer (z knihy Jak potopit Austrálii) - čte Bolek Polívka 4. Balada štědrovečerní (z knihy Jak potopit Austrálii) - čte Ondřej Vetchý 5. Sázka (z knihy Hovno hoří) - čte Jaromír Hanzlík 6. Jak potopit Austrálii (z knihy Jak potopit Austrálii) - čte Jiří Lábus.

Číta: Václav Větvička Celkový čas: 1 hodina 18 minút Asi bych měl pozdravit Dobrý večer, když jste si pustili cédéčko Večer s Václavem Větvičkou. Ale co když jste na tom jako můj syn, jemuž večer začíná někdy kolem půl třetí s půlnoci a ráno se mu protahuje zhruba do jedenácté před polednem. Tedy mezi dobu, kdy se náměstí lidem plní, a tu, kdy čas lázní nastává. Chcete-li upřesnění, zaposlouchejte se. I o tom jsem kdysi vyprávěl v rozhlasovém Dobrém jitru věnovaném času a pak vytiskl v další dobrojitřní (my jsme říkali dobrojitrnické) knížce Moje vzpomínková Dobrá jitra. Byla modrá, pomněnková (snad i proto vzpomínková) a pustil jsem se v ní vší silou do vlastní vlastivědy, vycházející z mých cest po republice za kytkami, většinou za planými růžemi. Nedivte se, že se pak zrodilo i Dobré jitro stibologické, věnované stezkám, cestám i pěšinám. Za mých cest jsme byli ještě o Slovensko větší. V Dobrém jitru i na ně došlo, včetně mých humorných, kuriózních i vážných zážitků na slovenském „předním“ i „dálném“ východě... O kousek výš jsem uvedl, že k poznání vlastní země mne donutily služební cesty za rostlinami, zejména růžemi. Šípkovými. Dovedly mne i na Pálavu a pod ni, k tomu spícímu ještěru v ploché jihomoravské krajině. I pálavské bylo Dobré jitro – a navíc bylo povídání o Pálavě velkým námětem pro má knižní Růžová Dobrá jitra. Jak taky ne – určitě ani vám neunikly nádherné rozměry Věstonické venuše a jistěže ani jihomoravské sklepy a sklípky. Při všech cestách jsem potřeboval spoustu věcí, drobností, jako je obyčejná kudla do kapsy. Nebo klíče, kapesník a tužka. A já jsem si přitom uvědomil, jak tito drobní páriové našeho života, věci, jsou pro nás důležití a dovedou nás dokonce k filosofování. Ovšem, jaký by to byl život bez menších i větších neplech, život provázejících. Jen co já jsem jich natropil, a komu všemu! Mirkovi Horníčkovi, Honzovi Pohanovi, Janě Hlaváčové...Ale vždyť já jsem vám, nevědomky, prozradil, co vás čeká, přehrajete-li si tenhle jemně rýhovaný kotouček s Večerem „se mnou“. Václav VětvičkaObsah: 1. Úvod 2. Silnice 3. Stezky 4. Zkratky v parcích 5. České chodníky 6. Vendulka věstonická 7. Vinné sklepy 8. Žehlení u Váhu 9. Korida s čočkovou náplní 10. Kyjov 1968 Klíče 11. Zahradnická kudla 12. Šroubovací uzávěry 13. Kapesník Prkýnka 14. Ještě o prkýnku 15. Tužky 16. Paprika z UNRRY 17. Balvan 18. Paní Běla 19. I mistr tesař… 20. Mrazík 21. Časové znamení

Číta: Lukáš Hlavica, Ivan Trojan, Viktor Preiss, Dana Černá, Marie Marešová, Vilma Cibulková, Milena Dvorská Celkový čas: 1 hodina 51 minút Když Henrik Ibsen v roce 1890 publikoval Hedu Gablerovou, kritika označila titulní hrdinku za zrůdu.V souvislosti s jejím uvedením v Národním divadle v roce 1911 pak F. X. Šalda o protagonistce napsal, že je to "vtělená ďáblice, pustá a zprahlá vnitřně, dům obydlený všemi démony perversity, zkažená a otrávená od kořene, přinášející smrt muži, na němž spočinula svým zrakem…" Během času ovšem nabývala tato smrtící femme fatale stále víc na přitažlivosti a dnes patří její dramatický příběh k nejčastěji uváděným Ibsenovým dílům. Inscenace natočená roku 2000 Českým rozhlasem plně využila možností, které víceznačnost tohoto dramatu nabízí pro zobrazení ženy současnosti. Režisérka Hana Kofránková citlivě zkrátila moderní překlad Františka Fröhlicha a měla šťastnou ruku při výběru interpretů. Díky energickému, ale střízlivě civilnímu a psychologicky propracovanému projevu Vilmy Cibulkové v hlavní roli před námi vyvstává portrét inteligentní ženy, která nechce podléhat iluzím, ale ze své náročnosti vůči sobě, světu i svým partnerům učiní past, v níž sama uvízne. Její touha žít "s révovím ve vlasech" neodkazuje ani tak k Nietzscheovu dionýsovskému titanismu jako spíš k radostnému bytí celistvého člověka, nesmrštěnému jen na sociální, profesní či genderové role a funkce. Jenže takhle žít nemůže ani s manželem, "odborníkem" Tesmanem, kterého Lukáš Hlavica obdařuje měkkostí jeho oblíbených papučí, ani s bývalým milencem, "géniem" Løvborgem, jehož závislost na alkoholu dokáže Ivan Trojan sugerovat ryze hlasovými prostředky. A když těhotná Heda nakonec pochopí, že přes svůj ostříží nadhled přece jen iluzím podléhala a navíc, že ji JUDr. Brack, další "odborník" a v podání Viktora Preisse i dnešní machiavelistický "kmotr", míní vydírat, sahá po pistoli, kterou stejně jako hrdost zdědila po svém otci. Když inscenaci Hany Kofránkové posloucháme, pochopíme, proč Ibsenovo dílo obdivoval James Joyce. Úchvatný temporytmus inscenace není totiž dán tokem replik, ale bystřinou jejich podtextu, strhujícím proudem na sebe narážejícího vědomí jednotlivých postav. Právem získala režisérka za tuto hru v roce 2002 naše nejvyšší rozhlasové ocenění Prix Bohemia a Vilma Cibulková o rok dříve titul Neviditelný herec.

Číta: Lenka Krčková Celkový čas: 3 hodiny 54 minút Pavla, hrdinka generačního románu Bereme, co je, se narodila po druhé světové válce. Její prarodiče, cihelňáci z předměstí Vídně, přijali výzvu prezidenta Beneše k zahraničním Čechům, a vrátili se do původní vlasti. Byla počata devatenáctiletou Vídeňankou a stejně mladým Slovákem, otec pak musel narukovat na vojnu a choval se jako každý nevybouřený mladík. Mladá matka se rozvedla a znovu vdala, tentokrát za typického dobráka. V dospívání Pavla, k nelibosti matky, kopíruje podobu i povahu zavrženého zploditele. Po maturitě ji místo dalšího studia čeká fabrika. Utíká z domova před projevy psychopatické hysterie a kuchyňským matriarchátem, nachází azyl u podivínů a městem zavržených figurek. Dramatický vztah s bohémem a opilcem končí její hospitalizací v psychiatrické léčebně. Konečně se rozjede do otcova kraje, prožije radost z přijetí a opojení z krajiny Slovenského ráje, ale touha po Praze ji přinutí odjet. Příběh vitální a citlivé hrdinky, která tíhne k radosti a plnokrevnému prožívání se odehrává v atmosféře maloměstského a režimního špehování a kádrování. Román Bereme, co je, jehož první vydání vyšlo v roce 2005, byl vděčně přijat čtenáři, vlídně recenzenty a nominován na literární cenu Magnesia litera. Jeho bohatý děj koření sebeironie a humor. Navazuje na něj druhý díl Obsazeno a třetí díl Víme svý.

Zbierka poviedok Nostalgia obsahuje pät krátkych próz a tie sú zoradené spôsobom, ktorý pripomína skôr román než knihu poviedok. Kniha má Prológ, ktorý predstavuje poviedka Hráč, Epilóg s poviedkou Architekt a medzi nimi sú ďalšie dve "kapitoly": Nostalgia (s poviedkami Mendebil a Blíženci) a REM. Vnútorná štruktúra jednotlivých poviedok je vyjadrená na osi realita - halucinácia - sen. Cărtărescu nerušene prechádza z konkrétnej situácie, z reality do snového stavu a fantázie, pričom zachováva autentickosť a prirodzenosť. Príbehom nechýba typická cărtărescovská predstavivosť a štylistická vycibrenosť. Všetky sa vyznačujú bohatou slovnou zásobou, trópmi, figúrami a obrazmi, ktoré sú popretkávané kultúrnymi odkazmi. Autor používa komplikované vetné konštrukcie, ktoré častokrát dávajú jednotlivým myšlienkam dvojaký zmysel a bohatú terminológiu z rôznych prírodovedných a spoločenských oblastí, čo je vždy veľká výzva aj pre prekladateľa.

Život s detskou mozgovou obrnou nie je ľahký. Vedia to ľudia, ktorí taký žijú. Je ťažké vcítiť sa do pocitov iného človeka. Nie ste na jeho mieste, v jeho hlave. Aj keď sa snažíte pochopiť, nikdy úplne neporozumiete. Avšak táto kniha vám aspoň trochu pootvorí dvere do komplikovaného sveta tejto diagnózy. Je mostíkom k väčšej tolerancii. Zistíte, že to, čo sa vám javí zvláštne, je pre nich normálne. Toto je dielo, ktoré malo vyjsť už dávno.Niekedy nám obyčajný vypočutý rozhovor prevráti život naopak. Začneme cítiť depresiu a nevieme sa dostať von z bludného kruhu emócií. „Čo ak si vymýšľa?“ bola veta, ktorá mi ublížila. Po návrate z terapie som preto začala vykonávať svoju individuálnu terapiu pomocou písania malých príbehov o mojom hendikepe. Mne každý príbeh v tejto knihe pomohol. To, či pomôže aj Tebe, milý čitateľ, závisí od Teba.

Novela Rinaldova cesta je rozprávaním o pitoresknej púti mladého rómskeho chlapca Rinalda za rodinným šťastím. Dobrodružný, vtipný, ale i citlivý Rinaldov príbeh, ktorého silnou devízou je jeho sociálno kritický rozmer, je zároveň pútavou sondou do života rómskej komunity.

Knižku tvoria tri prózy, ktoré spája spoločné prostredie a protagonista, ošetrovateľ na záchytke. Ich východiskom boli autorove zážitky v tomto povolaní. Popri mozaikovitom rozprávaní o každodennom fungovaní záchytky v bližšie nešpecifikovanom meste na východe Slovenska a o rázovitých postavičkách, ktoré sa tu pohybujú, sa tu stretávame i s mimoriadne empatickými portrétmi postáv, ktoré tvoria emocionálny protipól k ľahostajnej rutine a pragmatickej bezcitnosti, ktorá sa stala nevyhnutnou súčasťou životnej výbavy Staviarskeho protagonistu.

O Kivaderovi, jeho stratenom synovi a ešte o všeličom, čo by ste ani nemuseli vedieť, (ale mohli), vám v krčme za pár poldeci porozpráva jeho dobrý kamarát, bubeník miestnej rómskej kapely. Keď prihodíte dve borovičky, dozviete sa viac... Príbeh z východoslovenskej rómskej osady nadchne všetkých čitateľov, ktorí vedia oceniť osobitý štýl, humor a poetiku „všedného života“.

Najnovšia knižka Víťa Staviarskeho Kšeft pozostáva z troch častí, ktoré spája prostredie jarmočného obchodu. V prvej časti Kšeft autor šťavnatým a vtipným spôsobom opisuje svoje zážitky z obchodných ciest. Novely Markova dcéra a Loli paradička sú realistickými sondami do života jarmočných obchodníkov.

Výber kratšej prózy Martina Rázusa. Väčšina textov vznikla pred rokom 1920 a bola minimálne zastúpená vo výberoch po roku 1948. Mnoho z textov je reflexiou na autorov vnútorný život, ktorý bol hlavne počas I. Svetovej vojny nepochopený nielen v sekulárnych, ale aj v cirkevných kruhoch.